Zákon Azylu
Lucie Lukačovičová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479408/bmid_zakon-azylu-bft-479408.jpg
4
88
26
Zákon Azylu série
1. díl >
Kde jsou monstra, jsou i lovci. A náš svět je jich plný – monster i těch, kdo je loví. Heslo každého v téhle válce zní: „Použij cokoli, co funguje, a přežij!“ V současné Praze to platí dvojnásob. Jestli to někdo poznal na vlastní kůži, je to Benedikt. Zbavený ochrany organizace lovců se může spolehnout jen na pomoc výstředního antikváře a dívku, která je někdy děsivější než všechna monstra. Vypravěčský styl Lucie Lukačovičové je svižný, dovedně proložený akcí i chvilkami oddechu. Její příběhy plynou bez zádrhelů a hluchých míst. – Monika Hrňová, Sarden.cz... celý text
Přidat komentář
Lehce napsaný a čtivý příběh, plný akce, tajemna a napětí. Hrdinové jsou sympatičtí, hned jsem si je oblíbila a prožívala jsem děj spolu s nimi. Nejvíc se mi líbilo, že ačkoli knížka nenechá čtenáře vydechnout, je navzdory nepopiratelné akčnosti veskrze milá. I po závěrečném lítém souboji ve mně zůstal hřejivý pocit, že všechno pro všechny dobře dopadlo.
Mám moc ráda české fantasy a navíc mytické bytosti, které jsou tradičně spojeny s Prahou u mě získávají body plus. Příběh se velmi dobře četl a měl zajímavou zápletku.
Toto bylo velmi příjemné překvapení. Mám ráda trochu fantastiky v Praze, tady bylo ještě propojení s Argentinou a pěkně to hrálo dohromady. Žádný potoky krve, za což jsem byla ráda. Postavy byly fajn, nejvíc mě bavil Gabriel.
Další díly ráda přečtu taky.
Benedikt, duch Gabriel a golemka pátrají po entitě s jihoamerickými kořeny, která likviduje pražské přízraky. Benedikt zároveň řeší svůj vztah k mladšímu bratru, se kterým přetrhal styky po smrti matky. Líbilo se mi zapojení tradičních pražských strašidel i výlet do Argentiny. Oddychové zábavné čtivo se sympatickými hrdiny.
Příjemné čtení. Není to žádná akční řežba od začátku do konce, kdy se hlavní hrdina brodí po kolena v krvi a hází jednu trefnou hlášku za druhou ale i tak jsem se bavil. Druhý díl si určitě nenechám ujít. Nenechám si ujít vývoj hlavních postav protože jsou zajímavé.
Nečekala jsem, že mne kniha bude takto bavit. Pustila jsem se do čtení bez jakýchkoli očekávání a proto jsem byla velmi mile překvapena.
Mám ráda podobné knihy a proto mi tato velmi sedla. Postavy byly skvělé. Velmi jsem si oblíbila Gabriela a Yissl.
Kniha byla velmi dobře promyšlená a dokonale propracovaná, velké plus vidím v tom, že se kniha odehrává téměř celá v Praze.
Bylo to příjemné a oddechové čtení a tímto velmi děkuji autorce za takto povedený kousek.
Výborné postavy, které mě hrozně bavily, a zároveň příběh plný zajímavých detailů a informací o monstrech a mytologii. Příjemně se četl a potřebuju na scéně víc Gabriela.
Na druhou stranu některé scény působily dost zkratkovitě a téměř filmové střihy mi místy byly proti srsti. Zábavnost postav a jejich vnitřní život ale všechny drobné nedostatky nahradily.
LOVEC, DUCH A GOLEMKA
Společně jdou po monstru, které ohrožuje lidi i duchy.
Benedikt (lovec) se po smrti rodičů nestýká se svým bratrem Teodorem. Dříve společně bojovali pod štítem Azylu a teď se jejich cesty znovu propojí v boji za společný zájem.
Golemka je nezranitelná, má vizáž mladé dívky, nemá duši a dělá co jí Benedikt řekne.
Duch Gabriel může samozřejmě procházet zdmi nebo posednout člověka.
Celý příběh mi vlastně připomněl sérii s Tomášem Koskem od pana Kotlety, jen tohle je bez sexu a vulgarit, což mi rozhodně nevadí :-)
Je to moje první kniha od paní Lukačovičové a určitě ne poslední :-)
Moc pěkná čtivá fantasy s velice sympatickými postavami, které jsou uvěřitelné a jednají vcelku logicky. Děj pojednává o lovci démonů a strašidel v Preze a okolí:), jeho pomocníci jsou duch a golemka. V knize řeší problém s démonem z Argentiny a musí si jako společníka přibrat bratra, s kterým 10 let nemluvil. Velice by mě potěšilo, kdyby paní Lukačovičová napsala další díl....a teď se dívám, že už je na světě, takže hurá do něj!!!
Čeká nás cesta z Prahy až do lithiových dolů v Argentině. Našimi průvodci jsou dva znesváření bratři, jeden lovec celosvětové společnosti Azyl a jeden vyhnanec z tohoto společenství. A taky duch antikváře a jedna neživá živá bytost. Azyl dbá na pořádek, který narušují monstra - duchové a jiné entity. A že se jimi Praha jen hemží. Každé náboženství má svou mystiku a na jejích základech stojí praktické efekty důležité pro boj s monstry. Bohužel i lidé mohou být monstra.
Kniha je zalidněna postavami, jež jsou dobře vykreslené a nemají jednoduchý vnitřní život. Co se duchů týče, mají místy humorné glosy. Mimochodem, zahradník Strahovského kláštera má schopnost vidět duchy, je to tím, že hodně čte brakovou literaturu. Obávám se, že je to pravda! :-)
Moc se dobře se to četlo, takové to čtenářské potěšení to přináší, jak je člověk zalezlý v teple s čajem nebo sklenkou vína, venku je hnusně a vy se necháte unášet dějem, kdy se střídavě bavíte a bojíte, ne to není to správné slovo, obáváte, to je to pravé. Moc se těším na další knihu z pera paní Lukačovičové.
Skvělá kniha, která odbývá od začátku do konce. Autorka má nejen smysl pro budování příběhu (byť zápletka je velmi jednoduchá), ale i pro humor a nenásilné literární berličky, které nahrazují protivný "vypravěčův hlas z hůry", když je potřeba čtenáři předat nějaké informace, které nevyplynou z kontextu.
Obecně je Lucie Lukačovičová jednou z mých oblíbených autorek a vím, že ve svém případě na její knihy můžu vždy vsadit.
Zákon Azylu můžu jen doporučit s velkým “D”. Kniha rozhodně nezklamala, naopak ještě předčila moje očekávání. Milovníkům fantasy okoření četbu velkou špetkou nejrůznějších legend a mytologie z různých koutů světa a kromě samotného boje s monstry přidá ještě pořádnou kapku nějaké té detektivní prácičky a vyšetřování.
Nedočkavě očekávám pokračování!
Nevím, jestli jsem se se třemi hvězdami nepředala, přece jen ve srovnání s jinými knihami je tohle takové hodně... hmmm... oddychové? Ale pokud to vezmu v rámci žánru, od kterého se obecně nic moc nečeká, tak to není špatné. Čte se to skoro samo, čemuž hodně napomáhá i to, že většina odstavců má v průměru asi tak jen tři souvětí a na stránce je textu vlastně dost málo. Děj je přehledný, postavy nenáročné, prostě oddychovka. Akorát mě knížka o dost víc bavila, když se odehrávala v Praze, to pro mě mělo zajímavou atmosféru. Jakmile odletěli do Argentiny, přestalo mě to najednou bavit, a už se to do konce knížky nezlepšilo. Ale tak jo, proč ne.
Lehce se vyhýbám čtení knih českých autorů nebo knih s dějem v ČR, ani nevím proč, prostě je to tak, ale tentokrát jsem udělala výjimku. Když jsem se dívala na další knihy, které autorka napsala, říkala jsem si, že to asi nebude zrovna úžasná a strhující fantasy věc, ale... líbila se mi obálka a o golemech vím maximálně to, co bylo v jedné hooodně staré české pohádce s Werichem, tuším. Kniha byla v poklidném tempu, občas se tam objevila nějaká energičtější scéna, ale tak celkově na mě působila opravdu až jednoduše. Nevím, na jaké obecenstvo byla cílena, ale asi na o dost mladší čtenáře. I tak mohla být napsána trochu složitěji a více květnatě, mladé čtenáře bych tolik nepodceňovala. V některých scénách se z ní dalo "vyždímat" víc, byla by pak kvalitnější a čtivější. Za mě na druhou stranu zajímavý nápad. Lepší průměr = oddechovka, kterou máte za pár večerů přečtenou.
Krásná obálka, ale celkem průměrné čtení. Začátek byl hodně zmatený, přeskakoval z jedné postavy ke druhé a zbytečně zahlcoval množstvím nedůležitých informací. Pak už to bylo lepší a celkem dobře se to četlo, ale něco mi tam ještě chybělo.
Postavy jsem si nijak zvlášť neoblíbila. Nedokázala jsem si k nim vybudovat vztah, aby mi záleželo, co s nimi bude. Pokus o romantickou linku byl jen naťuknutý, ale bohužel nedotažený.
Nebylo to špatné, ale víckrát už bych si knihu nepřečetla. Případně až zase něco nového od autorky.
(SPOILER)
Už dlouho si brousím čtenářské zuby na zářivou hvězdu české SFF scény, L. Lukačovičovou. U této knihy mě zaujala jak opravdu povedená obálka, tak zajímavá anotace. Jakože po přečtení si mohu jenom povzdechnout, že je opět poněkud zavádějící. Ale k tomu se dostanu.
Poměrně vysoká očekávání byla zpočátku naplněna více než uspokojivě. Autorka píše velmi čtivým a zábavným stylem. Nemám ve zvyku tahat čtečku v kabelce a otevírat ji v tramvaji, ovšem tentokrát mě příběh zaháčkoval a já knihu prakticky nedala z ruky.
Asi největším plusem pro mě byl hlavní hrdina Benedikt, sympatická, dobře propracovaná postava s uvěřitelnými problémy a přístupem k životu. Další hrdinové, tedy vyjma Gabriela, ten se taky hodně povedl, už nebyli žádná hitparáda. Teodor si zasluhoval rozhodně víc prostoru a třeba vietnamští sourozenci už byli placatí jak oblázek. Ale Benedikt to zvládl uhrát, takže palec nahoru.
Kdo ovšem v tomto směru dostává totální mínus je postava Yissl. Na to, kolik poradců autorka při tvorbě měla, mě zaráží, že nikdo neupozornil na zjevnou závadu – „Jsem jen kus hlíny, můj pane,“ pronáší golemka, aby o dva odstavce níž bledla hrůzou při představě bolesti při tetování. Jako fakt? A dostávám se k anotaci – tohle rozechvělé, přecitlivělé stvoření připomínalo spíš labilní empatickou středoškolačku než nějakou věkovitou, nota bene umělou (a ještě ke všemu děsivou?) bytost. Nad milostným jiskřením mezi Benediktem a golemkou jsem tloukla hlavou do zdi. Vyznával by hoch city třeba notebooku? Možná jo, ale je to dost úchylný. Samotné Yissl by každopádně slušela větší dávka Aspergera, podle mého by do příběhu vnesla humor a odlehčení. No co už, prostě smůla.
Druhou skvělou složkou byl děj. Jak už jsem psala, neobsahoval ani jedno hluché místo, tady musím vyzdvihnout i logickou soudržnost bez větších zádrhelů. Jediné slabší místo byl Benediktův úlet s indiánkou, kdy oba vědí, že ho nejspíš čeká problematický sestup do dolu (kvůli tomu tam přece přijeli!), ale s lehkým srdcem hupnou do postele, aby holka lovce okamžitě nakazila siflem. Teda pardon, prokletím, ale důsledek je tentýž. Projev inteligence (= schopnost přežít) a prozíravosti na úrovni zbrklého teenagera. No co nadělám.
Jen mi v celé smršti scházela místa případného zklidnění a ke konci už mě kontraproduktivně ta spanilá jízda božích bojovníků začala nudit. Geniální věci jsou jednoduché, tohle bylo překombinované až hrůza.
Ovšem poslední věta byla naprosto luxusní, za ni další palec nahoru.
No a po dočtení vyvstaly další námitky. Vývoj postav. Jestli k nějakému došlo, tak buď v mikrometrech, nebo jsem jej nezaregistrovala právě pro zběsilý uragán událostí. Vyřešili bratři vůbec svůj konflikt? Benedikt vztah k Azylu? Konečný přerod Tomáše se nedal nazvat vývojem, nýbrž obratem na obrtlíku, to se taky nepočítá.
A pak – opět vzhledem k té armádě „radilů“ (dokonce i na sourozenecké vztahy, hustý) – návštěvu psychiatra (pozor, nezaměňovat s psychologem) zaplatí občanovi ČR pojišťovna vždycky. To jen k faktické správnosti textu, i když věřím, že mystické záležitosti jsou bez vady.
No a jako poslední – vzduchoprázdno. Chápu, že svižný děj by popisy zpomalily, nicméně jednak bych právě zpomalení uvítala, navíc – třeba bych ráda věděla, jak vlastně Benedikt vypadá (je taky blonďák jako Teodor?). Prahu samozřejmě znají všichni (ne, opravdu ne, ale vykládejte to Pražákovi), takže není nutné zmínit sem tam detail okolí, a tak dál. Argentinu a Buenos Aires máme zmáknutý taky všichni, o tom žádná. Aby mě kniha opravdu pohltila, musím si představit i prostředí, a tady jsem měla velký problém.
Takže za tři, k mé lítosti žádný zázrak.
Moje první setkání s autorkou a už teď vím, že rozhodně ne poslední. Zakon Azylu se nejen skvěle četl, ale byl nabitý nadpřirozenem, (nejen!) pražskými duchy a strašidly, skvělými postavami (nejvíc jsem si oblíbila Yissl a sarkastického ducha Gabriela, takové společníky bych taky brala :),rodinnými problémy a jednoduchým, přesto zajímavým dějem.
Nejvíc se mi líbilo to míchání různých kultur. Zprvu jsem se lekla, pravda, obávala jsem se, že to bude ne přirozený mišmaš, ale to propojení dávalo smysl a čtenář se neztrácel – navíc se taky dozvěděl dost nového.
Za mě skvělé, oddechové a místy i úsměvné čtení. Další knížka od autorky objednaná!
Tak tohle je super oddechovka na dva víkendové zimní večery u rozpáleného krbu se sklenkou bílého vínka. Golemka Yissl je skvělá postava a určitě bych si přečetl nějakou další knihu, kde bude vystupovat.
Knihu jsem četla, velmi se mi líbila a to zejména proto, že se odehrává v Praze...např. postava vodníka...který nakonec sehraje zásadní roli v boji nejen proti démonovi, ale i v boji s jedním z hlavních hrdinů..těším se na další knihy autorky
Štítky knihy
česká fantasy duchařské romány
Autorovy další knížky
| 2015 |  Zelený drak, karmínový lev / Před branou zázraků |
| 2009 |  Město přízraků |
| 2021 | Zákon Azylu |
| 2017 | Hořící kůň |
| 2013 | Detektivní kancelář Sirius |
Kniha Zákon Azylu je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 106x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 87x |
| Chystám se číst | 66x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 1x |
Super jizda, oba dva dily, mohu doporucit.