Zákon Azylu
Lucie Lukačovičová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479408/bmid_zakon-azylu-bft-479408.jpg
4
123
123
Zákon Azylu série
1. díl >
Kde jsou monstra, jsou i lovci. A náš svět je jich plný – monster i těch, kdo je loví. Heslo každého v téhle válce zní: „Použij cokoli, co funguje, a přežij!“ V současné Praze to platí dvojnásob. Jestli to někdo poznal na vlastní kůži, je to Benedikt. Zbavený ochrany organizace lovců se může spolehnout jen na pomoc výstředního antikváře a dívku, která je někdy děsivější než všechna monstra. Vypravěčský styl Lucie Lukačovičové je svižný, dovedně proložený akcí i chvilkami oddechu. Její příběhy plynou bez zádrhelů a hluchých míst. – Monika Hrňová, Sarden.cz... celý text
Přidat komentář
Obecně je Lucie Lukačovičová jednou z mých oblíbených autorek a vím, že ve svém případě na její knihy můžu vždy vsadit.
Zákon Azylu můžu jen doporučit s velkým “D”. Kniha rozhodně nezklamala, naopak ještě předčila moje očekávání. Milovníkům fantasy okoření četbu velkou špetkou nejrůznějších legend a mytologie z různých koutů světa a kromě samotného boje s monstry přidá ještě pořádnou kapku nějaké té detektivní prácičky a vyšetřování.
Nedočkavě očekávám pokračování!
Nevím, jestli jsem se se třemi hvězdami nepředala, přece jen ve srovnání s jinými knihami je tohle takové hodně... hmmm... oddychové? Ale pokud to vezmu v rámci žánru, od kterého se obecně nic moc nečeká, tak to není špatné. Čte se to skoro samo, čemuž hodně napomáhá i to, že většina odstavců má v průměru asi tak jen tři souvětí a na stránce je textu vlastně dost málo. Děj je přehledný, postavy nenáročné, prostě oddychovka. Akorát mě knížka o dost víc bavila, když se odehrávala v Praze, to pro mě mělo zajímavou atmosféru. Jakmile odletěli do Argentiny, přestalo mě to najednou bavit, a už se to do konce knížky nezlepšilo. Ale tak jo, proč ne.
Lehce se vyhýbám čtení knih českých autorů nebo knih s dějem v ČR, ani nevím proč, prostě je to tak, ale tentokrát jsem udělala výjimku. Když jsem se dívala na další knihy, které autorka napsala, říkala jsem si, že to asi nebude zrovna úžasná a strhující fantasy věc, ale... líbila se mi obálka a o golemech vím maximálně to, co bylo v jedné hooodně staré české pohádce s Werichem, tuším. Kniha byla v poklidném tempu, občas se tam objevila nějaká energičtější scéna, ale tak celkově na mě působila opravdu až jednoduše. Nevím, na jaké obecenstvo byla cílena, ale asi na o dost mladší čtenáře. I tak mohla být napsána trochu složitěji a více květnatě, mladé čtenáře bych tolik nepodceňovala. V některých scénách se z ní dalo "vyždímat" víc, byla by pak kvalitnější a čtivější. Za mě na druhou stranu zajímavý nápad. Lepší průměr = oddechovka, kterou máte za pár večerů přečtenou.
Krásná obálka, ale celkem průměrné čtení. Začátek byl hodně zmatený, přeskakoval z jedné postavy ke druhé a zbytečně zahlcoval množstvím nedůležitých informací. Pak už to bylo lepší a celkem dobře se to četlo, ale něco mi tam ještě chybělo.
Postavy jsem si nijak zvlášť neoblíbila. Nedokázala jsem si k nim vybudovat vztah, aby mi záleželo, co s nimi bude. Pokus o romantickou linku byl jen naťuknutý, ale bohužel nedotažený.
Nebylo to špatné, ale víckrát už bych si knihu nepřečetla. Případně až zase něco nového od autorky.
(SPOILER)
Už dlouho si brousím čtenářské zuby na zářivou hvězdu české SFF scény, L. Lukačovičovou. U této knihy mě zaujala jak opravdu povedená obálka, tak zajímavá anotace. Jakože po přečtení si mohu jenom povzdechnout, že je opět poněkud zavádějící. Ale k tomu se dostanu.
Poměrně vysoká očekávání byla zpočátku naplněna více než uspokojivě. Autorka píše velmi čtivým a zábavným stylem. Nemám ve zvyku tahat čtečku v kabelce a otevírat ji v tramvaji, ovšem tentokrát mě příběh zaháčkoval a já knihu prakticky nedala z ruky.
Asi největším plusem pro mě byl hlavní hrdina Benedikt, sympatická, dobře propracovaná postava s uvěřitelnými problémy a přístupem k životu. Další hrdinové, tedy vyjma Gabriela, ten se taky hodně povedl, už nebyli žádná hitparáda. Teodor si zasluhoval rozhodně víc prostoru a třeba vietnamští sourozenci už byli placatí jak oblázek. Ale Benedikt to zvládl uhrát, takže palec nahoru.
Kdo ovšem v tomto směru dostává totální mínus je postava Yissl. Na to, kolik poradců autorka při tvorbě měla, mě zaráží, že nikdo neupozornil na zjevnou závadu – „Jsem jen kus hlíny, můj pane,“ pronáší golemka, aby o dva odstavce níž bledla hrůzou při představě bolesti při tetování. Jako fakt? A dostávám se k anotaci – tohle rozechvělé, přecitlivělé stvoření připomínalo spíš labilní empatickou středoškolačku než nějakou věkovitou, nota bene umělou (a ještě ke všemu děsivou?) bytost. Nad milostným jiskřením mezi Benediktem a golemkou jsem tloukla hlavou do zdi. Vyznával by hoch city třeba notebooku? Možná jo, ale je to dost úchylný. Samotné Yissl by každopádně slušela větší dávka Aspergera, podle mého by do příběhu vnesla humor a odlehčení. No co už, prostě smůla.
Druhou skvělou složkou byl děj. Jak už jsem psala, neobsahoval ani jedno hluché místo, tady musím vyzdvihnout i logickou soudržnost bez větších zádrhelů. Jediné slabší místo byl Benediktův úlet s indiánkou, kdy oba vědí, že ho nejspíš čeká problematický sestup do dolu (kvůli tomu tam přece přijeli!), ale s lehkým srdcem hupnou do postele, aby holka lovce okamžitě nakazila siflem. Teda pardon, prokletím, ale důsledek je tentýž. Projev inteligence (= schopnost přežít) a prozíravosti na úrovni zbrklého teenagera. No co nadělám.
Jen mi v celé smršti scházela místa případného zklidnění a ke konci už mě kontraproduktivně ta spanilá jízda božích bojovníků začala nudit. Geniální věci jsou jednoduché, tohle bylo překombinované až hrůza.
Ovšem poslední věta byla naprosto luxusní, za ni další palec nahoru.
No a po dočtení vyvstaly další námitky. Vývoj postav. Jestli k nějakému došlo, tak buď v mikrometrech, nebo jsem jej nezaregistrovala právě pro zběsilý uragán událostí. Vyřešili bratři vůbec svůj konflikt? Benedikt vztah k Azylu? Konečný přerod Tomáše se nedal nazvat vývojem, nýbrž obratem na obrtlíku, to se taky nepočítá.
A pak – opět vzhledem k té armádě „radilů“ (dokonce i na sourozenecké vztahy, hustý) – návštěvu psychiatra (pozor, nezaměňovat s psychologem) zaplatí občanovi ČR pojišťovna vždycky. To jen k faktické správnosti textu, i když věřím, že mystické záležitosti jsou bez vady.
No a jako poslední – vzduchoprázdno. Chápu, že svižný děj by popisy zpomalily, nicméně jednak bych právě zpomalení uvítala, navíc – třeba bych ráda věděla, jak vlastně Benedikt vypadá (je taky blonďák jako Teodor?). Prahu samozřejmě znají všichni (ne, opravdu ne, ale vykládejte to Pražákovi), takže není nutné zmínit sem tam detail okolí, a tak dál. Argentinu a Buenos Aires máme zmáknutý taky všichni, o tom žádná. Aby mě kniha opravdu pohltila, musím si představit i prostředí, a tady jsem měla velký problém.
Takže za tři, k mé lítosti žádný zázrak.
Moje první setkání s autorkou a už teď vím, že rozhodně ne poslední. Zakon Azylu se nejen skvěle četl, ale byl nabitý nadpřirozenem, (nejen!) pražskými duchy a strašidly, skvělými postavami (nejvíc jsem si oblíbila Yissl a sarkastického ducha Gabriela, takové společníky bych taky brala :),rodinnými problémy a jednoduchým, přesto zajímavým dějem.
Nejvíc se mi líbilo to míchání různých kultur. Zprvu jsem se lekla, pravda, obávala jsem se, že to bude ne přirozený mišmaš, ale to propojení dávalo smysl a čtenář se neztrácel – navíc se taky dozvěděl dost nového.
Za mě skvělé, oddechové a místy i úsměvné čtení. Další knížka od autorky objednaná!
Tak tohle je super oddechovka na dva víkendové zimní večery u rozpáleného krbu se sklenkou bílého vínka. Golemka Yissl je skvělá postava a určitě bych si přečetl nějakou další knihu, kde bude vystupovat.
Knihu jsem četla, velmi se mi líbila a to zejména proto, že se odehrává v Praze...např. postava vodníka...který nakonec sehraje zásadní roli v boji nejen proti démonovi, ale i v boji s jedním z hlavních hrdinů..těším se na další knihy autorky
Fajn čtení, dobře jsem si u něj odpočinula. Děj působí logicky a věrohodně, což oceňuji.
Četla jsem od autorky několik povídek a na knihu jsem se moc těšila. A ačkoliv byla kniha trošku jiná než povídky, které jsem znala, tak jsem byla absolutně nadšená! Líbilo se mi prostředí i atmosféra, hrdinové byli sympatičtí, objevovaly se neotřelé nápady a hloubka autorčiných znalostí je úžasná (takže jsem se i hrozně moc naučila). Nadchla mě kombinace nadpřirozena různých oblastí a fandím klasickým bytostem českého prostředí. Prostě krása!
Většina knihy se odehrává v Praze a jeho blízkém okolí, a to mě těší, jelikož si myslím, že naše země a naše stověžaté město nám má co nabídnout. Hlavně tedy, když se jedná o historií, báje, legendy a starou dobrou mytologií.
Kniha je napsána pěknou čtivou češtinou. Děj plyne rychle a přímočaře. Příběh je velmi lineární a točí se vlastně jen okolo hlavní skupinky hrdinů. Autorka je dobrý vypravěč a do příběhu vás hned vtáhne a veze vás v něm jak na horské dráze. Na první pohled jsem si říkal, že půjde o přímočarou zábavnou věc, ve které jde hlavně o atmosféru mýtické noční Prahy a lov monster, jenž se skrývají v jejich stínech. Ono to je zábavné to ano, je tu dost chytlavých a dobře napsaných soubojů s monstry, jenž mají hustou atmosféru, ale ten příběh není tak jasný a jednoduchý, jak se mi na první pohled zdálo. Onen přechod z lovu a pátrání na doslova rodinné drama nebyl pro mě zrovna optimální volbou pro základ příběhu a vymodelování hlavního záporáka. Motivace i celkový vzniku byl za mě velmi přiřazeny za vlasy. Působilo to na mě až moc strojeně. Chápu kam autorka svým příběhem mířila, na co se snažila poukázat, ale mě to moc nesedlo. (Nebudu to více rozvíjet nechci spojlerovat).
Jako celek hodnotím knihu kladně, jedná se o fajn jednohubku, která zabaví a nenudí. Nejedná se sice o nic dech beroucího, ale je tu spousta zajímavých nápadů a dobře napsaných postav (pražský vodník je super). Autorka navíc literárně pěkně popisuje děj a místa, takže si to člověk dokázal dost dobře představit. Tak jako bych si dokázal představit Zákon azylu jako vícedílnou sérii, kde Benedikt a jeho přátelé bojují proto démonům a přízrakům z podsvětí.
Sakra, sakra, sakra! (vesměs úchvatně pozitivní zvolání, ale prosím, čtěte celou recenzi)
Herdek filek krucajs element, tohle je tedy opravdu oříšek! Tak skvělá kniha, ale... Ale pořád skvělá!
Během čtení se mi střídalo mnoho emocí, kolotoč zarytých postojů, úžas nad rozmanitostí postav, smutek nad nevyužitým potenciálem Yissl, neskutečné propojení mezi autorem a čtenářem...ale... Jo, zase ale...
Na začátku vše vypadá skvěle. Postavy, situace, akce i veškerá omáčka okolo. Lucie umí psát, píše nádherně, neskutečně poutavě, její čeština i zvolené výrazy jsou skvostné, lahodné a smyslné, tajemné tam, kde je potřeba. Klobouk dolů...ale (jo, já vím...) na začátku jsem měl pocit, že se vše děje bez čtenáře. Prostě děj pluje svým tempem a směrem, který mi není úplně jasný. Ne, že bych byl snad úplný idiot (doufám), ale přijde mi to trochu přímočaré. Následujeme první stopu, prostě jdeme. Pak se najednou ocitneme v intermezzu rodinně společenských problémů různého kalibru, uspíšení děje (SPOILER: sex je divnej) a strašidelně svištíme dopředu, přičemž tempo a důvod ví jen autorka a hlavní postava jen tuší. Prolíná se minulost, dávná minulost a čtenář (tedy já) je zmaten... Končí to předvídatelně nepředvídatelným Gordickým uzlem, přičemž ale...Stojí to za to!!!
No, nevím, jestli vám mí milí čtenáři má recenze pomohla, nicméně čtyři hvězdy nedávám ze soucitu, ale proto, že mě to bavilo.
ALE jedno vím jistě. Tuto knihu si přečtu i po druhé. A pak znova... LuLu (jak familierně autorce přezdívám) má co nabídnut a mám pocit, že násobné přečtení bude na síle jen přidávat!
Jestli Lucie Lukačovičová něco umí, tak jsou to příběhy, v nich se snoubí žánr fantasy s legendami a náboženstvími různých národů. S detektivním pátráním, městskými legendami, duchy a náboženskými kulty si pohrála i ve své nejnovějším románu. A protože Azyl je nadnárodní organizace, najdeme v knize, jíž dal název Kabalu a vietnamské vlivy, křesťanství i zhmotnělé bytosti z Latinskoamerických legend. Stejně tak se zde setkáme s Pražskými strašidly, nebo odkazy na literaturu a hudbu Argentiny. Možná to na první pohled vypadá jako nestravitelný multi-kulti guláš, ale opak je pravdou. Autorka z těchto ingrediencí ukuchtila výtečnou omáčku Chimichurri, do které naložila své hrdiny, aby je záhy vystavila plamenům pekelných soubojů s démonickými bytostmi i křivdami minulosti. On totiž v sobě Zákon Azylu ukrývá nejenom řádnou porci nadpřirozena okořeněnou slušným množstvím akce, ale také trochu toho zamyšlení na téma odpuštění, hříchy minulosti či nefunkční rodinné vztahy. Autorka přitom nijak přemrštěně nemoralizuje, maximálně dává námět k zamyšlení.
Nebylo to špatné, příjemně mi to zpestřilo 3 večery. Miluju Kulhánka a Kotletu, takže tohle bych spíš zařadila do kategorie fantazy harlekýnka :)
Štítky knihy
česká fantasy duchařské romány
Autorovy další knížky
| 2015 |  Zelený drak, karmínový lev / Před branou zázraků |
| 2016 | Žena se lvem |
| 2009 |  Město přízraků |
| 2021 | Zákon Azylu |
| 2017 | Hořící kůň |
Skvělá kniha, která odbývá od začátku do konce. Autorka má nejen smysl pro budování příběhu (byť zápletka je velmi jednoduchá), ale i pro humor a nenásilné literární berličky, které nahrazují protivný "vypravěčův hlas z hůry", když je potřeba čtenáři předat nějaké informace, které nevyplynou z kontextu.