Zloději zelených koní

02.07.2016

Na románu je znát, že je prvním počinem Jiřího Hájíčka. Lze v něm tušit jeho nesporný vypravěčský talent, ale ještě to není úplně ono. Možná je to tím, že hlavní hrdina nehýří přílišnými sympatiemi. Mineralogická vášeň mu rozklíží život, nejdřív nenápadně, ale nakonec nenávratně. Zůstane pachuť na patře a vědomí, že člověk má někdy na víc, než co skutečně žije. Stačilo by trochu poslouchat ty, kteří to s ním myslí dobře a nelpět bezvýhradně na svých často pomýlených pravdách. Ale jsou lidé, kteří potřebují jít vlastní cestou, ať jsou důsledky jakékoliv.

PS: ...a ta trocha esoteriky byla celkem fajn. :o)
PS1: V tomto románu se objevuje spojení "rybí krev", které o pár let později použil Hájíček jako název své další knihy.

22.05.2016

Mám vždycky velikou radost, když se přesvědčím, že máme dobré současné autory. Od Hájíčka už jsem přečetla Selské baroko i jeho další knihy, a pokaždé mě zcela upoutal. Píše neokázale, bez patosu, ze života. O to přesvědčivěji. Volí jen ta správná slova, nic nadbytečného, co by se mělo vyškrtnout. V knize Zloději zelených koní se kromě vnitřního světa antihrdiny věnuje i poměrně ojedinělé tématice - sběru kamenů. Kniha je nevšední, protože obohacená o polodrahokamy:) Knížku jsem přečetla na jeden zátah. Je v podstatě "obyčejná", ale hustě nabitá atmosférou mezi řádky. Není tu nouze o napínavé situace až nerváky. Podvědomě jsem čekala průšvih. Hrdina knihy není "z tohoto světa", a proto naráží. Chápu jeho, chápu i jeho bezelstnou lásku ke Karolíně, rozumím jeho vášni pro vltavíny a dovedu si představit i jeho naivitu a neschopnost se bránit proradnému kamarádovi a křiváctví vůbec. Konec je ale otevřený, všecko ještě může být jiné....děkuji za čtenářský zážitek.

20.05.2016

Proti jiným Hájíčkovým knihám mi Zloději zelených koní přijdou takoví nijací. Z hlavní dějové přímky nevybýhají žádné vedlejší čáry, které obvykle dokážou příběh přetvořit v něco víc.

03.05.2016

„Já chci svět, kterej je čistej, a středobodem jsi ty a kolem ostatní čistý věci, láska je čistá, kameny a jejich moc, příběhy a myšlenky, který někdo sepsal a kterejm věřím, geologickej čas a přírodní zákony…“ Skoro jako by čistota Pavlova světa prosákla do jazyka, kterým Jiří Hájíček vystavěl tento dramatický příběh přátelství, lásky a zrady. Děj plyne tak živě a přirozeně, až se zdá, že při noční dobrodružné výpravě za vltavíny sedíte na zadním sedadle Kačmarova auta. S Pavlovou dívkou Karolínou prožíváte narůstající zklamání i to, jak se Pavlova sběratelská vášeň pomalu mění v gamblerskou posedlost bourající nejen jeho vztahy, ale i vlastní identitu. A je to právě Hájíčkova schopnost věcně a střízlivě zachytit běžné okamžiky, díky které jsou Zloději zelených koní příběhem dotýkajícím se každého z nás.

15.03.2016

Dva večery spolu s Pavlem a Kačmarem. Celkový pocit bude doznívat hodně dlouho. Na jednu stranu bych Pavla nakopla, ale na druhou stranu jsem ho chápala. Hodně zvláštní příběh, kde se opravdu skoro nic neděje a přitom se toho děje tolik.

27.02.2016

Úžasná sonda do psychologie vášnivého sběratele aneb zlatá (tedy zelená) horečka po česku. Všem čtenářům literárně úspěšných titulů jako Rybí krev či Selský baroko doporučuji ponor do hlubin duše mladšího Hájíčka (1998-2002), kteréžto období považuji za autorovo umělecky nejhodnotnější.

Jak se s psychologicky propracovanými rolemi Hájíčkova románu poperou herci na filmovém plátně se budeme moci přesvědčit už letos, kdy vznikne stejnojmenný film s Pavlem Liškou v hlavní roli.

27.01.2016

Šel jsem na to s nedůvěrou, stejně jako tehdy k Lovu lososů v Jemenu - jak by člověk se zaujetím mohl přečíst knížku o něčem, co je mu neskutečně lhostejný? Kameny? Cože? Příběh geologa? Jako fakt? Hájíčku, ty ses zvencnul? Po Rybí krvi, po Selským baroku, po těch Robinsonech z jihu Čech, se vážně vrhneš na šutromán?
Otevřel jsem, dal si první, druhou, třetí...a za dvě hodiny měl hotovo! Krásný! Nostalgický, jak od tebe očekávám, smutnosmutný, odcizený, vášnivý a strašně prázdný, v díře ve dvou nebo sám...ve dne nebo v noci...a ta zima vztahu, sypkost hlíny a tvrdost horniny, nepřeberná pestrost vltavínů a dýchání nosem, to aby nenastydly průdušky...děkuju za pěkný dvě hodiny tam, mezi dalšími Robinsony stvořenými černými znaky na bílým papíře!

15.01.2016

Vypraveni pana Hajicka mne proste bavi. Jsou to pribehy, ktere se mohly odehrat klidne ve vedlejsi vesnici, v dobach, ktere si jeste docela pamatuju...

07.01.2016

Pěkná kniha s menší hloubkou než Rybí krev nebo Selský baroko, ale rovněž klenot. Hájíček má neuvěřitelnou schopnost pravdivě popsat zdánlivě neobyčejné osudy úplně obyčejných lidí a čtenáře neustále tlačí do situace, kde neví, zda hrdinovi či hrdinům příběhu vlastně fandí či nikoliv.

06.01.2016

V té knize se vlastně nic moc neděje, hlavní hrdinové kopou, kopou, kopou, prodají co nakopali, kopou, kopou... Občas nějaká ta hádka s manželkou kvůli kopání, pak zas kopou a kopou... Ale nedá se od toho odtrhnout, je to skvěle napsané!

10.12.2015

Autor mě každým svým dílem utvrzuje jen v tom, že má víc než cenu číst další. Jeho osobitý styl a talent je nepopiratelný. Každá jeho mnoha je skvělá. A tahle není výjimkou. Jak jsem se prvních 20 stran rozkoukavala, tak mě pak dílo strhlo a už nepustilo.

03.12.2015

Příběh sběratele vltavínů Pavla se odehrává na přelomu 80. a 90.let.Čtenář sleduje jeho milostné peripetie od zamilovanosti, manželství po rozvod a hlavně život lovců vltavínů, který se změnil ve tvrdý kšeft s příchodem kapitalismu do Čech. Zajímavý uvěřitelný příběh ze života českých zlatokopů.

04.03.2015

Po přečtení Selskýho baroka a Rybí krve jsem od této knížky moc očekávala. Ale nějak jsem v ní nemohla nic mimořádného najít, neustálé popisování každodenního života, i když něčím vyjímečného, protože o hledačích vltavínů jsem toho moc nevěděla. Ale vše se změnilo v poslední čtvrtině knížky, která je úžasná (proto také nakonec čtyři hvězdy v hodnocení), to tápání po smyslu života a odmítání toho, co dělá většinu lidí šťatnou nutí k zamyšení nad vlastní cestou.

07.09.2014

Autorův charakteristický rukopis. Trochu lásky, trochu tajemství, trochu víc depky a hodně reality. Jiří Hájíček mě prostě baví čím dál tím víc. A tímto ho vyzývám - prosím, pište dál, pište víc!

31.07.2014

Tato kniha se mi moc líbila....díky
Nyní se těším na filmové zpracování této knihy. Natáčení se začalo v létě 2015 v okolí Českého Krumlova.

Kurnik, musím říct, že se mi to líbilo. Aj na vltavíny bych vyrazil, nebýt ze Severní Moravy :-) Hajíček píše kvalitně, postavy jsou uvěřitelné a kniha se čte opravdu dobře. Mezi českými autory je jeden z mých oblíbených. Jen tak dále...

10.03.2014

Jiří Hájíček je výborný vypravěč: věcný a výstižný. To je dar, rozpliznout děj do nezměrných rozměrů umí každý, zůstat umírněný pak jen málokdo. Román o šutrech (podtitul, kterému jsem souboru dala) mě bavil právě díky svižnému tempu, zvládla jsem ho nadvakrát a možná trošku chyběla více propracovaná postava Pavla (jeho "jasnozřivý" dar atd.). Ale tento způsob vyprávění zdá se mi i přesto velmi šťastný :)

07.11.2013

Knížka se mi líbila o trochu víc než Fotbalové deníky. Jen na mě opět po jejím přečtení padla deprese, že žádný partnerský vztah neskončí šťastně a životní sen člověka zůstane navždy nesplněn, ať se snaží sebevíc. Štastných konců se asi v současné české literatuře nedočkám. ;)