Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
Novinka autorky světových bestsellerů Sedmilhářky a Manželovo tajemství! Tříčlenná rodina, manželský pár, dva nezadaní muži a dvě rozvedené ženy – ti všichni se scházejí na desetidenním léčebném pobytu v luxusních lázních uprostřed pustiny. Důvody, které sem tyto navzájem úplně cizí lidi přivedly, jsou stejně rozmanité jako oni: nejrůznější tělesné neduhy, psychické bloky, duševní vyčerpání… stačí si jen vybrat. Jsou však na správném místě? Na stránkách TripAdvisoru totiž na tohle zařízení jedni pějí ódy a slibují od něj zázraky, zatímco druzí před ním důrazně varují, a našich devět nových hostů hned po příjezdu zjišťuje, že některé zdejší léčebné postupy jsou přinejmenším hodně netradiční…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Nine perfect strangers , 2018
více info...
Přidat komentář
Někdo tu psal, že autorka umí člověka dovést k zamyšlení nad životem. To mohu potvrdit. Někde v polovině knihy jsem se objednala ke kadeřnici :-D
Jinak krásná práce, i první "seznamovací" polovina.
Zajímavé téma a prostředí...ale velmi neděle zpracováno...slané zápletka...Ocenit sms mohu jen.popis dramatu rodiny Zoe a Zacha
To, co máme na Liane rádi, v této knize určitě najdeme. Ale napsala i lepší, ale také horší, takže spíš takový průměr. Je to zase trochu jiné prostředí, zase trochu jiní blázni a perfektní vykreslení a pestrost postav. Moc příjemné čtení.
Odpočinková knížka. Na Liane Moriarty mám ráda její vykreslení postav. Dokáže vtáhnout do děje, oslovit člověka, vést jej k zamyšlení nad životem. Čtení mě bavilo, ale je pravda, že Manželovo tajemství a Na co Alice zapomněla byly lepší.
Na knížku jsem se těšila moc, mám všechny její knihy. Za mě kniha nebyla špatná, ale ani nijak výjimečná. Její předchozí knihy jsou lepší ( zvláště Alice a Manzelovo tajemství). Kniha je zajímavá, w není tak chytlavá. Obálka se mi líbí.
Opravdu to psala Liane ? Je to jiné než její předcházející knihy. Dokonce mi připadalo, že v osobě Franchez popisuje trochu sebe. Děj v některých kapitolách se až po stranu 250 poklidně vinul, seznamovali jsme se s předcházejícím životem devíti účastníků léčebného pobytu, s jejich starostmi, traumaty a nadějemi. Příjemný pobyt v luxusních lázních se posléze změnil, když hosté zjistili, že jsou zamčeni, odříznuti od světa a ohrožování zřejmě šílencem......??? Ke konci jsem se u kratinkých kapitol pobavila a zasmála a závěr byl přesně takový, jaký od Liane očekáváme.
Tahle kniha od autorky byla trošku slabší. Chvíli jsem si říkala, že tohle nepíše moje oblíbená spisovatelka, ale někdo jiný. Snad další kniha bude lepší...
Ke čtení jsem se musela nutit, všechno bylo až tak nereálné, prostě tento příběh za mě ne.. škoda
Kdybych knihu nedostala, asi už bych po této autorce znovu nesáhla. Ale bylo to lepší než jsem čekala, měla jsem chuť číst dál a dozvědět se, jak bude vše pokračovat. Přesto je za mě její Manželovo tajemství stále top a další její knihy ve mě nic nezanechaly.
Kniha mě moc neoslovila, měla jsem problém se začíst, žádné napétí se nekonalo a tak nějak jsem se těšila na konec.
Přes mnohé negativní názory, které se zde objevují, za sebe musím chválit. Zábavné, přitom psychologicky skvěle podchycené postavy a jejich reakce na neočekávané situace, osudy lidí takové, které mohou potkat nás nebo našeho známého, souseda... Výnikající pochopení postav, příjemné svěží čtení. A happyend na závěr? Vždyť sama autorka se mu trochu směje, jak jinak by to mělo skončit, ptá se milého čtenáře. Cítila jsem v tom trošku sebeironie, vždyť i jednou z postav je úspěšná spisovatelka romantických románů, až do chvíle, kdy její žánr přestává být žádaný. Neviděla jsem snad v postavě Frances něco, co by mohlo vycházet ze samotné Liane Moriarty? S přihlédnutím k drobným úsměškům v posledních kapitolkách mám pocit, že ano....
Na 5 hvězdiček to sice není, ale pořád je to má milovaná Liane. Nejednou mě pobavila, vyděsila, zklamala a šokovala. Postava Máši byla fakt pěkné psycho. A celkově se mi líbilo, že mezi 9 cizími lidmi bylo tolik různorodostí a zajímavých osudů. A tu hvězdičku možná strhávám za ten průhledný happy end s Frances.
Byly tam světlé chvilky, ale na Moriarty je to málo. Takové normální příběhy v neobvyklém prostředí.
Bože, a tohle bylo jako co. Po nepředstavitelném trápení mám konečně dočteno a musím říct, že to bylo velké šlápnutí vedle. Celé to bylo táhlé, nudné a od půlky hodně psychedelické. Přišlo mi to jako, když autorka za každou cenu chtěla vymyslet něco skandálního.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2014 | Manželovo tajemství |
2017 | Sedmilhářky |
2015 | Na co Alice zapomněla |
2016 | Tři přání |
2017 | Šílené výčitky |
Tentokrát mě kniha vůbec neoslovila, stěží jsem jí dočetla.