Ayllu
komentáře u knih
Česká literatura od počátků k dnešku
Jiří Holý
Sumarizační. Ale víc inspirace mi přineslo Blažkeho Kouzelné zdrcadlo.
Počítačová grafika a design
Tomáš Tůma
Možná dobrý základ, ale pro ty, co už trochu, byť jen jako samouci, příčichli k této "problematice"... nedává širší rozhled
Satanská Bible
Anton Szandor LaVey (p)
Dávám jeden bod za to, že uznávám, že autor správně kápl na líbivost svých slov, i když s s pojmem LIDSTVÍ v té dobré podobě nemá kniha nic společného.
Praktická typografie
Pavel Kočička
Opravdu praktická. Po přečtení zjistíte, kolik se i v publikovaných textech dělá chyb.
Cesta k mrazu
Karel Jílek (p)
Raděj doporučuju antologii Osud, která je dobře vybraná a představuje opravdu to nejlepší z Ortenova díla. Pro mě je v původních sbírkách až moc "špatného" pathosu.
Karel Hlaváček: Výtvarné a kritické dílo
Otto M. Urban
Vyčerpávající popis Hlaváčkova profesního i osobního života s množstvím překvapivých prací. Hlaváček je pro nás ze školních lavic znám povětšinou pouze jako poeta, proto rozsah a obsah jeho výtvarných prací překvapí. řada z nich byla vidět v Obecním době při výstavě "V barvách chorobných", což byla vůbec nejlepší expozice, kterou jsem u nás viděla - i co do rozvržení galerijního prostoru.
Malý velký muž
Thomas Berger
Málo kdy se mi víc líbí filmové zpracování, přesto tady tomu tak bylo. Některé nezáživné pasáže byly vynechány a - pro mě někdy iritující - průpovídky Jacka rovněž.
Deníky
Virginia Woolf
CO dodat? Je pěkné proniknout formou autorčina deníku do jejího každodenna. Hlavně mě fascinuje ryzost textu a jeho kvality, přestože je to "pouze" forma záznamu okamžitých myšlenek - ale spisovatelé k tomu patrně přistupují s větší precizností.
Salome
Oscar Wilde
Výborné mi přišlo opakování určitých slovních celků, které evokuje ono "točení se ve víru", jež je -řekla bych- příznačné pro mnoho knih 20. i 21. století.
De profundis: Zápisky ze žaláře v Readingu a Čtyři listy
Oscar Wilde
Jelikož se jedná o formu vlastní zpovědi podávanou za krušného přežívání v Readingu, demaskuje se zde Wilde daleko víc než kde jinde. Zároveň je ke konci jeho "pobytu" tak znát, že se vrací jeho typický "humor" a relativizující cynismus.
Žalmy
Karel Hlaváček
Kvalitou znatelně kulhá kdesi daleko za Hlaváčkovým Pozdě k ránu a Mstivé kantileně. Co do obsahu, to do zpracování. Zlé jazyky tvrdí, že celá sbírka není možná dílem Hlaváčka, ale jeho rodiny. Tohle vysvětlení by pro mě bylo uspokojivé.
Sestup Orfeův
Tennessee Williams (p)
Adaptace z 1959 s Marlonem Brandem. Leč před textem dramatu pro mě tentokrát trochu kulhá - ne jako Tramvaj do stanice touha, kde si Brando zahrál Kowalskiho a role mu byla jako šitá na míru.
Skleněný zvěřinec
Tennessee Williams (p)
Rovněž strhující adaptace Paula Newmana s J. Malkovichem, K.Allen a J. Naughton.
Caligula / Stav obležení
Albert Camus
Caligula - jedna z nejlepších her nejen z absurdního divadla vůbec. Zejména v tomto překladu - ostatní verze pro divadla nebyly tak gradačně třeskuté. Krásný obrázek toho, kterak může být logika dotažená k dokonalosti nebezpečná.
Stav obležení - někdy je vytýkána strnulost postav a jejich zasazení do děje pomocí jejich hlavní příznačnosti a alegoričnosti, jde o schematičnost, která ovšem funguje - spíš bych řekla, že tenhle rys Camusových her je nadčasový, jako "terárium" Jelikové v Milovnicích.
Dobré kosti
Margaret Atwood
Výborné dílo, stejně jako pozdější Stan. S humorem Atwoodové vlastním si pohrává (jak je již napsáno v anotaci) s reinterpretací známých děl (jako později v Penelopeiádě, kde se ovšem autorka soustředí na jedno téma - pocity Odysseovy manželky, čímž staví celý příběh do zcela jiného světla) a předkládá nám brilantní slovní žonglování.
Přežívá nejsmutnější
Margaret Atwood
Klasický utopický román, který by se atmosférou dal nejspíš srovnávat s Vonnegutovou Kolíbkou, ovšem psanou typickým "atwoodským" stylem.
Pokoj posypaný pylem
Zoë Jenny
Nečekejte kauzalitu ani postupné doplňování dějové linky. Tento "příběh" je jako chumel událostí, které máte v hlavě - víte, že se staly vám, ale někdy nevíte, kdy přesně to bylo. Drobnohled je nastaven na recepci pocitů hlavní postavy, její vnitřní život, který je plný vizuálních obrazů a přirovnání - to je jediné pojítko mezi čtenářem a knihou. Pro samotnou kostru děje tam nezbývá moc místa (což rozhodně není na škodu).