Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245/bmid_tri-kamaradi-a2k-245.png
5
3199
3199
Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila, a právě kamarádství a láska muže k ženě, opravdová láska bez frází a patosu, obyčejná, silná, ohrožená nepřízní osudu je to, pro co stojí za to žít.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2006 , Ikar (ČR)Originální název:
Drei Kameraden , 1937
více info...
Přidat komentář
Kniha mě docela zklamala. Byla jsem nadšená z "Na západní frontě klid" a po hodnocení a doporučení ostatních jsem měla asi příliš velké očekávání. Ze začátku to byl je holý popis ve stylu "někam jsme jeli a pak jsme jeli zpátky...", takže jsem byla opravdu nemile překvapená. Závěr byl emotivní, trochu vylepšil dojem z knihy, ale celkově jsem dost na rozpacích.
První kniha, kterou jsem od autora četla a hned si mě získal. Tři kamarádi jsou tak nádherný, citlivý příběh. A ty myšlenky, jimiž je příběh protknut - úžasné! Mistr slova a filosof lidské duše...
EMR je můj nejoblíbenější spisovatel, kterému zazlívám jen jednu jedinou věc, a to, že toho nenapsal víc. Na západní frontě klid je sice jeho pravděpodobně nejznámější román, pro mě ale není nejlepší, tím jsou právě Tři kamarádi. Vracet se k nim můžu stále znova, vždycky je budu číst rád a nikdy se mi neokoukají.
Odedávna moje stálice. Jako sám E.M.R. - Kniha o kamarádství v tom ryzím slova smyslu. Německo po první světové válce. Tři kamarádi a Pat... Tři kamarádi a Karel - strašidlo silnic... Skvostný náhodný "závod" Karla s buickem hned na prvních stránkách knihy, samozřejmě vítězný, ač to tak zpočátku vůbec nevypadá. Protože - cituji: "Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném výtvoru bije velké srdce závodního motoru." Tato příhoda vrcholí seznámením s Pat, která se později stává osudovou láskou Robbyho. Ač do přátelství mužů vstupuje žena, zůstává jejich vztah neovlivněn. Potvrzuje to, při recidivě nemoci Pat a jejím pobytu v tuberkulózním sanatoriu, znovu úžasný projev kamarádství, když Köster (už po tragické a nešťastné smrti Lenze) prodává milovaného Karla, aby měli peníze na léčbu Pat. Marně, v závěru knihy Pat umírá.
Pro mne jeden z nejlepších, pokud ne vůbec nejlepší, románů E.M.R. Skvěle napsané situace, někdy komické, někdy trochu dramatické a to jak se tři kamarádi, díky svému přátelství, vypořádávají s nepřízní osudu v poválečném Německu je důvodem, proč jsem knihu četl už několikrát a jak jsem napsal v úvodu, je mojí "stálicí".
Moje první auto - Škoda Populár z roku 1934 se nemohlo jmenovat jinak. :-)
Ze začátku jsem se nějak nemohla začíst, pořád jsem si říkala, že knihu o autech, alkoholu a ztracených existencích asi nedočtu. Jsem ráda, že jsem vyčkala, abych mohla naplno pochopit těžkou meziválečnou dobu, kdy se lidé pokoušeli přežít každý jednotlivý den. Do toho pomalu vstoupila nádherná Pat, která změnila život všem hlavním aktérům a naplnila jedno srdce obrovskou láskou. Nejvíc mi utkvěla v hlavě tato slova, která naplno vystihují podstatu této knihy: „Tu však jsem náhle viděl,že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!“
No, už snad to nikdy číst nechci. Velmi dobrá kniha, postupná gradace, nemám slov. Geniální. To co tahle knížka dokazuje je úžasné. Jak Remarque dokaze zachytit do tak krátké knížky tolik pocitů a takovou beznaděj, která je nepředstavitelné umrlčí pro mě jako čtenáře. Byl jsem do toho vtažen takovým způsobem, že v posledních kapitolách se můj náhled na tu knížku měnil že šťastného na velmi pochmurný a beznadějný a ne že by to takhle probíhalo ale střídalo se to doslova s pocity Pat. Geniální. O třídu víš jak na západní frontě klid a cesta zpátky.
prekrásna kniha. Ešte aj po prečítaní knihy som bola asi dva mesiace mimo. Niektoré diela ostatnú v srdci navždy, pre mňa práve toto.
Až na některá hluchá místa, zvláště ze začátku knihy, pěkné počtení.
Konec knihy jsem tušila už tak od poloviny a čekala, kdy se něco změní, jelikož se většinou ve svých závěrech mýlím. Bohužel tentokrát ne. Ale ne vše může mít šťastný konec.
Remarque dokáže krásně popsat úplně obyčejný meziválečný život.
Knihu jsem četla jako náctiletá a doporučila bych ji jako odpověď na otázku : Jaká je hodnota slova přátelství .
Krásná kniha o lásce, přátelství, ale bohužel také smrti. Věrně zachycuje pocity lidí poválečné doby - žít ze dne na den, nic nemá cenu, na smrt je nazíráno takřka bez emocí.. v dnešní době by takové lidi pomalu zavřeli do blázince...
Příběh přátel živořících v poválečné době, kteří se snaží vypořádat se současností. Nejde o knihu s nějak výraznou zápletkou, spíše o záznam běhu každodenního života tří přátel a jejich známých, kteří všichni spíše přežívají, než aby žili. Hlavní hrdina, jehož denním chlebe je pití, se pohybuje ve společnosti prostitutek a dalších jakýchsi marných lidí. Od začátku čtení kniha působí velice smutně, melancholicky a to i tehdy, když se hrdinům dějí i dobré věci. Prostě tak nějak tušíte, že něco nedopadne dobře. Na můj vkus je kniha psána tak nějak vláčně, nezajímavě. Pasáže přinášející nějaký zvrat, napětí, tragické události jsou z pohledu hlavního hrdiny vyprávěny tak nezáživně, jako by se ho to ani netýkalo, jako by ani nic necítil. Kniha se četla dobře, ale čekala jsem trochu větší prožitek.
Klasickou beletrii nečtu, ale určitě se k ní více upnu. Krásný příběh přátelství, soudržnosti a odhodlání v těžkém období plném strádání a nejisté budoucnosti.
Celý román je nasycen smutkem, neschopností normálně žít, po tom co válka poznamenala tři kamarády - a další miliony lidí. Robby se zamiluje do půvabné Pat a v počátku je ochromen láskou - je ochromen tím, že může být na světě krásně a že se to děje právě jemu. Po nějaké době však zjišťuje křehkost okamžiku, protože se dovídá o nemoci kterou Patricie tají. Pat musí odjet do sanatoria. Robbyho pojí přátelství s Ottou a Gottfriedem, provozují společně automobilový servis. Je však těžké sehnat zakázky v poválečné pracovní krizi. Snaží se přivydělat si závoděním s jejich milovaným Karlem nebo příležitostným taxikařením, ale časy jsou čím dál těžší.
Myslím si, že Remarque dokázal nastínit poválečnou atmosféru beznaděje, naplněnou strachem o práci a myšlenkou na to, jak těžké je objevit radost z prostého bytí. Zaroveň zachycuje jedno z nejpevnějších přátelství třech kamarádů...
Neřadím se k odpůrcům ani přívržencům tohoto románu, každopádně jsem byl příjemně překvapený tím, jak dovedně je zde vylíčena atmosféra marnosti a beznaděje tehdejší doby. Přestože příběh plyne více méně pomalu bez výraznějších dějových zvratů a závěr je dost předvídatelný, celkově to hodnotím jako zdařilé dílo.
Taková škoda, že se Remarque nedokázal vyhnout místy až přílišné a otravné patetičnosti. Jinak by to byl velmi dobrý příběh o přátelství veteránů z 1. světové války odehrávající se v době hospodářské krize. Co se dá dělat. Holt už to tak napsal a já si můžu leda tak povzdechnout. I tak ale patří kniha k tomu lepšímu ve světové literatuře.
Myslel jsem si, že Remarque je mistr zákopů a nic jiného, takže jsem byl hodně překvapený. Co se míry "klišé" a romantičnosti týče, knížka pravděpodobně nevybočuje nijak zvlášť z řady podobných děl. Snad ale proto, že tenhle žánr nečtu příliš často, a snad i proto, že na mě hodně silně zapůsobila osmá kapitola, dávám full house.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Přestože název knihy mě dlouhou dobu spíše odrazoval, přestože Remarquovy příběhy jsou si podobné jako vejce vejci, přestože ty nejlíp hodnocené tituly nebývají vždy ty nejlepší, přestože je děsivě pravdivé, že taková Díla vznikala bohužel díky žité hororové skutečnosti... Přesto jde o skvělý, jedinečný, neopakovatelný děj, který mě hluboce zasáhl a navždy ve mně zůstane.