Všade samé korytnačky
kniha od: John Green
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373865/bmid_vsade-same-korytnacky-cYQ-373865.jpg
3.8
1106
Šestnásťročná Aza Holmesová nikdy nemala v úmysle riešiť záhadný prípad zmiznutia miliardára Russella Picketta. Lenže keď sa jej najlepšia kamoška Daisy Ramirezová dozvie, že v hre je odmena stotisíc dolárov, s nadšením sa vrhne do vyšetrovania. Aza sa jej rozhodne pomôcť, keďže z detstva pozná Pickettovho syna Davisa. Zoznámili sa kedysi v tábore pre deti, ktorým zomrel jeden z rodičov. Dievčatá stoja pred zásadnou otázkou: Stal sa miliardár obeťou únosu, alebo utiekol pred políciou, ktorá ho chcela obviniť z úplatkárstva? Aza sa snaží byť dobrou dcérou, dobrou kamarátkou, dobrou študentkou a možno aj dobrou detektívkou, no pritom musí bojovať s vlastnou úzkosťou a ustavične padá do špirály obsesívno-kompulzívnych myšlienok. Spisovateľ John Green, autor bestsellera Na vine sú hviezdy, ktorý sám trpí obsesívno-kompulzívnou poruchou, s drsnou úprimnosťou rozpráva svoj doteraz najosobnejší príbeh o láske, vytrvalosti a sile ozajstného priateľstva.... celý text
Literatura světová , Romány , Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Yoli (SK)
Originální název:
Turtles All the Way Down , 2017
více info...
Komentáře (287)
Komentáře 287 Recenze 14
Miluju Johnův styl a jeho knížky celkově. Tahle mě moc bavila, byla moc pěkná ale zároveň měla podle mě nějakou přidanou hodnotu, protože hlavní postava Aza nebyla psychicky v pořádku, a proto mohla čtenářům něco předat. Myslím že tohle je jedna z nejlepších knížek které jsem kdy četla. Opravdu úžasná, doporučuji.
Od autora jsem už něco četl a vždy se mi to líbilo. U této knihy jsem si všiml nižšího hodnocení, tak jsem se trochu bál, že mi kniha možná nesedne. Naštěstí to bylo naopak a považuji tuto knihu za jednu z nejlepších , co jsem od autora četl. Velmi zajímavý příběh o dívce s duševní poruchou, čtení mě velmi bavilo. Za mě mohu jenom doporučit.
Želvy byly mou druhou knihou od autora, kterou jsem četla. Bohužel musím říct, že mě nijak zvlášť nenadchla, z některých velmi detailních popisů se mi dělalo docela špatně. Jsem ráda, že už jsem dočetla, ani příběh mě nijak zvlášť nevtáhnul - nejvíce prostoru bylo věnováno psychickým problémům hlavní postavy, což velmi upozadilo příběh samotný. Někomu se může líbit, mně tahle kniha prostě asi nesedla :)
Velmi silný text o životě dívky s duševní poruchou. Záměrně nepíšu "příběh", protože ten tu zjevně hraje druhé housle, a vlastně tu ani nemusel být, není moc potřeba.
"I couldn't make myself happy, but I could make people around me miserable."
Hlavní hrdinka trpí obsedantně kompulzivní poruchou, což výrazně komplikuje život nejen jí, ale i celému okolí. Tyto pasáže se Greenovi povedlo napsat skvěle možná je tak dobrý spisovatel, možná mu "pomohlo", že touto poruchou sám trpí, možná je to kombinace obojího. Je to každopádně (vzhledem k tématu) překvapivě čtivé a člověk má pocit, že tomu alespoň trochu porozuměl, ačkoliv je mu jasné, že pochopit to nemůže nikdy.
"Everyone wanted me to feed them that storydarkness to light, weakness to strength, broken to whole. I wanted it, too."
Velice oceňuji, že je děj v dobrém slova smyslu zcela obyčejný a nepadá ani do jednoho z extrémů, nepřijde žádná katastrofa ani nerealistický happyend. Psychická porucha je tady zkrátka něco, s čím musí hrdinka bojovat. Občas jí to jde lépe, občas hůř, ale tušíme, že to tak nejspíš bude mít celý život a že nepřijde žádná zázračná tabletka nebo terapie, která by to změnila. A právě tou obyčejností a realističností je kniha velmi autentická a silná.
"I wanted to tell her that I was getting better, because that was supposed to be the narrative of illness: It was a hurdle you jumped over, or a battle you won. Illness is a story told in the past tense."
Tahle kniha patří mezi ty zapomenuté, koupené před hodně lety, když jsem si ještě ani nečetla recenze a hodnocení. Takže jsem se rozhodla, že je na čase ji přečíst.
Zprvu jsem myslela, že to bude taková "young adult" detektivka. Detektivní zápletka je, jak píše komentář pode mnou, upozaděna. Nicméně téma bylo zajímavé, postavy se mi líbily, rozhodně bych knihu a příběh neoznačila jako nudnou.
Teď pasáž, které budou rozumět jen ti, co už knihu četli...
Co se týče Star Wars/ Hvězdných válek, táta mě jako malou do tajů tohoto světa uvedl, byla jsem hodně velkým fanouškem, zároveň jsem v tu dobu začínala psát, takže SW mělo velký vliv na moje příběhy a nejedna postava byla nějakou ze SW inspirovaná, takže Daisy v tomhle miluju! (I když Rey a "Žvejkal"... Ne, prosím:D) Nicméně si myslím, že kdyby šlo o něco, čemu nerozumím a neznám, asi by mě to v knize rozptylovalo a štvalo.
Hned ze začátku se mi líbil popis Harolda, protože jsem se s tímhle sakra ztotožňovala! :D
Nemoc Azy v jejím podání musí být opravdu hrůza. Jak mi to přišlo otravné jen z jejích popisů. A nejednou mi z toho jejího prstu nebylo dobře. Bylo mi jí líto a je mi líto všech, co tohle musí prožívat.
Když to shrnu:
Rozhodně docela jiný žánr, než normálně čtu, ale občas je potřeba udělat změnu. 3/5, ale ta lepší 3.
Aza je šestnáctiletá dívka, jejíž život plně ovlivňuje její OCD - stereotyp je vítaný, kdežto jakákoliv změna může způsobit nevídaný problém. Její velkou oporou je kamarádka a spolužačka Daisy. Ta je naopak protipólem Azy a do všeho jde po hlavě. Když dojde ke zmizení miliardáře a policie za jeho naleznutí vyplácí odměnu, Daisy se velmi nadchne a Azu přesvědčí, aby do toho šly a snažily se něco zjistit. Synem zmizelého je totiž Davis, dávný kamarád Azy a možná taky něco víc.
Úplně na začátku jsem si myslela, že to bude taková YA detektivka. Ale vlastní vyšetřování holek je docela upozaděno. Hlavní téma knihy je určitě OCD, ztráta rodiče a taky vztahy mladistvých. Zejména téma OCD moc oceňuji! Zatím jsem se s ním v tolika knihách nesetkala. Tito lidé to musí mít velmi těžké, ale jejich okolí to mnohdy může mít ještě těžší. Občas jsem se přistihla, jak mi Aza svým chováním leze na nervy. A přitom za to vůbec nemůže. Daisyino oslovení Holmesko jsem zase naopak milovala, to bylo boží!
Kniha je 100% určená pro mladší čtenáře, kteří ji jistě ocení více jak já. Téma je zajímavé, ale já od něj čekala asi něco jiného. Po dočtení jsem neměla takový ten pocit, kdy se kniha vryje pod kůži a zůstane tam ještě hodně dlouho. I vzhledem ke konci, který jsem čekala trochu méně otevřený a trochu veselejší.
Hezký příběh.
Hlavní hrdince Aze budete držet palce.
Moc pěkně napsaný konec knihy v audioknize zní skvěle..
Skvěle načteno Evou Josefíkovou..
John Green má svůj specifický styl psaní, který mě pokaždé překvapuje. Ukáže nám svět z jiného pohledu.
Jedna želva za druhou je příběh, který působí na psychiku a je vám strašně líto hlavní postavy i její nejlepší kamarádky. Všechny životy postav se proplétají a komplikují.
Popravdě jsem vůbec netušila a ani neměla žádnou teorii o příběhu. Hltala jsem každé slovo a nemohla se odrhnout.
Tohle je zatím můj nejoblíbenější příběh. Byla tu ukázána dnešní doba mezi vrstevníky, kteří mají psychické problémy. Člověk by si z toho měl vzít, že se ve světě dějí horší věci než naše mini problémy.
Doporučuji i audioknihu, která je krásně namluvená.
Krásný příběh o této mentální poruše, jak se s ní žije, jak působí na člověka,ale i na nejbližší a třeba i kamarády,musím přiznat, že v některých věcech jsem s Azou soucítila
Obdivuju Johna Greena za jeho naprosto věrné popisy myšlenkových pochodů jeho postav. Aza a její spirálovitá úzkost mi byly okamžitě blízké. Byť se zde vyskytuje méně mrtvých hlavních postav než v jiných jeho dílech, tak stylem i námětem působí mnohem temněji, což je zajímavá změna od předchozích knih.
Aza je puberťačka, která trpí OCD. Daisy je její nejlepší kamarádka, která ji v jejích nejtěžších chvílích drží nohama na zemi.
Tahle kniha je opravdu určena především náctiletému publiku, i když zápletka s náhle ztraceným otcem Aziina kamaráda a později přítele tohle téma místy hezky rozbíjí, na nás staršího data už to bohužel nemůže fungovat tak jako na náctileté osazenstvo. Což rozhodně není na škodu.
Účelně jsem po knize sáhla na Štědrý den, kdy jsem si ji vzala s sebou na zubní pohotovost a v čekárně ji celou přečetla. K téhle události byla jako stvořená.
Celkově ji bohužel nemůžu hodnotit výš, ale za přečtení rozhodně stojí.
Navzdory nepříliš vysokému hodnocení jsem ráda, že jsem se do knihy pustila. Největší plus je pro mě určitě hrdinka s OCD – jelikož autor sám je na tom podobně, popisuje její duševní stavy velmi přesvědčivě. Moc se mi líbila Daisy, její časté „Holmesko“ mě dokázalo vždycky spolehlivě rozesmát. A její přátelství mělo vysokou přidanou hodnotu, jak se teď s oblibou říkává . . .
„Ale to přece není pointa tý historky, Holmesko. Vtip je v tom, že oni to město stejně postavili, víš? Člověk prostě pracuje s tím, co má. Oni měli řeku, co nestála za nic, a stejně kolem ní vybudovali celkem slušný město. Možná ne nijak úžasný. Ale taky ne špatný. Ty nejsi ta řeka. Ty jsi město.“
Díky "želvám" jsem poznal, že Green umí předat i jiné pocity než smutek. Dávka humoru odlehčující děj je snad na každé druhé straně :-). S Azou jsem se mnohokrát ztotožnil, buď díky strachu z bakterií a mikrobů, nebo díky její povaze (s pocity nesvěřující se "puberťák", který se váže na minulost).
2,5 hvězdy. Četl jsem na doporučení od čtenářky, které byl román určen. Nedivím se, že se jí zalíbil; čtenář staršího školního věku se dokáže v románu ztotožnit s hlavní postavou a s jejími trápeními.
Já už (bohužel, nebo bohudík?) přistupoval ke knize kritičtěji (respektive k překladu).
Při četbě mi celou dobu běželo hlavu, že netuším, zda mi vypravěčka vypráví detektivní příběh, nebo osobní zpověď. Pokud autor zamýšlel, že by tyto dvě linky spojil, tak se mu to (z mého pohledu) nepovedlo.
Myslím, že se měl více zaměřit na jednu linku, tj. detektivku, nebo zobrazovat problémy spojené s OCD. Dohromady tyto dvě entity ve výsledku spolu nesouzněly a vyústění románu nebylo tak originální a překvapivé, jak by si čtenář přál.
Pro čtenáře dospělého věku byly starosti, které řeší hlavní postava, dívka-puberťačka, malicherné a pomíjivé. Přesto však musím mít na mysli, že se jedná o román určený právě jim.
Kniha měla však i svá pozitiva - bylo velmi zajímavé sledovat postavu s obsedantně-kompulzivní poruchou (především zobrazované projevy této nemoci).
Toto moje druhá přečtená kniha od autora. Pamatuji si, ze i první se mi četla velice dobře a tato také.
U obou jsem si říkala, že jsou spíše pro nactileté, že bych se jimi už nemela zabývat, ale čtou se tak dobře, ze je mám za 2 dny přečtené. I přes to, ze hlavními hrdiny jsou mladí lidé, příběhy obsahují vcelku hodnotné duševní obrazy. Takže za mě příjemné nenáročné početní. Zvažuji že si přečtu další autorovu knihu.
Takto knihu četla Nezletilá kritička Marika (15 let), celou recenzi najdete ve facebookové skupině Nezletilí kritici: "Takový příběh jsem ještě nikdy nečetla. Vůbec jsem nebyla připravená na náročnost a chytrost, s níž je kniha napsána. Přitom na první pohled se jeví vše jednoduše a předvídatelně. Green se opět překonal. Také velmi cením znalosti, které autor musel nabýt při psaní knihy. Kniha je psychologicky propracovaná a musím přiznat, že jsem vše nepochopila, takže si ji přečtu ještě jednou, až budu starší."
Asi jsem na tenhle zanr uz moc stara (37)…nejak a nijak me to nenadchlo. A ani nezaujalo, cekala jsem vic, anotace znela hodne lakave.
Aza mi prisla jako zajimava postava, ale neco mi tam chybelo, i kdyz jeji OCD sama o sobe mohla byt navodem jak ji porozumet. Skoda.
Treba se to bude libit detem.
Knihy od Greena jsem v pubertě milovala. Želvy mi ale nějak unikly a dostala jsem se k nim až ve svým 25 letech. Měla by to být výhoda, jelikož bych měla lépe pochopit hlubší myšlenky a přeci jenom už umím trošku číst mezi řádky. Opak byl ale pravdou. Začátek knihy mě bavil, Azu jsem si oblíbila a snažila jsem se pochopit i způsob jejího myšlení. Postupem času mě ale příběh knihy začal trošku nudit. Přišlo mi, že se vše točí okolo Azy myšlení a jejích psychických problémů (což nemyslím nijak zle) a příběh samotný se tak nějak vytrácí. A to je škoda, protože jinak by to byla skvělá kniha.
A tak jsem buď z Greena vyrostla nebo mi kniha pouze tolik nesedla.
Tak tohle je druhá kniha od tohoto autora,kterou jsem přečetla. Ta první byla o něco lepší;-)...ale i tak se mi tahle líbila...
Kniha byla velmi čtivě napsaná. Moje mínus bylo, že jsem do ní šla lehce skepticky, zda mě bude bavit, ale moje obavy byly zcela zbytečné. Velmi se mi líbily použité metafory a celkové vyjadřování hlavních postav.
Nečetlo se to špatně, byť je to de facto sonda do duše a myšlenkových pochodů člověka s obsedantně kompulzivní poruchou, kterou trpí hlavní teenage hrdinka. Ale i tak je tam spousta milých okamžiků a navrch detektivní zápletka, i když teda v tomhle ohledu bylo na konci nedořešených hodně věcí, a to mě trochu štvalo. Jinak ale na přečtení z knihovny dobrý, nelituju :-)
Knihu jsem vdechla za dva dny. Otevřela mi obzory v oblasti lidí trpící OCD. Je napsaná čtivě, mile, osobitě a vtipně, takže já děkuju za příjemný čas.
Knihu jsem si koupila v nějaké akci bez většího očekávání. Částečně proto, že jsem chtěla zkusit přečíst něco od Johna Greena a taky proto, že jsem si říkala, že zkusím nějakou lehčí četbu pro "mladší" ročníky...Ale byla jsem příjemně překvapena. Příběh byl zajímavý, nápaditý a samozřejmě nejzajímavější byla hlavní hrdinka. Jelikož sama trpím Tourettouvým syndromem (tiky a záškuby na těle a v obličeji), který bývá často přidružován s dalšími nemocemi, jako třeba OCD, byla mi Aza více než sympatická :D Ne že bych tedy zažívala tak vyhrocené situace, ale její myšlenky točící se do spirály mi přišly v podstatě "normální", rozhodně jsem měla pro ně pochopení, byť mnohdy to fakt musí být na palici... Vzhledem k mnoha citátům v knize a dalším úvahám bych rozhodně knihu už nazařadila do "lehčí" četby, ale byl to pro mě kvalitně zpracovaný příběh o vnitřním já jedné mladé holky.
Do této knížky jsem šla s tím, že to nejspíš bude taková trochu slátanina s pár stránkami, vydaná pouze pro to, aby z toho káply zas nějaké ty peníze. No nevím, kde jsem tento předsudek vzala, ale knížka předčila má očekávání a mile mě překvapila.
Byla to taková nenáročná oddychovka, se zajímavým námětem. Hodně mě zaujal popis uvažování psychicky nemocné Azy. Až jsem si kolikrát říkala, že mě to vlastně nikdy nenapadlo přemýšlet, co se takto psychicky nestálému člověku asi může honit hlavou a jak můžou být jeho utkvělé představy skutečné, vtíravé a nekonečné.
Jako další plus vidím i autorovu schopnost vyjadřovat se. Moc se mi líbil jazyk, jakým popisoval vztah Azy a Davise. Kolikrát jsem se u nějakého odstavce zastavila a četla si ho i několikrát za sebou, jak se mi jeho myšlenka líbila.
Hvězdičku strhávám hlavně za to, že jsem se na začátku, než jsem se do knížky dostala, celkem hodně nudila. Ale nějak se to pak najednou přehouplo a já zbytek knížky slupla jako malinu.
⭐️„Říkala, a ne jednou, že roj meteorů se na nebi děje, přestože ho pro mraky nevidíme. Komu záleží na tom, jestli nemůže líbat? Ona vidí skrz mraky.“ (Davis)
⭐️„Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty.“
⭐️„První lásku si pamatujete, protože vám předvede, protože vám dokáže, že můžete milovat a být milování, že nic na světě si člověk nemůže zasloužit, až na lásku, že láska dělá z člověka osobu, a že je v ní jedno jak i proč. Ale pod tím nebem, když vaše ruka spočívá v jeho, tohle všechno ještě nevíte. Nevíte, že v té krabici na stole je ten obraz se spirálou a na něm je zezadu na rámu přilepený lísteček: Ukradl jsem ho pro tebe ještěrce. D.“
⭐️„Díváte se na stejné nebe a on po chvíli řekne: Musím jít, a vy řeknete: Tak nashle, a on řekne: Nashle, Azo, a nikdo neřekne nashle, když tě nechce zase vidět.“
Hlavní hrdinka byla zvláštní,ale věřím ze takovýto lidé to nemají v životě jednoduché. Jinak krásné zpracování. Mělo to hlavu patu. Super
Hlavní hrdinka Aza pro mě byla největší plus knihy - její pocity a myšlenky mi byly hodně blízké a celkově její postava mi přišla hodně originální.
John Green dokázal do příběhy i hezky zakomponovat vědu, což mě taky moc bavilo.
Bohužel tu bylo ale i jedno velké mínus a to tempo. Příběh mi řpišel hodně uspěchaný a nedal mi tak čas se do některých postav více vcítit nebo mi chyběla jiskra mezi hlavními hrdiny, i když mi oba byli velmi sympatičtí.
AZA si připadá, že je jenom nástroj na proměnu kyslíku na kysličník uhličitý, nic víc než organismus v tomhle prostoru. A dost ji děsí, že to, co považuje v uvozovkách za svoje já, vlastně neovládá. A když člověk nemůže rozhodovat o tom, co dělá nebo na co myslí, tak možná ani není doopravdy skutečný.
Ale je tu první láska...
První lásku si pamatujete, protože vám předvede, protože vám dokáže, že můžete milovat a být milování, že nic na světě si člověk nemůže zasloužit, až na lásku, že láska dělá z člověka osobu a že je v ní jeho jak i proč.
Přečteno jako audiokniha ve výborném podání Evy Josefíkové.
Doporučuji.
Velmi originální dějová linka s detektivní zápletkou, která však není hlavním bodem knihy. Tím je hlavní hrdinka Aza, která ilustruje všechny těžkosti spojené s psychickými poruchami. Proč ne! Zajímavý příběh. :)
Občas si člověk potřebuje přečíst něco nenáročného. Pokud bych měla hodnotit detektivní zápletku, kterou jsem podle popisu čekala, tak by hodnocení nebylo dobré, děj této knížky není úplně nejlépe stavěný. Jenže mně se prostě líbí Greenovy myšlenky. Ty věty, které si člověk prostě musí zapsat, protože jím hodně a dlouho zní...
Když jsem začala knihu číst, tak jsem byla plná očekávání. Nemohu říct, že bych byla z knihy zklamaná, ale zároveň jsem nebyla ani nadšená. Myslím si, že tato kniha nepatří mezi nejlepší, které jsem četla a autor má i lepší knihy. Naopak oceňuji, že se autor opět zabýval originálním tématem.
Dlouho mi trvalo, než jsem přijala hlavní hrdinku Azu. Myslím si, že to bylo hlavně proto, že jsem si neuměla představit jaké to je, mít tento druh psychické nemoci.
Zpočátku mi velký problém dělalo ztotožnění s hlavní hrdinkou. Nějak jsem nedokázala pochopit její mentalitu. Zdála se mi jako typická americká puberťačka, ale to ona byla. Čím déle jsem četla, tím více jsem si užívala příběhu. Pěkná knížka!
Člověk může dělat, co chce, ale nemůže chtít, aby chtěl.
Život je příběh o vás, ne příběh, který vyprávíte vy sami.
Porušuj pravidla, ne sliby.
Dokonce i ticho má co vyprávět.
Vše minulé je prologem.
Se šťastnými konci je ten problém, že nejsou ani opravdu šťastné, ani konce. Ve skutečným životě se něco zlepší a něco zhorší. A nakonec člověk umře.
No, trochu mám smíšené pocity z této knihy. Ale Aza byla pospaná skvěle. Nedovedu si představit tuhle nemoc. A bylo to dost šílené, co se jí neustále honilo v hlavě.
Jedna z nejlepších knih od autora Johna Greena. Opravdu jsem byla až do konce napnutá, jak to dopadne.
Knihy Johna Greena mám velmi ráda. Jsou to knihy, u kterých je třeba přemýšlet, rozhodně si u nich neodpočinete. Nad každou myšlenkou je potřeba se zastavit a přemýšlet nad ní. I tady nešlo o samotný děj, ale právě o myšlenky. Jedna želva za druhou pro mě patří do top tří nejlepších knih Johna Greena.
Do této knihy jsem šla velmi opatrně. Věděla jsem, že John Green mě umí jak nadchnout, tak i pekelně zklamat. Mezi jeho knihami si umím najít ty, které ocením a naopak ty, které nejsem schopná dočíst do konce.
Naštěstí se Jedna želva za druhou zařadila na tu pozitivní stranu, a čtení této Greenovky jsem si užila.
Líbilo se mi téma, kterým se děj knihy zabýval, a myslím si, že tu bylo celkem pěkně nastíněný jeden z psychických problémů, se kterým se člověk může setkat, ale když jím netrpí, tak to nedokáže pochopit. A trefně je tu i ukázáno, kam ten problém až může dospět.
Jsem ráda i za ten konec, který mě nejdřív příliš nenadchl, ale nakonec jsem ocenila, že to nebylo další do sbírky happily ever after. Protože přesně taková podobná zakončení jako bylo tohle ve mně zanechávají nejvíce.
Co mi nesedělo, byl ten závěr (před úplným zakončením), který se udál vlastně totální čirou náhodou, a kdyby se tyto náhody neseběhly, tak se nic z toho vlastně nestane. Takovým náhodným koncům. které se objeví jak blesk z čistého nebe, úplně nefandím.
Po přečtení obsahu jsem si myslela, že bude více pátrání po zmizelém miliardáři. Ale už jsem pár knih od Johna Greena přečetla a měla jsem si uvědomit, že dobrodužné knihy nepíše.
V knížce nám představuje zvláštní dívku Azu, která trpí obsedantně-kompulsivní poruchou. Protože i spisovatel trpí takovou to poruchou, tak nám osvětluje jaké to je s ní žít. Mít vtíravé myšlenky a občas jak znemožňují i jednoduché činnosti každodenního života. Podle mě ty pocity dobře napsal a je to jedna z mnoha knih, která trochu objasňuje mentální zdraví a prolomit jistá tabu o těchto poruchách či nemocích.
Tím to dílem pro mě štafeta Johna Greena končí, musím říct že Green psát umí a jeho knihy jsou převážně oddychové. Teda až na výjimku, kdy si chcete pobrečet, tak bych doporučovala Hvězdy nám nepřály, které jsem si oblíbila a patří podle mě k nejlepším z jeho knih. Jediné co jsem nechápala byla to, že skoro v každém románu si museli pojmenovat auto či věc (Modrá limata, Stanovy Máry, Filip, Harold, atd.). Pokud, ještě nějaké knihy napíše tak si je určitě přečtu.
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Kniha Všade samé korytnačky je v
| Právě čtených | 28x |
| Přečtených | 1 612x |
| Čtenářské výzvě | 398x |
| Doporučených | 101x |
| Knihotéce | 519x |
| Chystám se číst | 414x |
| Chci si koupit | 94x |
| dalších seznamech | 8x |