Žert
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49539/bmid_zert-fLS-49539.jpeg
4
2702
2702
Žert je první román Milana Kundery napsaný roku 1965 a poprvé vydaný roku 1967 nakladatelstvím Československý spisovatel. Hlavní postavou je Ludvík Jahn, v raných padesátých letech jako student horlivý komunista, který byl kvůli žertovné pohlednici, poslané spolužačce Markétě na socialistické školení, vyhozen z vysoké školy i ze strany. Ludvík se chce po deseti letech pomstít bývalému spolužákovi Zemánkovi, který ho v rozhodující chvíli podrazil, tím, že svede Zemánkovu ženu Helenu. Zjistí ale, že Zemánkovi spolu již stejně nežijí. Většina textu knihy je retrospektivní vyprávění. Příběh začíná tím, že se Ludvík vrací do rodného moravského města provést svoji pomstu, jejíž důvod a Ludvíkův předchozí život je čtenáři osvětlován v následujících kapitolách. Román sice komentuje politickou atmosféru doby padesátých a šedesátých let, ale autorova pozornost je obrácena spíše na Ludvíkovy vztahy a lásky. Obsahuje také části věnované moravské lidové písni.... celý text
Přidat komentář
Kniha mi dala poznat kus dobového ducha - částečně Ostravské kulisy při četbě také potěšily. Můj celkový dojem z tohoto díla je, že život je jedno velké zrcadlo.
Netušila som akú výbornú knihu som začala čítať. Skutočné majstrovstvo slova, výrazov, jazyka. Viacero rozvinutých tém, viacero životných osudov, núti k úvahám nad životom. Určite odporúčam.
Já nevím, přijde mi to jako taková obyčejná tuctová kniha, nic výjimečného na Kunderovi nevidím...
Těžko hledám slova,kterými bych nějak zhodnotila tuto knihu. Moc vysoké litaratury jsem v životě nedočetla,asi na to nejsem dostatečně soustředěná, vzdělaná a intelektuální, neznám ani správnou kompozici knihy,prostě jen umím zhodnotit,jestli se mě kniha nějak dotkla,jestli jsem ji ( snad) pochopila. A Žert mě nadchnul! Tolik otázek jsem si u knihy už dlouho nekladla. Můžu jen obdivovat velikost Milana Kundery. A možná se začít na život dívat malinko jinak..
Na střední škole bych se u této knížky určitě nudila. Ale po intenzivní sledovanosti filmů za dob socialismu se stala pro mě velmi čtivou. Hned je to jiné když zná člověk ty pojmy.
Tuto knihu jsem přečetla díky čtenářské výzvě. Dílo pana Kundery mě neoslovuje a proto se zdržím veškerého hodnocení.
Jen jsem do knihy nahlédl, pár knih od Kundery jsem četl a protože je nepochopil , nesnažil jsem se víc proniknout do jeho další tvorby. A jak jsem se panečku ale chytnul za nos. Tohle je naprosto něco jiného, nežli jsem čekal a četba mě oslovila natolik, že jsem s knihou strávil celou noc a byla to noc velice příjemná a zajímavá. Žádná nuda .
Jako vzdy to byl ctenarsky zazitek. Ja Kunderu miluju od puberty a Zert se navic cte tak lehce.
Prostý a jasný. Ale co je to prostý a jasný? Je to všechno o tom, aby člověk byl takový, jaký je, nestyděl se chtít to, co chce, a toužit po tom, po čem touží. Lidé bývají otroky předpisů. Někdo jim řekl, že mají být takoví a takoví, a oni se snaží takovými být a do smrti se sami o sobě nedovědí, kdo byli a kdo jsou. Nejsou pak nikým a ničím, jednají podvojně, nejasně, zmateně. Člověk především musí mít odvahu být sám sebou.
Ale které vzpomínání není zároveň (a bezděčně) přemalováváním starého obrazu?
Které vzpomínání není současnou expozicí dvou tváří, té přítomné i té minulé? Jaký jsem opravdu byl - bez prostřednictví dnešního vzpomínání - to už nikdy nikdo nezjistí.
Největší ubohost je stydět se za svůj vlastní cit.
„K samotě neodsuzují člověka nepřátelé, ale kamarádi.“
Ale věci končí jinak než předpokládáme.
.. že věci vzniklé omylem jsou stejně skutečné jako věci vzniklé právem a nutně.
Fyzická láska jen zcela zřídka splývá s láskou duše. Není nic vzácného v tom, splynou-li spolu dvě cizí těla. A snad i splynutí dvou duší se někdy uděje. Ale tisíckrát vzácnější je, splyne-li tělo se svou vlastní duší a je-li s ní zajedno ve své vášni.
A začal jsem si uvědomovat, že náš černý kolektiv je stejně s to uštvat jiného člověka (poslat ho do vyvržení a na smrt) jako kolektiv lidí, co zvedali jednomyslně ruce, a jako snad každý kolektiv lidí.
Těžko žít s lidmi, kteří by vás byli ochotni poslat do vyhnanství nebo na smrt, je těžko se s nimi zdůvěrnit, je těžko je milovat.
Díky čtenářské výzvě jsem si konečně přečetla nějakou knihu od Kundery, ale výsledek je celkem rozpačitý. Z okruhu knih, které čtu, je Kunderův styl unikátní, osobitý. Líbilo se mi historické pojetí, vyprávění z pohledu více osob, osobnostně velmi odlišní vypravěči.
Problém jsem ale měla s námětem, s Ludvíkovým ublíženým postojem a jeho sobecká potřeba se mstít a vždy dosáhnout svého. Obecně všechny vztahy v knize byly pro mě docela nepochopitelné.
Jsem ráda, když mě knihy inspirují. Tahle spíš ukazuje ty horší přístupy, člověk si to musí obrátit. Což by nevadilo, ale ve výsledku jsem z knihy neměla moc dobrý pocit.
Nevím, proč jsem si tuto knihu zařadila do mně nesympatických. Po přečtení měním názor, líbila se mi...
Kniha se mi líbila ... četla se neuvěřitelně skvěle .. bylo zde báječně popsané, jaká byla těžká doba komunismu, když z jednoho nepochopeného žertu se Ludvíkovi zkazil zcela život
Můj první a definitivně ne poslední román od Kundery. Nikdy před Žertem jsem totiž nečetl knihu, která by dokázala být ve stejný čas natolik cynická i citlivá, tragická i komická, drásavá i čtivá, plná ubíjející skepse i osvobozující vitality.
Myslím si, že tato dualita dojmů, kterou text vyvolává, pramení především z vyprávění. Každá část je vyprávěna v ich-formě jednou z klíčových postav příběhu (kromě poslední, kde se vypravěči střídají), což čtenáři umožní orientovat se v jejich motivacích i chování a napojit se na ně.
Souběžně s tím je ale potlačena jednota času, prostoru i děje, což vyvolává naopak pocit odcizení k postavám (čtenář nikdy neví, jestli se s onou postavou někdy znovu setká). Ještě silnější je tento pocit u Ludvíka, kterého sice při čtení potkává znovu a znovu, avšak charakterově se mění natolik, že působí jako několik postav v jedné.
Obdobně působivé jako hry s formou a narací mi přišlo, jak moc dokáže Kundera propracovat samotný obsah. Ačkoliv je (podle mě) Žert především románem o lidksých vztazích, ilustruje souběžně s tím i Československo padesátých let nebo moravský folklór. Obě tyto "boční" roviny knihy fungují především k dokreslení té hlavní, - o vztazích mezi lidmi a člověka k sobě samému - avšak zároveň jdou do takové hloubky, že se po přečtení budete orientovat ve společenské situaci v ČSSR padesátých let bez potíží.
Od "No tak to fakt nedočtu!" jsem postupně došla k "Tak tohle rozhodně nečtu naposledy"... S každou stranou si mě kniha získávala čím dál víc a nakonec se zařadila mezi nejlepší, co jsem četla.
Ke knize jsem se dostal až po přečtení několika jiných od stejného autora a ano, řekl bych, že je asi nejlepší ze všech. Hodnocení 4/5.
nebudu o tom moc psát. Zkrátka mi připadá, že kniha není zas tak dobrá, jak by hodnocení zde naznačovalo.
Prvá polovica išla veľmi rýchlo, druhá veeľmi pomaly. Obraz o vtedajšej dobe pekne vystavaný, relevantný.
Štítky knihy
Morava Ostrava česká literatura studenti 60. léta 20. století PTP (Pomocné technické prapory) Moravská Ostrava
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Výjimečná kniha. Rozhodně to není jen příběh z doby totality, ale neskutečně hluboká, přesná a úchvatná studie lidského chování, existence v čase a vývoje (jedince i společnosti). Studie křivdy, lásky, náboženství, lidské geneze, paměti. Když občas někdo někde položí už značně otřelou otázku, kterou knížku bych si s sebou vzala na opuštěný ostrov, byl by to s největší pravděpodobností Žert. Už jen pro to, že se dá číst stále dokola a pokaždé se v něm dá nalézt něco nového. Jedno přečtení rozhodně nestačí.