Aerine komentáře u knih

Konečně jsem na konci cesty. Byla dlouhá, nudná, plná nesympatických lidí a drog a jazzu. Ani jednomu neholduju, a tak jsem se stala nezúčastněným spolucestujícím, který se tak moc těšil "domů", že druhou polovinu knihy jsem zvládla v nepoměrně kratším čase, jen abych to měla už za sebou. S Kerouacem se už Na cestu nevydám.

7 02.03.2022

"To mě umrtvilo". "Jestli chcete co vědět", tak jsem trochu "deprimovaná". Knihu jsem četla od střední asi poprvé a úplně jsem zapomněla, jaký je Holden negativista, všichni ho štvou a deprimují a jediný hezký vztah má ke své sestřičce Phoebe. Sám je povrchní, plný předsudků, homofobní, přelétavý, hned je zamilovaný, hned odmilovaný, kouří jako fabrika a snaží se chovat jako grand. Pod tím vším může být ztracený puberťák, který neví, co sám se sebou. Kniha se ale rychle čte, a tak mě Holden neštval moc dlouho.

5 23.02.2022

Čtyři povídky, 3 z nich z doby okupace za 2.sv.v. a jedna z doby komunistické. Čtenáři chvíli trvá, než se zorientuje, ale pak přijde pochopení. Nejemotivněji působí Výlet k labutímu jezeru - vypráví o ženském koncentračním táboře v Ravensbrucku. Zklamaná jsem určitě nebyla. Jen osobně dávám přednost románům před povídkami.

10.02.2022

Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.
Pan Hrabal má můj obdiv, že v těch několika stránkových odstavcích drží myšlenku. Jak sám uvádí v doslovu, psal automatickou metodou, takže v souvětí na sebe věty mnohdy nenavazují, části se opakují, vrací se, asi jako když se člověk snaží vyprávět vzpomínky. Ale tento styl vyprávění určitě není pro mě.
Navíc hlavní hrdina je velmi nesympatický, a i když se autor snaží jeho reputaci postupně napravit, tak jsem k němu cestu nenašla.
Tím už končím.

2 21.10.2021

Od Kříďáka jsem neočekávala moc. Byla jsem mile překvapená, od jisté chvíle jsem tušila, ale i tak jsem se dočkala několika překvapení. Překombinované? No a? Není to na škodu, aspoň je to zase něco jiného než severská detektivka. Jsem spokojená.

6 01.02.2021

Příběh, který si nehraje na velkou literaturu a není možné ho tak brát. Čtenář by měl hlavně pochopit poselství, které Gump lidem přináší. Pes není věc, hračka, stroj na hlídání na řetězu, kterému stačí jednou týdně miska rozmoklých granulí. Je to parťák v dobrém i zlém, jeho láska je čistá a nesobecká...

11 01.01.2021

Seriál mám ráda, kniha je úplný blábol. V jedné kapitole se vystřídá x postav bez jakékoli souvislosti, věty jsou kolikrát syntakticky nesmyslné, kniha nemá žádnou dějovou linii, postavy jsou nesympatické, pro jejich vykreslení stačí jméno, věk, povolání a sexuální orientace.
Klobouk dolů scenáristovi, že z takové blablaminy dokázal vytvořit fungující seriál a ještě celkem fungující dva filmy.

Současní středoškoláci neznají ani filmovou, natož literární verzi Strakonického dudáka. Ani nemyslím, že by to byl kdovíjaký nedostatek ve vzdělání. Ale je hezké je seznámit s takovým dílem, u kteréhou jsou nakonec překvapeni. Postavy jsou současné - dudák toužící po penězích, hloupý a důvěřivý, svalující své neštěstí na matku, která ho opustila, neochotný do poslední chvíle přijmout zodpovědnost za své činy, emancipovaná žena, typický podvodník Vocilka. Rychlovka na přečtení.

6 09.12.2019

Cestopis není žánr, který bych běžně četla, ale myslím, že Italské listy jsou takovým cestopisem necestopisem. Sám Čapek se na začátku zmiňuje o tom, že toto dílko nepíše jako cestopis a "návod" pro cestovatele. Líbily se mi kapitoly o lidech a méně známých místech, i když nevím, zda bych je vůbec našla, ne vždy bylo jasné, jak se k nim dostat. Od Čapka mám raději dramata, po dalších "cestovatelských listech" už asi nesáhnu.

2 09.12.2019

Na rozdíl od Adventu mě Roky v kruhu vůbec neoslovily. Větší část knihy je věnována zahrádce, kterou hlavní hrdinka, autorka, se svým manželem opečovávají, a také přírodě v okolí jejich domu. Nejzajímavější na celé knize byly osudy lidí z vesnice, ne vždy jsem se ale dozvěděla, jak tyto osudy dopadly. Zajímavý je kontrast mezi vesnicí a "velkoměstem" Ostravou, ale ani tomu není věnováno moc prostoru. Chápu ale, že se autorka tímto dílem vypořádávala se smrtí manžela.

3 09.12.2019

Autor píše román o tom, jak píše román o atentátu na Heydricha a okolnostech tomu předcházejících.
Autorův způsob vyprávění mi neseděl, je někde na pomezí beletrie, literatury faktu, filosofie, úvahy, historie... Příběh jako takový se uprostřed toho všeho špatně hledá, nedrží pohromadě a ubíjí zajímavost tématu :-(
Jednou stačilo... Raději bych sáhla po jiné knize na stejné téma, tuto bych nedoporučila.

5 01.10.2019

3 různá století, 3 příběhy, jedno velmi zajímavé a ojedinělé téma - včely. Do přečtení románu jsem si vůbec neuvědomovala, jak důležité jsou včely pro každodenní, obyčejný život. Při představě světa z příběhu z budoucnosti se čtenáři tají dech...
Jediné, co mě mrzelo, byla malá propojenost příběhů - v podstatě působí opravdu jako samostatné příběhy, určitou spojitost čtenář vypozoruje (nemluvím o tématu včel) alespoň mezi Williamem a Georgem, škoda, že autorka nenašla pojítko k Tao - nebo jsem ho nepostřehla?
Každopádně doporučuji k přečtení a zamyšlení ;-)

7 01.10.2019

V hodnocení tohoto románu půjdu téměř proti všem komentářům tady. Villona mám moc ráda, ale překlad jeho básní v podání Jarmily Loukotkové se ani zdaleka nemůže rovnat překladům Otokara Fischera. Překlady v tomto románu mi přišly příliš těžkopádné, poměrně dost odlišné od Fischerových, bez kouzla té bezprostřednosti, kterou dokázal O. Fischer vyvolat. Pro srovnání:

J. Loukotková:
Jsem Franta Francouz, toho čert si váží,
vždyť rodná Paříž se mě zbavit snaží.
Teď šíje, na níž oprátku mi háží,
řve z plna hrdel, kolik prdel váží.

O. Fischer:
Františku, už tě nepotěší,
že Francouz jsi a ze vsi zdejší;
teď na krk oprátku ti věší;
ať pozná hlava, oč je zadek těžší.

V rámci výstavby románu první část týkající se zápletky kolem ďáblova kamene mi připadala zbytečně protahovaná v poměru k dalším dvěma částem (jen pro porovnání např. doba pobytu u vévody Orleánského zahrnuje časově stejný úsek, ale v knize zaujímá jen jednu krátkou kapitolu). Prostřední část je nejživější a nejpoutavěji ztvárněná.

Celkově mi autorčin styl nebyl sympatický, s románem jsem se hodně prala, ale nakonec jsem vyhrála, i když si nejsem úplně jistá, jestli bych se k této knize někdy chtěla vrátit.

10 30.06.2019

Z knihy mám rozporuplné pocity. Objevují se tam fajn poučné myšlenky (lidé by odsoudili obry, že žerou lidi, ale navzájem se mezi sebou zabíjí - osobně, ve válkách, a to je považováno za akceptovatelné...), ale na druhou stranu se mi nelíbila Dobrova mluva, nějak si nedokážu představit, jak by to měly číst děti od 7 let a rozumět tomu. Nebo je porozumění textu něčím, co už není při čtení podstatné?

1 17.06.2019

Kupodivu parádní čtení. Ale pokud je i jen polovina knihy založená na pravdě (jako že bych tomu fakt i věřila), tak jsme úplně a jednoduše v háji a veškerá demokracie je jen takové divadýlko.
Co se týče samotného textu, příběh je svižný, napínavý, líbí se mi množství postav, které se postupně propojují, nechybí ani lehce ohraná milostná linka, ale ani mladé "milence" Viewegh nešetří a staví jim do cesty spoustu překážek, hra se jmény je super, až se divím, že ho někdo nezažaloval...
Nad mé očekávání jsem se velmi dobře bavila.

4 28.05.2019

Nechápu tak vysoké hodnocení, nechápu ani sebe, protože na vysoké se mi Zápisky líbily.
Teď, když jsem se k nim vrátila, mě hrozně rozčilovaly superdlouhé odstavce, vracení se k postavám, situacím ("Jak už se se zmínil, to byl ten a ten, o kom jsem už vyprávěl v souvislosti s ..."). Nemohu ani souhlasit s označením román, jsou to opravdu jen Zápisky, jak to vypadalo v káznici, jak se cítil, kdo byli jeho spoluvězni...
Ale na druhou stranu je v knize několik zajímavých (filosofických) postřehů, ze kterých si čtenář může vzít "ponaučení".

01.05.2019

Kniha pro náctileté slečny plná velkých romantických náhod, ještě větších romantických gest včetně tisíckrát obehraného vyznání, ve kterém hraje podstatnou roli letiště.
Ty dvě hvězdičky dávám za to, že je kniha vyprávěna z pohledu "lásky", což působí originálně, a knížka uteče rychle, takže se čtenář dlouho "netrápí".
Jednu * strhávám za obrovské množství chyb a překlepů. Copak tahle knížka neměla žádného korektora a redaktora? Pokud ano, oba odvedli mizernou práci.
Druhou * strhávám za naprosto předvídatelný děj bez jakéhokoli překvapivého zvratu.
Třetí * za poměrně nesympatické postavy, které nemají žádný vývoj, jsou napsané podle předem stanovené šablony a nedočkáte se od nich žádného překvapení.
Shrnuto a podtrženo, knížka mě zklamala.

1 30.04.2019

Kniha o třech částech, které nedrží dohromady. První část v ich-formě je vyprávěna hlavním hrdinou havířem "Honzou" o jeho životě před velkou válkou, druhá v er-formě o Honzovi a osudech jeho rodiny za války, třetí část jako "kolovrátek" oddrmolí Honzova žena Milka návštěvě.
První a druhá část je jednoduchá, nehledejte nějaké složitější popisování situace horníků. Nejsilnější důraz je položen na velmi silné přátelství, kdy se musí jeden horník na druhého spolehnout i svým životem.
Třetí část pro mě byla až nesnesitelná, z postav se stávají nesympatické existence, i když musím uznat, že autorka slušně vystihla mluvu "typické drbny - užvaněné baby". Nejspíš proto mi tak lezla na nervy.

1 04.04.2019

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Tak by se dal popsat plán Ludvíka, kterému "bylo kdysi dávno ukřivděno" a on si svou křivdu nese po celý život jako prokletí. Díky této křivdě nemůže najít své vlastní štěstí, a když se mu naskytne příležitost k zosnování plánu pomsty, doufá ve vykoupení. Koho ale kdy vykoupila pomsta?

7 01.04.2019

Maloměšťáctví i uprostřed Prahy, Kampa se svými obyvateli, kteří mají nejvíc starostí s pozorováním svých nových sousedů. Nešťastné manželství, nešťastná dcera, nešťastný osud. Jaký vliv měl na události vymyšlený příběh hry Na osud?
I přesto, že jsou hrdinové "v pubertálním věku", chovají se spíš jako děti 8leté. V dnešním světě už by se spíš pod listy tajemného stromu líbali a osahávali, než aby si vymýšleli hry, příběhy a nosili na hlavě lopuchové listy.
Čtenář se musí oprostit od současného světa, jinak si četbu neužije...

1 01.04.2019