Zrno mezi žernovy - Autobiografie 2

14.02.2024

Tohle je neuvěřitelná kniha -- jako ostatně vše, co Solženicyn napsal. Do čtení knihy se mi vlastně úplně nechtělo -- proč mě má zajímat tak detailně život jednoho autora? Za prvé, tak jako jeho dílo, i Solženicynův život je velkolepý -- zahrnuje v sobě celou hloubku morálních a politických dilemat celého 20. století (alespoň v naší části světa). Za druhé, cokoli napíše, byť je to velmi detailní autobiografie (oba díly dohromady mají 850 stran velkého formátu) s nepřeberným množstvím faktů, citací, událostí, postav, úvah a souvislostí, je to psáno s takovým vypravěčským nadhledem, sebejistotou a citem pro rytmus, že je prostě radost to číst. A přestože je to objektivně nesnadné a neveselé čtení, formou to na mě působí skoro jako útěšná pohádka na dobrou noc, kterou mi vypráví moudrý stařec. Lze si přečíst kratičký, několikastránkový Solženicynův esej "Nežít se lží" a vzít si ho jako návod pro statečný, čestný, smysluplný život. A lze si přečíst jeho majestátní autobiografii jako téměř vyčerpávající komentář k tomuto základnímu krédu -- a dozvědět se dopodrobna, jak se on sám tváří v tvář lži zachoval, jak postupoval a jak to utvářelo jeho život. Kromě toho je tento 2. díl autobiografie také dokladem o jedné velké lásce (jeho absolutně podporující druhé ženy) a zčásti také zajímavým západoevropským cestopisem -- před emigrací do USA Solženicynovi zvažovali život v různých evropských zemích, hledali své místo. Nejsem Solženicynovým slepým zbožšťovatelem. Ne se všemi jeho názory zcela souzním. Ale byl to opravdu výjimečný, veliký člověk a za mě -- geniální spisovatel. Těžko ho lze vůbec s někým srovnávat.