Všade samé korytnačky
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373865/bmid_vsade-same-korytnacky-cYQ-373865.jpg
4
1159
293
Šestnásťročná Aza Holmesová nikdy nemala v úmysle riešiť záhadný prípad zmiznutia miliardára Russella Picketta. Lenže keď sa jej najlepšia kamoška Daisy Ramirezová dozvie, že v hre je odmena stotisíc dolárov, s nadšením sa vrhne do vyšetrovania. Aza sa jej rozhodne pomôcť, keďže z detstva pozná Pickettovho syna Davisa. Zoznámili sa kedysi v tábore pre deti, ktorým zomrel jeden z rodičov. Dievčatá stoja pred zásadnou otázkou: Stal sa miliardár obeťou únosu, alebo utiekol pred políciou, ktorá ho chcela obviniť z úplatkárstva? Aza sa snaží byť dobrou dcérou, dobrou kamarátkou, dobrou študentkou a možno aj dobrou detektívkou, no pritom musí bojovať s vlastnou úzkosťou a ustavične padá do špirály obsesívno-kompulzívnych myšlienok. Spisovateľ John Green, autor bestsellera Na vine sú hviezdy, ktorý sám trpí obsesívno-kompulzívnou poruchou, s drsnou úprimnosťou rozpráva svoj doteraz najosobnejší príbeh o láske, vytrvalosti a sile ozajstného priateľstva.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Yoli (SK)Originální název:
Turtles All the Way Down , 2017
více info...
Přidat komentář
3,7*
Když jsem se pustila do Všade samé korytnačky, představovala jsem si, že budu číst příběh, kde je hlav. linka založena na vyšetřování příběhu, což nakonec ani tak nebylo. V podstatě vyšetřování se týkalo tak max. 30 stránek z celé knihy, což je za mě celkem škoda, protože to bylo to hlavní, proč jsem se do knihy pustila a to, co mi anotace v podstatě slíbila. Na druhou stranu jsem ráda, že většina knihy byla o pochodových myšlenkách Azy. O její nemoci, úzkosti, fobiích atd. Některým lidem přišla možná Aza otravná, ale mě jako člověku, co si něčím podobným prochází mi byla sympatická. Navíc, Daisy byla ten člověk, co na mě působil nejvíce otravně :p. Konec mě celkem překvapil a asi něco aj předal.
Jestli nemáte rádi, nebo vás nebaví Greenovky, tak asi ani nedáva smysl ji číst, protože ano, v podstatě je pořád na to stejný brdo. Naopak lidem, co si prochází nějakým obtížným obdobím, kdy trpí úzkosti, či fobií, bych ji asi doporučila.
Nemohu si pomoci, ale s každou další Greenovou knihou, kterou přečtu, mne Greenova tvorba baví čím dál tím méně. Možná proto, že už jsem na young adult literaturu stará a řada počinů tohoto žánru už mne (až na pár výjimek) neuspokojí. Možná proto, že se nedokážu napojit na ty mladé hrdiny, co se v Greenových knihách vyskytují. A nebo možná proto, že ty Greenovy knihy jsou prostě pořád na jedno brdo - jako přes kopírák.
Teenageři, kteří mají nějaká trápení (ať už psychická či fyzická). Snaha o hluboké myšlenky, filozofické úvahy a o nějaký tematický přesah knihy. Dějová linka záměrně slabší a méně komplikovaná, aby bylo více prostoru na vnitřní život postav. To jsou atributy Greenovy tvorby. Obecně na tom asi není nic špatného a Green nemá objektivně důvod cokoliv měnit, když se jeho knihy opakovaně řadí mezi hojně prodávané tituly.
Nicméně subjektivně řečeno bych já jako čtenářka ocenila, kdyby se autor aspoň občas pokusil o nějakou invenci, nějaký posun. Protože takhle mám pocit, že čtu skoro to samé, jen s jinými jmény. A autor promine, ale ono se to prostě dříve či později omrzí. Zvlášť když se i já jako čtenář vyvíjím.
Nakonec hodnotím slabými 2 hvězdami. Pár pasáží mne zaujalo, ale nebylo jich příliš mnoho. K postavám jsem si nedokázala najít cestu - kromě Azy byly všechny postavy dost ploché a příliš málo propracované, abych o ně měla nějaký zájem. Celkově nemastné neslané - často spíše nuda. Zápletka nezajímavá a konec dost podivně vyšuměl do ztracena.
A já tímto s Johnem Greenem asi končím, protože pokud bude psát pořád stejně jako dosud, tak mi jeho tvorba bohužel již nemá co dát. :-(
Příběh mě nijak nezaujal, Aza i její kamarádka Daisy byla naprosto otravná. Přijde mi, že se vše odehrávalo pořád dokola. Autor má tedy lepší knihy.
Tohle byla zvláštní knížka. Vlastně jsem si ze začátku vůbec nebyla jistá jestli se mi knížka líbí nebo ne. A docela mi trvalo než se mi povedlo do knížky začíst. Aza byla příšerně otravná. Jenže pak jsem si říkala, je hrozný o někom takovým číst, ale jak těžké musí být s něčím takovým žít. Musí být příšerné žít s myšlenkami, které nemůžete ovládnout a neustále se točit v myšlenkových spiralách. A právě tohle uvědomění mě přimělo změnit názor na celou knížku, takže nakonec mohu s klidným svědomím říct, že se mi líbila.
Samotný příběh, který se pokoušel o young adult detektivku, nebyl nijak zvlášť originální ani zajímavý, ale síla knížky spočívá v popsání myšlenkových pochodů, nejen Azy, ale i Davise. V knížce byla celá řada úžasných myšlenek. A skvěle byla popsána duševní porucha Azy, i když mi v knížce trochu chybělo, že přesná diagnoza nebyla zmíněna, byť není zas tak těžké si ji domyslet.
Co musím ocenit je konec knihy, který krásně dokreslit uvěřitelnost příběhu a celkem mě i překvapil. A za něj nakonec dávám o hvězdičku víc.
Jedno velké PÁNI!
Knihou nás provází hlavní postava Aza, která trpí ODC (obsedantně - kompulzivní poruchou). Nemoc je v knize moc dobře a zajímavě popsána - taky tomu přispěla nějaká ta zkušenost autora. Je zde skvěle vylíčeno, jak se Aza cítí, co se jí honí hlavou a tak dál.
Kniha měla i menší vyšetřovací linku, kdy Aza a kamarádka Daisy se snažili přijít na to, kde by tak mohl být Rusell Pickett. Tady bych se pozastavila jen chvíli, tak nějak mi bylo jasný jak to dopadne a konec knihy to tak nějak i vylíčil. Ale co mě tady naštvalo, byl Davis (Rusellův syn), který vlastně udělal něco, co se mi hnusí i v reálným životě. Ale to nijak nemění na hodnotě té knihy. :)
Měla jsem spousty teorii jak by kniha mohla dopadnout. Přišla druhá část a úplně to celé změnilo, to co se stalo Aze, tak nějak jsem potom doufala, že jí to třeba nějak otevře oči a zlepší se její stav, a nebo v horším případě se radikálně zhorší - nic se nestalo, spíš se to nějak ustálilo.
Nebyl to nijak náročný děj, prakticky se tam ani moc nedělo, ale o to tady přeci vůbec nešlo! Šlo o to ukázat, jak takový lidi s touto poruchou přemýšlí, na co myslí a jak s nimi jejich podvědomí komunikuje (což můžeme vidět v textu, kdy se mění styl písma).
Musím se přiznat, že tolik lepíků, na ani ne 240 stránkovou knížku, jsem nepoužila snad nikdy - tolik se mi myšlenky a úvahy v knize líbily!
"Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty."
"... Není nutné trpět.' Já tedy myslím, že přesně tohle svědčí o hlubokém neporozumění tomu, jaký průšvih je lidský život, ale budiž."
"Průšvih je, že když někoho ztratíš, dojde ti, že nakonec ztratíš všechny."
"Nikdy nezabiju draka, protože drak jsem já."
"Třemi slovy můžu shrnout všechno, co jsem se naučil o životě: Život jde dál."
Knihu rozhodně doporučuju! Jen si nemyslím, že ne všichni pod 15+ by tuhle knihu mohli tak správně pochopit. :)
_________________________________________________________________________________________
Hodnocení knihy: 5/5 ✨
Když jsem ji začala číst tak jsem si řekla že je to spíš kniha pro mladší, ale když jsem ji dočetla tak jsem si řekla že moje 13ti leté já by to nepochopilo. Doporučuji
Kniha mě nenadchla, jelikož je v podstatě o ničem. Jediné pozitivum a zajímavost vidím v tom, že autor poměrně zdařile popsal myšlení osoby s obsedantně-kompulizivní poruchou.
V knize chybělo vysvětlení hlavní postavy. Nikde nebylo řečeno, co má Aza za problém. Celou dobu mi vadil "Mychal", nevím proč to nemohlo být napsáno klasicky. Jinak příběh celkem pěkný, akorát tam mohlo být méně psychických problémů a více romantiky.
Krásná kniha. Svým způsobem mě čtení této knihy pohladilo po duši. Příběh krásně plyne, postavy jsou příjemné a skvěle vykreslené. Kniha vlastně nemá žádnou pořádnou dějovou linku ale i přesto má co říct.
V knize je spousta důležitých myšlenek. Hodně podařené bylo popsání onemocnění OCD. Vůbec jsem si neuměla představit, co tato nemoc obnáší, teď už to vím.
Nikdy nezabiju draka, protože drak jsem já.
Co se týče čtivosti. Ze začátku mi trvalo se do děje dostat, ale postupně se to lepšilo. Kniha mi pomohla trochu více porozumět mé sestře a také sobě. Člověk, který si nikdy neprošel psychickými problémy, nedokáže pořádně knize a hlavní hrdince porozumět. Za sebe dávám 5 hvězdiček.
Kniha se četla rychle, není však nejlepší od autora. Vadily mi detailní popisy prstu, ale to je spíš mou slabou povahou.
(SPOILER) Chills. Stavy Azy jsou hezky napsaný, v jednom textu ale každá její část má jiný styl písma - to může být chvilkama matoucí ale to to dělá tak skvělý. Líbí se mi, že se Aza pořádně nevyléčila, to sice asi ani není možné v jejím stavu, ale to že udělala pokrok ale "její démon" tam stále byl dělalo příběh prostě reálnější.
Kniha je psána velmi čtivě, pokud na to máte dostatek času, tak si myslím, že se dá přečíst opravdu za chvíli.
Jen o obsahu stále nevím, co si mám myslet. O čem ta kniha vlastně celá byla?
I když jsem si hlavní hrdinku knihy zamilovala, protože ve spoustě věcí jí rozumím, nějak jsem nepřišla na to, o čem ta kniha vlastně měla být,
Ja a John Green máme veľmi čudný vzťah. Táto kniha bola lepšia ako väčšina, ktorú som od neho čítala, ale na moje milované Hviezdy to nemá. Príde mi, že každý jeho príbeh je postavený na rovnakom vzorci, len mení situácie. Oceňujem, že autor nakusol tému OCD, ale určite sa v knihe dala lepšiu využiť a skôr z nej spravil okrajovú linku. Teraz niečo k postavám. Zase to boli také isté postavy ako John Green píše. Určite by sa ich charakteri dalu lepšie opísať a podľa jeho opisov som si ich ani nevedela predstaviť. Aspoň ma ich osobnosti neiritovali a Holmesy som aj často ľutovala. Dej bol pomerne predvídateľný, už na začiatku som vedela aké zvraty sa tam pravdepodobne stanú. A mala som pravdu. Finálny zvrat bol podobný ako v Nech sneží a Kam zmizla Aljaška. Spoiler: Autor má asi v obľube dávať ako veľký finálny zvrat autonehodu. Aj keď nemôžem túto knihu s celým srdcom odporučiť najde sa tu aj niečo čo sa mi na knižke páčilo. Milujem autor jednoduchý štýl písania. Aj keď do knihy zasadí ťažkú tému (ktorá je tam väčšinou aj tak iba povrchovo ), knihu napíše oddychovo a aj napriek tomu, že sa nad dejom a situáciami musíte občas zamyslieť tak si oddychnete. Knihu sprevádzali aj pekné myšlienky z Davisovho blogu a keby kniha bola moja, tak si niektoré určite aj zalepikujem. Knihu odporúčam ak hľadáte má nejakú oddychovku, ale ak sa chcete o Ocd niečo dozvedieť sú tu aj lepšiu tituly. 3,5/5✨
Máte nějakou knihu, u které víte, že vás vytáhne ze čtecí krize, pomůže vám cítit se lépe, prostě nikdy nezklame? Pro mě je tato jednou z nich.
Jde o citlivý příběh o přátelství, lásce, ztrátě a hlavně o duševním zdraví. Hlavní hrdinka Aza trpí obsedantně kompulzivní poruchou, myšlenkové spirály jí ovlivňují život víc než by chtěla a člověk se snad nemůže ubránit tomu, aby jí fandil a držel palce. Nechme stranou onu detektivní zápletku, ta není úplně špatná, ale nikterak ohromující, věnujme se radši Daisy a Davisovi, upřímné dívce s lehkou posedlostí StarWars a chlapci, který pozoruje hvězdy a píše básně. Dynamika mezi postavami tu nemá chybu.
Myslím, že když John Green čerpal při psaní Želv ze svých osobních zkušeností s psych. poruchou, dal do této knihy skutečně kus sebe. Spousta vět si zaslouží vypsat jako citáty, ať už protože trefně pojmenovávají pocity a nebo dokáží povzbudit.
Abych tuto ódu zakončila, nezbývá než podotknout, že u této knihy se nikdy neubráním slzám a vřele ji doporučuji. Ne ovšem jako YA detektivku, ale jako knihu o důležitém tématu.
Takove holcici cteni.. Asi teda i zamysleno pro tuhle kategorii.. Na druhou stranu... Neni to nic sloziteho a unavujiciho :)
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Kniha Všade samé korytnačky je v
| Právě čtených | 29x |
| Přečtených | 1 685x |
| Čtenářské výzvě | 425x |
| Doporučených | 100x |
| Knihotéce | 531x |
| Chystám se číst | 415x |
| Chci si koupit | 93x |
| dalších seznamech | 11x |
Z počátku jsem se nemohla začíst. Kniha je zajímavým náhledem do života člověka s obsedantně kompulzivní poruchou. Určitě nelituji, že jsem si knihu přečetla. Kniha Hvězdy nám nepřály se mi líbila víc.