Světlo z Pauliny
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432561/bmid_svetlo-z-pauliny-2r2-432561.jpg
4
299
86
Tohle je svět, tak žij! Není na co čekat – co nechytneš, uteče, k čemu nepřivoníš, zvadne. I půvabnou jihočeskou osadu Paulinu pohltil les, místo komínů ční k nebi stromy a všude je hrobové ticho. Ze starého světa však přece jen něco přetrvalo: příběhy, jména a dávná rozhodnutí, která mají vliv na naši přítomnost. Pohnuté lidské osudy jsou nejen cestou, ale i branou do minulosti, poznáním toho, co bylo a nesmí zůstat zapomenuto.... celý text
Přidat komentář
Některé povídky se mi líbily více, jiné méně. Nejvíc titulní Světlo z Pauliny a pak ta o hostinci Andrlíkovec. Asi by mě od autora bavila sbírka, ve které by byly jen poetičtější z jeho kousků. Každopádně oceňuju obrovskou empatii, pozorovací talent, cit pro detail, schopnost vtáhnout čtenáře do atmosféry příběhu. Cítíte se, nejen jako byste tam byli, ale jako byste to vše také prožili. Víc takových knížek.
Moc hezky napsané povídky, i když ne všechny mě oslovily. Ale klobouk dolů před panem Štifterem.
Zprvu mě zaujala povedená obálka a pak už jsem nedokázala přestat číst. Líbil se mi autorův styl a povídky měly krásnou atmosféru.
Většinu povídek si určitě ještě někdy přečtu, hned úvodní Andělíčkářka mi z hlavy jen tak nezmizí. Krásným, lehkým jazykem napsané působivé, volně propletené příběhy z různých časů.
Jen ta Rodinná sešlost mi tam nějak nepasovala, připadala mi jako z nějakého zaprášeného, katolického magazínu.
Sice se mi některé povídky až tak nelíbily, ale některé mě naopak natolik dostaly, že si celkově kniha nezaslouží stržení jediné hvězdičky.
Jazyk Jana Štiftera se mi moc dobře čte. Zatím se mi líbilo všechno, co jsem od něj četla a určitě budu chtít přečíst i další. Autor už se pro mě stává sázkou na jistotu.
Edit: a nejvíc se mi líbí Rodinná sešlost. Pro mě nejsilnější z celé sbírky.
Já se tedy vůbec nedivím, že tahle získala ocenění. Obdivovala jsem autorův jazyk, za mě krása.
Pro mě tak trochu jiné zvláštní, místy tajemné a místy i trochu smutné povídky, ale líbily se mi, od autora si určitě ještě nějakou knihu vyhledám.
Asi nejsem na povídky:o( Nevím proč se kniha tak opěvuje, ale každý máme své oblíbené styly… Přečtení útlé knížky moc času nevzalo, ale bohužel nic nedalo. Snad z dáli úvodní povídka. Autorovi dám šanci jinou knihou - Sběratel sněhu.
Zajímavá povídková knížka, dostala jsem ji z Albatrosu jako dárek a zase půjde dál. Většinu povídek něco spojovalo, občas to pro mě byl takový rébus, co to asi bude. Některé povídky byly hodně zajímavé tématem, třeba Rodinná sešlost, líbily se mi moc i ilustrace, ale celkově je knížka dost smutná. Je převážně o samotě, o nesplněných přáních, o zradách.
Pro mě po je to přečtení Sběratele sněhu určité zklamání. Povídky nejsou vysloveně špatné, autor psát zjevně umí, ale tady mi chybí třeba hra se slovy, humor, originální nápad... prostě šťáva.
Je možné prosvětlit místa, která jsou nenávratně pryč. Je to trochu magie. Kouzelnickými artefakty jsou třeba starý kufr, plakát, skříň nebo fografie. Přimícháte laskavé vzpomínky a pak už se ze tmy minulosti vynořují domy, domovy a lidé. Na chvíli jsou osvětlená ta zapadlá místa naší minulosti. A to zlé necháme ve tmě.
Neskutečně milé čtení tenhle Štifter... Vždy jsem měla s povídkovými sbírkami jeden problém, a proto se jim poměrně často vyhýbám, a to, že mám často pocit, ze mi u povídky uniká nějaká pointa, která je tam schovaná, já ji neodhalím a pak je to jen pár stránek o ničem. Zde jsem udělala výjimku, protože Sběratel sněhu me nadchl a nelituji. Ano i zde jsem našla jednu dvě povídky, které mi přišly plytké, ale možná je opravdu chyba na mé straně a jen jsem nepochopila ten skrytý význam. Nicméně tech povídek, které mě nadchly byla většina a třeba Zprava o nás třech ve mě bude rezonovat ještě dlouho...geniální, nic jiného se o ní říct nedá.
Jak už to tak u povídkových souborů bývá, některé texty zaujmou více, některé zase trochu méně. Ale jsem ráda, že v případě této sbírky převažovaly ty, které se mi líbily více.
Autor si mne získal svým stylem psaní, který je velmi čtivý, poetický, jazykově vytříbený, ale přitom přístupný a srozumitelný. Zároveň si autor krásně hraje se slovy a i na malém počtu stran umí v jednotlivých povídkách vytvořit silný příběh, který se člověka dotkne.
Všem povídkám je společné to, že zobrazují pohnuté osudy obyčejných lidí. Texty začínají pokaždé nenápadně, ale končí jako silné životní příběhy s přesahem, který čtenáře nutí se zamyslet. Zároveň umí autor vytvořit uhrančivou atmosféru, dost často melancholickou, smutnou a tíživou. Tato kniha není úplně veselým čtením, ale já jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou.
Sbírka mi výrazně připomněla Okolo Jakuba Michala Vrby. I tady se vyprávění točí v delším časovém úseku kolem určitého místa, i tady je snaha o jisté propojení příběhů. Tam, kde se Vrba omezil (až na jednu výjimku) na místopis, loví Štifter vztahy většinou v lidech, někdy je vazba silnější, jindy opravdu jen hodně volná a celá snaha stejně jako způsob vyprávění sklouzává k manýrismu, na který buď přistoupíte a pak budete nadmíru spokojení a užijete si čtení se vším všudy aneb ne (vaše - moje - smůla, když já to sebeopájení se jazykem prostě v takového míře nemusím).
Největší (opravdu veliký) dojem na mě udělaly Mešuge a Rodinná sešlost - tato dvojice v mých očích výrazně převyšuje zbytek sbírky a dva dny po dočtení jsou vlastně jediné, které si vybavuju (plus tedy ještě podivný hanopis svatebních oslav, který mi utkvěl ale z naprosto jiných důvodů). A už jen kvůli těmto dvěma příběhům má cenu si sbírku přečíst - třeba najdete kouzlo jinde, třeba ho najdete všude, třeba vás naprosto uchvátí úžasné ilustrace Veroniky Bílkové.
Povídky o pohnutých osudech lidí z jižních Čech. Osada Paulina sice zmizela z mapy, avšak osudy lidí, kteří tam žili, zůstaly a my se díky této knížce můžeme dozvědět, co kdo prožil, jeho vzpomínky i současnost.
Tak tohle byla úžasná knížka. Už budu muset přestat říkat, že povídky zrovna moc nemusím :-) Během dvou měsíců si mě dvě povídkové knížky naprosto získaly. Tato malá knížečka je plná silných příběhů. Moc se mi líbí lidskost, která je v nich schovaná. U každé povídky máte pocit, že hlavního hrdinu znáte, že mu rozumíte. Chvílemi jsem se přistihla, že při čtení ani téměř nedýchám, jak jsem byla pohlcena do děje. Vše kolem přestalo existovat a já si jen užívala příběhy, které mají hloubku, cit, jsou silné, dojemné, smutné.
Moc mě také bavilo drobné provázání jednotlivých příběhů, které bylo nenucené a zároveň příjemně překvapivé.
Úžasné ilustrace Veroniky Bílkové ještě umocňují veškeré pocity při čtení.
Za mě krásná knížka a rozhodně se musím podívat po dalších knihách autora.
Povídky poněkud melancholické, lehce sentimentální, ale v dobrém slova smyslu - vyvolávající citová hnutí, místy s prvky magického realismu (nebo prostě jakési samozřejmé magie). Bavilo mě, jak jsou pospojovány, nejen totiž tím, že se vztahují k Jižním Čechám a že v nich hrají velkou roli nešťastné děje 20. století, ale i to, jak jsou propojeny křížovými, letmými náznaky. Autor umí psát. A je mi blízký i jeho pohled na to, co se jednotlivým osobám, které vystupují v povídkách, událo.
V této povídkové sbírce minulost a současnost splývají, události z různých časů se odehrají na jednom místě. Je tu zamyšlení nad tím, jaký vliv má minulost na naši přítomnost, je to o touze po životě, jaký bychom chtěli, je tu motiv nenarozeného dítěte a vyniká tu téma pomíjivosti. Pro mne bylo nejsilnější zamyšlení nad sepětím člověka s místem, kde se narodil nebo vyrůstal.
V průběhu čtení si uvědomíme, že povídky jsou jemně provázané. Četba této sbírky nás nenásilně zpomalí a nechá nás zamyslet se nad motivy povídek, nad poselstvím celé sbírky. A to vůbec není špatné.
Štítky knihy
Sudety jižní Čechy české povídky
Část díla
- Andělíčkářka 2020
- Andrlíkovec 2020
- Dvakákáčko 2020
- Kluk za plotem 2020
- Mešuge 2020
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Kniha Světlo z Pauliny je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 381x |
| Čtenářské výzvě | 94x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 137x |
| Chystám se číst | 187x |
| Chci si koupit | 31x |
| dalších seznamech | 2x |
Světlo z Pauliny je v pořadí pátou knihou z edice Tvář. Tentokrát se jedná o povídkovou knihu z pera spisovatele Jana Štiftera.
Snad kromě jedné povídky - Zpráva o nás třech - se mi líbily všechny. Každá měla svoji atmosféru, vždy pod rouškou nějakého tajemství. Bavilo mě u povídek sledovat návaznost a spojení, které mezi sebou měli, vždy řečené jen v malých náznacích. U druhé poloviny knihy mi náznaky pak chyběly, nebo jsem je nebyla už shopna z náznaků rozluštit.
Vyzdvihla bych pak povídky Mešuge, Světlo z Pauliny a Žluté šaty z plakátu.