Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421624/bmid_tater-z-osvetimi-cilcina-cesta-CsJ-421624.png
4
1645
1645
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2019 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey , 2019
více info...
Přidat komentář
Už druhá kniha od Heather Morris a opět se četla skvěle. Úplně mě dostala. Cilka si mě získala od úplného začátku a obdivuju ji jako silnou a úžasnou ženu. Obdivuju ji nejen za to, že přežila jak Osvětim tak gulag na Sibiři, ale hlavně za to jak to přežila. Byla odsouzená za něco, co udělala jen pro své přežití v jednom pekle a pak se dostala do druhého.
Když to srovnám s Tatérem, tak ten se mi líbil maličko víc a vlastně ani nevím proč.
Knihu jsem brala spíše jako román napsaný na základě skutečného životního příběhu, takže jsem neměla žádný problém s různými "nepřesnostmi", Už v knize Tatér z Osvětimi mě zaujala nespravedlnost, která mladou Cilku poslala po prožitých útrapách v koncentračním táboře do gulagu. Aby člověk přežil v krajní situaci, musí dělat věci, které by za normálních podmínek nedělal. Vůle člověka k životu je to, co udrželo přeživší v Osvětimi i v gulagu naživu. Mladá Cilka měla na výběr mezi životem a smrtí a vybrala si život. Já ji považuji za velmi statečnou mladou dívku, která dozrála v obětavou mladou ženu schopnou lásky i po všech zvěrstvech, které musela prožít. Moc se mi líbil doslov Owena Matthewse, který dokázal odborné pojednání o gulazích podat velmi čtivou a srozumitelnou formou. A také jsem si našla na internetu další informace o osudech Cilky Kleinové a jejího manžela po návratu z gulagu.
Volné pokračování Tatéra z Osvětimi je napsáno obdobným stylem. Je hrozné si jenom představit, co všechno Cilku potkalo na její životní cestě. V okamžiku, kdy už jí vysvitla naděje, že šílenství, které zažívala, skončí, přichází jiný druh pekla. Kniha se vcelku dobře čte, nicméně mám pocit, že autorka člověka nedokáže do těch hrozných míst vtáhnout a její vyprávění se čtenáři nedostane úplně pod kůži - místy je to takové jalové, řekla bych, a stejně jako první kniha značně odlehčené. Mám dojem, že oba příběhy se daly napsat lépe - z těchto knih má člověk pocit, že to tam až tak hrozné nebylo, což je, jak každý jistě ví, naprostá hloupost.
Pro mě opravdu neuvěřitelný příběh o neskutečné statečnosti mladé dívky, která celé své dospívání prožívá v koncentračním táboře. Silná touha přežít, "nutí" Cilku dělat a hlavně snášet věci, které nechce nikdy nikdo zažít. Je potřeba říct, že kniha má reálný základ, ale je pojata spíše jako román. Autorka se snaží dát do popředí krásné věci, jako je láska, přátelství, rodina, pomoc druhým, ale hrůzy koncentračního tábora jsou spíše v pozadí.
Cilčina cesta byla velmi trnitá. Mladá dívka, později žena si toho prožila velmi mnoho a byla nucena velmi brzy dospět, což se v této době dělo bohužel asi více ženám.
Děj se příliš nevleče, kniha je čtivá a místy napínavá. Něco je v příběhu pravdivé a něco fikce. Můžu ale říct, že na kvalitě to neubírá.
3⭐ dávám ze stejného důvodu jako u Tatéra. Četla jsem mnohem lépe zpracované příběhy o stejném tématu. Tím ale nikterak nechci znehodnocovat toto dílo. Doporučuji si to přečíst a udělat si názor. Těžko se hodnotí kniha, která je podle skutečné události (i když ne úplně).
Co na této knize chci vypíchnout je ale to, že autorka vlastně s Cilkou samotnou nikdy nemluvila. Veškeré informace, které v knize jsou, se dozvěděla od Tatéra, sousedů Cilky, kronikám, kterých probádala nespočet apod.
Hrozné čím si musela projít a přesto to přežila. Nedokážu pochopit, jak se něco takového mohlo stát... proč se to dělo...
Ne, tak tohle se nedalo... I když jsou zavřené knihovny (Covid), tak tohle jsem se stejně nedonutila číst. A že jsem se snažila a několikrát se k ní vracela! Pro mě ještě horší než Tatér, oboje hrozný pohádky. Už nikdy víc.
Přitom jsem po této knize přečetla jedním dechem Černá a purpurová. To je jiný kafe. Člověk by řekl, že si budou podobný (s tím Tatérem), ale ne, takový zromantizovaný bláboly, to se fakt nedá.
Kniha se mi líbila více než Tatér z Osvětimi, i když některé pasáže, až neuvěřitelné, že se to opravdu dělo a co člověk za takových podmínek musel vydržet. Jako román super, přečteno jedním dechem.
Kolik toho člověk dokáže vydržet?A co ho vlastně drží při životě?Naděje,víra,pevná vůle nebo láska?
Cilčin příběh se mi líbil mnohem víc než Tatér,dostal se mi doslova pod kůži.Už teď se mi po Cilce stýská,jen je škoda,že v knize nebylo trochu víc o jejím pozdějším životě.
Kniha se čte jedním dechem a kdybych nemusela do práce,tak ji dám snad na jeden zátah.
Stejně jako u Tatéra v Osvětimi se jedná o silný příběh, ke kterému není moc co dodat. Je neuvěřitelné, kolik toho člověk může vydržet a přežít.
Je zde vidět, že každá mince má dvě strany, i když si to někteří lidé nechtějí přiznat. Bohužel z tohoto popírání často vzejde mnoho špatného.
Po přečtení Tatéra z Osvětimi jsem čekala, že Cilčina cesta bude něco podobného. Příběh podle skutečné události o Cilce mě chytl mnohem více než Tatér. Je neskutečné jak krutý osud musela prožít tato žena. Kdo má rád téma 2. světová válka a období po ní bude podle mě spokojen.
Opět další příběh vystavěný na reálné postavě a osudu. O proti prvnímu dílu mě osobně tohle vyprávění zasáhlo a místy dojalo více než předchozí díl. Začátek knihy je zjednodušený, místy zrychlený. Štěstí a náhod je ve vyprávění dostatek, sice to místy vypadá naivně, ale příběh to nenarušuje. Projít v šestnácti letech, jako krásná židovská dívka Hitlerovo koncentrákem, aby se po osvobození dostala až so Stalinského Gulagu je nepředstavitelné. Popis den po dni je podrobnější a barvitěji popisuje způsob přežívání, i když i zde se autorka držela při zdi. V doslovu Owena Matthewse se popisuje reálnější vyobrazení pekla Sovětských Gulagů. Autorka mohla být reálnější, zřejmě se rozhodla jít mírnější cestou. Je obdivuhodné jakou dlouhodobou hrůzou a beznadějí si mladá Cilka musela ve svém životě projít a nenechat se zlomit, nebo se z toho nezbláznit.
Tak, chúďa Cilka. Ako 15-ročná bola zneužívaná v jednom tábore a potom, po obvinení, že kolaborovala s nepriateľom, o čosi staršia, odsúdená do gulagu. A zase zneužívaná. Ale chcela prežiť...
Teda, príbeh som prečítala za jedno popoludnie a jedným dychom. Je mi jasné, že kniha bola inšpirovaná skutočným príbehom a niečo je aj autorkina fikcia, no mne to celé v tom období, keď som to čítala, veľmi zle padlo. Proste som ani nevnímala relatívne šťastný koniec.
K Cilčině cestě jsem po Tatérovi přistupovala trochu skepticky, ale musím uznat,že tohle dílo je mnohem zdařilejší a autorka ze silného příběhu vytěžila maximum.
Silný příběh plný utrpení ale ne beznaděje. Nevím, zda bych měla vůli žít, kdybych musela projít byť jen desetinou toho, co Cilka. Knihu jsem přečetla jedním dechem.... byl to strhující příběh, který by nám měl připomenout jaké hodnoty jsou v životě důležité. Děkuji za to, co pro nás předkové vybojovali a vytrpěli.... Doufám, že naše děti budou mít minimálně takové štěstí jako my... I proto je potřeba o historii mluvit, podávat svědectví a připomínat si skutečné hrdiny!
Obdivuji jakou energii vynaložila autorka k tomu, aby mohla napsat Cilčin příběh. Klobouk dolů před jejím uměním psát, dokázala autenticky dokreslit ty části, o kterých měla jenom útržkovité či neúplné informace. Příběhy o přežití, nezlomnosti a naději jsou opravdu její vášní! Čiší to z každé stránky jejího románu.
Tak tohle je velmi silný příběh. Kniha kterou jsem doslova hltala od začátku až do konce. Skvěle napsaná kniha, četla se moc pěkně. :)
Silný příběh o silné ženě. Nedokážu si představit kde Cilka stále brala tu touhu žít v takových podmínkách a s takovými vyhlídkami. Ovšem odvaha Jeleny nebyla o nic menší. A ten seznam by mohl pokračovat.
Velké díky spisovatelce, která nechala vzniknout této knize. Zavedla bych ji do povinné četby.
Oproti Tatérovi z Osvětimi mi přišla Cilčina cesta mnohem silnější i děsivější, ale nelze porovnávat takové osudy.
Ani nevím, co napsat. Musím to ještě vstřebat. Každopádně to je krásná kniha o hrozných věcech. Musím časem ještě přečíst Tatéra ....
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kniha se mi libila, je neuveritelbe, cim vsim si musela Cilka projit, a ze to vsechno dokazala prezit.