Žert

Žert
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244/bmid_zert-fwJ-244.jpg 4 2712 2712

Román Žert postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Ironický lístek adresovaný krásné, ale hloupé dívce a zachycený pozornými funkcionáři uvede do pohybu lavinu, která vrhá lidské osudy do nicoty. Svým existenciálním vyzněním však tento zoufalý románový výkřik přesahuje politické souvislosti. Doslov napsal Zdeněk Kožmín.... celý text

Přidat komentář

8520L
14.08.2018 3 z 5

nebudu o tom moc psát. Zkrátka mi připadá, že kniha není zas tak dobrá, jak by hodnocení zde naznačovalo.

Maki2001
05.08.2018 4 z 5

líbilo se mi více než Směšné lásky


Džena
22.07.2018 3 z 5

Prvá polovica išla veľmi rýchlo, druhá veeľmi pomaly. Obraz o vtedajšej dobe pekne vystavaný, relevantný.

Plocan
11.07.2018 4 z 5

Mé třetí setkání s Kunderou je opět v mnoha ohledech diametrálně odlišné od předchozích dvou, zároveň je však v některých věcech naprosto totožné. Styl, jakým autor vypráví, je mi velice sympatický. Ich-forma nám umožňuje osobnější (mnohdy až intimní) kontakt s postavami, ačkoliv může být (zejména v sedmém díle, kdy vypráví na přeskáčku Ludvík, Jaroslav i Helena) trošku matoucí.

Stejně jako všichni Kunderovi hrdinové, jsou i hrdinové Žertu lidští a uvěřitelní. Některé jejich názory a negativní vlastnosti jsou zde zvýrazněny více než rysy pozitivní, což ale ještě více přidává na jejich „lidskosti“ a skutečnosti. Nejvíce se mi líbila postava Kostky, který je jakýmsi protipólem postavy Ludvíka, a ačkoliv jsou jeho životní postoje a názory protikladem hlavního hrdiny, autor dokázal jeho pohnutky a přesvědčení bezchybně obhájit i vysvětlit, až mě samotného udivuje, že dokázal být autor „objektivní“ natolik, aby uvěřitelně dokázal popsat dvě naprosto protichůdná přesvědčení. Sám mnohdy přemýšlím, jaké stanovisko by v této věci zaujímal sám autor, což je pro mě asi největší kouzlo Kunderových knih.

Už ze samotného názvu Žert dýchá trpká ironie, která se v podstatě nese celou knihou, stejně jako (pro mě) stěžejní téma pomsty, tragikomického životního údělu a bezútěšné touhy po jistotě a ukotvení ve světě. Člověk se až diví, co všechno může odstartovat jeden nevinný žertík a jak se i další vtípky a drobné zlomyslnosti mohou obrátit proti jejich strůjci…

Jeronym
27.04.2018 4 z 5

Pěkné. Na "českou" knížku s ohledem na české "dějiny". Není to můj šálek, kniha mi byla vnucena a původně byla předem odsouzena. Spletl jsem se. Propadl jsem do jejího světa, vžil se do příběhu hlavních postav, zamýšlel se i mimo obálku a zamýšlet se ještě chvilku budu.
Pěkně napsané, až na nějaké trošku nudnější chvilky.
Ale znám i lepší knížky a abych zachoval smysl systému hodnocení, dávám 4 z 5.
Kolik po světě asi běhá hrdinů z románů... :)

1amu
31.03.2018 4 z 5

Generační kniha, kterou jsem vnímal úplně samozřejmě, protože nešlo o ojedinělý případ. Skvěle popsána vojna u PTP, kterou těm chudákům ještě umocnil na x-tou zloduch Čepička (a přitom se po něm na konci jeho života nikdo nevozil-odešel zapomenut v klidu a míru) favorit Moskvy. A pak trapná epizoda s Helenou. Copak taková je dlouho připravovaná pomsta ? Pro čtenáře poučení : Hajzl zůstane vždy hajzlem...
Perlička: dočetl jsem se, že ve filmu byla režisérem Jirešem role Zemánka nejprve nabídnuta Pavkovi Kohoutovi. A on obratem kategoricky odmítl. (Nic proti L.Munzarovi-výtečný a uvěřitelný).

punktruhlicka
30.03.2018 4 z 5

Knížku jsem potkala u popelnice cestou z práce. Tak proč ji nesebrat :) Teď už je v boxu Knihy v ulicích.
Úryvek jsem četla někdy před maturitou a pamatovala jsem si, že mě bavila. Celou knížku jsem přečetla dost rychle a jsem ráda, že jsem ji potkala.
Ze začátku mi dělalo problém doba socialismu. Děj knihy mě rychle vtáhl.

Hanka_Bohmova
14.03.2018 5 z 5

Páni, tak nečekané, překvapující souznění jsem nezažila od Rilkeho Elegií!

Vnímám Žert jako román o identitě, o snaze potvrdit smysl svého životního příběhu (spřádání legendy, budování útočiště), ale všechny legendy se ukazují nedostatečné, křehké, všechna útočiště se hroutí. Co je nosné, co vede dělicí čáru mezi postavami a odlišuje (nedaří se mi najít přesnější výraz) vykoupitelné od nevykoupitelných, je nakonec právě jejich touha po něčem pravém - anebo její absence, jakási nepotřeba domova, bezproblémové zařízení se v tom, co zrovna je.

Okouzlující drobnost - žena, a co na tom, že jen literární postava, která obdarovává muže květinami. Já myslela, že v tomhle jsem sama :o)

parxel
03.03.2018 4 z 5

Tato Kunderova kniha ve mne zatím asi nejvíce evokovala takový ten pocit "starých dobrých" časů, na které vzpomínají naše babičky. Příběh samotný je poměrně přímočarý a žádné velké překvapení se na konci nekoná. Pouze čistá surová realita.

topi80
23.02.2018 1 z 5

Tak jako vyzní do ztracena pomsta hlavního hrdiny knihy, vyznívá pro mě do ztracena celý tento příběh v podání Milana Kundery. Možná vlivem nepřímočarého jazyka, možná něčím jiným, ale za celou dobu nedošlo k žádnému sepnutí, které by mě zachytilo a nechalo nést se příběhem. Výsledkem je nuda, šeď a pocit ztraceného času, který, ač si mnozí budou ťukat na čelo, nemohu ohodnotit jinak.

petrarka72
24.01.2018 4 z 5

Kdysi, když pukaly ledy, jsem absolvovala film - a rozhodla se, že knihu si nepřečtu, i když jsem čerstvě objevené Kunderovy romány louskala jak na běžícím pásu. To autorem a režisérem Jirešem téměř s rozkoší popisované trapno a banálno mi bylo nepříjemné (a dojem nezachránilo ani to, že Josef Somr tu podal téměř životní výkon). Uplynulo pár desetiletí - a ejhle: Žert čtu, trapno a banálno vnímám, ale kromě nich i absurditu, nepochopitelnost a neomluvitelnost jisté epochy, Kunderou nemilosrdně a skvostně analyzované - a také lidskost, bezradnost a něhu. Tohle byl dobrý návrat...

nikikostadinova
09.01.2018 4 z 5

Ovšem. Kolem knihy jsem nějakou dobu chodila, holt mi na hodině češtiny musel být vyzrazen děj, abych si ji přečetla. Ale nelituju. Jen některé pasáže na mě byly moc zdlouhavé a zbytečně filosofické. Ale nějak jsem je vypustila a v celku zbyla pěkná kniha - román. Viděla jsem i film, ochuzený právě o alespoň pro mě nadbytečné části a byl skvělý

tombaroso
17.12.2017 5 z 5

Skvělý román, který (zejména jeho první polovina) mi pomohl alespoň částečně pochopit, jinak velice těžko pochopitelnou dobu po únoru 1948.

Dimas
16.12.2017 4 z 5

Tak smutný příběh...
Byla by pomsta sladká, kdyby vyšla?

LuciLux
02.12.2017 5 z 5

Ludvík, odtažitý, nepřístupný cynik se vrací do rodného, blíže nepojmenovaného města na Moravském Slovácku. A postupně nechává čtenáře nahlédnout do svých zásadních vzpomínek. Na Markétu, které poslal pohlednici s žertovným pozdravem, na Zemánka, který svou bojovou řečí přispěl k jeho vyloučení ze strany i ze školy, na Lucii, platonickou lásku, díky které přežil vojenskou službu v dolech,na Jaroslava, bývalého kamaráda a spoluhráče z cimbálové kapely. Vzpomínky plynou a začínají se mísit s přítomností - s Kostkou, Jízdou králů, a hlavně s Helenou. Opět a zase tleskám při čtení Kunderovu psaní. Ústy svých hrdinů pronáší myšlenky nadčasové, vycházející z všednodenních banalit, ale vyvedené do nejmenšího detailu a navíc došperkované krásným jazykem.

IntrovertAdela
29.10.2017 4 z 5

Na knihu jsem se těšila a očekávala od ní mnoho. Začátkem jsem se prokousávala těžce. Naštěstí jsem se cca od strany 50 nechala vtáhnout do příběhu. Některé kapitoly mi přišly nudné (například Ladislavův výklad o lidové hudbě,jsem musela přeskočit, ačkoliv se jednalo pouze o dvě strany. ) A proto knihu musím ohodnotit pouze čtyřmi hvězdičkami. Příběh to byl úžasný. Ale nedal mi to,co jsem od něj očekávala.

eliska2669
25.10.2017 5 z 5

Zase jednou kniha, na který NĚCO je. Čekala jsem, že to bude nějaká nuda nad nudy, ale nakonec se to četlo samo a strašně rychle - přečteno za necelé tři dny.
Nemám ráda sice takovej ten strašně... komunistickej styl psaní, je to hrozně typický pro autory v tom období, ale dalo se to překousnout. Bylo to depresso, bylo to nechutný a nakonec jsem skoro brečela. Bylo mi líto, že si nemůžu pustit tu hudbu, co tam popisoval, ikdyž je mi jasný, že by to asi byly nějaký normální lidovky, ale to bylo popsaný tak hrozně dobře a lákavě, že jsem skoro rozhodnutá začít se o to zajímat. A co teprve konec, u řeky, král, ježiš, to bylo úplně... fakt tam něco bylo. A bylo to dobrý.

InaPražáková
21.10.2017 5 z 5

Kundera důsledně nejdřív ukazuje kvality člověka a chyby si nechá jako znevažující úšklebek na závěr, ale přesto neodsuzuje úplně, na konci je smutek, ne výsměch. Postavy-typy jsou ostatně realistické dodnes a jejich proměna uvěřitelná a lidská i přes typickou umělost výstavby. Pro mě nejlepší Kunderův román.
Za přečtení rozhodně stojí doslov (rozbor) Zdeňka Kožmína, který vyšel ve všech vydáních nakladatelství Atlantis.

kapr
18.10.2017 5 z 5

Disidentská bible. Jak málo stačilo k tomu, aby za minulého režimu člověk ztratil budoucnost. Situováno do samých začátků komunistického režimu.

AnjaVCL
15.10.2017 4 z 5

Nejspíš nejdějovější Kundera, který mne bavil o něco méně než ostatní knihy jako NLB nebo Nesmrtelnost, ale s odstupem jsem jej vzala více na milost. Ovšem musím přiznat, že věta "Optimismus je opium lidstva." mi uvízla v mysli a neváhám ji čas od času v žertu (Žertu?) použít.