Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6580
6580
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Krásný a smutný příběh, který se čte jedním dechem. Umím si představit pokračování této knihy.
Velká očekávání přináší velká zklamání a tak je to i v případě nové knihy Aleny Mornštajnové. Knih o rodinných tajemstvích, lžích a pošramocených vztazích, kdy nic není tak jednoduché, jak se to na první pohled zdá, bylo napsáno spousta. Nové téma tedy Alena Mornštajnová nepřináší, což ničemu vadit nemusí. Problémem se stává, pokud není ani zabaleno do atraktivního kabátku, nějak zajímavě zpracováno, před tím než je předloženo čtenáři.
A tady nový román značně pokulhává.
Kniha je psána z pohledu otce a dcery. Kapitoly se střídají, přičemž dcera vypráví v ich formě, o otci je vyprávěno v er formě. První věc, která mě rušila.
Děj začíná vyprávěním dcery, když jí bylo 13 let, popisuje dům a jejich soužití a jazyk a forma skvěle kopírují vypravěčský styl 13 letého děvčete. Bohužel, dcera roste, ale styl se nemění. A to je druhý kámen úrazu.
Celá kniha na mě působí dojmem, jako by autorku honil čas a musela práci odevzdat do nedělního večera, přičemž psát začala v sobotu ráno (obrazně řečeno, věřím, že ji psala mnohem déle). Jazyk a styl psaní ničím nevybočují nad běžný standard spisovatelky románů pro ženy, občas mám pocit, že nesedí "počty" (Podle děje otci musí být alespoň 80 let, v textu se píše "ve svých více než sedmdesáti letech"), ke konci vysloveně s vyprávěním chvátá. Na začátku věnovala dětství Svatopluka spoustu stran, rozehrála zajímavé situace, připravila si scénu, kterou ale z mého pohledu nevyužila. Na konci pospíchá a jen tak stručně shrnuje děj. V rámci jedné kapitoly skáče z minulosti do přítomnosti. (SPOILER) V jednom odstavci Svatopluka opustí Běla uprostřed parného léta, v druhém se z toho hroutí a uléhá pod ohromnou únavou na postel, aby o 7 řádků níže již seděl na lavičce a bylo jaro o 5-6 let později (v textu to není zmíněno, odhaduji podle událostí). Čtyři odstavce z pěti po sobě jdoucích začínají slovem "Svatopluk..." atd. To už jsou možná hnidopišské drobnosti, které ale bohužel celkový dojem velmi kazí. A tady možná padá část viny na práci odpovědné redaktorky. Kdyby odvedla lepší práci, nemuselo z toho vzejít dílo, které neurazí, ale ani nenadchne.
Knihy autorky mají pro mě zvláštní význam. Jejich děj mě vždy pohltí, byť vždy popisují život rodiny v určitém časovém období. Je to pro mne oddych a relax po všech detektivkách a vraždách. Navíc je kniha psaná krásnou češtinou.
Moje druhá kniha od A.Mornštajnové.
Po Haně přišly Tiché roky. Dvě knihy, které nemůže člověk mezi sebou porovnávat, protože jsou prostě obě úplně jiné, ale přesto jsou obě skvělé.
Je to stále stejné, ale dobré - asi tak bych shrnula své třetí knižní setkání s autorkou. Zajímavý děj, tempo tak akorát...Jen konec přišel moc brzy, zrovna ve chvíli, kdy by to bylo pro čtenáře pekelně zajímavé. Takových konců už mám plné kecky...ale jinak příjemné čtení na klidnou sobotu, doporučuji.
Je dokonalá!Spisovatelka i její knihy. Příběh svatopluka a jeho dcer upoutá pozornost a táhne čtenáře víc a víc číst a nepustit knížku z ruky. Možná by mi trochu zajímal rozvinutejší konec, ale i tak...Možná dobře tak že je jaký je a proto jsou knihy paní Mornštajnové skvělé.
Ach jo už ji mám prectenou. Člověk se takovou dobu těší a pak je to hned fuč. S knihou jsem opět spokojená, ale tento příběh mě tolik nechytil jako ty tři předešlé. Přišel mi i kratší, ale neměl takový náboj. Paní Mornštajnová je výborná vypravěčka a jsem moc ráda, že její knihy znám. Opět zajímavý pohled na jedno období našich dějin líbí se. Mi, že nezklouzla k osuzovani jednoho nebo druhého. Je to výborná spisovatelka a já se moc těším na další knihu.
Miluji knihy paní Mornstajnove.opet nezklamala.jsem nadšena,jak z obyčejného života a obyčejných věci umí napsat knihu tak zajímavou,ze člověk přímo hlta stránky.
Obálka knihy slibovala úplně jinou knihu než jsou ty předchozí. Omyl... kniha je naprosto stejná jako ty předchozí.
Za mě naprosto úžasná kniha od skvělé spisovatelky. Až mi je líto, že už ji mám přečtenou, tak krásně se četla ....
Na 4 knihu jsem se od paní Morštajnové těšila a opět byla skvělá.Je napsaná z pohledu dcery a otce, který k sobě nemohli najít cestu ... .Kniha se čte krásně, žádná hluchá místa,do příběhu jsem se hned začetla a příběh mě úplně pohltil.
SPOILER: A já mám knihy od Mornštajnové ráda. Neustálé srovnávání s Hanou je úplně mimo mísu. Jedná se zase o naprosto jiný příběh a jinou dobu. Mě se kniha opravdu moc líbila, dobře se četla. Bohdany s Bělou mi bylo tak líto...ty dvě v tom celém byly prostě nevinně. A Svatopluka vlastně zkazil také jeho vlastní otec...zkrátka z rodiny se odvíjí mnoho věcí, které si s sebou neseme dále do života. Místo, aby prozřel v případě Blanky a viděl svět z jiného úhlu, tak zahořkl a plival síru na lidi kolem sebe. Zakončení knihy se mi také celkem líbilo, i když by mě zajímalo jak se dále vyvíjel jeho vztah právě s Blankou. A ještě taková maličkost, od začátku mi nebylo úplně jasné, že Bohdana nemluví vůbec...docela mě to překvapilo. Knihu doporučuji!
Psaní Aleny Morštajnové prostě miluji! Tiché roky jsou skvělé. Čtivé, opravdové, zajímavé, dojemné, plné krásných vět. Její postavy jsou pro mě skutečné a dokážu se do nich rychle vcítit. Těším se na další čtenářské zážitky od této pro mě osobně nejlépe píšící ženské autorky.
hodně čtivá, výborně v čase poskládaný příběh, čte se jedním dechem. Nenásilně skloubený příběh obyčejných lidských osudů v kontextu historických událostí. Konec by si klidně zasloužil další kapitolu.
Krásná ale smutná knížka,která nešla odložit. Líbilo se mi střídání časových linek i vyprávění z různých pohledů. Za mne naprosto úžasná kniha a dávám šest hvězdiček z pěti.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Ty nejobyčejnější příběhy bývají zpravidla ty nejsilnější. Proč vymýšlet akční nesmysly, když to většinou život zamotá za nás. Líbí se mi, že každá kniha od paní Mornštajnové je jiná, jak tématem, tak zpracováním.
Tiché roky jsou opět velmi povedeným dílem, které nás provede temnou českou minulostí posledních desetiletí a zároveň tichou domácností rodiny Žákových. Pro mě osobně, je to velmi smutná kniha, ve které jsem si neoblíbila žádnou z postav, ale o to víc jsem prožívala jejich charaktery. Lítost nad mlčenlivou Bohdanou, která marně doufá v otcovu náklonnost. Vztek nad bezcitným Stanislavem, který se užírá zpackaným životem. Zlost nad Bělinou letargií a nečinností, která rodinu držela v klinči. A i když osudy postav nejsou veselé, o to jsou pro mě intenzivnější a uvěřitelnější. Oceňuji prolínání vyprávění a návaznosti vět mezi jednotlivými kapitolami - zajímavý nápad. Prostě SKVĚLÉ!!!
"Ticho našeho domu bylo nervózní a křehké, naplněné nevyřčenými slovy. Hrozilo, že se protrhne a všechna zadržovaná slova se vyhrnou ven, zůstanou viset ve vzduchu a už nikdy se na ně nepodaří zapomenout."