Svědectví
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1123/bmid_svedectvi-6p7-1123.jpg
4
1650
1650
Dobrý způsob, jak skoncovat se světem: chybná nanosekundová operace v laboratoři Ministerstva obrany a miliony kontaktů znamenají cestu k řetězové smrti. A den poté: holý svět, zbavený řádu a z 99% vylidněný: svět, ve kterém si hrstka přeživších panicky vybírá strany, na kterých má stát nebo kterými je vybrána. Svět, ve kterém jsou nejhorší noční můry zla ztělesněny mužem s osudným úsměvem a nevýslovnou silou: temným Randallem Flaggem. Syrový postapokalyptický román Svědectví Stephena Kinga je řazen k autorovým nejlepším dílům. Rozehrává v něm již mnohokrát zpracované téma boje s katastrofální epidemií nevyléčitelné nakažlivé choroby, která zde má podobu „superchřipky" vyvinuté ve vojenských laboratořích. Experiment se však vymkne kontrole a nákaza vyhubí takřka celé lidstvo. Hrstka těch, kdo přežili, se dělí na dvě skupiny – jedni se uchylují k laskavé matce Abigail, která je oslovila ve snech, druzí směřují do náručí Temného muže. Kingův román vrcholí jako klasický souboj mezi Dobrem a Zlem, v němž lidem zůstává role figurek na šachovnici hry o svět. King si v knize pohrává se svým oblíbeným tématem předurčenosti, kterému se věnoval i v dalších románech jako Mrtvá zóna, To nebo Temná věž. Román poprvé vyšel v roce 1978, byl však autorem na popud vydavatelství radikálně zkrácen, protože šlo o autorův teprve čtvrtý román, a panovaly obavy, že jeho původní rozsah (přibližně 1100 stran) by mohl čtenáře odradit. Časem se však ukázalo, že jméno Stephen King dokáže úspěšně prodat téměř cokoli, proto bylo v roce 1990 publikováno mírně poupravené a doplněné Svědectví v původní délce. King se představuje ve vrcholné formě a strhující vyprávění nenechá čtenáře ani na okamžik vydechnout...... celý text
Literatura světová Horory Sci-fi
Vydáno: 2008 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Stand: The Complete & Uncut Edition , 1990
více info...
Přidat komentář
První, co mě v souvislosti s touto knihou napadá, je, že je opravu dlouhá. Chvílemi jí člověk chce odložit, aby jí ale vzápětí zase vzal do ruky a pokračoval. I díky tomu jí člověk daleko lépe prožívá. Když zemře postava, která se vyskytovala na více než pětistech stránkách, je to, jako kdyby umřela skutečná osoba.
Druhý přívlastek, který mě napadá, je "uvěřitelná". A to tak, až člověka mrazí. V první části je uvedena téměř vědecká studie šíření smrtící epidemie. V druhé části neméně zdařilý popis formování nové společnost. V poslední části pak přijde strhující finále, které v sobě S. Kinga nezapře.
Jediné, co mi na románu nesedělo, byl urychlený konec. Jakoby Kingovi došly nápady, a tak to ukončil, i když vše ještě nebylo dořešeno. Hezky tu skloubil scifi, horor a víru v boha.
"Life was such a wheel that no man could stand upon it for long.
And it always, at the end, came round to the same place again."
Konečně jsem se dočetla až k této závěrečné větě. Miluji Kinga a jeho knihy a tak se stalo, že když jsem zavítala do oddělení s cizojazyčnou literaturou, tento skvost se na mě šklebil a já i přes rozsáhlost (1325 stránek!!) a fakt, že kniha je v angličtině, neodolala. Byla to dlouhá, neuvěřitelná cesta, ale musím říct, že jsem si to fakt užila. Je pravda, že jsem začala koncem června a dočetla ji až teď, ale taky je pravda, že jsem ji asi na 2 a půl měsíce úplně odložila a myslela, že to vzdám, ale nakonec mi to stejně nedalo, protože však víte, King, ten Vás jen tak nepustí. Za mě 5* :)
"A pak jí bylo jasné, že to dál nejde! Dveře se otevřely a zafoukal vítr, plameny svíček se zamihotaly a uhasly. Záclony vlály a pak se objevil on, řekl: "Neboj se pojď, Mary," a ona neměla strach a běžela k němu a pak se rozletěli... Vzala ho za ruku... "Pojď, Mary, neměj strach ze Smrťáka!"." /Blue Oyster Cult/
Naprostý skvost! Velmi rád vzpomínám, jak jsem tuto knihu tenkrát doslova jedním dehem asi během týdne přečetl a opravdu litoval, že už je konec. Pro mě se jedná o jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Mojí nejoblíbenější postavou je Larry Underwood. Vcelku vydařená je i televizní adaptace od Micka Garrise z roku 1993, ke které napsal King scénář.
Ano přečetl jsem ji za 8 dní,moc se mi líbila a Tom Cullen nejlepší postava z celého románu!Dám si ted nějakou oddychovku a pak bych rád četl Pod kopulí a nebo Puls!
King je dobrý spisovatel, umí psát zábavně a dokáže vtáhnout čtenáře do děje, to se mu musí nechat. Ale má jednu chybu-slovní průjem. A v této knize si ho opravdu užil naplno. Když jsem tu knížku četl asi před patnácti lety byl jsem z ní šlauf, ale teď mi to tak nepřišlo, teď mi ta kniha přišla příliš dlouhá a příliš utahaná. Myslím, že by si zasloužila zkrátit. Jasně, jsou v ní skvělé pasáže, ale člověk je musí hledat mezi spoustou balastu. A navíc, co si budeme nalhávat, King není filozof a když se pokouší filozofovat, vyznívá to občas směšně. Mimochodem, Bůh z hořícího keře řekl: "Jsem, který jsem" a ne "Já jsem, co jsem". A to je přece jen něco jiného
po přečtení prvních pár stránek jsem sem zavítala a přečetla si několik předchozích komentářů a musím říct, že mě většina z nich spíš rozladila... zvláště ty, které tvrdili, jak je kniha zbytečně rozsáhlá a nudná... četla jsem tu rozsáhlejší verzi a četla se mně pěkně, vůbec nebyla dlouhá! Musím ale říct, že na mě kniha nepůsobila jako typický King, když ji porovnám s předchozími přečtenými... to jí ale na kvalitě nic neubírá!
Paradoxně mě nejvíc bavily první dvě třetiny, seznamování s osudy jednotlivých postav, jak těch, které nás provázely delší dobu, tak i těch, na kterých King "jen" demonstroval hrůzy epidemie.
Stejně tak část v Boulderu, kde vznikala nová společnost, nové vztahy. Do podobných příběhů se dokážu neskutečně vžít a užívat si čtení s pocitem, že v tu chvíli jsem tam s nimi (nedá mi to v tomhle místě nevzpomenout na Čaroděje a sklo, kde nám Roland vypráví o své dávné lásce Susan :)).
Samotný "boj" s Temným mužem už na mě tolik nezapůsobil, asi proto, že jako mnohé, tak i mě King občas s tím Bohem trochu štve a tak mě žádný boží zázrak nepotěší - na druhou stranu, nemám nejmenší ponětí, jaký jiný konec bych si představoval a tak to nemůžu moc kritizovat :). Celkově mně to ale bavilo neskutečně a jednou si to zase s radostí přečtu znova.
Tak jak to asi shrnout v pár větách? Nebo spíše ze kterého to vzít konce?
....
Ano, mám ráda S. Kinga, Svatá dobroto, to ano. Je to mistr vyprávění, (fuj, jaké to klišé!), to ano! ALE!! Jak já nerada ty kecy o bohu, božích znameních a božích osudech...
Ale i přesto jsem knihu dočetla. Zanechala ve mě zajímavý pocit. Že Flagg tam někde je a jeho oko vidí...
Svědectví - přes 1000 stran dlouhá post-katastrofická lahůdka (ačkoli je jistě na pováženou hovořit o "post-katastrofičnu", když cca 40% knihy líčí spíše průběh katastrofy). King je prostě mistr svého řemesla, což lze vidět už v těch nejelementárnějších částech jeho díla. Přesto mám pocit, že tentokrát mírně přestřelil. Vadí mi zejména tři věci, z nichž dvě již zde v komentářích byly zmíněny. Přesto je pro mě zcela nejsilnější ta, kterou zde kupodivu nezmiňuje nikdo:
1) Bezmezný amerikanismus - nechápu, jak si toho mohl někdo nevšimnout. King je velmi znám tím, že svá díla zasazuje do USA. Na tom většinou není nic divného, popisuje-li autor nějakou událost lokální. Jde přece o autora amerického, takže je logické, že své příběhy zasadí do míst, která zná nejlépe. V dílech jako je Prokletí Salemu, To, Zelená míle, Nespavost, apod., mi tento prvek rozhodně nevadil. Také mi nevadil v Temné věži, neboť tam měl jasný účel. Se Svědectvím je tomu ale jinak. Nejde o to, že dílo popisuje nějakou katastrofu, která je globální - i zde bych pochopil autorovo zaměření se na kousek světa (vždyť něco podobného učinil i Wyndham v mém velmi oblíbeném Dni Trifidů. A mělo to zde navíc i účel, který vedl k servisu ještě větší porce napětí). Problémem je, že se ve Svědectví po katastrofě odehrává určitý "metafyzický boj", který by mohl mít důsledky pro lidstvo jako celek, přičemž King dělá, jako by zbytek světa mimo USA prostě neexistoval. "Amerika" tak v příběhu figuruje v jistém smyslu jako "Bohem vyvolený národ", což prostě chápu jako neodpustitelný autorův prohřešek. Něco takového by si zasloužilo globálnější náhled!
2) Nereflektovaná dichotomie Dobro x Zlo - Prvek, na který mnoho lidí odkazuje, a který také mnohé zhnusil. Sám mám k této autorově strategii ambivalentní vztah. Pro Kinga je totiž tato téměř až slepá dvojbarevnost typická. Lze zmínit např. mnoha lidmi opěvovanou (i mnou) Temnou věž - nenachází se tam snad totéž? Na jedné straně "Dobrá Temná věž", na druhé pak "Temná a Zlá Diskordie". Tím neříkám, že mi tento prvek nevadí. Pouze mi nevadil natolik, abych si dílo nedokázal užít. Přesto se mi ale zdá, že mnohým lidem zde až tak nevadí to, že je proti sobě stavěno Dobro a Zlo jako takové, ale spíše to, že jde o jedno z těch děl Kinga, kde je za Dobro a za Zlo, které jinde fungují více méně jako proměnné (i v samotné Temné věži), dosazena konkrétní hodnota - za Zlo je dosazen Randall Flagg, který je mnohými označován za Satana (či jeho vyslance), za Dobro pak Matka Abigail, figurující v díle jako "boží prorok". A tato skutečnost bohužel i na mě působila dosti nemile. Dokud totiž za Dobro a Zlo nic konkrétního nedosazujeme, dílo může otevřít obrovskou škálu možných interpretací. Takto jde však o pouhý konstrukt, poukazující na možný budoucí vznik nového svazku Bible (i proto název Svědectví). Proto zcela chápu, proč zde někdo dílo označil za "křesťanskou fantasy" - ano, skutečně tím do jisté míry je ...a také mi to vadilo.
3) Přetažená délka - Mám velmi rád dlouhé knihy. A to i takové, které délkou přesahují Svědectví. Délka mi (většinou) nevadí ani u knih Stephena Kinga (Temná věž, To). V tomto případě jsem se nicméně několikrát přistihl při tom, že nedokážu u čtení udržet pozornost. Některé pasáže byly prostě neuvěřitelně nudné a myslím si, že by se bez nich kniha obešla. Český distributor měl nejspíš raději sáhnout po zkrácené verzi.
Ve výsledku je přesto Svědectví většinou čtivou knihou. Pohrává si s velmi originálním nápadem, který ovšem neuchopuje tak, jak bych si já sám přál. Proto hodnotím někde na pomezí 3/4*...
Každý měl nějakou tu svoji první. Moje první kniha od MISTRA KINGA bylo právě Svědectví. Když si teď vzpomenu jak jsem si dělal srandu že to budu číst aspoň rok musím se smát.Když jsem si dočetl bylo my líto že mám zkrácenou verzi. Ale to nic neměnilo na tom že to bylo parádní ba spíž královské počteníčko. Všem vřele doporučuji.
Nevadil mi rozsah knihy ani "přílišný" popis lidí a situací. Vlastně jsem si tím knihu užila s každou jemnou niancí. Jen to občas trochu vázlo, proto hvězdička dolů.
První půlka knihy výborná, pak mě to přestalo bavit a s velkým přemáháním jsem ji dočetl. King je výborný spisovatel, ale některými romány mě odrazuje.
Ak chce túto celkom objemnú knihu niekto čítať len pre to, aby sa dozvedel ako to dopadne, nech ju radšej nechá v polici na neskoršie. Keď nebude netrpezlivý a vychutná si dej na všetkých stránkach.
Dej knihy je podľa mňa parádny a King si nechal dostatok času na vykreslenie charakterov postáv.
Koniec mňa bavil asi najviac, niektoré kruhy sa uzatvoria, niektoré ostávajú otvorené a je na nás, aby sme si odpovedali.
Po prečítaní mi bolo dokonca ľúto niektorých postáv, aj keď by som to nepredpokladal.
No človek sa pri čítaní dozvie aj čo to o sebe.
Bola to moja prvá kniha od Kinga ale aj keď má cez 1000 strán, ja by som vydržal aj viac:-)
Jedná se v podstatě o křesťanské fantasy. První třetina není špatná, i když zkrácení by ji určitě prospělo. V druhé třetině se začne odehrávat boj mezi bohem a satanem v nejnaivnější podobě. Konec knihy je už naprosté peklo. Opravdu mě překvapilo, že King napsal knihu s tak špatným příběhem, vypadá to skoro jako na objednávku od amerických křesťanů, kteří si asi myslí, že svět bude lepší, když všichni lidé začnou věřit. Postavy v knize jsou přesvědčeny že původní svět byl špatný, a pak, když zakládají novou lepší komunitu, tak si schválí ústavu USA v nezměněné podobě. Špatnost starého osvěta symbolizují hlavně animované želvy ninja - zřejmě je v nich málo víry? Za všeho nejhorší, je nelogické sebeobětování hlavních postav jako úlitba bohu definovaným "Já jsem, co JSEM". Nebyla by to špatná kniha, kdyby se vyškrtlo asi 600 stránek o boji dobra se zlem. Rozhodně si kniha nezaslouží srovnávání s výborným Dnem Trifidů.
Mám ze Svědectví ambivalentní pocity. Připadá mi, že se jedná o dva příběhy, které spolu až tak nesouvisí. Po úvodní a velmi dlouhé (pro mě strhující) části seznamování s postavami, během níž probíhá vymírání lidstva, mě téměř šokoval ten zlom v jakýsi nadpřirozený a religiózní souboj dobra se zlem. Ale jakmile jsem se naladil na tuhle druhou vlnu, což mi dobrých sto stran trvalo, byl jsem opět hluboce pohroužen do Kingova světa. Ve výsledku jsem spokojen a plné hodnocení se nekoná hlavně kvůli výše zmíněné roztříštěnosti.
Miluji objemné knihy, jak počtem stránek, tak obsahem. Tato kniha určité mezi ně patří. Jedním dechem se čte, a člověk lituje, že nebyla ještě delší. Ačkoliv King ve mě nezanechává příliš kulturní stopu po přečtení, s touhle knihou je jinak. Zanechala ve mě ponaučení, že svět a lidstvo má skutečně dvě protikladné stránky. A na každém z nás je určit, která je nám bližší.
Štítky knihy
zlo zfilmováno americká literatura zkrácená verze dobro pandemie Walter Padick zfilmováno – TV seriál postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2010 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Co napsat na takový kult, jako je Svědectví? Dokonalost sama.I když to podle mě kvalitou a ani propracování to na "To" nemá i tak míň jak 5* nešlo dát. Přes výborný začátek, kde se chřipka pomalu a jistě šíří světem, respektive Amerikou, až po epický konec s "božím prstem". Kupodivu mi ani nevadilo, že se hlavně v druhé polovině knihy hodně řešilo duchovno a podobně a to jsem zapřísáhlý ateista.
Každopádně jak už jsem psal perfektní kniha, která se i přes svoji délku četla sama. Proto 5*
* Nečtěte tuhle knihu, když se zrovna světem šíří informace o prasečí chřipce a vy zrovna, jak na "sviňu" nějakou tu blbou chřipku dostanete. Nespí se potom dvakrát nejlíp, hehe.