Věc Makropulos
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166/bmid_vec-makropulos-bcx-166.jpg
4
1164
166
Komedie o třech dějstvích uvedená poprvé v roce 1922 na scéně Vinohradského divadla, kde byl Karel Čapek dramaturgem. Podnětem k jejímu vzniku byla teorie profesora Mečnikova, že stárnutí je autointoxikace organismu. Dlouhověkost líčí, slovy autora, jako „stav velmi málo ideální a dokonce velmi málo žádaný“.
Přidat komentář
Jako komedie to na mne rozhodně nepůsobilo. Každopádně krásně napsaná hra, o něco víc mne zaujala než R.U.R. Ono je to asi z nějakého důvodu, že se nedožíváme tolika let, možná bychom se právě tak jako Emilia akorát unudili, a na ničem a na nikom by nám nezáleželo. Stáří se neubráníme, takže místo marných snah se mu ubránit bychom se ho měli naučit přijmout a stárnout umět s grácií ;-)
Asi všechno už bylo řečeno níže. Právě pomíjivost a krátkost života dodává hodnotu všemu, co je pro člověka důležité.
"A kdyby měla recept na tak dlouhatánský život, co by s ním dělala?"
"Nevím."
"Že bys to dala všem lidem?"
"Já nevím. Byli by šťastnější, kdyby tak dlouho žili?"
"Lidé nejsou nikdy lepší."
"Hlupáci, vy jste tak šťastni! Je to až protivné, jak jste šťastni! A všecko jen pro tu pitomou náhodu, že brzo umřete! Všecko vás zajímá jako opice! Ve všecko věříte, věříte v lásku, v sebe, ve ctnost, v pokrok, v lidstvo, já nevím v co, já nevím v co! Ty věříš v rozkoš, Maxi, ty Kristinko, věříš v lásku a věrnost. Ty věříš v sílu. Ty věříš v samé hlouposti, Vítku. Každý, každý, každý v něco věří! Vám se to žije, vy… blázni!"
"Ale dovolte, vždyť přece jsou… vyšší hodnoty…ideály… úkoly…"
"Jsou, ale jen pro vás. Jak vám to mám říci? Je snad láska, ale je jenom ve vás. Jakmile není ve vás, není nikde, není vůbec žádná láska… nikde ve vesmíru… Člověk nemůže milovat tři sta let. Ani doufat, ani tvořit, ani se dívat tři sta let. Nevydrží to. Všecko omrzí. Omrzí být dobrý a omrzí být špatný. Nebe i země tě omrzí. A pak vidíš, že to vlastně není. Není nic. Ani hřích, ani bolest, ani země, vůbec nic. Jen to je, co má nějakou cenu. A pro vás má všecko cenu. Ó bože, já byla jako vy! Já byla děvce, já byla dáma, já byla šťastná, já já byla člověk!"
Už jen pro tenhle krátký úryvek stálo za to číst ...
... v jedné větě to naprosto dokonale shrnul v komentáři pode mnou borsalino_csfd.
Hodně zajímavá hříčka o nesmrtelnosti, lákavém elixíru mládí, ale přitom odhalující, že smysl života je dán právě jeho relativně krátkou dobou.
Karel Čapek a já, to nikdy nebyla záležitost hit or miss, totiž že bych jeho díla buď zbožňoval nebo nenáviděl. Nikdy jsem zvlášť nepřilnul k žádnýmu jeho počinu, byť se dotýká vždycky látky zajímavý a zpracovává jí povětšinou umně. Tohle drama je přesnou ukázkou toho, proč mám k Čapkovi takovej vztah. On spoustu témat určitym způsobem naťukne a pak zpracovává s jistou mírou naivity. A v jinejch dílech mi to pořád skřípe, ale alespoň je z toho pěkně cítit jeho pověstný humanismus. Tady z toho však pramení jasnej prvoplán. Bohatý téma rozpitvaný do kratičkých úvah a nic z toho, ale především postavy jako archetypy, láska informovaná výlučně skrze dialogy a příběh ohnutý okolo potřeb vyprávění a ne naopak. Jestli bych jedno dílo od Karla Čapka označil za vyloženě odfláknuté, bylo by to tohle.
Toto Čapkovo dílo by se dalo rozdělit na dvě části. V první se věnuje právničině a právnickým kličkám, kdy se řeší dávný majetnický spor mezi dvěma rody. Ke konci se ale dostává do úplně jiné roviny, kdy nějaký spor jde stranou a autor řeší otázku, jak by člověk naložil s přidanými léty. Řekněme, kdyby člověk mohl žít nějakých těch tři sta let. Bylo by to dost? Nebo naopak příliš? A především, kdo by takový kámen mudrců zneužil jako první… Bylo by to v současnosti jiné?
První dvě dějství jsou taková "nevinná", ale ze závěru knihy, kdy postavy přemýšlí o věčném životě, si chtě nechtě každý něco odnese. Právě tato část mě z celé hry pohltila nejvíc. Výborná věc, tato hra.
Čapek je prostě úžasný autor a psaní mu opravdu šlo. Zatím vše, co jsem od něj četla mohu doporučit.
můj nejoblíbenější Čapek. Úžasný příběh, vtipné dialogy, docela smutný přesah... Kdo je hudebně založený, určitě by měl vidět i Janáčkovu operu, mně osobně se nejvíce líbila ta s naší skvělou Gabrielou Beňačkovou.
Nejlepší je knihu přečíst a poté, když ji máte ještě v živé paměti, jít do divadla. Prostě vám vezme dech! Já osobně byla v Klicperově divadle v Hradci Králové, kde ji ztvárnila Sedlárová. A to je panečku něco!!
Kniha mně příjemně překvapila, protože byla opravdu čtivá a dobře propracovaná. Něco málo jsem nepochytila, ale celkový děj je srozumitelný. Patří mezi mé české nejoblíběnější knihy. Kdo čte klasiku určitě přečíst. Na zamyšlení i pobavení.
Velice zajímavá hra, která se zásadním způsobem vyjadřuje ke smyslu neustálého hledání věčného mládí či života za pomoci v podstatě náhodného setkání slavné ženy a její minulosti. Tato postava přicházející jakoby z jiného světa vnáší svou dokonalostí jistý neklid do duší ostatních, kteří pomalu odhalují tajemství, jejž skrývá. Ukazuje v plné nahotě celkem logické dopady její situace na způsob a stav jejího myšlení a nakonec vrcholí úplným odhalením záhadné skutečnosti, která dává do rukou lidí mocný nástroj, jehož prospěšnost je stejně nesporná jako strach z něj. 90 %
"Tak vidíte, věčný život! Kdybychom mysleli na rození… místo na smrt… Život není krátký. Pokud můžeme být příčinou života…“ Nejúžasnější pasáž. Opravdu stojí za chvíli času, kniha není náročná na četbu :)
Pěkná krátká hra k zamyšlení o nesmrtelnosti a co se může stát, pokud jí má jen někdo... jen nevím proč je to komedie, asi mi něco někde uniklo ;-(
Opravdu to člověka nutí, aby se zamyslel nad nesmrtelností. K čemu by nám byla? Veškeré věci, které nám dělají radost mají větší cenu díky své pomíjivosti. V nekonečném životě by vše ztratilo svůj význam. A jak to naznačil Čapek, zbyla by jen bezbřehá nuda, nuda ze života. I přes to se hlavní hrdinka bojí smrti, protože nezná nic jiného než život.
Večný život a mladosť? Myslím, že táto otázka vyvstane na mysli každému z nás.
Keď sa hlbšie zamyslíme, tak prídeme na to, že človek počas života a pribúdaním veku, na večný život mení názor. Skúste položiť otázku dieťaťu a starému človeku. Vopred si viem predstaviť odpoveď, ktorú dostanete. A Čapek tému nesmrteľnosti dokonale predviedol na postave Emilii Marty. Večnosť je otravná a všetko trvalé nám zovšednie a stráca zmysel, aj keď sa jedná o samotný život.
„EMILIA: Vy jste tak blízko všeho! Pro vás má všecko smysl! Pro vás má všecko nějakou cenu, protože za těch pár let toho ani dost neužijete… Oh můj bože, kdybych jen jednou ještě (Lomí rukama.) Hlupáci, vy jste tak šťastni! Je to až protivné, jak jste šťastni! A všecko jen pro tu pitomou náhodu, že brzo umřete! Všecko vás zajímá jako opice! Ve všecko věříte, věříte v lásku, v sebe, ve ctnost, v pokrok, v lidstvo, já nevím v co, já nevím v co! Ty věříš v rozkoš, Maxi, ty Kristinko, věříš v lásku a věrnost. Ty věříš v sílu. Ty věříš v samé hlouposti, Vítku. Každý, každý, každý v něco věří! Vám se to žije, vy… blázni!“
Má věčný život nějaký smysl, má nějakou cenu, stojí vůbec za to?! S těmito otázkami se čtenář Věci Makropulos dříve nebo později potká. Jistě dlouhověkost by měla svá pro a proti, ale co převáží ?! Je podstatnější to, že můžete žít tak dlouho, že se můžete naučit všemu čemu chcete, že můžete navštívit všechna ta úžasná místa, co jich svět nabízí a zažít tolik zážitků, že na ně jeden život nestačí? Nebo za dlouhověkost prostě zaplatíte nudou, všední šedí, která vám veškerou tu radost ze života, která vám byla dána, prostě sebere a vy už nežijete a jen pustě přežíváte?! Nemáte už sny, cíle, ani plány. Nic vás nebaví, tak už jste schopní jen světem kolem sebe pohrdat a pohrdáte i sami sebou. Stojí to za to?!
Elina Makropulová se k receptu na dlouhověkost dostala spíše náhodou než vlastním přičiněním. Z mladé dívky se stala žena, která si život užívala plnými doušky, občas možná až nemístně, nicméně život jako takový pro ni už po čase ztratil význam a smysl. Přesto se slepě dál poutala k dlouhověkosti, protože nic kromě života (spíše snad přežívání) neznala a ze smrti měla strach.
Pohled mladší generace na život a jeho cenu se tu také objevuje. Prvním případem je postava Janka, byť je to pohled tragický. Druhým je pak Kristina, která se nebojí rozhodnutí, co s receptem na dlouhověkost vlastně udělat.
Pohled starší generace (skupinky silných mužů v tomto případě) mi přišel místy spíše humorný, alespoň pan Kolenatý to bral spíše s humorem a ironií. Pan Vítek v tomto objevu viděl dar pro lidstvo – otázka je, zda by o to lidstvo vůbec stálo a zda by toho jak má lidstvo ve zvyku nezneužilo, no a pan Prus se rozhodl tvořit elitu a jeho názory působily až nebezpečně…Nicméně u těchto jejich úvah si čtenář mohl udělat obrázek, co jsou vlastně zač.
Po rozhovoru s Emilií si však všichni přítomní začali klást otázky, zda to za to stojí, jestli je to dar nebo naopak prokletí a hezky to nakonec vyjádřil překvapivě sám pan Prus :
„PRUS: Tak vidíte, věčný život! Kdybychom mysleli na rození… místo na smrt… Život není krátký. Pokud můžeme být příčinou života…“
Co dodat - další Čapkova hra, která stojí za přečtení, není náročná, není dlouhá, místy vtipná a určitě se u ní zase zamyslíte, minimálně nad tím, jestli byste sami chtěli žít věčně nebo ne…
Štítky knihy
tajemství divadlo dědictví rozhlasové zpracování herečky nesmrtelnost
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha Věc Makropulos je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 1 881x |
| Čtenářské výzvě | 271x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 314x |
| Chystám se číst | 230x |
| Chci si koupit | 26x |
| dalších seznamech | 11x |
Nejdřív to začíná relativně nudně, samé právnické řeči, termíny a kličky. Později se to přehoupne až do myšlenky hrající si na boha. Však co jiného to taky je, když se dohadují komu by nesmrtelnost, nebo minimálně dlouhověkost povolili? Zároveň to ale člověka nutí přemýšlet, zda by nesmrtelnost skutečně stála za to a jaké by měla následky.