Bouřková sezóna

15.01.2015

Sapkowski to dokázal. Tenhle večírek pro pamětníky se mu povedl. Ve svém věku už se patrně
nikdy nepustí do další složité a náročné ságy. Sám si musí být vědom, že zaklínačskou sérii
nepřekoná.
Proto se rozhodl k logickému kroku. Podobně jako kdysi Joseph Heller v závěru života povolal
postavy ze své nejslavnější knihy Hlava XXII do jejího pokračování Zavíráme i Sapkowski
pozval staré známé a rozhodl se to s nimi ještě jednou pořádně rozjet.
To je ten důvod, proč v knize příliš nevysvětluje, kdo je kdo a co znamená. Ač se čistě
technicky vzato jedná o prequel, je si polský autor moc dobře vědom, že se do jeho četby
pustí hlavně fanoušci ságy o bělovlasém rivském bijci.
A ti v novele najdou přesně to, co chtějí. Geralt, Marigold, dokonce i Yennefer se dějem
mihne. Člověk se tak jen lehce usmívá a se zaujetím sleduje, jak si stará parta vede.
Sapkowského bychom mohli právem nařknout z jistého kalkulu. Je dostatečně inteligentní, aby
věděl, že právě zaměřením na odrostlé čtenáře svých předchozích knih zahraje zejména na
strunu sentimentu a nostalgie. Fanda mu pak leccos odpustí.
Ono toho ale k odpouštění není mnoho. Dějové skoky se dají v pořádku sledovat. Zbytečná mi
přišla jen linka s dívkou Nimue a celkově rozvláčný a zbytečně dovysvětlující konec, kde
právě do krajnosti natahovaná struna nostalgie už hrozila každou chvíli prasknout.
Jinak ale musím ocenit pokus o trochu mladšího, trochu rozvernějšího zaklínače. I Geralt
nemohl být vždycky zahořklý a plný tmy. Moderní jazyk, souboje, humor i sex dělají z Bouřkové
sezóny po většinu času svižný koktejl, který se dobře čte a podněcuje chuť se i v roce 2015
vrátit k dalším knihám série a znovu si ji "projet".

14.01.2015

Nemohu se rozhodnout, jestli je Sapkowski víc troll nebo víc senilní alkoholik, na každý pád na Bouřkové sezóně se obojí nehezky podepsalo měrou nemalou. Kniha mimo jiné obsahuje klišé, která hrdě a drze metá čtenáři do ksichtu, nekonzistence a náhle proměny jednání postav i totálně WTF momenty včetně tradičně trollícího závěru. A když si vybavím jeho dávnou esej 'V šedých horách zlato není', nelze mi než konstatovat, že se tímto návratem de facto stal tím, čemu se tehdy vysmíval. Nicméně, přes všechny výtky, skřípění zubů a kroucení hlavou se mi román četl velmi dobře a to nepatřím mezi nekritické ctitele jeho tvorby.

/těsně na rozhraní 2* a 3*, změna hodnocení vyhlazena/

08.01.2015

Dočetl a jsem velice rád, že Sapkowski napsal další knihu ze světa zaklínače. Velice poutavé čtení jak jinak, když jde o Sapkowského. Je to klasika, kterou vřele doporučuji. Nemám co bych dodal, kdo zná dá mi za pravdu a kdo nezná alou do knihkupectví.

07.01.2015

Zrovna jsem dočetl povídky i celý román a do toho mi vyjde nový kus skládačky do Geraltova světa. Nemám skoro co vytknout, snad jen, že ty dějové proluky, které se samovolně zaplňovaly dalším čtením byly občas až moc skokovité, ale na to jsem u AS zvyklý. Jinak je to klasická úžasná Sapkowského špinavá, krvavá fantasy, ve které nechybělo nic co mám tak u tohoto autora rád. Už jen blbá hrachová kaše s vepřovým a cibulkou jakou dodá autenticitu celému posezení v hospodě. A jak se to pěkně propojilo před úplný začátek a první povídku o Stryze, spousta známých postav rozšířilo své působení, no bomba. Takže velká spokojenost, dostal jsem co jsem chtěl a vůbec se nebudu zlobit za další kousky - a vůbec bych se nezlobil za nějakou ofiko mapu, na netu sice jich pár je, ale přece jenom...

06.01.2015

Celá sága a i povídky o Zaklínači mě moc bavily (až na poslední díl, ale i ten byl fajn), a proto jsem se na tento díl už dlouho těšil. A musim říci, že mě moc potěšil. Celé putování bylo fajn. A takový konec se mi líbil! Chci další! :)

03.01.2015

Musím uznat, že jsem byla velmi mile překvapená, když jsem knihu dočetla. Ačkoliv se mi ze začátku zdála trochu chaotická - příliš postav, jsem ráda, že jsem se do toho pustila. Děj každého vtáhne a pokud zrovna nečtete, přemýšlíte nad tím, jak to asi bude pokračovat. Zaklínače čtu velmi ráda a jestliže bude pokračování, ráda jej uvítám ve své knihovně. :)

03.01.2015

zaklínačská klasika, ale o tu jde.

03.01.2015

Bylo to milé, znovu se po letech vrátit ke Geraltovi a starým známým. Nová knížka mně okamžitě vtáhla do děje a nedovolila mi přestat, dokud nebyl konec. Na rozdíl od autorů některých předchozích komentářů, mně nepřipadá příběh o nic horší, než knihy předchozí. Děj mne bavil a jako vždy se stránky doslova hemžily intrikami, souboji a krásnými čarodějkami. Co víc si přát?

02.01.2015

Původní Zaklínač pro mě dlouhou dobu představoval jednu z nejoblíbenějších sérií, četl jsem ji několikrát a pořád jej mám rád, i díky výbornému hernímu zpracování.

Bouřkovou sezónu jsem tak otevřel s velkým očekáváním a nakonec bohužel odešel zklamaný - knížka se mi podivně vlekla, jednotlivé dějové linky se neproplétaly moc obratně a i ti hrdinové nebyli tak sympatičtí, jak jsem si je pamatoval. Hlavním problémem je podle mě zkombinování spíše nesouvisejících dějových linek, hodně pomalé tempo a absence výraznější pointy.

I přes to ale musím minimálně některé věci pochválit. Dialogy jsou jako vždy vtipné, pasáž na lodi výborná a atmosférická, a náhled po pokličku čarodějné Kapituly se četl jedna báseň. Jen to pro mě bohužel nefungovalo jako celek...

30.12.2014

Bezkonkurenčně můj letošní nejlepší dárek pod stromkem ;-). Trochu jsem se bála zklamání, ale naštěstí nebylo proč, kniha si drží kvalitu předchozích dílů.

29.12.2014

,,Nikdy jsi mi nepochválil žádnou baladu," ozval se náhle Marigold.
,,A přitom jsem jich ve tvé společnosti tolik složil a zazpíval.Ale tys mi nikdy neřekl:Bylo to hezké.Chtěl bych,abys to zahrál ještě jednou.Nikdy jsi to neřekl."
,,To je pravda.Nikdy jsem neřekl,že bych to chtěl.Víš proč?"
,,Proč?"
,,Protože jsem nikdy nechtěl."

Výborná samostatná kniha o Zaklínači,který neměl zrovna štěstí po ruce.
Dechberoucí závěr.Opět 5/5.

23.12.2014

Na nového Zaklínače jsem se neskonale těšil a opravdu jsem po přečtení nebyl zklamán. Propojené povídky jsou skvělý nápad a nikdy nevíte, co vás bude čekat na další stránce, ale jedna věc mě tedy opravdu štvala. Tím problémem jsou všudypřítomná latinská slova a spojení. Nevím, kde na to Sapkowski přišel, ale přišlo mi to jako jeho autorský rozmar. Pár ledabyle napsaných slov zvýrazněných kurzívou, která nemají nějaký hlubší význam či smysl. Možná se však mýlím.

21.12.2014

Abych se přiznala bylo to zvláštní setkání. Od začátku jsem měla dojem, že Sapkowski ztratil tu a tam formu a Geralta jsem měla potíž poznat. Měla jsem za to, že skutečně vyrazil proti svému obvyklému proudu a rozmáchl se tak doširoka, aby se trefil všem do chuti. Zaklínač... (ne) Zaklínač.
A celou knihu mě neopustilo, že se mu zaklínač za tu dobu tak trochu odcizil. Možná i trochu více. Když převzal Geralt a Temerie přeci jen trochu otěže, kniha vábila a zvábila. Ovšem celou dobu jsem se těšila až si přečtu následující ságu, nebo jen nějakou jinou povídku kde najdu skutečného zaklínače a svět kolem něj.
Někomu se do chuti zcela určitě trefil, mě jen tu a tam dokázal přilákat, ale naprosto vyrazit dech se mu to tady nepodařilo, což v jiných knihách umí zcela bezkonkurečně. Ale i tak mu děkuji, že se k zaklínačovi vrátil, protože to byl počin veliký a vítaný. Možná celá ta melancholie pramení z toho, že se k němu už ve velkém nevrátí... 3,5/5

18.12.2014

Zpět s leskem pronikajícím temnotou, se září rozhánějící stíny.

Souhlasím s názorem, že kniha se občas jeví jako vícero povídek spojených skrze pár dějových nitek do uceleného celku. A nevadí mi to. Naopak. Sapkowski znovu, a dle mě úspěšně, vstupuje do řeky, kterou rozčeřil již úderností povídek. Bouřková sezóna co do gradace děje obsahuje vícero vrcholů, jež svým dopadem tuto řeku čeří znovu. Rozplétání událostí na hradě Rissberg, střet ocele s magií, zatínané svaly konfrontované s rychlostí zaklínače a jeho elixírů; vše připraveno předem po pečlivém a precizním popisu kulis a reálií – jako v původních povídkách. V syrovém a zaklínači vlastním explicitním podání.

Za vrchol knihy považuji, do hlavního děje zdánlivě vnořenou, část s aguarou hledající dcerku. Tísnivost nevědomosti, bezmoc a strachem nasáklý opar vznášející se kolem deltou řeky plující lodi se zaklínačem a jeho společníky zde Sapkowski popisuje stylem neskutečně atmosferickým a subjektivně ho řadím k tomu nejlepšímu, co ve světě zaklínače doposud vzniklo.

Stejně jako v případě předchozích povídek a románů kypí Bouřková sezóna na mnoha místech břitkým a úsměv na rtu vyvolávajícím humorem, jenž Sapkowski dokáže na pár řádcích mistrně vygradovat do vycizelizované pointy: „... Proto věděl, že prohlášení o absolutně bezpečných teleportech patří do stejné přihrádky jako tvrzení: můj pejsek nekouše, můj synek je hodný chlapec, ta pečeně je čerstvá, peníze vrátím nejpozději pozítří, v noci jsem spala u kamarádky, leží mi na srdci výhradně dobro vlasti nebo odpovíš jenom na několik otázek a jsi volný.“

Zaklínač pro mě byl vždy spíše o síle okamžiku, reáliích, hlíně, krvi, železe, akci, potu a postavách. Subjektivně mně tedy nevyhovoval zejm. konec knihy, kde vyprávění na můj vkus až přílišně inklinuje ke stylu, jenž je v případě světa zaklínače bytostně vlastní páté románové knize – Paní jezera, tj. moralizování, abstrakce od detailů, cestování časem či snaha o formulaci knihu přesahujícího poselství. Dějové zakončení to činí trochu plytké a vyznívající do ztracena.

Pokračování? Sem s ním!

Solidní pokračování, jasně se stylem i dějem navracející do období povídek, před vydáním románové ságy. Je to zábavné a svěží čtení, přesto jsem od Sapkowskiho čekal větší posun. Kvalit ságy tahle knížka nedosahuje. Je jakoby víc bez ambicí, což by bylo sympatický (trošku "oddechovka" se zaklínačem), jenže si nejsem jistej, jestli je to schválně, nebo se autor o něco snažil a nepovedlo se to... Pro fanoušky ale samozřejmě povinnost. P.S. škoda trapné grafické úpravy a la pocitacove rpg hry... to by opravdu sedlo spíš k nějakému braku...

12.12.2014

Paráda! - to mi běželo hlavou v průběhu celého čtení. A když jsem zrovna nečetla, tak jsem na Geralta myslela a těšila jsem se, až po práci nebo po probuzení Zaklínače opět otevřu. Není příliš takových knih. Sapkowski v plné síle, Zaklínač jak ho mám ráda, vybroušený do té nejlepší podoby. I když trochu blíže moderní době a pointa mohla být znatelnější. Nicméně po Husitské trilogii a Zmiji zase cítím, že je všechno, jak má být.

10.12.2014

Nič iné ako kvalitný comeback sa snáď od Sapkowskeho a jeho Geralta snad ani nedal čakať. Knihu som čítal iba cestou vlakom do práce a aj tak som ju zhltol za 4 dni.

Trošku mi tam na rozdiel od iných jeho príbehov chýbali trpazlíci a tiež som Yenefer čakal väčšiu zápletku a zapojenie sa do príbehu. No napriek tomu adekvátne "pokračovanie", raz darmo Sapkowski je Pán Spisovateľ.

09.12.2014

Na novou knížku jsem se těšil a kniha nezklamala. Je to typický Geraltův příběh, tzn. kniha je plná sarkazmu, sexu, násilí, nadávek, podvodů a intrik, ale pro znalého čtenáře nic nového. Příběh je zasazen do doby před románovou pentalogii a tvoří ho několik ucelených příběhových linek, které se různě prolínají a dojdou všechny do svého konce.

04.12.2014

Dovolím si pár citátů:

* Pověst pokračuje, příběh nikdy nekončí.
* Geralt z Rivie by byl rád, že na něho po těch sto pěti letech lidé nezapomněli. Že nezapomněli, kým byl.
* Temnota stále existuje. Vždycky budou potřeba zaklínači. Aby se objevovali všude tam, kde budou užiteční. Tam, odkud se nese volání o pomoc. Aby přispěchali s mečem v ruce. S mečem, jehož lesk proniká temnotou, jehož záře rozhání stíny.

Geralt je zpátky. Rube nepřátele. Dělá půlobraty. Mámí ženy. Baví své přátele.
Je zpátky a skoro nic mu nechybí.

Ačkoli si myslím, že Pan Autor napsal tuto knihu v reakci na počítačové hry, nijak se s nimi nevypořádal. Může si to dovolit.
Během čtení jsem se cca 2x zamyslel nad časovým zařazením příběhu a myslím si, že by se o tom dalo diskutovat :)
Pět hvězd a jako další knihy si beru Povídky a Ságu!

Pověst pokračuje, příběh nikdy nekončí.