Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421624/bmid_tater-z-osvetimi-cilcina-cesta-CsJ-421624.png
4
1637
1637
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2019 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey , 2019
více info...
Přidat komentář
Velmi čtivě napsaná kniha, pokud se to dá napsat o knize, která popisuje hrůzy, co museli někteří zažít. Líbí se mi styl, kterým autorka píše.
Moc smutný příběh, vždycky si říkám, jak je možný, čeho jsou lidé schopni, jak si vzájemně dokážou ublížit. Nicméně, kniha je čtivá a příběh Cilky zajímavý. Jsem ráda, že v rámci možností, dopadl dobře
Dala jsem si dvě díla s lágrovou tématikou pěkně za sebou, takže moje hodnocení může být trochu zkreslené s tím, že před tím jsem přečetla Krvavé jahody. Je samozřejmě strašné, že někdo, kdo přežil hrůzy spojené s koncentračním táborem byl souzen a odeslán na 15 let do lágru. To je opravdu hrůzné a autorce se skvěle povedlo hrát na tenkou strunu Cilky jakožto "mazačky" a znalé procesů a stydící se za své postavení, které vlastně po celou knihu "odčiňovala". Je děsivé, že postava Cilky skutečně existovala. To, že se Cilce podařilo dostat do práce v nemocnici prostě opět ukazuje, že jejím osudem nebylo tam zemřít, ale přežít. Kniha se četla dobře, děj plynul a ubíhal. Přeřazováním Cilky na jiná oddělení se čtenář dozvídal více o postupech v pracovních táborech. Děkuji autorce, že hrůzám se vyhla obloukem (těch jsem měla dost právě z Krvavých jahod) a líbilo se mi, že byl prezentován i z jiného pohledu a oblasti než jen hrůzy a děsů umírání. V tomto se autorce opravdu klaním, protože vybrat tak specifické postavy (tatéra, zdravotní sestru) s sebou nese vysoké nároky na to, aby postava byla skutečná a uvěřitelná.
Tatéra z Osvětimi jsem přečetla loni, bohužel mě tato kniha neoslovila, díky čtenářské výzvě jsem dala šanci druhému dílu, mé pocity jsou stejné, co mě na tomto románu zaujalo byl doslov, škoda, že tato fakta autorka nepoužila v románu samotném. Bestsellerem bych tyto dva díly raději nenazývala.
Tatéra z Osvětimi jsem četla před několika měsíci a hodně mě ta kniha zaujala. Jelikož je tam zmínka právě o Cilce a jejím nejistém dalším osudu, neváhala jsem se čtením tohoto pokračování.
Je tedy pravda, že více čtu knihy o holocaustu a z prostředí Osvětimi. O sibiřských koncentrácích toho moc nevím. Toto byla skvělá příležitost se něco dozvědět i o tomto prostředí. Je to síla! Určitě mě více dostal příběh Cilky než Laleho. Je až neuvěřitelné, jaké odhodlání přežít v sobě člověk má.
Kniha byla skvěle čtivá, zajímavá. Nicméně docela dost mi vadí, že není úplně podle pravdy. Chápu pozměněná jména ale jinak mě konec trochu zklamal. I tak ovšem doporučuji přečíst.
Cilka byla velmi statečná žena. Příběh mě dostal a nejen proto, že je na motivy skutečného příběhu. Ke konci jsem uronila i slzičku, což se mi u čtení knih moc nestává. Do knihy se začtete díky zvratům a neustálým situacím, kterým musí hlavní hrdinka čelit. Musíte číst dál a dál a dozvědět se, jak to s Cilkou dopadne.
Asi není dobré mít od knihy nějaká očekávání... Příběh založený na skutečných událostech, ale popsaný tak, že se nestává uvěřitelným. Aby jedna osoba byla až tak sluníčková, to se v reálu nestává a myslím, že knize to škodí. I ten, kdo má rád pohádky, chce vidět i kus reality a neměl by za to hlavní postavu méně rád. Opravdovost jsem necítila ani v dialozích. Co nelze upřít, rozšířily se mi obzory a touha, vyhledat si víc informací o gulazích.
Rozhodně lepší než Tatér, ale raději V šedých tónech nebo Souostroví gulag, pokud chcete něco ze sibiřských táborů.
Pri tejto knihe sa mi najviac páčil koniec. Od autorky som čítala Tatéra z Osvietimi, ktorý ma veľmi nenadchol. Dlho som sa rozhodovala, či siahnuť po jeho voľnom pokračovaní, pretože štýl písania autorky mi vyslovenevadil. Moja zvedavosť však vyhrala. Potrebovala som sa dozvedieť, čo sa stalo s Cilkou Kleinovou. Bola som celkom milo prekvapená. Cilčina cesta bola o dosť lepšie napísaná, ale... . Udalosti aj prostredie boli popísané dosť povrchne, akoby autorka nemala dosť predstavivosti a žalúdok na to, aby zachytila nejaké podrobnosti z hrozostrašného života v gulagu. Tri hviezdičky dávam, skôr kvôli húževnatémua podrobému prieskumu miest a rozhovorov, ktoré stáli za vznikom knihy. Potešilo ma, že autorka osobne navštívila východné Slovensko a Osvienčim. Keby bola knižka napísaná skôr v biografickom, alebo vedeckejšom duchu než román, urobila by na mňa väčší dojdem. Nevadí, napriek tomu zrejme poslúži ako odrazový mostík k prečítaniu si Solženicyna.
Opětovně silný a emotivní příběh. Už u prvního dílu bylo pro mě těžké představit si jak to bylo těžké přežít. V tomto díle to už je pro mě nepředstavitelné. Hlavní hrdinka přežije jedno vězení a vše se opakuje v druhém vězení. Vůbec to nechápu. Je pravda že ten kdo to nezažil tak to nepochopí. Hlavní hrdinka je pro mě opravdovou hrdinskou stejně jak v prvním díle hlavní představitel.
Velmi silný příběh.
Kniha přečtená velmi rychle,krásně napsaná.
Souhlasím s Kekik
Přeci jen, příběh Cilky je o dost jiný než příběh Laleho. Ten Osvětim přežil a mohl s Gitou začít žít podle toho jak oni sami chtěli. Cilka naproti tomu šla z bláta do louže, protože po hrůzách z koncentračního tábora musela do gulagu....Když jsem to začala číst říkala jsem si, že chudák holka má neuvěřitelnou smůlu. Ale taky je to holka, která má neuvěřitelné odhodlání přežít. Velmi silný příběh s naštěstí dobrým koncem a také knížka, kterou jsem musela přečíst od začátku do konce jedním dechem.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, nešlo se odtrhnout a líbila se mi více než Tatér z Osvětmi. Další část historie, kterou je potřeba znát.
Knížka otevírá další důležité téma lidské historie, a to téma pracovních táborů. Poukazuje tak na fakt, že nacisté a koncentrační tábory nebyly jediným peklem na zemi.
Knížka byla čtivá, autorka má pěkný styl vyprávění, který se mi líbil už u Tatéra, ale nevyvolal u mě takové pocity, jaké jsem očekávala. Ač se příběh odehrává v Rusku, přišlo mi trochu jako bych četla takový "klasický osvětimský příběh" (když nepočítám že v pracovním táboře nejsou plynové komory).
Jsem ale ráda že jsem po knížce sáhla a udělala si aspoň trochu představu o tom, jak to v takových pracovních táborech vypadalo.
3,5/5
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Důležité téma, čtivé, ale tak nějak mi k tématu nesedí velké množství šťastných náhod. Nevěřila bych, že se to takto vážně stalo, kdyby mi to vyloženě nebylo řečeno. Přesto doporučuji, jen si myslím, že V šedých tónech na stejné téma je sice smyšlený příběh, ale lepší.