Vzpomínky na budoucnost
Erich von Däniken
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/114714/vzpominky-na-budoucnost-1991-114714.jpg
4
509
72
Nevyřešené záhady minulosti. Odkud se vzaly technicky dokonalé monumenty, které bychom ani dnes, vyzbrojení poznatky moderní vědy, nepostavili? Co znamenají staré kresby podobné kosmonautům? Byli to "bohové", či mimozemšťané, kteří oplývali neuvěřitelnými vědomostmi potřebnými k zvládnutí náročných staveb, jež lidstvo ohromují po staletí? Záhady minulosti nelze zdůvodňovat jen podle dnešních měřítek. Autor nám nabízí i jiná vysvětlení.... celý text
Literatura světová Historie Záhady
Vydáno: 1991 , DialogOriginální název:
Erinnerungen an die Zukunft , 1968
více info...
Přidat komentář
Tato kniha bola u mna prvá o záhadách...u mna patri naj do tematiky archeoastronautika...je to super...vsetko od a po z...strasne dobre uvahy...uplne bomba...
I ked som už videl zatial všetkých (v čs odvysielaných) 42 epizód dok.seriálu Ancient Aliens - Votrelci Dávnoveku (ktorého "dejovým architektom" a zároveň jeden z účinkujúcich je Erich) musím uznať že táto pre mňa zatial 1. kniha bola veľmi zaujímavá. O mnohých veciach som samozrejme už dávno vedel vdaka dok ser. AA ale i tak mi toto dobre padlo... a to nie je ani beletria čiže o to to mal ťažšie ale ja som veľmi spokojný, píše takým motivačným štýlom. Takže tak. :)
V mládí mě knížka hodně zaujala. Často jsem o některých věcech dlouho přemýšlela a snažila se zjistit další podrobnosti. Bohužel šlo to těžko, nebyl internet a v knihovnách se nedalo nic víc dohledat, alespoň v naší. Dnes čtu úplně jinou literaturu.
Däniken si občas pěkně protiřečí, ale jeho myšlenka zůstává stejně rozumná. Vsadím se, že alespoň třetina jeho názorů je pravdivá a brzy bude nepopiratelným faktem.
Ještě dodatek k této stylově (i jinak) dosti hysterické knížce: jako malého mě nejvíc zaujala věta na str. 32 našeho vydání (1969): „ – na stejném místě [v Tepe Asiabu] byly nalezeny zkamenělé exkrementy, které patrně nejsou lidského původu" – ani teď mi nedělalo potíže ji v knížce najít. Nechci být sprostý, natož lacině vtipný a říct, že je to o hovně (s odpuštěním), a navíc hodně podivně, už proto, že jak vidno, velmi to na mne zapůsobilo (to myslím vážně, je to věta velmi sugestivní), ale nabízím von Dänikenovi text z Wernischovy Pekařovy noční nůše, který mi u toho dnes naskočil: „Jsou věci mezi nebem a zemí, říká Z., o kterých je snad lepší ani nemluvit. Jdu jednou takhle cestou v polích, nikde strom, nic, jen oraniště vpravo, oraniště vlevo, přede mnou, za mnou oraniště, jdu, no a najednou plác, na hlavu mi spadne hovno. Pořádný, smradlavý hovno. – Lidský? ptám se. – No to je právě to, že ne. Spíš kravský. Řek bych, že kravský."
Jako dítě jsem se u ní hrozně bál. Teď se bojím taky, hlavně toho, že ji někdo bere smrtelně vážně. Švýcarský autor – jemuž ovšem neupírám zcestovalost a odvahu – a před jehož používáním tří hvězdiček bledne i Célinův styl – položil prst (nebo jiný úd) na tep doby. Tohle je vlastně obdoba středověkého bestiáře, jen mořského biskupa vyměnil za mimozemšťany.
Co si ale myslet o tom, že ten, kdo chce zgruntu přepsat historii starého Egypta, má v celém povídání o pyramidách správně jeden, slovy jeden údaj (jízlivé, ale ve skutečnosti nechtěně směšné „neexistovaly tlampače") a neví ani, že Alexandrie byla založena víc než dva tisíce let po tom, co byla postavena Chufuova pyramida? A tak by se samozřejmě dalo pokračovat, ale to už bylo učiněno mnohokrát a chytřejšími, než jsem já. Jako věřící člověk a amatérský přírodovědec a kryptozoolog mám s vědou svoje zkušenosti, ale von Dänikenova jízlivost vůči vědě zachází příliš daleko – i proto, že to, co nabízí místo ní připomíná mapu Brazílie-Atlantidy Roberta Bagoudyho z roku 1762 s vyznačenými provinciemi synů Poseidóna a Kleitó, nad kterou Voltaire málem umřel smíchy.
A konečně, protože Däniken je von a ne vona, člověk ani nemůže říct „Milostivá, vy jste mě krásně místyfikla!"
Asi vůbec první kniha ve které jsme snad jako 11tiletí s vyjeveným výrazem četli, že něco je jinak...
Já knížku ještě nečetla, ale v učebnici literatury máme ukázku. Ta mě zaujala natolik, že jsem se rozhodla při nejbližší příležitosti zajet do knihovny a vypůjčit si ji. Skutečnostmi a teoriemi začátku i konce všeho a tak podobně se já osobně dost zabývám. A už jen z té ukázky pozoruji, že v knize je toho víc, než bych čekala.
(mimochodem, víte, že když napíšete bibli (ne tu dětskou) bez mezer, čárek, otazníků a podobně, dočtete se v ní o všech katasrofách? Bible tu byla ještě před tím, než se katastrofy staly.)
Kniha se zabývá záhadami minulosti, nalezené a dodnes přítomné v naší realitě.
Občas je kniha nadsázkou, neb o se v ní píše, tak ty roky už prošly a nic z těch vizí autora se nenaplnilo.
Přemýšlel jsem, co o knize napsat a zjistil jsem, že už to tady Alix vlastně napsala za mě. Takřka přesně doslova. Nenapsal bych to jinak ani nevystihl můj pocit z knihy lépe.
První kniha, kterou jsem od pana Dänikena četla. Úplně mne ohromila a začala jsem číst další a další. Je možné a pravděpodobné, že ne všechno je tak, jak se v knize píše. Spíš mne ale zajímá, proč na tolik nepříjemných otázek nedokáží vědci odpovědět.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šok z bohů |
| 1971 |  Vzpomínky na budoucnost |
| 2008 | Den, kdy přišli bohové |
| 1991 | Oči sfingy |
| 2007 | Planeta lhářů |
Kniha Vzpomínky na budoucnost je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 794x |
| Čtenářské výzvě | 55x |
| Doporučených | 38x |
| Knihotéce | 412x |
| Chystám se číst | 121x |
| Chci si koupit | 21x |
| dalších seznamech | 2x |
Tato kniha mne v mládí přivedla na tajuplnou cestu za poznáním.