Válka nemá ženskou tvář

Válka nemá ženskou tvář https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368386/bmid_valka-nema-zenskou-tvar-MId-368386.jpg 5 267 64
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Válka nemá ženskou tvář je knižní prvotinou pozdější laureátky Nobelovy ceny. Světlana Alexijevičová, tehdy třicetiletá, při jejím psaní poprvé použila žánr, který ji později proslavil a o němž někteří kritici hovoří jako o „románu hlasů“, poprvé zde sestavila text z autentických úryvků rozhovorů, jež vedla se svými hrdinkami. Autorka po čtyři roky jezdila s magnetofonem po Sovětském svazu a hovořila se stovkami žen, které bojovaly ve Velké vlastenecké válce. Všechny se přihlásily do Rudé armády dobrovolně a většina z nich ve velmi mladém věku šestnácti, sedmnácti let. Mozaika jejich vzpomínek ukazuje nehrdinskou stranu války, vypráví o špíně, zimě, hladu, sexuálním násilí, o utrpení a všudypřítomném stínu smrti. Je nepatetická, hluboce lidská a vydává působivé protiválečné svědectví. Válka nemá ženskou tvář byla v Sovětském svazu vydaná poprvé časopisecky v roce 1984, o rok později následovalo knižní vydání a v roce 1986 vyšel rovněž její český překlad. Tato vydání však byla poznamenána řadou cenzorských zásahů. A tak se Alexijevičová ke své první knize po osmnácti letech znovu vrátila a zcela ji přepracovala: zrekonstruovala části, jež padly za oběť cenzuře, doplnila materiály, které si v době prvního vydání ještě sama nedovolila zařadit, přibyl rovněž zápis jejího rozhovoru s cenzorem a úryvky z vlastního deníku z doby, kdy kniha vznikala. V roce 2002 pak vyšla kniha v nové, definitivní podobě. Během patnácti let byla vydána ve 44 zemích a stala se autorčiným vůbec nejúspěšnějším dílem.... celý text

Literatura faktu Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: , Pistorius & Olšanská
Originální název:

У войны - не женское лицо (U vojny ně ženskoje lico) , 1984


více info...

Komentáře 64

Recenze 5

Hvězdičky 267

Přidat komentář
Jája92
04.12.2016 4 z 5
Jája92

Velmi zajímavá kniha, kdy jsem měla možnost nahlédnout na válku z jiné stránky.

Koňadra
25.07.2016 5 z 5
Koňadra

Pre mňa jedna nádherná, dojemná knižôčka. Roky sa na mňa pomaly lepia čriepky, drobné úlomky poznávania toho, čo sami Rusi nazývajú "Ruskou dušou". Nie, samozrejme nie som znalcom ruskej duše, nakoniec ani Pánbožko by to nevedel popísať, definovat, asi sa to dá len skúsiť "nacítiť". Keby príbehy obsiahnuté v knižke rozprávali príslušníčky iného národa, neveril by som im. Ani opisy vojny, ani ich deklarovanej motivácii. Ale Ruskám a Bieloruskám som to veril. Veril. Bolo to rusky patetické, pritom hlboké, dojemné a svojim osobitým spôsobom strhujúce. A ... predčilo to moje očakávania.

Salonka
29.06.2016 3 z 5
Salonka

„Ženy vidia svojsky, ženy si pamätajú svojsky. Ich vojna má farbu a chuť.“ Tak hovorí autorka tejto knihy, Svetlana Alexijevič. Odhodlane precestovala Sovietsky zväz a dala dohromady výpovede žien, ktoré sa osobne zúčastnili bojov druhej svetovej vojny. Je to fajn, pretože (aj) o (tejto) vojne treba hovoriť, treba ju pripomínať... všetko je dôležité, samozrejme, spoločensko-politická katalýza vzniku, ideologické základy, samotný priebeh, vojenská taktika a operácie, výzbroj a výstroj, holokaust... ale netreba zabúdať na drobný a zároveň veľký ľudský aspekt – jednotlivca vo vojne, ženu vo vojne. Nuž a za kým ísť, ak nie za tými, ktorí ju zažili? Aké lepšie memento možno zachovať pre budúcnosť?

V duchu sa na vojnu vracajú ženy, ktoré prežili v prvej línii, tam, odkiaľ ani pre mužov často nebolo návratu. Bolo potrebné sa brániť, útočiť a opäť brániť – vojna je krutá a smrť vtedy so záľubou a širokým rozmachom kosí na všetkých frontoch. Spoznávame ženy zastávajúce všetky možné úlohy pri obetovaní sa pre obranu vlasti (otázku, aká skutočne bola tá ich vlasť, matička Rus, nechávam bokom), pre svoje rodiny, pre záchranu vojakov či opateru ranených, partizánsku činnosť... Nemá význam všetko vymenúvať, každá funkcia zaváži a každá ruka sa počíta.
Autorka pozbierala spomienky žien, ich slzy, bôle, ale aj jednoduchú a čistú ženskú či materskú radosť (u tých šťastnejších). Spomienky neotupené časom, o to krehkejšie a jasnejšie.

Odporúčam každému, koho (podobne ako mňa) fascinuje kaleidoskop rozmanitých osudov účastníkov druhej svetovej vojny. Zároveň odporúčam čitateľom bez rozdielu skúsiť sa vžiť do situácií, v akých sa ženy (už v mladom, ba detskom veku) vo vojne ocitali. Totálne vytrhnuté z bezpečia, blízkosti milovaných najbližších, svojich istôt, plánov do budúcnosti... náhle vystavené smrti, ktorá sa im celé tie prekliate roky dychtivo škerila priamo do tvárí. Zrazu nemať prakticky nič len holý život, jednu zavšivavenú uniformu, zbraň a kúsok chleba vo vrecku. Nonsens. Ale prekonali strach, zaťali zuby a vykročili. Bojovali, trpeli, liečili, obveseľovali, ľúbili.
Ženská odvaha je často ohromnejšia než mužská.

Radka_p
22.06.2016 5 z 5
Radka_p

Niečo úplne iné som čakala od tejto knihy, strach z vojny, snahu vyhnúť sa narukovaniu, nenávisť.....ale dostala som úplný opak. Neskutočnú hrdosť a lásku k vlasti, túžbu ísť brániť svoju krajinu, prekonávanie ľudských možností a nespočetne veľa osudov žien, ktorých mená som si až nedovolila neprečítať celé. Ťažko a zároveň ľahko sa čítala táto kniha, napísaná bola veľmi čtivo ale samotný obsah bol veľmi ťažký na to, aby sa kniha dala prečítať za pár chvíľ, nešlo to, už len z úcty k ženám, ktorých vojnové životy kniha zachytávala.