Světlo z Pauliny

05.04.2020

V těsné symbióze s úchvatnou ilustrací jsem byla zahalena do jemných stínů "melancholické nostalgie" (modifikace termínu vypůjčena od emgolightly). Ta hořko-sladká náruč duší každého jednotlivého příběhu překvapuje jejím chladem, neboť neukáže nic víc než upoutávku do vlastního života, ponechávaje ho navždy zahaleným. A přesto se díky autorovu mimořádnému umu do těch duší vcítíte a vnímáte jejich neobyčejně obyčejné bytí.

04.04.2020

Ač nemám ráda povídkové mikroosudy... najednou jedny takové dočítám a nemůžu si dovynahladit tuhle brilantní záležitost (ano, půvabné knihy si přeci zaslouží láskyplné pohlazení ;) ) ... přeji si zůstat ještě pár chvil v tom čarokrásném světě, i když je mi dávkován po různorodých kousíčkách... možná tentokrát právě to dodává těmto minipříběhům na naléhavosti... já totiž leckdy okouzlením ani nedýchám... a větu za větou se propadám do té něžné poetiky nevšedních všedností... ach, to vám je taková nádhera!
Asi není třeba více slov, tak nějak prostě doporučuji k ponoření se.

01.04.2020

Kniha byla inzerována jako balabánovský typ povídek, ale tomu odpovídají texty snad jedině svým poměrně krátkým rozsahem. Jinak jde o velmi nevyvážený soubor. Celkově se tváří povídky jako vzájemně provázané, ale jde jen o povrchní manýru (snad s výjimkou povídek Dvákákáčko a Rodinná sešlost, kde právě toto sepětí dává oběma textům cosi navíc). Čtenář je pozitivně naladěn dvěma úvodními povídkami, ale s druhou z nich (až mysticky pojatou Mešuge) přichází i vrchol celé knihy, po kterém už to většinou spíš dře. Titulní (závěrečná) povídka působí jako marná snaha o moderní vyvrcholení (hra se jménem, stařena stanující na místě zničeného rodiště). Přitom některé povídky slibovaly svými tématy více (Rodinná sešlost psaná z pohledu nenarozeného dítěte či lyrická Zpráva o nás třech o vánočních svátcích v rodině očekávající dítě), ale nepodařilo se. Mírně nadprůměrnou povídku dokáže autor zabít nesmyslným rámcovým příběhem o plakátu (Žluté šaty z plakátu). Na jistější půdě se autor ocitá snad jen ve chvíli, kdy bedlivě pozoruje a zaznamenává (Andrlíkovec). Tam, kde konstruuje, většinou neuspěje. (Hvězdička navíc za Mešuge.)

31.03.2020

Oblíbila jsem si zvláště ty povídky, kde se příběhy prolínají s historickými reáliemi; Andělíčkářka, Světlo z Pauliny, Mešuge, Kluk za plotem. Oslovila mě také grafika knihy. Je to krásný kousek, zařazuji do knihovny mezi své nejoblíbenější.

17.03.2020

Já jsem se na knížku asi moc těšila ... příběhy jsou čtivé, ale nějak mi tam chybělo propojení všech povídek, jak jsme u pana Štiftera zvyklí. Nebo tam jsou a já je tam nenašla, to je také možné. Našla jsem jen některé. I tak se moc těším na další spisovatelovu knížku.