Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6577
6577
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Kniha je výborně napsaná, hodnotím i použitá slova, zpracované myšlenky, plynulý a zajímavě popisovaný děj. Silný je i příběh. Skutečně dobré čtení, čtenář je udržován stále v napětí, a rozuzlení působí na rozdíl od knihy Hana reálně a tedy příběh krásně zakončuje!
Od autorky jsem četla už knihu Hana. Příběh Tiché roky mě pohltil. Nebylo přelidněno, jak v některých současných českých knihách bývá. Líbilo se mi, jak se střídali dva pohledy... otce a dcery. Rodinná tajemství. Historie společenství byla pouze na dokreslení. Vývoj příběhu byl napínavý. Vývoj postav byl taky zajimavý, jak jednotlivci dospivali a zráli... Mně se kniha líbila.
Celkově dobrá kniha, dobré téma, zajímavě pojaté ve dvou liniích, kdy vypravěči jsou dvě z ústředních postav. Nicméně nemohu se zbavit dojmu, jakoby to bylo psáno "z rychlíku", skicovitě, jakoby šlo o nějakou cvičnou verzi, nápad, který teprve má být podrobně zpracován. Vzhledem k tématu, kdy jde hodně o vnitřní pocity vypravěčů příběhu, mi styl psaní a téma nějak nejdou dohromady. Přitom z Hany vím, že autorka je skvělá vypravěčka. Každopádně ráda si přečtu i některou z jejích dalších knih.
Po přečtení Hany jsem měla pocit, že už mě žádná jiná kniha nemůže tak uchvátit, ale této se to podařilo. Je úžasná!!! Kromě jiného se mi velmi líbí mnohovrstevné pojetí postavy Svatopluka, u kterého si čtenář po celou dobu není jistý, jestli je mu sympatický nebo ne. Opravdu úžasné!!!
Sice ze začátku jsem se vůbec nemohla začíst, ale pak už jsem se nepustila. Krásně vystihuje lidské charaktery, je zasazena do další části dějin a příběh je silný.
Báječné!
O knize zde už bylo řečeno snad vše, připojím jen dvě poznámky:
- krom jiného s lehkostí sobě vlastní autorka boří mýtus, že vše zahojí čas ...
- jsou zde nádherně vykreslené mnohovrstevné charaktery hlavních postav
Teď už si začínám být vážně jistá, že s knihami od paní Mornštajnové vedle nešlápnu. Opět zajímavý příběh proplétající se několika generacemi jedné rodiny jemně vsazený do naší historie. Děj je samozřejmě opět čtivý a poutavý, postavy a prostředí jsou krásně popsány. Nechybí ani dva úhly pohledu, dva příběhy, které se proplétají, navzájem se tak doplňují a my můžeme postupně se zatajeným dechem zjišťovat, co se v té rodině stalo. Klobouk dolů za skvělý náhled do psychologie postav.
Když jsem knihu poprvé spatřila, bylo mi jasné, že si ji musím přečíst. Zaujal mě nejenom obal, ale i název. Během čtení si tahle kniha otevřela bránu do mého srdce. Má nádherný děj, který nemůžete přestat číst, nutí vás se nad ním zamýšlet... Je to prostě kniha na kterou jen tak nezapomenete.(A teď se budu opakovat i já..) Paní Mornštajnová píše úžasné knihy, které přečtete jedním dechem. Veliká poklona.
Asi bych se opakovala, kdybych psala, že pani Mornštajnová píše opravdu skvělé knihy!
Přiběh byl opět silný a vůbec mi nevadilo, že tentokrát se odehrává na domácí scéně. I tak se dostává pod kůži a vy chcete číst dál a dál.
Opravdu mohu jen doporučit, 5z5
Výborné prolínání čásových linek, které mi nedovolilo přestat číst. Dobře vykreslené postavy, zajímavý pohled otce na svět. Autorka nesoudí, každý si můžeme na osoby udělat svůj pohled.
Neznám mnoho knih ani autorů, o kterých bych s klidným svědomím mohla říct, že si je přečtu znovu. Paní Mornštajnová je neuvěřitelná, jak nám tady sází jeden příběh ta druhým, má neskutečné historické znalosti, životní zkušenosti, nadhled a vypravěčský um.... Když tyto věci zamícháme a propojujíme, nemůže z toho vzniknout nic jiného, než parádní dílo, hodné přečtení hned několikanásobného. Tady navíc zjišťujeme, že vyslovené slovo jako takové může hodně ublížit, nejde vzít zpátky, tak jako okamžik rozhodnutí. Nebudu vyzrazovat, co mě dostalo až úplně v závěru, to bylo nefér k těm, co knížku ještě nečetli. Opět děkuji autorce, rozhodně knížka dostane důstojné místo v knihovně.... (Jdu se shánět pomalounku po knize Listopád.)
Moc se mi líbila doba, do které byl příběh zasazen. Celá kniha na mě udělala velký dojem, a ten konec?? Nemám slov.
Kniha je, jak je u autorky obvyklé, opět psaná čtivě a s lehkostí, ve více časových/dějových liniích, ale příběh samotný mě oproti Haně a Slepé mapě nijak nezaujal. Jde o komorní vyprávění o jedné rodině ve 20. století, s mnohem menší vazbou na dějinné události a důrazem na soukromá dramata a vztahy, ale nějak mě to celkově moc neoslovilo.
Krásný, silný, dojemný a uvěřitelný příběh o síle slov, jak těch vyřčených tak i těch, která si z různých důvodů necháváme pro sebe. Alenu Mornštajnovou obdivuju právě za její nádhernou práci se slovy a proto se také k jejím knížkám ráda vracím, jako teď k Tichým rokům.
Opět skvělá kniha k zamyšlení. V knize jsem našla některé shodné rysy i s mnou rodinou. Velice se mi líbilo, že jedna situace byla vykreslena z pohledu více osob. Příběh neustále gradoval a pomalu se rozuzloval. Jak to všechno vlastně bylo z pohledu všech zúčastněných, nám autorka ukázala až na samotném konci knihy. Kniha ukazuje, jak se lišil život lidí během 2. světové války, komunismu a po revoluci. Tento kontrast se mi velice líbil. Doufám, že se každý čtenář nad knihou zamyslí a případně něco ve svém životě změní, aby kniha splnila svůj účel. Bohužel k tomuto prozření někteří dojdou velmi pozdě a nebo nikdy. Kniha tak může otevřít oči dříve, dokud jsme ještě neztratili většinu svého času :) Ačkoliv na mě kniha působila velice depresivně, tak i tak určitě doporučuji přečíst.
První setkání s autorkou a jsem moc mile překvapena. Příběh plynul hladce, způsob psaní mi sedl, bylo to celé takové.... laskavé, milé a domácí (v tom nejlepším slova smyslu). Hrozně se mi líbil ten detail, jak jedna kapitola končila nějakou větou a následující tou větou začínala. Díky, čtenářská výzvo, že jsem překonala svůj "odpor" k všude vychvalované knize a autorce.
Já jsem ještě knihu z pohledu zarytého komunisty nečetla. A něco do sebe to asi mělo... Přesto byl tak dobře naspsán, že o celou knihu vlastně nic moc neomlouvalo a tak jsem ho neměla ráda ne proto, že byl komanč, ale že byl teda dost odpornej člověk. A já negativní postavy žeru! Asi ráda někoho nesnáším. :D zamotávám se do toho, každopádně boží!
PS: Nečekala jsem od toho vůbec nic, říkala jsem si... však ona němůže psát vše dobře! a ono zatím ano.
Po Listopádu druhá kniha autorky, kterou jsem přečetla. Určitě ne poslední, a to nejsem úplně fanoušek tuzemské literatury. Sice mně nezasáhla tolik, jako první zmíněná, ale to neznamená že by byla horší. Ale ten konec mně naštval. Já chtěla vědět co bude dál
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Paní Mornštajnová je prostě bezkonkurenčně jedna z nejlepších spisovatelek v našich luzích a hájích. Tiché roky jsou vynikající kniha, líbila se mi stejně jako Hana, kterou jsem četl předtím. Nemám co dodat a dávám bezkonkurenčních pět stars :).