Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6594
6594
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Paní Mornštajnová je skvělá spisovatelka. Moc jsem se na další knihu těšila. A dostala jsem to, co jsem očekávala. Parádní čtení. Ty příběhy jsou tak opravdové. Takhle umět psát.... Děkujeme.
Paní Mornštajnová je prostě mistryně vypravěčka... Miluju tyhle zdánlivě obyčejné příběhy, ve kterých je toho ale tolik mezi řádky! Ani tento příběh mě v ničem nezklamal.
Tato velmi očekávaná kniha od paní Mornštajnové byla sázka na jistotu. Po přečtení Hany a Hotýlku jsem si byla jistá, že nebudu zklamaná. A musím říct, že rozhodně nejsem!
Opět paní Mornštajnová zvládla skvěle popsat vlastnosti, povahy a události postav na méně než 300 stránkách. Opět smekám!!
Tento příběh budu muset chvíli vstřebávat stejně jako Hanu. Je to skvělé, upřímné, bez chyby.
Při čtení jsem nevěděla, zda mám otce Svatopluka nesnášet nebo ho mít ráda a litovat ho. Bohdanu jsem naopak měla ráda a litovala od samého začátku. Především musím vyzdvihnout to, jak jsou dokonale rozlišeny kapitoly o otci a o dceři. Otec je popisován z třetí osoby, dcera “píše sama o sobě”. Výborný nápad!
Sečteno, podtrženo... tato kniha si zaslouží velkou slávu, OBŘÍCH PĚT HVĚZD a hlavně místo v mé knihovně a srdci. Jednou bych chtěla umět psát stejně jako paní Alena.
P.S.: “Doufám moje oblíbená autorko, že napíšete něco dalšího! Budu se těšit!”
Skvěle napsaná kniha vyprávěná ve dvou časových liniích dvěmi postavami. Na začátku trochu chaos, ale pak se zorientujete a začnete si v hlavě sestavovat, co se vlastně stalo, kdo je kdo... některé věci vám dojdou až ke konci a to vás pak nutí knihu znovu číst od začátku. Za mě super knížka, kterou přečtete na jeden zátah.
Precteno jedním dechem... od knihy se nadalo odejít a autorka opět nezklamala... nuti vás to číst pořad dal a čekat jakto vlastně bude a jak to vlastně bylo... děkuji za tuto knihu, našla sem v ni mnoho.. doporučuji.
Takhle, za přečtení ta kniha určitě stojí a hlavně oceňuji, že se spisovatelka chopila i něčeho trochu jiného a není to pořád to stejné. Na stranu druhou se mi předchozí díla Mornštajnové líbila trochu více, velkou roli v tom hrají charaktery postav, které mi přišly příliš obyčejné a nepřirostly mi tolik k srdci. Chvilku mi dokonce trvalo než jsem se začetla (což není u této autorky zvykem), ale nakonec mě přece jenom kniha pohltila a já cítila onu známou tíhu u srdce nad křehkostí lidského života....
Čtivý kousek, který se dá sfouknout během jednoho dne a člověk nemá rozhodně pocit, že ho promarnil. Ale už teď vím, že se mi nevryla pod kůži, tak jako Slepá mapa nebo Hana. Hodně mi připomína autorčin Hotýlek, kde jsem ocenila, tak jako tady, spletitý příběh, záběr skrze totalitní režimy a pestrost jazyka, který je autorčinou hlavní doménou, ale přesto mi tam celou dobu scházela nějaká přidaná hodnota. Což ale neubírá plnému hodnocení, protože i když vím, že nebudu nad knihou přemýšlet ještě další týden, dnes večer mi určitě nedá spát.
Na knihu jsem se moc těšila a opět splnila očekávání.
Opět skvěle napsaný příběh obyčejných lidí a jejich životech.
Nedovolím si srovnávat s žádnou předchozí knihou paní Mornštajnové, protože každá je svým způsobem jedinečná.
Autorka to zkrátka umí napsat velmi čtivě :))
Doporučuji
Skvělá kniha. Příběh velmi zajímavý a čtivý, nechyběly emoce, napětí a potřeba číst až do konce.
Myslím, že Alena Mornštajnová opět dokázala, že psát prostě umí. Moc se mi líbí kompozice jejích příběhů, které nejsou jednoduše chronologické, ale pracují s retrospekcí. Časová mozaika se v jejích knihách postupně skládá, vysvětluje, co dotvářelo charaktery jednotlivých postav a jak je osud (často dosti pohnutý) formoval nebo přímo zdeformoval. Nejinak je tomu i v knížce Tiché roky.
Přečtena za 6 hodin, což asi mluví za vše :) Hana je perfektní a překonat ji (podle mě) nejde. Přesto výkon paní spisovatelky v knize Tiché roky nemá sestupnou tendenci, ale drží si svou vysoko zdviženou laťku. Děkuji a za knihu gratuluji!
Jak jsem se na tuto knihu těšila, tak jsem se i bála, abych nebyla zklamaná. Zbytečná obava, paní Mornštajnová je geniální spisovatelka a všichni bychom měli být vděční za chvíli, kdy se rozhodla psát knihy. Miluji čtení knih, ale málokdy se mi stane, abych na jednu stranu byla smutná jak rychle kniha ubíhá a zároveň hltala stránku za stránkou, abych se dozvěděla konec. Tady se to opět povedlo a mně bude pěkně smutno po Bohdance a překvapivě i Svatoplukovi, protože já jejich příběh nečetla, já jej žila.
Minimalistický příběh, několik postav a žádná zbytečná omáčka, ale je to velmi čtivé, napínavé a emotivní.
Přečteno jedním dechem, ani jsem nic jiného nečekala. Autorka našla opět silný příběh plný zvratů. Byla jsem opět nadšená, a jen mě mrzí, že se člověk tak dlouho těší a během pár chvil je kniha přečtená. Nejlepší současná autorka.
Další krásná kniha, Alena Mornštajnová prostě umí psát, píše krásně, jednoduše, řekla bych dokonale. Celou knihu čtete jedním dechem, já se nemohla odtrhnout. Opět sice smutná, smutné téma (nebo spíš příběh jedné rodiny), i když zase trochu jiné oproti předchozím knihám. Opět celý příběh do sebe postupně zapadal, jednotlivé situace se logicky poskládaly. Řekla bych, že paní Mornštajnová nemá v tuto chvíli konkurenci. Už aby byla další kniha :)
Krasna kniha. Zase trochu jina nez predchozi knihy AM. Ke konci jsem i brecela (a to se pak neda cist, kdyz mate rozmazana pismenka).
Pribeh Bohdanky je soucasny, pribeh Svatopluka je vzpominkovy. Podobne jako byl napsan pribeh Miry a Hany.
Psat AM umi. Tato kniha je hodne smutna. Je cela smutna. Presto je napsana stylem, ze se cte jako "pohadka", dej plyne a vy najednou zjistite, ze je konec. AM umi volit slova, umi krasne poskladat vety, odsravce, kapitoly. A o tom psani je. Napsat pribeh tak, aby, i kdyz neni o veselych vecech, se lehce cetl.
AM opet nezklamala :-)
Další podle mého názoru skvělá kniha Aleny Mornštajnové. Zároveň asi nejsmutnější věc co jsem od ní četl, přestože ani předchozí knihy nejsou humorem nasáklé, tak se přeci jen člověk někdy zasmál....tady opravdu nebylo čemu a přesto čtivé a výborně napsané.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Po Hane jeji druha nejlepsi kniha