Vesničanka

26.03.2023

Paní Skočílková je sázka na jistotu. Krásný příběh ze života!!!

19.03.2023

Chci hřešit, nic už neřešit, jen si vyčistit hlavu... Mlsně se probírám kamarádčinou poličkou, vysvobodím jednu z několika knížek a juknu majitelce do očí, přikývne.
Závěrem? Nesložitý děj... No těžkosti života tam byly, ale nebyly moje, pro mne o to odlehčenější porce, po které mi není zle.
Vesničanka skvělá, stačí odpustit a hned je veseleji. A doma se má odpouštět pořád, alespoň 3x denně . Funguje to jako rozhřešení za spáchání hříchů.. Jedenkrát Zdrávas, dvakrát Otčenáš a běda ti, jestli mi to připomeneš...!
Stačilo by jen tak málo, jen si odpustit, a jak by panečku bylo krásně na světě!
Vesničanka mi douho chyběla. Pustila jsem ji do svého srdce a je mi najednou lehčeji.
Doporučuji a tleskám autorce.

16.03.2023

Tahle knížka mi neskutečně sedla ...kdo by se nedostal do jedné ze situací, kterými si prochází hlavní hrdinka? ...

Ty vole chodíš jak duch, utrhne se na mě můj patnáctiletý syn naštvaně, snad ještě v zápalu právě prohraného boje. Poslední část věty postupně raději spolkne, takže z ní vznikne jen neslyšná kletba. Přesto jsem ji zaslechla.
Vstávej a jdi vynést odpadky! ukážu na něho prstem a natáhnu se pro špinavé nádobí za monitor....
Nepočká to? Hrajeme kap! oponuje chabě Mikuláš. Posbírá své tělo a rovná kabely, do kterých se zamotal. Připomíná mi nemocného na přístrojích. Od sluchátek vede šňůra, další je od myši, od klávesnice, mezi tím se motají nabíječky. Kámo? Slyšíš mě? Už jsem zas tady, nasadí si zručně obrovská sluchátka s mikrofonem na hlavu, znovu zaujme svou herní pozici a moji přítomnost dál úspěšně ignoruje....

Smála jsem se i soucítila s Karin, která úspěšně bojovala s vlastními pocity vůči rodině i se změnami, do kterých ji nastalá životní situace uvrhla.
Pro každého z nás platí... jednou jsi dole, jednou nahoře a nic není tak, jak si plánujeme!

...ale když vás někdo přijme takové jaké jste, je to největší dar od života ...

11.03.2023

Cíleně jsem začala tuto knihu číst, protože jsem potřebovala něco "lehčího" a to se mi taky dostalo. Vesničanka je čtivá jednohubka na dvě odpoledne, oddechovka jak má být.
Asi nebudu zdaleka jediná žena (matka, manželka, kamarádka), která se s Karin v mnohém ztotožní. Život není peříčko.

07.03.2023

Člověk si ani neuvědomuje, že čím víc má dětí, tím víc jsou rozdílnější. Autorka nádherně popsala charaktery všech postav. Nejvíc se mi líbily charaktery jejich dětí. Nádherný příběh o tom, jak je dospělá žena donucena okolnostmi vrátit se do rodné vesnice, ze které jako mladá ráda prchla do města. S odstupem let se jí tam vlastně líbí, ale musí řešit spoustu spoustu věcí okolo. Krásně se to četlo, mělo to svůj třešničkový konec, prostě knížka, která vás nepustí, i když víte, k čemu spěje konec, musíte číst a číst.

05.03.2023

"Člověk musí skloubit rozum s city, a to není vůbec jednoduché."

05.03.2023

"Život je moc krátký na to, abychom ho žili na jistotu. Někdy je potřeba zariskovat."

Mé první setkání s autorkou. Nebylo to špatné, fajn oddechovka. Jen se obávám, že již za pár dnů se mi kniha vykouří z hlavy a nic moc ve mně nezanechá..

03.03.2023

Ta naše rozcestí... a bolavá cesta k nim a někdy i od nich.
Poměrně poetický příběh o ženě, která se postupně stává neviditelnou pracovní silou a to doma i v práci a vydá se cestou změn. Kniha je čtivá, mě, která původně chtěla jenom nahlídnout, to nutilo číst až do konce, jenž se mi tradičně úplně nelíbil. :) Za ten balanc a přiblížení se k červené knihovně je ta jedna hvězda dolů.
Čtete a čtete, baví vás to, nakonec zjistíte, že to vlastně byla literatura pro ženy. :))

Hrdina furt hrdina, padouch furt padouch. Téma ale je ale velmi zajímavé.