Ztracený symbol

Klasický Dan Brown. Dobré nápady. Akce. Zločin. Napsáno tak, aby se z knihy dal jednoduše vytvořit scénář k filmu. A aspoň 60 stránek navíc, kde nám Dan Brown poví, co si myslí o Bibli, o mozku a o založení Spojených států Amerických.

(SPOILER) Vlastne docela zklamani, cekal sem od Browna trochu vyssi uroven, ale tak moc se soustredi na propletani symbolu a odkazu, ze zbytek misty dost pokulhava. Kdyz Langdon obdrzel hovor ze Peter je v poradku v Kalorama heights, tak do byl do oci bijici podvrh presto to zadny z pritomnych velemozku nedokazal odhalit - asi od te doby sem nad knihou zlomil hul. To ze se z nezvedeneho syna, ktery cely zivot opvrhoval zednarstvim stane fanatik, ktery chce jeho tajemsti rozlustit mi prislo uplne na hlavu. Zaverecne filosofovani nad bibli dlouhe, plytke a zbytecne.

"To, čo sme urobili len pre seba, zomrie s nami. To, čo sme urobili pre druhých a pre svet, zostane a je nesmrteľné."


Odborník na symboly Robert Langdon je pozvaný predniesť svoju prednášku na najikonickejšie miesto - do Kapitolu vo Washingtone...

... namiesto auly plnej študentov tam však nájde odrezanú ruku so záhadným tetovaním a slobodomurárskym prsteňom...

Všetko nasvedčuje tomu, že ruka patrí Langdonovmu zmiznutému priateľovi Petrovi Solomonovi - mužovi, ktorý Roberta pozval do hlavného mesta USA!

Langdon neváha a spolu s Petrovou sestrou Katherine sa vydávajú po stopách Solomonovho únoscu...

... pátranie ich prevedie cez históriu slobodomurárskeho spolku, tajomstvá kresťanských symbolov až po samotný vrchol washingtonského Kapitolu!


Tretí diel série kníh s Robertom Langdonom z pera @authordanbrown určite nesklamal, no myslím si, že kvalitou zaostával za prvými dvomi časťami série - Anjeli a démoni a Da Vinciho kód...

Ide o typickú "brownovku", v ktorej sa k Langdonovi opäť pripája ženská postava - Katherine - a spoločne pátrajú po únoscovi Robertovho priateľa Petra Solomona...

V knihe Stratený symbol sa veľa pozornosti venuje histórii spolku slobodomurárov, rôznym filozofickým a náboženským pohľadom na svet, ktorých už bolo na mňa až príliš - a to najmä v závere knihy...


Na druhej strane opäť tu máme aj zaujímavé šifry a logické hádanky, dosť napätia, akcie a nečakaných zvratov, ktoré sú skvelé a držia v neustálom napätí... navyše aj s jedným wau momentom, keď mi skoro spadla sánka...

Po Ríme a Paríži nás aj tentoraz autor prevedie nevšednými a ťažko dostupnými miestami - nahliadneme do útrob Kapitolu vo Washingtone či na samotný vrchol Pamätníka Georgea Washingtona...


Doteraz je to za mňa najslabší diel série najmä pre zbytočne dlhé nudné filozofické pasáže, ktoré trošku spomaľovali dej, nenechali vyniknúť akciu a potlačali aj skvelú symboliku - pre autora tak typickú...

... napriek tomu sa teším na ďalší diel - Inferno!

Možný spoiler:
Po dvaceti letech jsem sáhnul opět po Danu Brownovi. Jeho knihy mám všechny a polovinu přečtenou. Naposledy jsem četl Šifru mistra Leonarda, sáhnul jsem teď po pokračování, které mám doma už osm let. Nyní došlo na Ztracený symbol. Robert Langdon machr na dějiny a symboliku bude nyní ve Washingtonu muset vyřešit záhadu a to běhěm 12 hodin a začíná to nálezem hrůzostrašného předmětu v Kapitolu ve Washington D.C. Pokud Robert Langdon nedokáže vyřešit záhadu do 12 hodin, něco zlého se stane a tak je symbolog Robert Langdon nucen opět luštit rébusy a bude k tomu potřebovat všechny znalosti, které má. Opět zde máme symboly, vědu a její vynálezy, církev, zednáře, rituály, mystično, temné síly, Boha a nakonec tajemství, k jehož odhalení se má Robert Langdon dopracovat a které je pečlivě střežené. Kniha to byla často napínavá, mnoho věcí jsem už veděl, ale i tak mě obohatila o nové informace. Konec je tak trochu překvapením a hlavní poklad, který zednáři střeží, je také velmi cenný. Knihu určitě doporučuji a hodnotím i přes nějaké malé rozpory nakonec pěti hvězdami. Čtěte díly chronologicky, jinak vám následující díly odhalí děj knih minulých a o hodně přijdete. Bylo to kvalitní čtení.

Děj je tentokráte zasazený do Washinghtonu D.C. a odehrává se během jedné noci. Protagonistou je Robert Langdon a provází ho atraktivní žena Katherine Solomonová, sestra Petera Solomona. Robert je profesorem a Katherina se zabývá noetikou. Robert je vlákán do hlavního města Malachem postupně se dovídáme, že se jedná o Zachara Solomona. Zápletka se točí kolem Zednářů a Zachar Solomon vstupuje do bratrstva jen proto, aby vynesl citlivé údaje a odhalil tajemství 33. stupně. U Browna jsme si zvykli na určitý rámec, strukturu, ale má svůj styl a čtenářům nabízí pohled na problém z jiného úhlu. Mám ráda tajemno, takže mi vyhovuje, že v knihách Dana Browna je tajemno i záhady, dokáže to všechno promíchat s historií, symbolikou, náboženstvím a nechybí napětí. Jeho knihy jsou čtivé.

Opět skvělý díl! Nechápu, jak mohou někteří psát, že se jedná o slabší díl. Já jsem se opět bavila od začátku do konce. Bylo to napínavé, mělo to rychlý spád, postavy byly skvělé. Za mě zasloužených pět hvězd.

Je to už nejaký čas, čo som sa naposledy stretol s knižným Robertom Langdonom a tentokrát to Brownove čaro už nemalo taký efekt ako pri Da Vinciho kóde.
Čo musím uznať, je fakt, ako všetky tie autorove konšpirácie, fiktívne vedy a ohýbané fakty (častokrát hrozné bludy), dokážu pekne zapadnúť ako kolieska do fungujúceho mechanizmu. Čo však ide celkom mimo môjho pochopenia, je spôsob, akým Brown dokáže spraviť z trénovaných profesionálov a študovaných akademikov totálnych idiotov, len preto, že to potrebuje pre ďalší vývoj deja.

Stratený symbol pre mňa nebol taky skvelý ako Da Vinčiho kód či Anjeli a démoni, už mi prišlo tych symbolov a zvratov a všetkého až veľa.

Vo veľa veciach som sa strácala, strašne veľa zapletiek a aj napriek tomu, že táto téma je naozaj fascinujúca, všetky tie vedecké drísty okolo mi prišli zbytočne, hlavne ku koncu - áno lrasne sa to celé objasnilo ale naozaj sa to musela opäť opísať?

Za mňa naj momenty knihy boli hned v úvode pri náleze ruky a potom až neskôr, kedy bola odhalená hmotnosť (kto čítal vie) a odhalenie zápornej postavy.

Ale nič to teším sa na Inferno

Opět neskutečně čtivé, tajemné a mysteriózní. Napětí od začátku až do konce — opravdu povedené čtivo, které vtahuje do světa symbolů a skrytých tajemství.

Celkově se mi tato kniha líbila a měl jsem z ní dobrý pocit i když jsem doteď v podstatě o Browna jen zakopával a k přečtení mě přesvědčil až poslední díl, který se odehrával v Praze. To pro měl mělo následky, protože první jsem četl poslední díl a tak všechny předchozí doprovází velké množství spoilerů.
Ve výsledku mám z každé knihy poselství, co všecho bych si chtěl přečíst, nebo znovu přečíst, ale tentokrát s jistým nadhledem a potřebou podrobného zkoumání.
Takže mé doporučení, pokud nemáte rádi Bibli, nebo třeba Korán, raději tyto knihy od Browna nečtěte, protože pokud máte slabší mysl jako já, donutí vás k jejich přečtení

Zajímavá a velmi čtivá kniha.

No, jestli profesor Langdon na konci knihy pocítil naději, já ji na konci knihy pocítila také - že si dá Brown dalších deset let pokoj. Pravda, zednáři mě nikdy moc nebrali, takže odhalovat jejich tajemství jsem netoužila, navíc jim Brown narozdíl od chudáků katolíků dost nadržuje, takže odhalíte maximálně to, že jsou to úžasní čestní charizmatičtí bohatí atd. atd. lidé, a připlete-li se mezi ně nějaká černá ovce, celý svět se spojí, aby se jí zbavil.
Jedinou zajímavou zápletku musí okamžitě prokouknout každý a pak už jen dvě stě stran čekáte, až ji prokoukne i Langdon a spol.
A ze všeho nejhorší byly poslední dvě kapitoly, kde už bylo dokonáno a velmistr řádu se rozhodl Langdonovi zjevit nejvyšší pravdu, třebaže nebyl zednář (prostě jen tak za odměnu, že je tak dobrej). Ehm, ehm, to bych chtěla vidět! A protože nejvyšší pravda je stejně nudná jako zbytek knihy, zednáře to v mých očích nezatraktivnilo.
A do toho ty řeči: "A všiml sis? A věděl jsi? A četl jsi? A víš vůbec? a na druhé straně vytřeštěný Langdon: "to mě nenapadlo, to nemůžu přijmout, to jsem nepostřehl." Uff.

15.11.2025

„To tajemství skrývá v sobě každý z nás“
Ztracený symbol se čte jako populárně naučný román o svobodných zednářích, kde se napínavý děj prolíná s poznáním. Brown propojuje vědu, historii a mystiku. Symboly a rituály se stávají prostředkem k pochopení lidské identity i touhy po poznání. Audioknihu v podání Hany Rychetníkové doporučují.

Dan Brown, autor, jehož díla mají velkou oblibu, ale mně úplně nevyhovuje. Ve svých dílech používá mnoho mystifikace, kterou ale předkládá jako fakta. V podstatě by to tolik nevadilo, když je příběh svižný, strhne a dobře odsýpá, to se ovšem netýká Ztraceného symbolu. Čím víc se děj blížil ke konci, tím víc mě to nebavilo, rozuzlení mi nepřišlo překvapivé, tak nějak mám pocit, že to bylo jasné už docela dlouho před odhalením.

Jako slečna/paní barbora5058, jsem učinil totéž a pro totéž, co zmiňuje ve své první větě.
Dospívám k tomuto objevu: Je osvěžující zjištění, že dokud nedával průchod své laciné, jakkoli asi výnosné, posedlosti církví a vším, co se kolem ní točí, byl docela slušným spisovatelem. Jeho díla, v nichž, Bůh mně odpusť, masturbuje nad církevními motivy všeho druhu s intenzitou neukojitelného teenagera, jsou i při jeho poměrně slušném umění vypravěčském, stejně hloupá a zbytečná, jako drby zlovolné pavlačové soudružky, jíž kysne mléko nad senzacemi vycucanými z prstu: lže tak dokonale, že jej čtenář chtě nechtě chvílemi musí podezírat z toho, že tomu, co vypráví, i věří. Jiná analogie mne nutí zmínit jistou pirátskou soudružku, jež se domnívá, že svým – ve srovnání ze zbytkem těla – gigantickým chrupem zakletým v křečovitém rádobyúsměvu oslní elektorát a omráčí svou opozici, stejně tupými lžemi, jež však více než na svůj vypravěčský um spoléhá na inkluzi, kvóty a když to nebude fungovat, protože zjev kosmana zakrslého obyčejně nemá účinnost, na kterou spoléhají jiné její kolegyně sázející na botoxy, silikony a podobné vymoženosti, tedy alespoň soucit… Dan Brown má se zmíněnou českou (vlastně, jak se v poslední kampani nechala slyšet – „rómskou“) soudružkou hodně společného: oba své nedostatky maskují primitivním fanatismem a ten následně maskují zase svými nedostatky…

Jinak, i tato kniha Dana Browna mne utvrdila v domnění, že není autorem posledního „svého zázraku“ Tajemství všech tajemství. A nebo, jak mne můj syn upozornil, je možné, že knihu překladatel převyprávěl takovým způsobem, že Dan Brown by se pod ni, v tomto vydání, již podepsat neměl…

S humbukem okolo nejnovější knihy s Langdonem jsem se rozhodla přečíst další díly chronologicky. Asi před 2 lety jsem četla Anděle a Šifru, obě knížky jsou skvělé, proto 3., spíše zapomenutý, nezfilmovaný díl. Autor se mi čte velice rychle a dobře, píše prostě stejně, hlavní postava se potká s nějakou ženou a přes noc řeší záhadu. Ale i přes podobnou logiku mě jeho tvorba baví, v knize je spoustu informací, je zajímavá tím že se neodehrává v Evropě. Pěkné, čtivé, doporučuji, chystám se na Inferno. To už je zase zfilmované, tudíž trochu zkreslené.

Báječná pozvánka ke zkoumání Bible, která je dle románu "detailním pojednáním o nejsložitějším zařízení, jaké kdy existovalo - o lidské mysli."
Skvěle jsem si početla, podumala, zaluštila, o mnohém dalším poučila (okrajové dýchání kapalin, ale hlavně zásadní vnitřnosti a podzemí Kapitolu a přilehlých památníků, ústavů, knihoven, a architektonických, sochařských i malířských symbolů...ve Washingtonu, i dějinách "otců zakladatelů"). Bylo to pro mne vlastně mnohem zajímavější, než když se Brownovy knihy odehrávají doma či za humny, v Praze (tu jsem ještě nečetla, ale možná i na ni někdy dojde), Paříži nebo Římě/Vatikánu. Tady z toho jednoznačně dýchá ta zásadní jinakost USA, vybroušená za posledních 100-200 let. A velikost všeho, nesrovnatelná s Evropou stísněnou doslova i přeneseně tisíciletími... A vše - zápletku, honičky a hlavně filosofické úvahy - autor směstnal do pouhých sotva deseti hodin.

"Chyba. Míchá metafory se skutečností. Podobně se staří alchymisté marně pachtili s proměnou olova ve zlato, protože si neuvědomovali, že proměna olova v zlato není ničím jiným než alegorickým znázorněním využití skutečných lidských možností - přeměny zabedněné, nevědomé mysli v mysl bystrou a osvícenou."

"Čas je řeka ... a knihy jsou lodě. Mnohé svazky se vydají po proudu, ale ztroskotají a navěky uvíznou na písčině. Jen málo, pramálo z nich odolá zkouškám času a přežije, aby požehnalo budoucím věkům."

Jelikož nedávno vyšel nový příběh s Robertem Langdonem, který se ještě navíc odehrává v Praze, bylo jasné, že je na čase konečně postoupit v sérii a po mých milovaných Andělech a Šifře si konečně pustit Ztracený symbol jako audioknihu.
Příběh samotný se mi líbil. Zápletka zajímavá, byť rozuzlení možná ne tak epické jako v předchozích dvou knihách. Přesto je to akční jízda, která má spád. Opět tu máme záhadičku, konspirace, tajnosti, symboly. Je to repetitivní i v tom, že Robert tu spolupracuje s krásnou, inteligentní, silnou ženou - to asi začíná být určitým standardem, zdá se mi. Ale nestěžuju si.
O městě Washington D.C. jsem měla dosud spíše jen povrchní znalosti, tak jsem ráda, že jsem se dozvěděla o nových zajímavých budovách, které tu člověk může vidět. Nevím, jestli se do D.C. někdy v životě podívám, USA mne momentálně zas tolik nelákají. Ale kdyby ano, mám díky této knize pár tipů - Smithsonian Institute, Kongresová knihovna, Kapitol. Taková trochu svatá trojice téhle knihy, zdálo se mi.
Bohužel mi úplně neseděla narátorka, kterou pro tuto audioknihu vybrali. Její narace se mi bohužel neposlouchala nejlépe - její podání bylo na můj vkus trochu fádní, neuměla mne do toho příběhu tolik vtáhnout, jak se mi to stalo třeba u vynikajícího Miroslava Táborského, který namluvil Anděly a démony. Proto dávám jen 3 hvězdy, narace audioknihy byla pro mne asi největší kámen úrazu. Ale určitě zkusím ještě někdy tištěnou podobu, která by mne mohla bavit o něco víc.

Četla jsem už kdysi dávno a dodnes si pamatuji jen tyto dvě věci: 1. že mi příběh připadal protkán mnoha na mě absurdními věcmi; 2. že zakončení bylo nebylo "wau paráda", ale spíš "to jako vážně..? Tolik stránek a pak ... nic.". Ale dost možná je to jen můj dojem.