Vejce a já
Betty MacDonald
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Přidat komentář
Tak u téhle knihy jsem se hodně nasmála. Je v ní humor, tak strasti jak v manželství i v podnikání a těžký život v horách.
Poslouchala jsem audioknihu, když ten můj přišel zrovna v tu dobu, kterou popisuje spolučtenářka níže pode mnou a začal hudrovat, že je to jako u nás ve sklepě a kdyby šly zavařit i ty hřebíky, určitě bych mu je zabavila :-)
,,Police ve spíži na podzim jen sténaly a skřípaly pod tíhou přírodního bohatství a nejhorší bylo, že jsme nedokázali sníst ani desetinu. Nakládání a zavařování je duševní porucha, právě tak jako každá forma hromadění věcí.” Při čtení této pasáže jsem se musela smát a to hodně nahlas, protože něco podobného mi ten den řekl můj přítel, když jsem stála nad dvěma obrovskými hrnci nakrájené dýně a mudrovala jsem, zda mi budou stačit sklenice.
Kniha je nádherná. Mrzí mě, že jsem ji stále odkládala, ani nevím proč. Autorka popisuje svůj život na slepičí farmě s nadsázkou a humorem a velice opravdově.
Toto dílko řadím mezi své oblíbené a určitě si přečtu i další autorčiny knihy.
(30. 10. 21 - 23 628 - 63)
Tuhle knížku jsem si opravdu moc užila. Takový něžný humor jsem přesně potřebovala, jistou dávku lásky, nostalgie, sarkasmu a vyprávění o všedních a přitom tak neobyčejných věcech.
Do téhle knížky jsem se nutila hrozně dlouho. Slyšela a četla jsem na ni samou chválu, nijak mě ale nelákalo číst si o strastech a slastech života na venkově. Jsem ráda, že jsem se k ní nakonec dostala. Autorka líčí všechny příhody s tak dokonalým humorem s pořádnou dávkou sarkasmu, že jsem se musela opravdu smát od začátku do konce. A ačkoliv takový život musel být zvláště náročný, díky autorčinu přístupu se vše čte lehce a značně příjemně. Popisované epizody jsou navíc velice zajímavé. Parádní kniha!
Není to špatná kniha, čte se dobře, je z ní cítit opravdovost... a právě proto. Ne, ne a ne, ani v nejmenším netoužím žít na vesnici a být farmářkou. Z té představy mi běhá mráz po zádech. Brrr. Noční můra.
- Paní Hicksová nám přinesla kávu a báječné čerstvé koblihy a z čiročiré laskavosti a na omluvu mé setrvalé tuposti vysvětlila matince a sestře June: „Vona čte!“
Matinka, chystající se ke skoku na kamna pro kávovou konvici, se zarazila tak prudce, že málem přepadla do trouby. „Aha,“ pravila, „tak to ste vy. Birdie mi vo vás všechno vyprávěla a já pro vás skovávám starý noviny.“
V tom vešel pan Hicks a matinka mu skočila na záda jako při hře na koníčka, což ho vůčihledně rozradostnilo, protože se jeho tlustá tvář rozzářila a pravil: „Vypadáš mladějc než Birdie, mámo. Mohla bys bejt její céra!“
Pohlédla jsem na Birdii a společně jsme hluboce pocítily, že ať matinka vypadá jakkoli mladě, co se nás dvou týče, je už na světě až moc dlouho. -
Oblíbená, možná i nejoblíbenější kniha mojí maminky. Právě ve společnosti titulů této spisovatelky zaháněla chmury, pozvedala náladu. Avšak její pokus podělit se o své milované romány s náctiletou Metlou nevyšel dle představ: žádné meče ani magie, dokonce ani průzkum vzdálených planet – čím mě má bavit nějaká pipka v drůbežárně? Po několika stranách jsem zamířila zpět do akčnějších světů k drsnějším hrdinům. Mladá a blbá, no, žádná výjimka z pravidla jsem nebyla. A později to zjevně nebylo o nic lepší, když jsem se k Betty MacDonald dohrabala až v tomto pokročilém věku. Celá desetiletí jsem si odpírala hromadu legrace i poznání o všedních dnech obyvatel USA v dobách jako by dávno minulých. Se zhýčkanou současností nelze srovnávat.
Humor paní spisovatelky mi vyhovoval - její vtipný nadhled, sebeironie. Důvod, proč po dlouhém vnitřním boji neudělím poctu nejvyšší, je následující (snad ze mě tento názor nedělá fanatickou feministku): žena by neměla obětovat veškeré své plány a sny jen proto, že jí bylo od kolébky vštěpováno, jak jsou touhy a potřeby manžela nadřazené. Jsem zastáncem kompromisů. Maminka by jistě souhlasila... pravděpodobně i Betty MacDonald trvalo, než se nad obtíže svého manželství dokázala povznést, zlehčit je smíchem.
K metě 85% každopádně chyběl pouhý kuřecí krůček.
P.S.: Nejprve jsem v práci poslouchala skvěle načtenou audioknihu v podání Jaroslavy Adamové. Po nakouknutí do ohmataného svazku jsem zjistila, že audioverze je bohužel okleštěná. Čtěte, pobaví vás tak podstatně více detailů ze života autorky.
K tomuhle není co říct, zkrátka příběhy jak je psal sám život. Jedna z nejlepších knih, co znám.
Nevím jak se to autorce povedlo, vzhledem o tomu, že od autorky mě dělí cca. 90 let, ale mám pocit, že popsala můj život s mužem milujícím zvířata, zemědělství.
Kniha je skvělý popis zamilované ženy, která pro blaho svého muže absolvuje život mezi horami, v nádherném prostředí.. část roka bez oken, bez elektřiny a splachovací toalety.
Doporučuji každému, který si marně namlouvá, že život na "vesnici" je snadný, plný slunce a vždy plné zahrady chutné zeleniny a ovoce :)
Takhle knížka mi chyběla na seznamu. Mamka mi o ní stále básnila. Tak konečně na ni přišla řada. Betty mě bavila. Vtipně napsané, zajímavé a inspirativní. Asi si přečtu i její další knížky.
Audiokniha.
Sáhnul jsem po staré klasice na kterou si pamatuji ještě z rodičovské knihovničky někdy v dávných dobách budování socializmu. Humorná knížka o budování slepičí farmy mě pobavila a přinesla do udýchané doby i trochu nostalgie.
Knížku jsem četla před 20 roky a vůbec mě neoslovila. Teď jsem se k ní vrátila a úzasně se bavila...humorné vyprávění o životě na farmě v horách, výborné popisy dalších osob...odlehčené čtení pro zimní večery, určitě doporučuji:-)
Příběhy autorky ze života na slepičí farmě, kde slepičí podnikatel není v žádném případě svým vlastním pánem. Šéfuje mu slepice.
Přečteno jako audiokniha ve výborném podání paní Jaroslavy Adamové.
Přečteno "konečně" jen díky ČV: Kniha, jejíž hlavní hrdina pracuje se zvířaty.
Toto jsem potřebovala. Výborně napsaná oddechovka. Bylo mi moc příjemné nechat se unášet příběhem na slepičí farmu. Vědomí, že se jedná o autobiografický román ještě víc umocnilo prožitek. Měla jsem velké pochopení pro pocity ženy zvyklé na život ve městě, která se ocitle v nějakém americkém "vystrkově" s hejmen slepic a chlapem na zabití.
Příjemná oddychovka, posloucháno jako skvěle načtená audiokniha (paní Jaroslavou Adamovou). Vztah ke slepicím mám ale přesto stále kladný :-)
Knihu jsem si přečetla poté, co mi dal syn přečíst úryvek v čítance ze základní školy. Příběh mě bavil, často jsem měla úsměv na tváři.
Na tuto knihu jsem se chystala několik let a díky čtenáršké výzvě jsem ji přečetla. Moc se mi líbila.
Určitě si přečtu i další knihy této autorky, líbí se mi její styl psaní.
Díky čtenářské výzvě jsem se po letech vrátil k jedné z nejoblíbenějších knih mé maminky a ani trochu jsem nelitoval. Mocná dávka životního optimismu se v dnešní době velmi hodí.
Neuveritelne zdlouhavy pribeh s obcasnym trefnym vtipkem. Obrovsky dlouhe popisne pasaze, co vsechno zavarovala a co se da objednat z katalogu… Bohuzel za mne rozhodne ne oddechovka, cetlo se mi to spatne a dlouho. Chybela mi nejaka zapletka a rozuzleni.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Kniha Vejce a já je v
| Právě čtených | 62x |
| Přečtených | 4 635x |
| Čtenářské výzvě | 987x |
| Doporučených | 326x |
| Knihotéce | 1 105x |
| Chystám se číst | 715x |
| Chci si koupit | 68x |
| dalších seznamech | 14x |
Já nevím, vždy mám hrozný pocit, když klasiku hodnotím méně než pěti hvězdičkami, ale nemůžu jinak. Všichni knížku popisují jako nesmírně laskavý humor, ale já ho v ní nenašla. Spíš sebeironické poznámky ženy, která právě zřejmě neprožívá úplně nejlehčí část svého života a snaží se to tímto způsobem kompenzovat. Betty MacDonald používá nádherné slovní obraty, popis okolní krajiny a přírodního bohatství poskytovaného lesem a zahradou patří mezi nejlepší, jaké jsem četla. Jenže místo pohlazení po duši, které se objevuje v tolika hodnoceních, jsem z knihy spíše smutná, smutná za všechny ty ženy mlácené manžely a snažící se zbavit nechtěných kdovíkterých těhotenství, smutná za Indiány, z kterých se stali po kontaktu s naší civilizací alkoholici, smutná za děti, které přece musí mít záchvaty. Rozhodně bych knihu nedoporučila přátelům jako něco lehčího na čtení, i když za přečtení rozhodně stojí.