Vejce a já
Betty MacDonald
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Přidat komentář
Kniha plná sarkasmu, který mě nejednou pobavil. Bohužel si na mé poměry také dost stěžovala. Jinak je to ale vcelku pohodová oddechovka. 3*
Ze začátku osvěžující a pro mě překvapivý (rok 1945 a autorka žena) smysl pro humor a krásná hra se slovy. S přibývajícími stránkami je ale text čím dál víc monotónní.
Na můj vkus až příliš satiry a sarkasmu, prostě někdy je méně více. Samotný příběh je natolik poutavý, že toho humoru mohla autorka klidně ubrat. Chyběli mi také dialogy. Jinak hezké a příjemné počteníčko.
Je to zkrátka oddychovka pro zkrácení dlouhé chvíle trochou humorného vyprávění, kdy nemáte chuť na dlouhosáhlé tragické příběhy nebo filozofické romány. A je napsaná skvěle, vyprávění plyne rychle a autorka je mi sympatická. A co se týče toho, jestli vám kniha něco dá kromě pozvednutí nálady, pro mě je Betty MacDonaldová inspirací právě v tom, jak se dovede s obtížnými životními situacemi vyrovnat s humorem. A že jich bylo během jejího života víc, než jen těžký život na farmě.
Knihu jsem četla už podruhé. Je to vtipná oddychovka. Autorka úžasně a mile popisuje svou svéráznou rodinu i přátele aniž by je odsuzovala a na každém dokáže najít něco hezkého.
A mě se to líbilo, očekávání jsem vlastně ani moc neměla, protože humorné knihy nejsou můj žánr. Byla jsem však mile překvapena, nejlepší scéna byla, jak chtěla bábinka udělat uzel na pupeční šňůře, to mě hodně pobavilo. Není to humor jako takový, že byste se popadali za břicho, spíš to, jak autorka dokáže i vážné věci popsat s lehkostí a humorem, přesto, že život na slepičí farmě, kde vstáváte ve čtyři ráno, bez vodovodu, elektriky, se spoustou dalších zvířat, rozhodně není žádný med. Ale jinak jako hrozná doba, jsem ráda že žiju teď, kdy mám co kecat do toho kde a jak bude naše rodina žít, jakožto holka z města bych farmu prostě nedala.
Čtenářská výzva 2021: Kniha, jejíž hlavní hrdina pracuje se zvířaty.
Oddechová kniha, která se velmi dobře čte. Je tam několik úsměvných scén a to dává knize nějaké ty body navíc.
Tak tohle bylo šlápnutí vedle. V knize se řeší slepice, necitlivý manžel a to je asi tak vše. Žádná přidaná hodnota, zápletka, děj nikde. Ty dvě hvězdy a obdiv za to, že si autorka něco tak otevřeného dovolila napsat v době, kdy žena musela slepě poslouchat manžela.
Čtenářská výzva 2021. V podstatě ano - oddychový román, který vám párkrát vykouzlí úsměv na rtec. Kolikrát záleží hlavně na tom, jak moc se dokážete napojit na hlavní hrdinku, ale mě se to nějak nepovedlo. Uprostřed čtení jsem si uvědomil, že je to spíš sonda do života vidláků kdesi na (severo?)západě USA očividně před vynálezem civilizačních výdobytků typu tekoucí voda, hajzl v domě pod jednou střechou, zámky na dveřích apod. Takže na každý drobný úsměv a následovalo asi tak deset povzdechnutí a úšklebků.
Za vzpomínku stojí tak maximálně lov kuguára (puma, ne?) a kapitola poslední. A obě ve mě vyvolaly spíš rozporuplné reakce.
Chvilami humorny a chvilami civilny popis tazkeho zivota maleho farmara. Velmi casto sa ale knizka stavala dokumentom o totalnych vidlakoch drancujucich prirodu severozapadu USA - ako vystrihnutych z filmu Idiocracy.
Zaujimave bolo aj konstatovanie rozdielu medzi hrdymi indianmi literatury 19-teho storocia vs mentalne aj fyzicky postihnutymi alkoholikmi 20-teho storocia.
Musel jsem si to přeznačkovat z humoristického románu na historicko-zeměpisnou sondu, abych se dobral konce. Vědomí, že za rádoby veselým vyprávěním je osobní trápení autorky v nešťastném vztahu (manželství se brzy rozpadlo), mě pořád rušilo. Kniha u mě obstála jen jako (relativně) čtivý doklad o životě v konkrétním čase, na určitém místě a o tehdejším postavení žen. Opravdu mě udivuje, že právě takovou knihu u nás matky předávaly dcerám. Že čtení takové knihy pro ně nebylo sebetrýzněním. A že velké množství čtenářek knize stále vysolí vysoké hodnocení kvůli zábavnosti nebo „protože člověka dokáže pozvednout na duchu, rozesmát, uklidnit“. Kniha mi zkrátka přinesla víc poučení při čtení komentářů než při čtení jí samotné. I za to je třeba poděkovat.
Vybrala jsem si ji v rámci výzvy,jelikož ji mám v knihovně a jen jsem čekala na příležitost, až si tuhle velmi "nadčasovou" knihu znovu přečtu. Je to sázka na jistotu proti špatné náladě. Mám ji jako paperback z roku 1947, zakoupený někde v antikvariátu za pár korun a jde o moc povedený překlad.
Dokonalá kniha, kterou si s sebou beru pravidelně do nemocnice, protože člověka dokáže pozvednout na duchu, rozesmát, uklidnit.
Kniha obsahovala vtipné momenty, ale také celou řadu vycpávek. Četla se dobře a rychle, ale nejlepší a nejzajímavější byla poslední kapitola. Ta měla zabírat více prostoru.
(SPOILER) Dobre napísaná oddychová kniha, pri ktorej som sa niekoľko krát nahlas zasmiala. Až som si pripadala oproti hlavným hrdinom neskutočne lenivá a pohodlná. Veľmi mi pripomínala knihu Když v ráji pršelo, s tým rozdielom, že na vzťahu hlavnej hrdinky s jej manžela mi už od zažiatku prišlo niečo divné. Akoby ju bral ako slúžku a neprejavoval city. Neskôr som sa dozvedela, že sa manželstvo rozpadlo z dovodu jeho násilníckej povahy a alkoholizmu. Čítala som ju na odporučenie kamarádky a zároveň sa mi hodila do výzvy a neľutujem. Knižka mala občas slabšie a nudnejšie pasáže, preto uberám jednu hviezdičku.
Tato kniha od Betty MacDonaldové, je prodchnuta porozuměním pro lidské slabosti, které dodávají jejímu humornému způsobu vyprávění a ironickému pohledu, zvláštní důvěrnou atmosféru, kterou si mojí pozornost rozhodně získala...
Kniha je obsahem rozdělena do několika částí, které díky trefným kapitolám dost často vyčarují úsměv ve tváři.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Biografický román autorky série o kouzlech malé paní Láryfáry. Tenokrát ale píše o sobě, svém životě na farmě mezi zvířaty, potom i rodinou, používá britský humor, který nemusí být českým čtenářům známý.