Terror
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12902/bmid_terror-Ohe-12902.jpeg
4
1135
328
Horor amerického autora je tentokrát inspirovaný tajemnými okolnostmi zániku polární výpravy sira Johna Franklina při hledání takzvané severozápadní cesty, které dodnes nebyly objasněny. Výchozím bodem napínavého děje je říjen roku 1847, kdy u pobřeží Arktidy bezmocně spočívají dvě sesterské lodě anglického královského námořnictva Franklinovy výpravy, Erebus a Terror se zdecimovanou posádkou beznadějně zamrzlé v ledu. V pestré mozaice se prolínají četné retrospektivní pasáže se skutečnými historickými fakty a dohromady tvoří dramatický a barvitý příběh boje o přežití.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2007 , BB artOriginální název:
The Terror , 2007
více info...
Přidat komentář
Myslím, že autor má na víc. Kvalita námětu vůbec neodpovídá provedení.
Sympatický retrostyl psaní, ale celé mi to přišlo nějak odbyté a ani kvalita překladu tomu asi moc nepřidala.
Těžko si například udělat správně představu o tom, co se děje, když se řekne, že kuchař na zamrzlé lodi celý den peče sušenky :-)
Nebo o tom, že námořník, kterému něco ukouslo kus nohy, cítí chlad na šourku :-)
To je mimochodem pravděpodobně autorova oblíbená část těla - vzhledem k tomu, že ji běžně používá tam, kde by normální člověk řekl například: "S těžkým srdcem ..."
Tak bohužel s těžkým šourkem jenom 40% - je to stejně slabé jako letošní zima (2013), kterou jsem se pokusil trochu touto knihou přitvrdit.
Je opravdu děsivá, mrazivá a..strašná. K tomu se zakládá na spoustě historických faktů a detailně popisuje život na palubě lodi v předminulém století. Navíc ta představa nekončícího uvěznění v ledu a tmě - což je historický fakt - je úděsná.
Dobývání severozápadní cesty bylo asi poslední velké a relativně nedávné dobrodružství na zemi.
Reálie výtečně propletené s mytologií, mystikou a šílenstvím.
Výborná kniha!
.. si to asi v budoucnu přečtu ještě jednou, až najdu odvahu.
Historii celé výpravy jsem znal dopředu, vím, jak katastroficky to skončilo a beztak jsem knihu hltal jak malinu. Okouzlující fantazie v kombinaci s fakty.
Nespala jsem dvě noci. Přesně tolik mi totiž zbývalo k dočtení Terroru Dana Simmonse. Ještě, že se měnil čas, měla jsem hodinu čtení k dobru).
Jak prosté: Dvě sesterské lodě Erebus a Terror, které uvíznou v ledu a banda chlapů na palubě + jediná žena Eskymačka, co postrádá jazyk. Ten v puse.
Hm, co se tam proboha může dít tak zajímavého, abych tu tlusťoušku dočetla do konce?
Valila jsem vočadla…
Mužný silný příběh o výpravě námořníků, kteří hledají cestu na Severozápad-bájný pruh nezamrzlého moře, jenž se měl táhnout podél severního pobřeží Kanady až k Aljašce a Beringově úžině. Celé pak vyprávěno očima jednotlivých účastníků expedice. Postavy jsou nesmírně živé, nejde si je neoblíbit . Díky geniálním popisům prostředí a celkové atmosféry, prokreslení postav vám bude při čtení naskakovat husí kůže a srdce pumpovat hlasitěji . Když našli mladého poručíka Irvinga rozkrájeného jak před barbecue, to jsem jen potahovala nudli v nose, ale ve chvíli, kdy skončil ve vodě kapitán Crozier a nikde žádná jiskérka naděje…… valily se mi po tváři slzy proudem.
Děsivé je, že hrdinové nemají žádnou šanci přežít. Tušíte, že to celé skončí na levačku, ale celou dobu jim neskutečně držíte palce a tak nějak doufáte v možný šťastný konec. …..
"Na hlavní stožár vyšplhat nemůže, pomyslel si Blanky. V roztažených nohou, na prsou a v rozkroku cítil chlad ráhna. V tenkých spodních rukavicích mu začínaly mrznout prsty. Někde ztratil velšskou paruku a vlněnou šálu. Natahoval uši a snažil se zachytit zvuk uvolňovaného a otevíraného příďového palubního průlezu, čekal, že uslyší výkřiky a uvidí záři luceren, až se na palubu vyrojí záchranný oddíl, na lodní přídi však stále panovalo ticho a tma skrytá poletujícím sněhem. Že by ta obluda nějak zablokovala i příďový průlez? Ještě že nemůže vyšplhat na hlavní stěžeň. Nic tak obrovského na něj nemůže vyšplhat. Žádný bílý medvěd- pokud to je bílý medvěd- nemá se šplháním zkušenosti.
Věc začala šplhat na zkrácený hlavní stěžeň. "
Z Terroru vás bude mrazit. Fakt. Až do morku kostí. Nečeká vás nic jiného než šest set stran ledu, hladu, mrazu, strachu a smrti.
Neskutečně zajímavá kniha popisující zoufalství polární výpravy uvízlé dlouhé měsíce uprostřed smrtonosného ledu, bez jídla, sebemenšího náznaku tepla, zato s kurdějemi a tajemným netvorem skrývajícím se tam venku v temnotě.
Velmi čtivý a fakticky přesný román neustále překvapuje zajímavými fakty, co všechno přežití na pólu obnáší.
I přes svou rozsáhlost je román neustále velmi napínavý, jednotlivé kapitoly jsou vypravovány z pohledu různých postav, jejichž příběh vždy končí v napínavém momentě, načež se obrátí k nějaké jiné příběhové linii, čímž vás nutí číst dál a dál.
Z mrazivého sevření ledových prstů Simmonsova románu vás vysvobodí jen otočení poslední stránky.
PS: Doporučuji - zkuste si jako já číst román v zimě večer s baterkou někde v objetí sněhu a ledu (nebo alespoň u otevřeného okna). Zážitek umocněn o sto procent:-)
Na to jaké jsou tu na tuto knihu super komentáře jsem čekal větší bombu. Je to prostě dobrodružný příběh o polární výpravě, která zůstane uvězněna v ledu a začíná boj o přežití s neznámou entitou a později také s několika vzbouřenci ve vlastních řadách. Škoda, že celá tato ledová sága má tak nedotažený a nevysvětlený konec.
Naprostá bomba! Kruté, studené a dechberoucí... Velmi napínavé a zajímavé čtení.
Pokud chcete nahlédnout do období objevování naší planety, do období polárních expedic, nabízí se vám zde dobrá příležitost. Nejen, že si uděláte dobrou představu o měřítku, v jakém se polární expedice uskutečňovaly na moři, o dech beroucí velikosti lodí, nákladu a schopnosti přežít i v těch nejdrsnějších podmínkách, navíc se vám dostane příběhu okořeněného fantazií uznávaného spisovatele fantastiky. Možná prozradím příliš, když tuto knihu zařadím do žánru survival horror.
A já naopak vřele doporučuji knihu číst v zimě, zjistíte totiž, že se podmínky nikdy ani malinko nepřiblíží reáliím knihy a budete mít k těm postavám ještě mnohem větší respekt.
Je těžké číst knihu, když od prvního řádku víte, že žádná z postav nepřežije. A od prvního řádku postavy milujete, nenávidíte, proklínáte, modlíte se za ně.
Strávila jsem s arktickou výpravou sira Johna Franklina tisíc stran, a bylo mi to zoufale málo. Žila jsem v podpalubí Erebu i Terroru, spala v hamacích, děsila se kurdějí, trpěla omrzlinami a doufala v záchranu, která neměla nikdy přijít. A když jsme opouštěli loď, mé srdce krvácelo a volalo - Vydržme! Příští jaro led určitě povolí.- Jenže led nepovolil. Nikdy neměl v úmyslu nechat nás odejít, patřili jsme mu tak, jako hvězdy patří obloze.
Stokrát jsem umírala a zemřela s každým členem posádky. Dvakrát tak těžce za smrt kapitána Fitzjamese, poručíka Irvinga a milovaného a statečného doktora Goodsira.
Život je krátký, ubohý, krutý a ošklivý, jak řekl kapitán Crozier. A měl pravdu. Já v Arktidě nechala kus svého srdce i duše, a po přečtení tohoto dechberoucího díla už nejspíš nikdy nebudu stejná, jako dřív....
Důsledně nedoporučuji číst tuto knihu v zimně, zejména na jejím konci. Příběh britské expedice uvízlé v neprobádaných končinách arktických ledových plání. Všichni námořníci trpí v bezvýchodné situaci hladem, kurdějemi a všudypřímomným mrazem. Příběh je jedna velká, dlouhá a bíločerná deprese. Nikdy nekončící krutá zima. A vyhlídky na návrat do jen o něco pohostinějších krajů jsou stále nicotnější...
Jinak jde o dobře napsaný a napínavý příběh. Jen pokud jej budete číst a za okny bude sněžit nebo mlha s drobné mrholení a vy si budet muset napít z šálku horkého čaje aby jste zahnali nepříjemné chladno, tak tato kniha vám náladu zcela jistě nezvedne, spíše výrazně posílí špatnou náladu.
Dan Simmons je rozhodně bravurní vypravěč, sugestivně popisuje boj posádky dvou zamrzlých lodí o přežití v arktické zimě, třeskutý mráz, led, sníh a nehostinné prostředí za polárním kruhem. Přinutí vás přidat na nohy ještě jedny ponožky nebo rovnou zalézt při čtení pod peřinu ... Oceňovala jsem dokonalé vykreslení jednotlivých postav a jejich osudů, trpěla jsem s vyčerpanými, hladovými a nemocnými námořníky, prožívala jsem hrůzu a strach z všudypřítomné zabijácké příšery. Ale nejvíc jsem si užívala pasáže o sbližování ( a posléze splynutí) s domorodými obyvateli, jejich dovednosti, um a zručnost, nutnou k přežití v těchto mrazivých nelidských podmínkách. Docela mě překvapilo množství uvedených prostudovaných dokumentů na dvou stránkách a tato pečlivá příprava autora je opravdu na kvalitě knihy znát ! Skvěle podaný příběh, vycházející z historických událostí a dobarven Simmonsovou fikcí vřele ke čtení doporučuji !
Tahle kniha má být hororem asi jen díky té příšeře, která námořníky požírá. Ale mně to jako horor ani nepřipadalo. A ta příšera mi přišla jako něco, co je v tom příběhu nepřirozené a tak nějak navíc. Je to prostě dobrodružný cestopis o utrpení jedné polární výpravy. Autor strašně rád píše. Kniha "Terror" má 650 stran většího formátu, takže při normálních stranách by měla aspoň 750 stran. Ještě nikdy jsem u knihy tak netrpěl, jako u Terroru. V první třetině jsem to chtěl několikrát vzdát, ale vydržel jsem s vypětím všech sil. Byla to dřina. Kdyby autor hned vyškrtal polovinu nepodstatného textu (takového nezáživného obalu na základním příběhu), jeho knize bych možná dal o jednu hvězdičku víc.
Strašně těžká knížka k hodnocení...stejně jako její samotné čtení. První třetina byla utahaná a docela sem se u ní trápil, ale postupem času sem se do ní dostal a letěl skrz stránky jako svačina z otevřeného okna rychlíku. Kolikrát jsem měl husí kůži, když sem četl o mínus sedmdesáti stupních pod nulou...brrrr. Kapitán Crozier je prostě frajer a ve finále mu fandíte. Pouze ten konec je pro mne trošku zklamání...jak už tu někteří píšou...zůstalo po něm více otázek než by bylo vhodné. Člověk přeci jen čeká alespoň trošku vysvětlující konec. Škoda...
Chvilku mi trvalo, než jsem si srovnala názor na tuto knihu. Ono to s ní totiž vůbec není jednoduché, přestože by to tak na první pohled mohlo vypadat.
Zpočátku (prvních sto stran) bylo čtení trošičku náročné, ale následně čtení nabralo na tempu a já třeba s hrůzou zjistila, že je půl druhé v noci... Simmons asi jednoduše umí vtáhnout. Samozřejmě mu nahrává výborně zvolené téma a prostředí. O Franklinově ztracené expedici jsem kdysi něco četla, naštěstí jsem to úspěšně zapomněla, takže jsem všem těm sympatickým (no, všichni samozřejmě sympatičtí nebyli...) chlapům, z nichž charisma čišelo už podle jména (korvetní kapitán James Fitzjames, poručík Graham Gore, H.T.D. Le Vesconte, John Irving, Charles De Voux, v neposlední řadě Francis Rawdon Moira Crozier a další jako ledařský mistr Blanky, Peglar, Bridgens...) neuvěřitelně držela pěsti... Párkrát jsem tak měla slzy v očích, hodně mě zasáhl konec pana Jopsona a po neuvěřitelné zákeřnosti od Cornelia Hickeyho jsem měla chuť knížku zahodit.
Přiznávám, že "objasnění" příšery mě trochu zklamalo a nelíbí se mi, že Simmons se nenamáhal popsat osud poslední skupiny pod vedením De Vouxe. A ten úplný konec s mrtvolou v kapitánově kajutě jsem už vůbec nepochopila (kdo to měl být??). Jenže právě díky tomu mi zůstane Terror v hlavě ještě nějakou dobu, můžu (spíš musím...) o něm přemýšlet, snažit se přijít tomu na kloub a zkoušet vymyslet něco jako alternativní konec.
Sečteno a podtrženo to byl úžasný zážitek (umocněný skvělým počasím venku, kdy se nás v půlce března zimní počasí rozhodlo ještě potrápit mrazem, sněhem a pořádným větrem) a nic menšího než 5 hvězdiček si nezaslouží.
Úžasná kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Příběh byl podán naprosto bravurním způsobem. Konec mě překvapil, ale vlastně mile. Knihu ode dneška řadím mezi své nejoblíbenější.
postavy vynikajúco vykreslené (najradšej som mal mlčanlivú dámu, kapitána croziera a irvinga), dej sa tiež moc nezasekáva... atmosféra je priam mrazivá, keď si predstavím tú zimu a hickeyho a jeho kumpánov ako jedia svojich druhov, až ma striasa =) človek je nútený čítať ďalej a ďalej lebo je zvedavý ako kapitán vyrieši situáciu v ktorej sa ocitli Terror a Erebus..musím povedať, že ja som sa pri nej určite nenudil...páči sa mi, že príbeh je vytvorený na základe skutočnej udalosti a "vylepšený" autorovou fantáziou...súhlasím s tým, že záver bol trochu "netradičný" avšak mne sa napriek tomu páčil...podľa mňa kniha nemá žiaden vážny nedostatok ani chybu a preto je to u mňa za plný počet hviezd =)
Jedna z nejlepších knih za poslední roky.Příběh odehrávající se v prostředí, kde samo přežití, je hororem a navíc ho vygradovat prvkem přízraku je geniální.
Více hororu z tohoto prostředí...
Štítky knihy
Anglie námořnictvo mořeplavba boj o přežití 19. století Eskymáci, Inuité severní pól příšery, monstra polární expedice zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2010 | Hladové hry |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Skvělá kniha, připomínající stylem psaní Verneovky. Udržuje neustále čtenáře v napětí, snad jen škoda té příšery, tu mohl autor nahradit něčím jiným a celý příběh by byl "realnější" i pro moderního čtenáře. Pokud někdo máte typy na podobné knihy prosím kontaktujte mne ...