Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
6998
6998
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
A tohle se vážně někomu líbí? Já jsem ce cítila hnusná a špinavá jen při samotné četbě. Nedočetla jsem to. Nechci z toho zešílet.
U čtení knih z období komunismu mám vždy stejný pocit, jako bych přežvykovala chlupatou bledě zelenou papírovou složku StB. Ale tohle bylo něco jiného. Nepochopím, jak je možné, aby jedena frustrovaná nula zničila tolik životů. Takové věci by se prostě dít neměly. Nikdy a nikomu!
Už je to sice nějaký čas co jsem knihu četla,ale moc se mi líbila.Přečetla jsem ji jedním dechem a ten konec ten jsem tedy fakt nečekala.
Osobité a úderné literárne dielo, ktoré zarezonovalo aj v mojich pocitoch, i keď nie som s bohyňami a ich praktikami úplne stotožnená.
Autorka sa v knihe venuje ošemetnej téme zavaňajúcej okultizmom, kde sa zaraďuje i biela mágia, ktorou disponovali aj bohyne zo Žítkova - hlavne hrdinky príbehu.
V knihe však autorka zachovala svoj nestranný postoj k danej téme, a preto ju skôr vnímam ako etnologické dielo s cieľom priližíť hmotnú a duchovnú ľudovú kultúru ako dedičstvo národa.
Bylinkárky, mastičkárky, ľudové liečiteľky, zariekavačky a veštkyne jedným slovom bohyne alebo čarodejnice, patria medzi skupinu "obdarených" ľudí schopných vnímať neznáme sily a energie, ktoré dokážu pôsobiť aj na duchovnej úrovni.
Pokiaľ sa tieto nadprirodzené schopností spolu s darmi prírody využívali iba s dobrým úmyslom a s cieľom liečiť alebo pomáhať, boli väčšinou tolerované aj zo strany cirkvi, lebo suplovali nedostatok lekárov hlavne medzi spodnou vrstvou obyvateľstva. Nesmeli však byť využívané pre vlastný prospech ani k poškodzovaniu iných ľudí a toto bol zároveň ten tenký ľad medzi bielou a čiernou mágiou, lebo väčšina čarodejníc začalo svoje schopností zneužívať. Uvedaná skutočnosť zaradila všetky čarodejníce bez rozdielu do jednej kategórie, ktorú odnepamäti začala spoločnosť odsudzovať a prenasledovať. V stredoveku ich upalovali, neskôr boli často prenasledované aktuálne vládnucim režimom spoločnosti.
Pre čarodejníce bol ich dar viac na škodu ako na osoh, lebo sa od ostatných odlišovali svojou "inakosťou" a často ostávali ako vyhnanci na okraji spoločnosti.
Páčilo sa mi ako autorka spracovala túto tému, kde cez príbeh spojený s historickými reáliami priblížila z každej strany všetky aspekty fenoménu akým čarodejnice nepochybne sú.
Musím ešte vyzdvihnúť, ako krásne opísala razovitý kraj nachádzajúci sa na moravskoslovenskom pomedzí Bielých Karpát, kde ma zaujala hlavne zmienka o chránených lúkach s divými orchideami.
Na záver jeden postreh - rozmýšľam, akoby sa asi zachoval muž, keby sa dozvedel o všetkých ingredienciách pridaných do chutného pagáčika od svojej ctiteľky...
Mám strašně moc smíšených dojmů, pro aspoň trochu smysluplný příspěvek to budu muset vzít po částech. Tak tedy:
Námět: Perfektní, perfektní, perfektní, téma žítkovských bohyní je dost nosné na to, aby dojem z knihy drželo "nad vodou" navzdory jakýmkoliv nalezeným nedostatkům. Přidávám se k všem těm, které bohyně nadchly a touží se o nich dozvědět víc.
Příběh: Zpočátku zaujme, pak se nekonečně táhne, pak to do sebe začne zapadat neskutečným způsobem. Autorka si to snad musela během psaní rozkreslit :-) Pár věcí bych rozvedla více, některé části naopak osekala (např. příběh kněze), protože celkem zbytečně natahují a plní už tak dost dlouhý a složitý příběh. Konec doplňuje další složku do skládačky, ale je takový nějaký...naznačující. Už mě nebaví naznačující konce :-D Taková spletitá kniha by si zasloužila něco propracovanějšího.
Zpracování: Velmi pečlivé, čas strávený sbíráním informací je na díle znát.
Realita vs. umělecká fikce: Během shánění informací o knize nešlo nenarazit na jistou kontroverzi. Autorka do fiktivního příběhu vsadila reálné osoby a přiřkla jim tím činy, které nikdy neudělaly. Souhlasím s těmi, pro které je to eticky dost o hubu a vůbec se nedivím vnučce paní Gabrhelové, že se proti "použití" své babičky v knize tak rázně ohradila. Autorka může tvrdit jak jen chce, že o těch ženách píše s úctou a že její dílo je román, nikoliv literatura faktu - jenže zařazení reálných bohyní stírá propast mezi realitou a uměleckou fikcí a čtenář dost těžko rozezná, co je co. Za tohle tedy velký palec dolů, autorčino vysvětlování mě opravdu nepřesvědčilo.
Do knihy jsem se začetla s velkým očekáváním, do půlky jsem byla nadšená, nevšední téma, kdo jsou vlastně žitkovské bohyně a co dělali jsem do té doby nevěděla. Zajímavé čtení, jak bojovali s režimem atd. Od půlky to nějak ztrácelo dech a přetisky protokolů v knize mě moc nebavily.
Pět hvězdiček moc nedávám....tady nemůžu jinak. Jsem nadšená. Velice čtivé i včetně těch pasáží záznamů. Bavila mě celá kniha a přečtena za 2 dny - to se mi taky nestává :-) Doporučuji! Úžasná kniha.
(SPOILER)
Dost dobrá kniha a super konec. To se u podobně náročného a spousty faktů obsahujícího příběhu hned tak nepovede. Jinými slovy žádnej trapnej deus ex machina.
Dál nečíst před přečtením knihy!!!
Surmena to řekla jasně. Teď se z trumfu, který Josifčenu dokázal držet stranou, stane nástroj té kletby....
Tož tak je, když si někdo zahrává se svým osudem tím, že chce prozradit něco, co podle jiného musí zůstat skryto. I za cenu života.
Krásná kniha, přečtená jedním dechem, styl a prolínání s informacemi z archivu mi nevadil. Čtu podobné často. Některé části z období války mi přišli až moc "nereálné" na to, abych jim uvěřila... Nakonec mi to až tak nevadilo. "Pohádky" mám ráda a tohle splnilo naprosto moje očekávání. Autorka Vás nechá pohrávat si s tím, co je ještě fakt a co už ne. Ovšem od takto vystavěného příběhu jsem čekala silný, překvapivý závěr. Očekávala jsem "že hrdinka to nějak vyřeší". Závěr sice překvapivý byl, ale zcela jinak - velké zklamání.
Výborná kniha! Narozdíl od mnohých mě bavily i části, kde Dora pátrá v archivech. :)
Žitkovské bohyně jsem hltala. Bavilo mně i to některými kritizované hrabání v archivních materiálech. Bavilo mně to prostě celé.
Velmi zvláštní a zároveň zajímavá kniha, bohužel jsem od ní čekala,ale něco víc.
Neseděla mi forma psaní a pasáže z archivů mě docela nudili, místo toho bych ocenila bych spíše víc lidového léčení.
Pro mě naprosto úžasná kniha, která bude mít vždy místo v mojí knihovně. Místy je sice náročnější kvůli dokumentům z archívů, ale mně osobně to nevadí, zajímalo mě prostě všechno. Kniha je mi blízká i tím, že jsem kousek od Žitkové (ve Slavkově u Dolního Němčí) prožila své mládí a tento kraj mám prostě moc ráda. Ještě si pamatuji "bábinky" v krojích, ale bohyně už ne. Kateřina Tučková je dle mého názoru autorkou, která svými knihami přežije mnoho generací a její "hvězda" nezhasne po pár letech, jak se to stává mnoha autorům. Moc se těším na další knihy.
Knihu jsem četla a dost se mi líbila, i když to pro mne nebylo čtení "na jeden dech". Nyní se chystám na Žítkovské čarování od pana Jilíka a potom znova mrknu na Žítkovské bohyně ... jsem zvědavá, jak na tu knihu potom budu nahlížet.
Kniha nebyla vůbec špatná ... ze začátku neuvěřitelně čtivá a zajímavá, ke konci už to nebylo takové a samotný konec byl takový divný .. proto dávám 4/5 ..
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Uf! Žítkovské bohyně - tolik jsem se na tuto knihu těšila, na základě tolika kladných recenzí a poutavé anotace. Výsledek je takový, že jsem při čtení v hodně pasážích knihy neskutečně trpěla a měla chuť ji odložit. Po přečtení knihy jsou moje pocity hodně rozpolcené. Na jednu stranu, nadějný děj, krásná příroda. Na stranu druhou, neuvěřitelně nudné a zdlouhavé popisy dokumentů. Za mě tedy hrozné zklamání. Vyhnání Gerty Schnirch je mi tedy bližší.