Zvěrolékař a kočičí historky
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45424/zverolekar-a-kocici--45424.jpg
5
339
60
Zvěrolékař série
< 9. díl >
Deset veselých i dojemných povídek o kočkách, které vybral autor ze svých dříve vydaných knih.
Literatura světová Povídky Příroda, zvířata
Vydáno: 1995 , SvobodaOriginální název:
James Herriot´s cat stories , 1973
více info...
Přidat komentář
Věděla jsem, že pro mě bude těžší číst o kočkách a obrečela jsem některé příběhy, ale jiné pohladily. Typ knížky, který se dá číst pořád dokola.
Když ležíte na gauči, čtete si tuhle skvělou kočičí knížku a z jedné Vaší strany leží stulená do klubíčka jedna černá kočka a z druhé pak spokojeně přede druhá, tak je to skoro jako malý ráj na Zemi... :-)
Precteno jen kvuli ctenarske vyzve a byla to teda vyzva velka... Bohuzel tento typ knizek rada nemam a cekala jsem, kdy uslysim mnoukani, otravne a zdlouhave pribehy, ve kterych se dozvite, ze kocka onemocnela, dostala injekci a je zase ok. Jako oddychovka mozna dobre, protoze se u tohoto premyslet ani neda, leda co budu vecer varit.
ač nejsem veterinář v mnohém se s autorem ztotožňuji. Kočky jsou milá zvířátka, které většinou nemají pány. prostě se občas rozhodnou a někoho si najdou... aspoň mě o tom přesvědčuje ta naše. Když má náladu je to neuvěřitelný mazlík a když ji nemá, nejde ji přesvědčit prostě ničím.
tahle sbírka povídek je pro mě rozhodně milé a oddychové čtení a myslím, že se k autorovi ještě někdy vrátím
Příběhy kočičích pacientů z pera venkovského veterináře čtenáře nejen pobaví, poučí, ale především přiblíží pouto, které je mezi kočkami a jejich majiteli vytvořeno. I sám autor kočky považuje za velice milá a inteligentní zvířata, kterými nepohrdá na úkor jiných hospodářských zvířat anglického venkova. I když kromě chytání myší nepřinášely svým majitelům jinou "materiální" hodnotu, tak hodnotu emocionální určitě. Vždyť kočičí společnost a pohlazení hebkého kožichu oceňuje jistě i spousta současných čtenářů nejen Herriotových knih. Takže pokud toužíte poznat osudy Debinky či Emily, společenského Oscara, oddaného Alfréda nebo Friska, divokého Borise a Bleska, nezávislých Ollyho a Ginny, s chutí se pusťte do čtení.
Pěkné vypravování, dost vtipné, o běžných i zvláštních kočkách. Nejvíc mne bavil příběh kocoura, pověstného chozením na schůze.
Ačkoli pan Herriot není můj oblíbený autor, tady s chutí dávám pět hvězdiček, za mne, možná i kvůli mé lásce ke kočkám, je to nejlepší kniha tohoto autora.
Přečetla jsem několik Herriotových knih. Tuhle mám zatím nejraději. Vždycky jsem chtěla pracovat se zvířaty, nejraději bych v ZOO krmila velké kočky. Rodiče byli jiného názoru. A já musela poslechnout.
Kočičky a kocourky mám moc ráda ... a mám moc ráda i Jamese Herriota, takže to nemohlo dopadnout jinak než že knihu nazývám nádherným čtením. James Herriot píše tak úžasně ... nejde mi to ani popsat. Z každého příběhu na vás dýchá klid, přirozenost, život, cit ... láska.
Po knize jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy - Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání. Mám dokonce dojem, že jsem už někdy dávno jednu nebo dvě knihy Jamese Herriota již četla, ale jelikož to mohlo být tak 15 let zpět, už jsem si opravu nevzpomínala, které to vlastně byly a jestli se mi vůbec líbily. Volba byla tentokrát jasná a to z toho důvodu, že jsem prostě kočkomil (sama mám hned tři pořádné kousky doma), takže to nemohla být špatná volba.
A opravdu...Kniha je hodně útlá, tudíž jsem ji měla za chvilinku přečtenou, ale i za tu krátkou dobu ve mně autor dokázal vzbudit emoce a já nemohu popřít, že jsem chvilkami byla dojatá. Příběhy byly milé a psané s citem. Jde opravdu vidět, že James Herriot byl člověk na svém místě, zvířata miloval a vždy se snažil jim pomoci, jak nejlépe uměl. Při příští návštěvě knihovny si nejspíš zase odnesu i nějaký další díl, jelikož si myslím, že i ty určitě budou stát za přečtení.
Autorova láska ke zvířatům je patrná z každého příběhu, v každé povídce jsou kočičky hlavními hrdiny.
Knihu jsem četl kdysi dávno v dětství a hodně se mi líbila. Po letech jsem ji vytáhl a četl dceři. I u ní slavila úspěch. Musím sehnat další historky:-)
Jsem ráda, že knihu vlastním, přečetla jsem ji 2x a ještě si po čase poslechla audio. Jsem fanda pana Herriota. Doporučuji.
Kdo má tohoto autora v oblibě,tak se u této knihy bude skvěle bavit a nic na tom nezmění fakt,že krom jednoho příběhu,už jste to určitě četli.80%.
Super knížka. Neuvěřitelných 23 let na ni v knihovně nikdo nesáhl. V dětství jsem byla milovnice koček, kocourů i koťátek, ale knihu jsem dostala v 18 letech, kdy už jsem měla jiné zájmy a nikdy jsem ji tedy nečetla. Před několika měsíci ji objevila dcera a teď jsem se k ní dostala i já, když jsem dočetla román a nechtělo se mi pouštět do dalšího delšího díla. Hledala jsem jednohubku-a našla jsem ☺. Příběhy jsou krátké a pobaví, určitě se pustím do dalších příběhů tohoto autora.
James Herriot tak trochu rámoval moje dětství a můj vztah ke zvířatům. Teď s odstupem několika let můžu říct, že to rozhodně nebyl špatný společník. Výběr kočičích historek čtenáře rozveselí i rozesmutní, prostě příjemně pohladí.
Moje laska uz od mych 8mi let...Stejne jako vsechny ostatni knihy od pana Herriota❤
Štítky knihy
kočky povídky zvěrolékaři ze života
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Knihu som si uzil pri mojej vakcinacii. :) Konecne som sa po 14 mesiacoch od zaciatku pandemie dockal ockovania a o par hodin som ako reakciu dostal horucku a zimnicu. Tak som rano nahlasil dovolenku zalahol nazad do postele a tych 24 hodin som preckal s touto knihou. (A Junji Itom. Aky to kontrast, ze?) Prijemne pribehy o mackach a kocuroch. Vzdy som mal macky rad a som presvedceny ze su to tvory plne lasky. Nie ako niektori ludia tvrdia ze su to vychcane vypocitave mrchy ktore sa daju pohladit len ked daco chcu. Nie... su to velmi citlive tvory a Herriot o nich pise s laskou ktora im prinalezi. Upokojive pohodove citanie.
Cim to je ze lekari vedia tak dobre pisat? A lesnici tiez.