Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135071/vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-jsem-se-naucil-v-materske-skol-135071.jpg
4
2135
280
Autor se nápaditým, zábavným a srozumitelným způsobem zamýšlí nad vztahy mezi lidmi, nad smyslem a způsobem života, náboženstvím, otázkou domova a podobně. Oslovuje v čtenáři jeho lepší já, nalézá radost v maličkostech a klade důraz na potřebu tolerance a pochopení. Kniha vyšla poprvé v roce 1988 v USA a hned po vydání měla u čtenářů velký úspěch. Po patnácti letech se autor ke knize vrátil, aktualizoval jí a doplnil o pětadvacet nových příběhů.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten , 1988
více info...
Přidat komentář
Robert Fulghum je moje srdeční záležitost, i když "Školka" není z těch co by mě oslovily nejvíce. Ale mám jeho humor a nadhled ráda. Trochu mě mrzí, když někdo čte knihy, které mu nejsou blízké, případně je na jiné životní vlně a pak na ně plive. Já když takovou knížku začnu číst, tak ji nedočtu, odložím, nehodnotím. Jenom by mě zajímalo, zda ji uživatel kiddlinka vůbec dočetla..
Krajně pochybná fylozofyje fšedního dne pro sluníčkového člověka aneb buranova představa o umění. Z té hladivé banálnosti vydávané za moudrý nadhled mám v hlavě meluzínu a ta nechutná přeslazenost mi nadělá víc zubních kazů než vyžírání cukrárny. Ale jo, hlavně aby to nebolelo, žáno.
Školku jsem přečetla teprve nedávno a Fulghuma jsem do té doby vůbec neznala, ale tahle kniha se pro mě stala hned klasikou v kategorii "příjemné, nenáročné, ale ne hloupé". To prostě musí mít jako zástupce téhle kategorie snad každý přečteno. Podobně asi jako Mládí v hajzlu v kategorii "geniální puberťácká zábava".
U Školky mě bavilo, že skoro u každé věty si člověk řekne "no jo, to si říkávám taky" nebo "o tomhle jsem taky už přemýšlel". Umím si ale představit, že právě to může být i věcí, která může některému čtenáři na Školce vadit - jakoby "samozřejmost" těch myšlenek a nápadů, která může někdy/někoho nudit. Záleží nejspíš na aktuálním rozpoložení člověka. Nejde to asi číst "vždy a všude".
Komentář, který tuto knihu asi vystihuje nejlépe (alespoň pro mě) - příjemné čtení. Nic dalšího by snad ani nebylo potřeba dodávat, snad jen, že až na knihu narazím někde v knihkupectví, pravděpodobně si ji pořídím do své knihovničky. Vyplatí se to.
Hezká knížka, poslouchaná v audio verzi. Možná jsem od ní čekala malinko víc, ale i přesto je hodnotná a dokope člověka se zamyslet jednodušeji nad věcmi, nad kterými není třeba hloubat tak složitě, jak jsme naučeni.
Jak jsem už psal, tak rád čtu motivační knihy. Vždycky jsem rád, že si přečtu o novém způsobu, jak se dá na svět a náš život nahlížet. Každá z těch motivačních knih, které jsem doposud přečetl, mi něco dala - některá víc, jiná míň. Ale žádna z nich nebyla taková, jako je Školka od pana Fulghuma!
Ona to asi ani není motivační kniha jako taková, ale příběhy v ní mají neuvěřitelnou sílu, lidskost a při jejich čtení jsem měl vždycky chuť vyrazit někam ven, usmívat se na lidi, udělat něco, co jsem ještě nikdy neudělal - prostě žít! Takže pro mě to je motivační kniha! Jedna z nejlepších, jaké jsem zatím četl!
Doufala jsem, že se nad touto knihou budu moci hlouběji zamyslet a trochu si zafilozofovat spolu s autorem. Spíše se mi ale zdálo, že Fulghum rozebírá příhody ze svého osobního života, které trochu "opepří" nějakou lehčí filozofickou myšlenkou, nad kterou se člověk ani nemusí pořádně zamýšlet.
Kniha se čte dobře. Fulghum má vtipný a poutavý styl psaní.
Fulghum je ve světě opravdu pojem a přiznám se, že jsem četbou této knihy chtěl dohnat určité čtenářské mezery, jelikož je to zrovna jeden z mála současných autorů, o kterém jsem se učil dokonce už i na základní škole! Inu, četlo se to dobře, je to takový ten druh "lidové" literatury, vhodný pro odpočinek. Žádné veliké literární dílo to dle mě není a když budu počítat smích, způsobený jednotlivými příběhy, dojdu k číslu jedna, který mi způsobila oprava hodin s kukačkou. Fulghum je lehce stravitelný, ale většinou rozebírá osobní zvláštnosti světa, úměrné jeho pohledu a hýřící malichernostmi, což někomu zkrátka vyhovuje a jinému ne. Ke konci knihy, mě docela dostal dovětek s receptem na to pověstné, pampeliškové víno. To jsem vskutku nečekal.
Souhlasím s Leprikon. Stojí za to přečíst, klasika která pobaví a bude vypadat dobře i ve čtenářském deníčku (pro studenty).
Po celkem náročném čtení čtyř dílů Duny jsem potřebovala rychlou změnu v podobě lehkého čtení, při kterém si moje napnuté mozkové buňky odpočinou. A Fulhgum tento účet splnil na jedničku. Tím ale vůbec nechci naznačit, že by šlo o hloupé tlachání o ničem. Jistě nešlo o žádné filozofické přemítání (hurá), ale prostě o krátké životní příběhy, o které se s námi autor chtěl prostě podělit.
Vzpomínky a povídání o životě, jeho drobných radostí i starostí, které vás sice nepřenese do nebeských výšin, ale rozhodně neurazí. Naopak. Jemný humor, pozitivní pohled na svět i lidi kolem nás, místy lehce naivní pohled potěší a po přečtení vám prostě zůstane úsměv na rtech a dobrá nálada…
Je hezké vědět, že kolem nás nepřevládá jen negativní nálada a pohled “všechno stojí za h***o”, a že ve všem, co kolem nás děje, vždy najdeme něco hezkého, příjemného, veselého, co u nás vyvolá byť jen náznak úsměvu. Pokud samozřejmě chceme. To je pro mne hlavní přínos této knížečky. Na jejím konci se rozhlednete a prostě si řeknete, život je stejně fajn.
Pocity, které jsem měla při čtení této knihy, byly naprosto odlišné od jeho předchozí. Zatímco tehdy jsem byla nadšená a měla radost ze života, u tohoto čtení jsem si připadala jako největší morous. Chtělo se mi křičet, aby se autor probudil, protože život není tak veselý a růžový jak ho vidí on. Měla jsem chuť ho praštit, za tu jeho (až hranou) bezstarostnost. Bojím se otevřít jeho další knihu, protože ve mě vyvolává jenom vztek.
Některé povídky mě bavily, některé ne. Zkrátka přečetla jsem, ale otisk v duši mi to nezanechalo.
Podle názvu jsem předpokládal, že se mi do ruky dostala knížka plná humoru a lehká na přemýšlení. Nebylo tomu úplně tak. Není to nějaká humorná bomba a na co se přemýšlení týče, je uplně jinde, než jsem čekal. Je vše, ale snadná rozhodně není. Fulghum předkládá několik desítek krátkých filosofických příběhů z jeho života, a příběhů o životě samém. Na začátku knihy Fulghum jasně stanoví pravidla, které by měl každý člověk ve svém životě respektovat a ctít a když se blíže poznáte, pozve vás k sobě na verandu na malý filosofický večírek. Dýmka a kapka whisky je nutnost. Společně začnete přemýšlet a pozastavíte se nad velkou spoustou obyčejných věcí. K čemu je díte, které se právě narodilo? Je pampeliška skutečně plevel? K čemu Bůh stvořil žirafu? Kdybys mohl svůj život žít znovu, co bys udělal? Žil znovu? Co bys udělal jinak? Oni nejsou - jsme jenom my. Je chyba věřit všemu, co si vymyslíme. K čemu jsou zebry? Můj první, ale rozhodně ne poslední Fulghum.
Nejdůležitější je se stát správným člověkem, to ostatní, co se učíte, není podstatné...
Robert Fulghum nám svými krátkými, lehce okořeněnými příběhy dává nahlédnout do svého života, dělí se s námi o to hezké, co ho v životě potkalo, na co rád vzpomíná. Nejednou mi jeho vyprávění vykouzlilo úsměv na tváři a nejeden vedlo k zamyšlení. Některé příběhy jsou silnější, některé slabší, ale jako celek je to velmi milé a velmi čtivé. Jen více takových pozitivních pohledů na svět, je to třeba.
Štítky knihy
eseje povídky humor americká literatura fejetony úvahy a zamyšlení
Část díla
Autorovy další knížky
Kniha Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce je v
| Právě čtených | 50x |
| Přečtených | 3 552x |
| Čtenářské výzvě | 293x |
| Doporučených | 253x |
| Knihotéce | 730x |
| Chystám se číst | 591x |
| Chci si koupit | 116x |
| dalších seznamech | 6x |
...Je třeba tím projít. Moudrost přijde později...
...Všechno má nějaké následky. Nikdo od toho není osvobozený...
...Je třeba věřit, že se může stát cokoliv...
...Nesoudit...
...Vždycky dejte přednost volnému času před penězi...
...Když do města přijede cirkus, nenechte si to ujít...
...jak velké naděje patří k velkým citům a že touha bývá slepá... jaké odvahy je zapotřebí k optimismu...