Vypravěčka
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218323/bmid_vypravecka-Yk9-218323.jpg
5
4252
4252
Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
Storyteller , 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha sa mi čítala síce dobre, ale prišla mi dosť rozťahaná. Najviac ma bavil príbeh zo súčasnosti, o Sage, aj keď ona sama mi občas vadila, hlavne jej neustále myšlienky na to, že keď ma na tvári jazvu, tak musí byť monštrum. Aj pečenie chleba tam bolo až príliš často. Rozprávanie Josefa či babičky mi prišlo strašne zdĺhavé. Je strašné čo sa dialo v getách a koncentračných táboroch a čo si tam tí ľudia museli vytrpieť, ale skrz rozprávanie Minky to ku mne nejak nepreniklo. Príbeh o upíroch, ktorý Minka písala, ma síce bavil, ale do knihy mi vôbec nepasoval a neskôr mi tam tie úryvky aj vadili. Koniec mi prišiel strašne hlúpy, časť rozuzlenia som síce uhádla, ale to čo spravila Sage na konci som nejak nevedela pochopiť. Celkovo kniha toho vo mne nezanechala veľa, čítala som ju nedávno a už teraz vo mne nevyvoláva žiadne pocity, nezanechala žiadny väčší dojem. Od autorky si ešte skúsim nejakú knihu prečítať, ale táto ma teda celkom sklamala, skutočne som od nej čakala viac.
Této knihy jsem se bála. Zásadně nečtu knihy z války, z prostředí koncentračních táborů, o genocidě, protože nesnesu jakoukoli formu ubližovaní bezbranným. Vždycky strašně trpím.
Knížku jsem přečetla, ale přiznávám, ze prostřední část jsem často přeskakovala.
Vydržela jsem kuli sympatické Sage a hlavně Leovi.
Nevím, jak na ostatní čtenářky, ale na mne působil téměř jako afrodiziakum.
Také všichni ostatní hrdinové jsou velmi věrohodně vylíčeni. Jen Damiana nechápu.
Konec mne nemile překvapil, a proto ubírám jednu hvězdu.
Občas si z knížky něco vypíšu nebo zapamatuji. Tady by se dalo vypsat mimo přímých řečí téměř vše.
V úžasných filozofických myšlenkách je síla tohoto příběhu.
Jodi Picoult je veľmi zdatná "vypravěčka". Je neuveriteľné, do akých tém sa púšťa a - funguje to. Patrične dynamické, osladené, informačne dobre zvládnuté, má môj rešpekt. Samozrejme, že mnohé veci boli predvídateľné a dej trocha samoúčelný, ale to nevadí. Dobrej rozprávačke odpustím mnohé.
Tak nevím.... dost jsem se na knihu těšila, ale celkově mě spíš zklamala. Nejsilnější byl příběh Josefa, velmi zajímavý pohled ze strany "zla". Příběh Minky měl také velmi silné stránky, ale chvilkami pokulhával, byl trošku předvídatelný, vyskytovalo se v něm moc náhod a také byl trošku neuvěřitelný (důstojník SS zvědavý na to, jak dopadne příběh o upírovi?!). A linka se Sage...takový ten ženský román s kapkou červené knihovny, všechny vzorce a klišé pro běžnou harlequinku, ona zohavená, ale ...on takový makový...jak to asi dopadne? Ale budiž. Co mi však vůbec nesedělo, byla alegorie s upírem. To mi přišlo už hodně amatérské, do příběhu se nehodící...nevím. Autorka se snažila o pohled ze čtyř stran, ale pro měl každý příběh jinou kvalitu a celkově mi to v knize moc neladilo. Kniha však byla čtivá a děj hezky ubíhal. Za tři.
Paráda. Tak to byla četba. Přítomnost se prolínala s minulostí. Příběh Minky je strhující. I příběh o upírovi tam patřil. A konec - nečekaný.
(SPOILER) Velmi silný příběh. Bavilo mě prolínání minulosti s přítomností. A ten konec? To jsem opravdu nečekala. Celý příběh se úplně změní doslova na posledních stránkách. U této knížky jsem se opravdu nenudila.
Nebavila mě moc linka z přítomnosti. Ta postava Adama byla úplně zbytečná. Příběh o upírovi jsem přeskakovala. Nevím no, byla to taková snaha udělat román s romanticko/tragickým příběhem a do středu vložit holocaust. Za mně ne.
Úžasná knížka, přečetla jsem před pár dny a musela jsem ji v sobě nechat doznít.
Sage mi byla hned od začátku velmi sympatická a její životní problémy byly velmi reálné a pochopitelné.
Minka mě dostala ještě víc. Při čtení jsem se přistihla, že ani nedýchám, že nevnímám svět okolo, že vidím všechno před sebou tak, jak to popisovala, ale paradoxně mi její příběh dodal sílu a energii...
Knížka také jasně ukazuje, že nic v životě není černobílé, že je to daleko složitější a že smrt nemusí být vždycky trestem...
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Nádherná kniha. Přesně ta, kterou musíte číst a neodložit, dokud ji nedočtete. Zajímavé byly dva pohledy na žití v koncentračním táboře - pohled vězně a pohled dozorce. Opět si člověk připomene jaká hrůza to byla. Příběh byl moc zajímavý, krásně se prolínaly postavy a ten konec, ten mě teda překvapil. Od této autorky to byla moje první kniha a určitě né poslední.
Doporučuji k přečtení, kniha se zabývá obdobím, na které by se nemělo nikdy zapomenout. Vše je psáno poměrně stravitelnou formou, takže je kniha přístupná napříč generacemi. Jako začátek četby knih zabývajících se touto tématikou je tato kniha vhodnou volbou, pro náročnější čtenáře bych spíše zvolila knihy od lidí, kteří to skutečně zažili. Zajímalo by mě, jaký by oni měli názor na tuto knihu...Oceňuji ne pouze černobílý pohled na věc.
Velmi čtivá kniha , příběh který vás zajímá od poloviny knihy vždycky dobré knihy lhtám a u této to tedy bylo doslova sem se nemohla odtrhnout. Možná bych vynechala ty krátké příběhy s upírem.Ale nic nemění na tom, že kniha i tak byla velmi napínavá a krásná. I slzy ukaply .
Napínavý, i když místy rozvláčný děj, nedá klidu, dokud se nepřečte. Opět jedna kniha týkající se holocaustu, i když tentokrát v době pokročilé od války. Starý gestapácký velitel hledá uklidnění svého svědomí zvláštní cestou u židovky Ságe. Děj je bohatý, proplétá se tu přítomnost i vzpomínky na utrpení ve válce i tvorba babičky Miny, kterou i v těchto situacích držela literární činnost.
Velmi pekna kniha. Spociatku pre mna tak "neodsypala", ale nevadilo mi to. Paci sa mi, ze je pisana z viacerych uhlov postav, skrz viac generacii, casov... Ze je do toho zakomponovany aj vymysleny pribeh, ktory pisala jedna z postav... Vylustenie som vedela po cely cas, ale nevadilo mi to. Len som cakala, ze to bude o trochu skor odhalene.. :-)
Silný příběh, který časovou osou zasáhl i do životů desítky let po válce. Některé části knihy byly strhující (Minka v Osvětimi), nezlobila jsem se, že některé věci byli v Osvětimi trochu jinak, vždyť je to román. Příběh upíra by klidně mohl být kratší. Celkově, ale knihu hodnotím za velmi povedenou a čtivou.
Kniha je velmi čtivá hlavně ve fázi, kdy začne babička vzpomínat, vtáhne do děje.
Knížka je čtivá, jen milostný příběh Sage je zde zbytečný a vadil mi. Konec mě překvapil.
"Nezáleží na tom, že si moc přeje, aby to všechno neudělal?"
Leo se na mě podívá. "Důležité je," zdůrazní," že to udělal."
Autorka je známá pro svá dramata s kontroverzní zápletkou a zde se vám jmenovaného dostane do sytosti.
Čtyři pohledy vypravěčů čtenáře zviklají a zpochybní černobílé vidění světa. Nejvíc se mnou zamávaly části podané perspektivou zrůdy a oběti. Nacisty a židovky.
Takových příběhů vám prošlo pod rukou spousty, řeknete si. A já nejsem výjimka.
Picoltová ale nejenom že, píše neuvěřitelně čtivě, ale potvora navíc těmi svými "mnohovrstevnými dramaty" vytahuje a staví proti sobě věci, o kterých má smysl přemýšlet a nedají člověku spát.
Osud židovky Minky napříč polským ghettem a koncentráky mě hodně zasáhl a to je dobře. Zas a znovu mě nepřestane udivovat před vším je člověk schopný zavírat oči a být součástí.
Tolik čiré bolesti vměstnané mezi řádky, nemám slov.
Z nacisty nedělá z nástroj režimu ani nemyslící figurku, která jen poslouchala rozkazy. Je to úhel pohledu člověka, který si myslel, že jedná správně, i když byl kolečkem v soukolí vraždícího stroje, v jedné z nejhorších hrůz v historii. A nyní žádá odpuštění.
A to je hlavní hybatel knihy: odpuštění. Jak ho dosáhnout? Kdo má na to právo? Když ho udělíš, nesmažeš tím činy člověka? Nepopliveš jeho oběti? A neodpouštíme hlavně kvůli sobě?
"Hřích není nic obecného, to je osobní věc. Pokud uděláte někomu něco špatného, dá se to napravit jedině tak, že jdete za ním a dáte to do pořádku. Jenomže to nejde, pokud je oběť dva metry pod zemí. Proto je z pohledu židů vražda neodpustitelná. “
Tato kniha se stala mou srdcovkou. Zkrátka MILUJU takové dilemata a hlavně, když mi někdo boří černobílé vidění světa, které je mi tak vlastní. Víc takových knih a víc Picoultových.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Další kniha Jodi, kterou jsem se odvážila vzít do rukou, i když jsem tušila, že mne opět úplně psychicky "vyšťaví". A bylo tomu tak, stejně jako u těch předešlých. U téhlé autorky mám ráda, že vás na závěr vždycky vyvede z omylu, pokud si myslíte, že vám je jasné, jak to skončí. A to ne způsobem, že by vás překvapila, ale ona vás nejen vyvede z omylu ale i totálně šokuje.
Není tomu jinak ani u této knihy. Mohla jsem si myslet, že v závěru opět dojde k něčemu podobnému, ale ať už jsem spekulovala nad všemožnými konci, tenhle by mne nenapadl, přitom se zdál jasným.
Tato kniha mne sice nedovedla k hysterickému pláči, jako některé předešlé, ale po psychické stránce se přesto cítím mnohem hůř. Na jedné straně se vám ježí chlupy z hrůzných zážitků z Osvětimi popisovaných Minkou, na straně druhé mne velmi zaujala pasáž, kde se hlavní hrdina zpovídá z vývoje svého života, výchovy a doby v níž žil.
A tak se ocitáte mezi dvěma kameny. Na jedné straně bych na Josefovo přání klidně s chutí srazila jeho vaz, na straně druhé mám vždy na paměti, že není zapotřebí snižovat se na úroveň těch, kterými pohrdáme. Z druhého pohledu, mi zase bylo místy Josefa a Franze líto. Byli také, jistým způsobem, oběťmi války a fanatických cílů jednoho demagoga. A i když si to asi nepřipouštěli, byli jen loutkami na šachovnici někoho, kdo by je klidně střelil rovněž do hlavy, kdyby mu to mělo pomoci k dosažení jeho cílů.
Tím, prosím, neomlouvám jejich chování vůči vězňům, ale souhlasím s Josefovým tvrzením, že si člověk nevybírá, do které rodiny se narodí, a v jakém náboženství bude vyrůstat, jaké ideologie uctívat a komu věřit.
"Když vám někdo, a zvlášť vaši rodiče, vštěpují, že takto je to správné, nemáte důvod si myslet, že je to naopak".
Kniha mne donutila přemýšlet a pár věcí trochu přehodnotit. Nemyslím názor na nacisty, a to co dělali, ale kniha mi spíš připomněla, že naše činy nelze soudit až tak přímočaře, jak si myslíme. Opravdu ne vše vypadá tak, jak se jeví.