Zpěv Susannah ekniha

od:


KoupitKoupit eknihu

Zpěv Susannah, předposlední díl série, je jako přebírání nitek příběhu těsně předtím, než je autorovy prsty umným hmatem přeskupí do zcela nového tvaru. K nitkám je navázáno mnoho světů a událostí, které se před našima očima propojují v jediný mnohotvárný celek. Jak už název naznačuje, kniha je věnována především osudům neobyčejné Susannah. Zjistíme, jaké jsou důvody a cíle Miina počínání, zatímco Roland, Jake, Ochu, Don Callahan a Eddie napnou všechny síly, aby Susannah zachránili a mohli pokračovat na cestě k Věži....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446001/big_zpev-susannah-as9-446001.jpg 4.3955
Série:

Temná věž / Temná veža 6.


Žánr:
Literatura světová, Horory, Fantasy

Vydáno: (ekniha), Beta-Dobrovský
Originální název:

Song of Susannah, 2004


více info...
Nahrávám...

Komentáře (105)

Kniha Zpěv Susannah

evismaior
28. července

80% - Děj pokračování Temné věže Zpěv Susannah začíná jen několik hodin poté, co Rolandovo ka-tet vybojovalo bitvu s robotickými Vlky unášejícími jednou za čas půlku dvojčat z Cally. Tentokrát ale King opouští svůj smyšlený svět, v němž Roland putuje k Temné věži, a vrhá své postavy do víru skutečnosti ať už při snaze o záchranu parcely s růží, tak ve snaze zachránit Susannah. A rozštěpená Susannah-Mia bojuje v budoucím New Yorku svůj boj nejen o vlastní život. Pokud byli Vlci z Cally Kingovou poctou westernu, pak Zpěv Susannah je mixem psychologického thrilleru a akčního sledu napínavých stříleček, explozí a honiček, i když se jedná spíš o takové kratší porodnické intermezzo před velkým finále. Sérii Temná věž jsem četla poprvé před deseti lety, teď jsem se k ní vrátila a opět objevuji Kingovu genialitu - v téhle sáze je totiž úplně jedno, že už člověk zná děj a ví, jak všechno dopadne. Jde o to si příběh znovu pročíst. Prožít tu atmosféru. A konkrétně v tomto dílu při setkání se "stvořitelem" pak i ta možnost opětovně nahlédnout pod pokličku samotného psaní. Protože je spisovatel opravdu tvůrcem svých příběhů a tím, kdo jim svými nápady a myšlenkami vládne? Nebo je "jen" kanálem, kterým příběhy, události a postavy proudí z jiných světů do toho skutečného? A je Kingův hlavní zlotřilec skutečným zlem toužícím po zkáze našeho světa nebo jen obyčejným záporákem založeným na ošklivém zážitku z dětství?

Okoslav
10. července

„Teď vidím, jak více nebo méně každá knížka, kterou jsem zatím napsal, byla o tomto příběhu. A víte co, nemám s tím problém. Když píšu tenhle příběh, připadám si, jako bych se vrátil domů.“ (Stephen King, Zpěv Susannah)

King je geniální, Temná věž je fakt Sága s velkým S, a komu to nebylo jasný během předchozích pěti dílů, ten to musel pochopit teď, ve Zpěvu Susannah. King konečně naplno přiznal, co jsme my čtenáři dosud jen tušili (totiž že všechno, co kdy napsal, tvoří jediný, velký celek), a dokonce do toho všeho vepsal i sám sebe. Fandové postmoderny a/nebo Kingova díla jako takového nemůžou jinak než brečet štěstím.


KubaHanzelin
08. července

Hmmm, asi něco napíšu po dočtení posledního dílu.
Kvalita se stále drží poměrně vysoko, čte se to příjemně i když linka Suze-Mia mě moc nebrala, díky bohu za ty další dvě a představení sebe sama jako postavy? Ale pane Kingu.. ten byl dobrej:)

Rihatama
28. února

Kinga jsem si oblíbila od prvního setkání s ním, což byla (k mému překvapení méně hodnocená) Holčička, která měla ráda Toma Gordona. Vlastně mě doslova nadchnul a já se následně vrhla na jeho téměř tisícistránková díla. A došlo i na Temnou věž, která se, jak jsem už někde psala, stala takřka mou temnou věží, počínaje skvělým Pistolníkem, který mě spolehlivě vtáhl do příběhu katet. Návykový kotlík plný exotických i starých známých ingrediencí. Četbou Zpěvu Susannah jsem se konečně přiblížila k závěru samotné Černé věže. Jenže King jako by si tentokrát vzal oddychový čas. Podezírám jej, že Zpěv Susannah si psal pro svou a nikoliv čtenářovu potěchu a u mnoha jejích částí se jednoduše smál jak blázen, když je psal.

Staří známí jsou tady někde v pozadí, vyjma samotné Susannah, a nastupují postavy nové, zejména Mia nositelka a rodička chlapíčka. Kingův styl psaní i humor jsou mi velmi blízké, tentokrát jsem si ale čtení užívala přece jen méně než autor. Minimalistické obsahové pojetí v maximalistickém verbálním zpracování vyplněno hlavně myšlenkovými pochody Susannah coby nedobrovolné hostitelky nezvaných postav. K mému překvapení do závěru knihy vstupuje coby reálná postava sám autor, což mohlo ve vztahu k Rollandovi, Eddiemu a dalších zafungovat, z mého pohledu však tah vyšel poněkud na prázdno... Nejsem z díla vyloženě zklamaná, jen řekněme neuspokojená, o to více se proto budu těšit na finále.

Aykiru
08. ledna

I když to říkám opravdu nerada, Zpěv Susannah mě spíše zklamal, než nadchl. Důvodů k tomu je hned několik. Jednak linka Susannah-Mia je opravdu je jednou z mých nejméně oblíbených (a i když chápu důležitost „dítěte“, přítomnost Mii pro mě nemá žádné logické opodstatnění), jednak i linka Pistolníka a Ediieho hodně stagnuje, nemluvě o vytvoření postavy/reálného spisovatele/ zprostředkovatele ka Kinga. Jedné co knihu tak nějak zachraňuje je linka Callahana, Jakea a Ocha a nová postava Johna, která je podle mého jedním z nejlepších charakterů série.
Zda je zpodobnění sebe sama jako „postavy“ ve svém vlastním příběhu nesmírně egoistický tah, nebo brilantní nápad si musí rozhodnout každý sám. Z mého pohledu je to chytrý tah, jak povznést knihu na další level, přidat další vrstvu příběhu a tím ho „zpřítomnit“ i v našem světě, ne jako pouhý příběh nebo knihu, ale jako součást naší reality, který nevyšel.

Blaufik
12.12.2021

Nejsem si úplně jistá, jestli po dočtení cítím spíš zklamání, naštvání nebo únavu, každopádně do posledního dílu nepůjdu s takovým nadšením a očekáváním. To, abych se pak zase netrápila.

MichelleKing
11.12.2021

Nic pozoruhodného, ​​ale nic hrozného. Jen lehký aperitiv, který pročistí patro a připraví půdu pro závěrečný čas.

ondra295
07.12.2021

Asi jeden z nejslabších dílů Temné věže. Děj se dostává až moc do abstraktna, kdy dost času trávíme vlastně v podvědomí Susannah - ta mi navíc je z hlavních postav nejméně sympatická a proto mi nebylo po chuti ani to, že se většina dějové linky točí kolem ní. Skvělý byl opět Eddieho a Rolandův souboj před samoobsluhou, to mělo náboj. Na druhou stranu, z Kingovy egoistické reference na sebe samého, kdy se použil jako postavu ve vlastní knize - z té mám rozporuplné pocity. Ano, originální, ale hranice mezi géniem a šílencem je tenká, jak se říká.

1