Adina143
komentáře u knih
Dirigentka
Maria Peters
„Hudba pro mě znamená úplně všechno, nevzdám to. Zkusím to, i kdybych měla umřít. To je mi milejší než to nezkusit.“
Kniha je inspirovaná skutečným životním příběhem Antonie Bricové, která se stala první úspěšnou dirigentkou v historii. Dočkala se vlastních koncertů i orchestru, ale stálé angažmá jí nikdo nenabídl – protože byla žena. Román otevírá řadu aktuálních témat, a to navzdory tomu, že se jeho děj odehrává před sto lety – lze vůbec reálně zvládat kariéru i mateřství souběžně? A jak se dá vyrovnat s tím, že žena je už předem odsouzena k neúspěchu?
Postavy by si zasloužily větší psychologickou prokreslenost, na knížce je znát, že autorka vycházela z filmového scénáře, přesto ale není problém fandit Antonii až do konce. Jak zazní v knize: „Umění nezná pohlaví.“
Vzpomínky na Afriku
Karen Blixen
"Měla jsem farmu v Africe." Těmi slovy začíná kniha Karen Blixenové, jejíž slavné filmové zpracování získalo sedm Oscarů a má jeden z nejlepších soundtracků, co znám.
Skutečná baronka Blixenová byla schopná vláčet do Afriky kromě porcelánu i kukačkové hodiny a na safari střílet zvířata. Ve své jen částečně autobiografické knize si taky leccos přikrášlila, včetně svého vztahu s Denysem a potíží, kterým v Africe neustále čelila, jak popisuje Mia Kankimäki v Ženách, které mi nedají spát. Pravdou ale je, že navzdory všemu zůstala a tu farmu dlouho vedla prakticky sama. Proto je její vyprávění i přes výrazný kolonialismus pořád inspirativní. A btw, Hemingway o ní prohlásil, že je to nejlepší kniha o Africe, jakou kdy četl.
Ženy o ženách
Barbora Baronová
Jakým způsobem vytvářejí svá dokumentární díla Helena Třeštíková, Olga Sommerová, Petra Dvořáková, Marika Pecháčková nebo třeba Apolena Rychlíková? Jak vypadá současný český dokument viděný očima žen? O čem ženy točí a píšou, co je zajímá, čemu věnují svůj čas a energii? Jak moc se jejich práce a pohled na svět mění, když se stanou matkami? Lze v dokumentu skutečně zachytit realitu, nebo je vždy formovaná tvůrčím záměrem autora? Myslí muži a ženy opravdu jinak? Když vyprávím něčí příběh, pomáhám mu, nebo ho zneužívám? Potřebujeme kvóty? A dokážou být k sobě ženy vzájemně solidární?
Monumentální dílo, které na první pohled vytváří dojem, že čtenář musí být odborník na dokument, ale vůbec to tak není. Knížka nabízí jednak pozoruhodný a přínosný background k dokumentům, v němž se čtenář dozví často klíčové informace o jejich vzniku, jednak možnost rozšířit si obzory o řadu dalších děl méně známých autorek. Díky pečlivému a detailnímu způsobu práce Báry Baronové vzniká skutečně mozaika české ženské dokumentaristiky, která je stejně jako dokument sám vždy nutně výběrová a subjektivní a tak je třeba ji také číst, o tématu tím ale vypovídá možná lépe než mnohé teoretické práce. V neposlední řadě jde o fascinující výpovědi žen o jejich práci a přístupu k životu.
Světlo z Pauliny
Jan Štifter
Komorní sbírka příběhů, které spolu vzájemně komunikují, se odehrává v časovém rámci téměř celého dvacátého století až po současnost a vykresluje osudy rozmanitých postav, které na první pohled pojí pouze zmíněné místo děje – České Budějovice.
To je ale jen prvotní zdání. Štifter povídky vzájemně provazuje celou řadou způsobů, očekávatelných i originálních, takže vzniká překvapivě kompaktní a konzistentní celek.
Děti a jejich rodiče, možnost je mít či nemožnost si je nechat, tíha osobních, ryze intimních rozhodnutí, která se prolínají s těmi zásadními dějinnými a hýbou našimi životy způsobem, jaký si často ani nedovedeme představit. To vše Štifter na malém prostoru dovedně vykresluje se stylistickou i jazykovou hravostí.
V příboji pochyb
Lindsay Marcott
Retelling slavné Jany Eyrové od Charlotty Brontëové jako psycho thriller mě hodně zaujal, hlavně proto, že Janu Eyrovou zbožňuju. Vzít příběh, který už někdo kompletně vymyslel, a „předělat“ ho na současné poměry nemusí vypadat jako nijak zvláštní umění. Autorka se navíc předlohy v uzlových bodech dost věrně drží, míra její tvůrčí invence se proto projevuje spíš v detailech. Přesto se jí podařilo stvořit komplexní dílo, které na první pohled funguje jako napínavý psychologický thriller šmrncnutý duchařinou, v němž všímavější čtenáři naleznou i o něco hlubší vrstvy. Fanoušek Jany Eyrové a všech jejích literárních i filmových následovnic se může rochnit v porovnávání, náznacích a spikleneckém pomrkávání autorky. A kdo klasiku Charlotty Brontëové nezná, přijde si na své u poctivě odvedené žánrovky. Za mě hodně podařené.
Tahle kniha vám možná zachrání život
Graham Lawton
Vědecký publicista Graham Lawton sám sebe sympaticky označuje za obtloustlého líného flákače a živoucí důkaz toho, že člověk nemusí být posedlý cvičením, aby byl rozumně zdravý a v kondici. Knížka se skvěle čte, přitom vůbec není podbízivá, ale opravdu vyfutrovaná vědeckými poznatky, které vyvracejí spoustu zažitých mýtů o zdraví.
Mořská panna a paní Hancocková
Imogen Hermes Gowar
Tahle mořská panna nevypadá jako Ariel, netřpytí se a už vůbec nemá podprsenku z mušlí. Je malá, ošklivá a taky je mrtvá. Přesto vynese svému novému majiteli panu Hancockovi, obchodníkovi a dobrákovi každým coulem, zázračné bohatství coby nevídaná kuriozita. Dokonce se díky ní seznámí s vyhledávanou kurtizánou Angelikou Nealovou. Celý okouzlený jí slíbí, že pro ni získá ještě jednu, tentokrát živou mořskou pannu. Jenže Angelika, která touží po svobodném a zajištěném životě, se mezitím zamiluje do mladého hazardního hráče...
V knize Imogen Hermes Gowarové se koncentruje to nejlepší z románového vyprávění, dějové linky se dovedně proplétají a strhují čtenáře až k bezmála magickému závěru. Všechny ty prostitutky, bordelmamá přezdívané abatyše z kláštera, mořské panny, manželky, milenky a děvečky mi přirostly k srdci a díky obrovskému důrazu na smyslové vjemy a detaily přede mnou jejich svět rozkvetl tak, jako by ani nebyl 250 let vzdálený. To vše vykreslené nádherným a bohatým jazykem v překladu Evy Klimentové.
Ženy, které mi nedají spát
Mia Kankimäki
"Rady nočních žen č. 1:
Buď statečná. Pokud se bojíš, nevadí.
Hraj s kartami, které dostaneš.
I kdybys byla nemocná, můžeš žít naplno.
Pokud o všechno přijdeš, začni psát."
Často až neuvěřitelné příběhy odvážných žen, které se nebály i přes zažité konvence, odpor společnosti a všechny překážky jít za svým snem, i kdyby to znamenalo brodit se v těžkých viktoriánských sukních bahnem džungle a čelit lidojedům. Cestovaly do neprobádaných míst, podnikly cestu kolem světa, tvořily umění. Mia Kankimäki se vydala po jejich stopách a sama přitom čelila vlastním strachům a pochybnostem. Skvělé a inspirující čtení.
Arcižár
Eoin Colfer
Arcižár je ukrutně vtipná fantasy, u který jsem se smála nahlas Drak Vern, známý taky jako lord Arcižár, je podle všeho poslední drak na zemi, ale rozhodně se nechová jako drak z Her o trůny (drak sloužící člověku?! Kdo takovej blábol vymyslel!) Většinu času se v tričku Flashdance válí v křesle, kouří marlborky, popíjí vodku a hltá seriály na Netflixu zašitej někde uprostřed louisianských bažin.
Když ho tam objeví patnáctiletej klučina Petarda, který má docela vážný potíže s místním zlodušským poldou, je vystaráno. Je po klidu a někomu bude pěkně hořet koudel u zadku
Mimořádně zábavný, chytrý, svižný a jazykově oblažující ve skvělým překladu Martiny Šímové.
Venezuela: Rozklad ráje
Eduard Freisler
Slovo strhující se často nadužívá, ale na knížku Venezuela: Rozklad ráje sedí přiléhavě. Novinář Eda Freisler v knížce vylíčil jen těžko uvěřitelný příběh proměny jedné nádherné a bohaté země, která se během pouhých dvaceti let stala zkorumpovaným peklem, kde se žije jen těžko. Sám ve Venezuele strávil několik let a v knize přinesl reportážní svědectví o životě místních lidí, jako je třeba šéfka dětského gangu, nebo analýzy podložené mj. řadou rozhovorů s experty.
Venezuelský příběh by se za určitých okolností mohl odehrát i u nás - stačí věřit, že jeden člověk může vyřešit všechny naše problémy.