Z podzemí ke slunci
Ladislav Vrchovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324306/mid_z-podzemi-ke-slunci-79s-324306.jpg
5
10
5
Čtivý román Ladislava Vrchovského je unikátním svědectvím o zdánlivě obyčejném lidském životě v tíživých kulisách let 1948–1989. Autor prostřednictvím hlavní postavy – Vladimíra Horského – provede čtenáře dětstvím, dospíváním i životem zralého muže, který navzdory nepřízni osudu nikdy neztratil víru v sebe sama a v naplnění svých snů. Jeho příběh se odehrává na pozadí zdařile vykresleného prostředí, ať již se jedná o téměř idylické momenty spjaté s valašskou přírodou a životem v souladu s ní, nebo naopak o apokalyptickou krajinu hutí a dolů ostravsko-karvinského revíru, kde je lidská existence zredukována na pouhé přežívání. Autor velmi přesvědčivě popisuje jednotlivé postavy, motivace a osudy horníků, chlapů zlákaných vidinou výdělku, režimních prominentů, idealistických disidentů, přesvědčených estébáků, drobných prospěchářů, ale i těch, kteří chtěli jen normálně žít. Síla románu spočívá v jeho autentičnosti. Skutečné i smyšlené příběhy věrně zachycují absurditu let pod diktátem komunistické strany, krutost, beznaděj i „jen“ ubíjející stereotypní každodennost, ale také nehasnoucí naději. Vrchovský tak zúročil zkušenosti, které nedobrovolně nabyl jako řadový horník OKD i jako nadšený amatérský kulturní organizátor, a předkládá tak plastický a živý obraz české periferie let reálného socialismu.... celý text
Přidat komentář
Příběh mladého kluka se silným vztahem k přírodě, kterého rodinná situace donutí nastoupit do hornické školy. Právě krásně popsaný kontrast mezi pobytem v přírodě a ve špinavém hornickém prostředí (ať už město nebo přímo doly) se mi moc líbil a to pro mě vyjadřovalo titul - Z podzemí ke slunci - i když autor to podle závěrečné věty myslel asi trošku jinak. Každopádně náš hrdina se zaplétá do prorežimních machinací, lží a polopravd a jeho život se ubírá diametrálně odlišným směrem, než měl původně v plánu. Trošku víc se mi líbila první polovina knihy, ale celé se to hezky čte a je to rozhodně zajímavý příběh.
K Ladislavu Vrchovskému mě spíš náhodou dovedly Hornické vdovy Kamily Hladké a Šikmý kostel Karin Lednické. Je škoda, že se o knížce tak málo ví. Nese v sobě sílu osobního prožitku, přináší cenné svědectví o prostředí, době i lidech, a přitom je napsaná tak čtivě, že ji člověk čte jedním dechem.
Díla s havířskou tématikou jsou moje srdcovka a protože Pestré vrstvy Ivana Landsmanna už mám za sebou, rád jsem při plnění Čtenářské výzvy 2019 sáhl po relativně nové knize Ladislava Vrchovského. A dobře jsem udělal. Jako člověk, který na Ostravsku vyrůstal a znal osobně spoustu havířů (doktorů i inteligentů - jak je autor v knize úsměvně dělí), četl jsem Vrchovského částečně autobiografický román s dojetím. Horníci v jeho pojetí jsou jako kovbojové z rodokapsu, jejichž příběhy jako malý tak rád hltal: hrdinové, desperáti, slaboši, i mizerové, ale i chlapi, se kterýma byste chtěli sfárat kilometr pod zem. Podobně jako Landsmann zachycuje svébytnou atmosféru regionu, nářečí "po našymu" i specifika profese, v níž jde každou vteřinu o život a podle toho se lidé "odsouzení" k práci v dolech chovají. Byli to svého druhu socialističtí zlatokopové, novodobí prospektoři, kteří se řízením osudu nebo hnaní touhou po relativním blahobytu (v duchu hesla Já jsem horník, kdo je víc) přidali k profesi s cejchem, který nad regionem visí dodnes, i když se těžba v dolech ostravského revíru už před desítkami let zastavila. Ale zatímco Landsmannově knize ve druhé půli při líčení života v emigraci došel dech, tady si příběh napětí a spád udrží až do konce. Doufám, že se kniha prosadí, třeba i jako doporučená četba, protože to, jak líčí dobu komunismu a praktiky, které režim uplatňoval vůči nepohodlným lidem, je v dnešní době víc než potřebné připomínat. Zvlášť, když se z podzemí ke slunci opět derou pazgřivci s chováním a myšlením komunistických papalášů. Osobně si myslím, že by dílo bylo skvělým námětem pro televizní seriál v duchu Quality TV, tak snad se toho někdo chytne:-)
Autentická, informačně velmi cenná kniha. Autor na základě osobního příběhu podává svědectví o lidech, kteří směřovali, respektive byli směřováni od slunce do podzemí, o tom, jak je možné, že u nás totalitní režim vydržel a co všechno ho drželo při životě, o tom, proč se o Ostravě a okolí mluví jako o "kraji razovitem"... Oceněníhodná je konkrétnost textu, který se velmi dobře čte - a smysl autora pro" absurditu všedního dne".
Autorovy další knížky
| 2022 |  Statek - Strhující příběh podle skutečných událostí |
| 2021 | Stará fotografie |
| 2019 | Kdy na slzy není čas |
| 2020 | Generál Heliodor Píka a jeho vrazi |
| 2016 | Z podzemí ke slunci |
Nemohla jsem se odtrhnout...skvěle napsané,pro mě,jakožto ročník 79 zase něco nového z této historie.