Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291501/bmid_tady-byla-britt-marie-nSQ-291501.jpg
4
1616
1616
Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2016
,
Host
Originální název:
Britt-Marie var här , 2014
více info...
Přidat komentář
Úžasně napsaná knížka. Místy byla až komická a zaregistrovala jsem hodně nadsázky. Například vysazení na špatně seřazené příbory, vyprané dresy a podobně. Komické bylo i to její uklízení, místy jsem měla pocit že tou jedlou sodou spraví sama i rozbité auto. Nejúsměvnější momenty byly při samotném hraní fotbalu, ta živost těch dětí, i když jsem o nich pouze četla.
Úchvatná a mimořádně čtivá (což u autora rozhodně není náhoda ani výjimka!) kniha. Možná jsem čekala trochu víc fotbalu jako bylo hokeje u knihy “Medvědín”, ale to je ryze můj problém.
Chvíli mi u knihy činilo problém pochopit ironii, ale to se u čteného textu může stát a byla to má chyba, že jsem brala autorovy slova příliš vážně až doslovně.
Nechápu, proč jsem s knihou tak otálela, ale ono možná jsem k té knize potřebovala napřed “dozrát”, ať si z ní víc odnesu. A ty moudra...jak já zbožňuji moudra v knize, obzvláště hlubší myšlenky, a Backman mi dopřál...ten pocit radosti a pohlazení po duši v intelektuálním smyslu. Moc děkuji, byl to skvělý čas strávený nad knihou a to, že autor už v době vydání knihy (dnes už je to běžnější a možná se z toho nakonec stane za x let klišé) myslel v poděkování na čtenáře, je prostě moc milé gesto.
P.S.-Jistá podoba s knihou “Muž jmenem Ove” od stejného autora mě také (jako další recenzenty pode mnou) napadla při četbě také, ale...mi se kniha: “Tady byla Britt-Marie” líbí víc. Asi je to především charakterem postavy, kdy je mi o něco sympatičtější Britt-Marie, avšak občas...však nikdo není dokonalý, že ;-)?
Ha. Ta knížka mě dostala! Téměř celá byla smutně úsměvná, ale ten konec mě úplně sebral. To jsem byl úplně naměkko! Jinak, než všemi hvězdami, hodnotit nemůžu.
Další skvělá kniha od F.B. Ta protivná baba si mě získala a každou chvíli mi v mysli proběhne nějaká ta její průpovídka. Občas by stálo za to zkusit zareagovat podobně, jako to umí Britt-Marie.
Knihu jsem přečetla na dva zátahy. Je moc čtivá, alespoň pro toho kdo má rád tohoto autora. Už ví, co má v jeho knihách čekat. Neotřelý humor, ale i hluboké myšlenky. Všichni jsme tak trochu "Britt-Marie". Samozřejmě, že nesoudíme, to opravdu ne. Ale ten soused má ale odvahu když.... Je spousta věcí, které nevědomky hodnotíme, aniž bychom tím mysleli něco zle. Je to přirozený. A Frederik to v tomto románu hezky ukázal a i to, že spoustu věcí v životě řídíme podle někoho. Pořád se někomu přizpůsobujeme, až třeba po létech můžeme zjistit jestli jsme žili svůj život. Opravdu zajímavá kniha. Doporučuji.
Britt-Marie se mi dostala pod kůži. Čím víc jsem ji poznávala tím víc se mi líbila a stejně tak i malá vesnice Borg i se všemi svými svéráznými obyvateli. Krásná a dojemná kniha o jedinečné "hašteřivé babizni", která nemá předsudky, nedá dopustit na jedlou sodu a přes to, co má zapsáno v seznamu, vlak nejede. Doporučuji k přečtení.
Backman umí skvěle popsat povahy postav. Je to obyčejný příběh jedné obyčejné ženy, neděje se tu nic závratného a přes to cítíte tu hlubokou myšlenku, kterou chtěl autor předat. Není to nudné, je to zajímavé a baví vás to. U Britt-Marie mi na začátku akorát trošku vadilo, že žila neustále s vědomím toho, že ať udělá cokoli, vždy ji bude zajímat, co si o tom myslí ostatní. To musí být strašně omezující život a nejvíc jsem jí přála, aby začala žít tak, jak si sama přeje a neřešila okolí. Byla trošku podobná Ovemu, ale zas jiným způsobem. Určitě doporučuji přečíst.
Kniha předčila moje očekávání. Příběh plný emocí, který mě několikrát dostal. Fandila jsem Britt, držela palce dětem, sympatizovala s Borgem...
Je to moje několikátá kniha od tohoto autora a přesto, že jsou příběhy podobně vystavěné, každá je originál. Místy veselé a místy smutné se spoustou věcí k zamyšlení. Prostě skvělé.
Od autora jsem již četla několik knih. Jsou tak trochu přes kopírák - což ale nemyslím špatně. Zkrátka, když čtete knihu od F. Backmana, tak se musíte připravit na psychologický rozbor povahy a chování jednotlivých postav - toto je daleko důležitější než samotný děj. Čtenář se najednou ocitá, po čas čtení, v přitomnosti mnoha takových lidí, se kterými by v reálném světě tolik času rozhodně netrávil, protože by je šmahem odsoudil - jsou divní, otravní, nesnesitelní atd. Knihy ale ukazují, že pokud si člověk udělá čas, drží na uzdě předsudky a rychlé odsouzení a hodnocení, tak má možnost pod povrchem objevit zajímavé osobnosti. Ne jinak to je u této knihy :-) Příběh je o svérázné "staré" paní, která se rozhodla k nečekanému kroku (opustit manžela). Tentokrok překvapil zřejmě i ji samu a najednou se ocitá sama a je ztracená ve světe, který není tak přímočarý a jednoduchý jaký by ho ona chtěla mít ... nejde jen odškrtávat položky v seznamu.
Moje druhá kniha od autora (Úzkosti a jejich lidé), takže už jsem si zvykla na autorovo styl - opakující se fráze a jiné které ve mně budily rozporuplné emoce. Každopádně tato kniha mě opravdu bavila! První půlku jsem se jenom smála, druhá polovina byla už víc na zamyšlení s úsměv a nadhledem. Autorův styl je jedinečný a myslím že buď ho milujete nebo nenávidíte.. Každopádně si myslím, že podšálek je důležitý. :-)
Mírný úsměv v nitru a občas i na tváři - díky hlavní postavě. Svou originalitou se spolupodílela na srážce dvou světů, jejichž původní vzdálenost byla celé dvě generace. Obě strany tentokrát setkání určitým způsobem obohatilo a úvodní žertovné oťukávání se pozvolna zahustilo do očekávané backmanovské citovky.
Ale kde to jsme? V nějaké vybydlené vesnici našeho pohraničí nebo snad na Sibiři? Cože? Tohle je to dokonalé Švédsko, které by nám mělo být svou sociální uvědomělostí a spravedlivým dělením bohatstvím příkladem? Obecně oblíbený omyl?
K takové ideální společnosti zatím ani tam nedošli, upozorňuje autor skvělých dramat Medvědín a My proti vám, které se také opírají o sportovní tématiku a na mém žebříčku literárních hodnot stojí o malinko výš.
85 % (aktuálně 1027 hodnotících s průměrem 87 %).
Luxusní. Má druhá nejoblíbenější od Frederika Backmana (těsně za "My proti vám"). Opravdu mě chytla za srdce. Hodně věcí jsem si uvědomila - třeba jak si člověk občas nenápadně nechává protékat život mezi prsty aniž by ho opravdu žil...
Tahle knížka byla zpočátku boj, první čtvrtka mě vůbec nebavila, některé fráze mi přišly spíš trapné,říkala jsem si že tohle nebude šálek mého čaje a to věčné "ha" mě vyloženě iritovalo. Ztrácela jsem pozornost, kdyby to nebyl Backman asi bych se na čtení vykašlala. Zhruba od půlky se kniha změnila,začala jsem chtít vědět co bude další a další stranu. Příběhy několika postav které byly skvělé pro mě zachránili situaci ,závěr dojemný,pár krásně řečených myšlenek nechybělo a na konci si může každý vložit tečku dle vlastního přesvědčení.
Do půlky 2* od půlky 4*
Pri tejto knižke som mala tendenciu smiať sa cez slzy... Absurdnosť niektorých udalostí (napr. kŕmenie krysy snikerskou), mi vháňala na líca úsmev, ale za ním na mňa doliehal aj smútok, či nostalgia.
Autorovi sa umným spôsobom podarilo zachytiť dôležté okamihy života Brit-Márie, ústrednej postavy, ktoré významne dokázali ovplyvniť jej osobnosť.
Svojim postojom, chovaním a správaním sa vyčnievala z radu, skrátka bola iná a to jej dávalo záruku, že bola nepriehliadnuteľná !!!
Tento citlivý, láskavý a nezabudnuteľný príbeh s množstvom krásnych myšlienok môžem iba odporúčiť.
Opäť skvelé. Po "Babičke" som sa ďalšej knihy trochu obával, lebo tá ma nebavila tak, ako Ove. A zároveň som si veľmi nevedel predstaviť knihu o Brit-Marie, ktorú sme spoznali v spomínanej "Babičke".
Som však rád, že sa moje obavy nenaplninli. Kniha bola naozaj úžasná, výborne sa čítala, sympatické postavy a Brit-Marie mi trochu pripomínala Oveho :)
Teším sa na ďalšiu.
Tak tohle byla vichřice.... Nečekané seznámení s tímto autorem. Knihu jsem slyšela v podobě audioknihy. Z počátku jsem si říkala jako vážně kniha o nepříjemné staré bábě? Ale pak... Nešlo přestat poslouchat a rázem tu máme jednu z nejlepších knih mého života. Milá, vtipná, jiná. Nenáročná, a ne pitomá.
Bohužel se asi neshodnu s ostatními, ale musím knihu odložit. Osoba Britt- Marie má na mě pomalý rozjezd a nemůžu se začíst. Její,, ha". Mě rozčiluje. Po knize ,, Muž jménem Ove" to nedám.Ta se mi moc líbila, možná je to tím že normálně čtu jiný typ knih.
Moje první knížka od tohoto autora, a byla jsem z ní unesena. Bohužel, jeho styl je tak výrazný, že další knihy mě už tak nenadchly a působily repetitivně...
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopaná
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Asi půjdu proti proudu. Nejdříve jsem měla pocit, že to bude Owe v sukních. Ale nebyl...☹️ Děj se na můj vkus táhl a nebyl moc zajímavý. A Brittino "ha" mě neskutečně iritovalo. Nedočetla jsem, ale nevylučuji, že se ke knize ještě někdy vrátím.