Zmizet

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila… Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19756/big_zmizet-5oV-19756.jpg 4.21196
Nahrávám...

Komentáře (282)

Kniha Zmizet

LenkaMaresova
11. října

Knihu jsem četla před deseti lety jako novinku a dodnes si pamatuji to zoufalstvi rodičů hledajících ztraceného chlapce. Za mě bravurně vykresleno. Husí kůže a pocit beznaděje se při vzpomínce dostaví i po letech.

adevis
03. října

Taky jste si někdy přáli Zmizet? Prostě a jednoduše nebýt? Hlavní hrdinové této knihy si to přáli, často. A já si to v posledních pár měsících přála taky, možná proto jsem po knize sáhla.

Kniha obsahuje tři povídky, které v sobě ukrývají složité rodinné vztahy, především ty sourozenecké. Každá povídka je depka (nic co by nás, pravidelné čtenáře Soukupové mělo překvapit). Její surové a chladné vyprávění dává knize tu správnou ponurou atmosféru.
Nebudu hodnotit každou povídku zvlášť, protože každá byla svým způsobem výjimečná. Každá by nám měla něco dát, především to, že bychom si měli vážit společně stráveného času s osobou, kterou máme rády. Protože se jednoho dne může stát, že nám ze života prostě a jednoduše zmizí.

Jako nejlepší bych označila povídku Na krátko. Možná i proto, že jsem viděla film a při čtení jsem měla před očima postavy, takže jsem o nich měla reálnou představu. A jako nejslabší bych označila povídku poslední, Věneček, ztrácela jsem se v ní. Totálně. I když na konci mě taky dokázala chytit za srdce.

Takže knihu nakonec hodnotím 4/5, protože Soukupová a protože to byla zase depresivní sonda do mé mysli. A to jsem přesně po knize chtěla.


JIKO74
23. září

Co vyzdvihnout....Moc hezký popis vztahových ztrát, které se dějí se kolem nás dnes denně, mají drtivý dopad na každého jednoho člena rodiny, přesto v tom poznáváme běžný život. Mám ráda hrdiny z autorčiných knížek, jsou to lidé, které potkávám. Jsem ráda, že jejich příběh někdo pozvihne na úroveň epické balady a dá tím aktérům najevo, že je někdo vidí, vnímá, bere vážně...

Kantynka
17. září

další kniha od této skvělé autorky a opět nezklamala. kniha je rozdělena na tři povídky, kdy každá má svůj příběh a postavy. jsou to takové ty povídky ze života, takže je dost možné, že se v nich člověk i najde.
nejvíce se mi líbila prostřední druhá povídka, ta mě bavila nejvíce, i když to nebylo vůbec lehké a veselé čtení. ani jedna povídka nebyla veselá, v každé byla nějaká negativní postava a každá postava měla svůj příběh a svůj charakter. tohle mám na knihách od Soukupové nejradši, ty rozdílné charaktery postav, jak je každá jiná a jak dokáže autorka popsat jejich myšlení a chování.
opět jsem si čtení užívala i přes ne příliš veselý obsah. moc doporučuji.

jojo2
12. září

Fakt dost drsné a za mne těžká depka pokud se snažíte vžít do jednotlivých charakterů. Nakonec zjistíte, že to co je podstatné jenom tak prošumí, protože pocity vyprávěče jsou daleko důležitější než příslušná kauza. Proč jsou ale všechny autorčiny postavy (a nejen v této knize) tak strašně samy? Nějak to nekoresponduje s mou životní zkušeností.

Doubravka1975
22. srpna

Skvělé a drsné....
Klasická Petra Soukupová.
Tři úplně obyčejné povídky ze života a o životě, tentokrát téma sourozenecké vztahy. ( Hužva je boží, u nás se používá termín já: fluňa, synové: šlóška :):):)

leny.wood
12. srpna

Ze třech příběhů byl pro mě třetí nejslabší, motiv dětského hrdiny, na který jsem se zaměřila, byl nejslabší a celkově bych uvítala větší vhled do myšlenkových pochodů mladší ze sester.

Clair16
04. srpna

Tři příběhy se společným podprahovým mottem: nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř... Autorka se přitom nesnaží šokovat ani násilně vyvolávat kritické situace; jen jako by psaním odrážela své životní postoje a zkušenosti. V několika obměnách vypráví o dětství, které je komplikované v důsledku konkrétní události, anebo jen souhrou každodenních maličkostí.
Zejména první dva příběhy vyvolávají autentický dojem, udržují čtenáře v napětí a evokují nejednu vzpomínku. Navíc je ozvláštňuje minimalistické, ale sugestivní a věrohodné jazykové podání s někdy až "fonetickým" záznamem hovorové řeči. Závěrečná povídka pro mě v tomhle ohledu trochu pokulhává – může to ale být i volnějším tempem nebo opakujícími se motivy.
Text se čte snadno a plynule, a současně zanechává stopy, které nejsou zrovna příjemné. Spolu s nimi ale možná i víru, že pokud věci nekončí tragicky, jsou vlastně dobré.

1 ...