Co neodvál ani čas
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374739/mid_co-neodval-ani-cas-Q8C-374739.png
4
643
175
Vesnice Stamice série
>
Životní příběhy tří žen se odehrávají na konci minulého století. Od nezralého tápání na přelomu šedesátých a sedmdesátých let až po věk, který přináší – když ne moudrost – tak alespoň nadhled. Laděna, Kamila a Ilona. Jsou každá jiná, jinak vnímají a prožívají lásku, manželství, mateřství, ale i těžkou nemoc, sociální a politické změny nebo problémy v zaměstnání. Všechny pocházejí z malé, odlehlé vesničky v Polabí, odkud se v mládí snažily co nejdříve uniknout, aby se tam pak po zbytek života s pokorou vracely. Právě tam se sejdou po dlouhé pauze při povodních v roce 2002. Život ještě zdaleka nemají za sebou, dokážou si vychutnat jeho radosti, ale trapasům a průšvihům z mládí se teď už mohou smát. Příběhy vyšly samostatně v knihách Dokud se budeš smát a Stanice odložených lásek.... celý text
Přidat komentář
Přečteno jedním dechem, žádné velké zvraty a překvapeni, všechno do sebe zapadlo tak, jak mělo, což mi vlastně pro jednou vůbec nevadilo. Naopak. Postava Kamily hladí po duši.
Skvěle napsaná kniha od výborné autorky, kterou jsem objevila teprve nyní (díky snaše).
Pro nás dříve narozené je děj o to poutavější, že tuto dobu máme v paměti.
Přesto na prvním místě mám Heřmánkové údolí :-)))
Moje první kniha od HMK byla Kočár do neznáma. Byla jsem zklamaná z béčkové červené knihovny, ale dala jsem autorce ještě druhou šanci, a to v Heřmánkovém údolí. Ta kniha mě naprosto nadchla a rozhodla jsem se Körnerovou úplně nezatracovat. Co neodvál ani čas je pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem v uplynulém roce četla. Román, surově vykreslující realitu vztahů a života mě naprosto pohltil. Přečetla jsem to jedním dechem, což už se mi u málokteré knihy stane. Nemůžu jinak, než dát 5 hvězdiček.
První půlka se mi zdála lepší, uvěřitelnější. Druhá půlka byla nabitá problémy a místy působila až moc poučně. Čtení narušovaly překlepy v textu.
První část knížky byla skvělá, vůbec jsem ji nechtěla dát z ruky. Druhá část už mé tolik nebavila, ale dočíst se dala. Heřmánkové údolí je jednoznačně lepší :-)
Bohužel jsem čekala víc. Mám spíše ráda knihy, které jsou trošku více lyrické, a kde jde psychologie postav ještě více do hloubky. Příběhy tří kamarádek se četly dobře, neměla jsem vůbec problém se hned začíst, ale něco tomu chybělo, asi víc melancholie, hloubka. Jedná se jednoduše jen o mix životních trablů, občas až těch největších extrémů, které můžou ženy potkat - domácí násilí, dcera bere drogy, rakovina, nechtěná těhotenství v ten nejhorší čas, ženich vás nechá u oltáře atd. Spisovatelka však na konci příběhu vždy dodá nějaký pozitivní dodatek - že se nemáme zaobírat malými problémy, když máme plno těch velkých, naopak se máme radovat z nejmenších věcí. Že nakonec je život krásný. Mě to ale nějak moc nepřesvědčilo, i když knížka ubíhala rychle, chybělo mi v ní víc emocí.
Krásný příběh popsaný ve dvou dílech, o osudech tří žen o kterých si můžeme říct "jéje ta prožívá to co já nebo moje známá .." ..
Za mě moc příjemné čtení kde se prolíná minulost se současností ...
Příběh se dobře čte, takže asi velký počet stránek nevadí. Ráda se vracím do let minulých, kdy jsem já sama byla dítě. Když jsem se dobrala k druhému "dílu", došlo mi, že ten jsem už četla. Ale neva, přelouskla jsem znovu. Nechtěla bych být v kůži Ilony, ale asi ani Laděny či Kamily. Každou potkaly hodně těžké časy.
Takže ve zkratce - příbeh bezva, ale pro mě ale zůstává nejlepší knížkou Heřmánkové údolí.
Uff, nemohla jsem se odtrhnout, dočetla jsem a jsem toho plná. Příběh tří kamarádek z malé vesnice v Polabí začíná v 70. letech 20. stol. – čte se lehce, ale jak holky rostou věkem, přibývají starosti, v rodině i ve zdraví a to už příběhy dostávají grády. Moc silné knihy nemiluji, ale tato je silná nejen objemem 520 stran, ale i silná dějově. Litovala jsem, že už je konec. Vřele doporučuji
Moje první kniha od této autorky a rozhodně ne poslední. Má takový zvláštní surový styl,kterému prostě věřím a to mě na té knížce bavilo. První část knihy jsem si až uvědomovala jak to měly ženy za dob socialismu těžké, emancipace na bodu nula a ještě k tomu si s nimi někteří muži hráli jako kočka s myší. Ty holky to fakt měly těžký. Navíc to prostřední zdravotnické školy... Druhá půlka se mi zamlouvá la tím,že i když ten život za moc nestojí,není dobrý se vzdát. Hrdinky měly neuvěřitelnou energii. I když je kniha většího rozsahu, čte se velice dobře.
Heřmánkové údolí to nebylo... ale četla se moc hezky, hrdinkám jsem fandila. Co se mi na autorčině psaní, knihách líbí, že i když se s postavami život nemazlí, nechává jim naději a chuť žít, to je prostě moc fajn číst.
Opět mě PANÍ spisovatelka přesvědčila o své úžasnosti. Tahle knížka, vlastně dvě se četly jedním dechem. Moc pěkné,děkuji.
Asi na straně 50 jsem zjistila, že už jsem knihu kdysi četla, což mě zmátlo natolik, že jsem pátrala po tom, jak je to možné, když kniha vyšla v roce 2018, zjistila jsem, že to je souhrnné vydání knih Stanice odložených lásek a Dokud se budeš smát, to tedy není od vydavatele moc pěkné, jelikož jsem tím získala pocit, že začínám mít nějakou schizofrenii :-) .... Je to velmi "ženská" kniha, nicméně dobře a velmi realisticky napsaná, takhle to v té době opravdu chodilo, i když dneska to může mladým lidem připadat trošku divné...četlo se to perfektně a líbilo se mi i pár opravdu krásných myšlenek, které byly do příběhů zakomponovány.... také je znát, že autorka pracovala 15 let ve zdravotnictví, tento obor má v malíčku a postava zdravotní sestřičky Kamily byla velmi uvěřitelná.... bylo to pro mě takové oddechové čtení mezi jinými "těžšími" knihami, přečteno za dva dny :-) Co mě hodně mrzelo, byly dost četné překlepy, špatná práce editora!
Když jsem přečetla 3 knihy od paní Körnerové, tak jsem šla na jisto pro čtvrtou. Jen jsem nevěděla jakou a v knize na kopici stala tato. Byla tlustá ( nesnáším tlusté knihy) a já byla nadšená, že to budu číst dlouho, protože pani Körnerová opravdu psát umí a já věděla, že mě to bude bavit a bavilo! Krásně čtení. Nádherně napsaný.
Ze života, čtivý až běda :-D Mám moc ráda normální příběhy ze života, které jsou rozepsanány do několika let. A toto je opravdu povedený kousek, ke kterému se vrátím :-)
Štítky knihy
nevěra manželství rodinné vztahy romantika vesnice společenské romány maloměsto rodiče a děti české romány matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Knihy této autorky jsou pro mne jistotou na příjemný čtenářský zážitek. Kniha sice čekala v knihovně rok, než na ní došlo, ale čtení jsem nijak neošila a užila si ho. Příběh je z doby pro mne tak blízké, že o to více jsem si děj vychutnávala - starosti i radosti všech zúčastněných mi byly tedy docela blízké, někdy povědomé, někdy nezáviděníhodné.