Suttree
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138988/bmid_suttree-B0R-138988.jpg
4
173
34
McCarthyho opus magnum, román Suttree, je situován do tennesseeského Knoxvillu 50. let dvacátého století. Jeho hrdinou je Cornelius Suttree, mladík v Kristových letech, jenž sešel z pravé životní cesty jako kdysi Dante a nyní v černé komedii hledá sám sebe i vlastní spásu. Na živobytí si vydělává rybařením na řece Tennessee a protlouká se knoxvillským peklem plným odpadlíků, vyděděnců a zatracenců – bez spolehlivého průvodce, zato s mnoha svéráznými souputníky. Autobiografické dílo, na němž McCarthy pracoval více než dvě desetiletí, se vyznačuje mnohovrstevnatým vyprávěním, jazykovou invencí, myšlenkovou hloubkou a v neposlední řadě netypickým svébytným humorem. Suttree završuje rané tenneeseeské období autorovy tvorby a spolu s Krvavým poledníkem (1985) a Cestou (2006) představuje její naprostý vrchol.... celý text
Přidat komentář
Nějak jsem to nemohla dočíst, asi na str.80 jsem to vzdala, zrovna když Sutree blil a blil. Jinak Mc Carthyho jsem jednu dobu četla, ale tato kniha se dost liší od těch romantických z mexicko amerických hranic.
Tak jsem si to dal podruhý jako audioknihu na pokračování na ČRo Vltava (čte Jan Vondráček). Skvělý zážitek. Ta atmosféra vybydleného předměstí s různými pitoreskními postavičkami a kriminálními živly vás pohltí. Cormac v tomto díle je nečekaně košatý až ukecaný (jaký to kontrast např. oproti geniálně strohému jazyku Cesty).
Tak trochu jiný McCarthy, než jsme zvyklí, ale zato naprosto vynikající.
Nikdy by mě například nenapadlo, že se u čtení některé z jeho knih naplno zasměju, byť ten příběh zas až taková komedie není. Konečně, vždyť bez toho smutku a nostalgie už by to snad ani nebyl Cormac McCarthy.
Místy mi Suttree a jeho kamarádi připomínali postavy ze Steinbeckových knih Na plechárně, Sladký čtvrtek nebo Pláň Tortilla - je to přesně taková skupina městských ztroskotanců, podivínů a všelijakých figurek.
Moc pěkně se to četlo, užil jsem si to a tuhle knížku jsem rozhodně neměl v rukou naposledy.
Suttree je zevl na úrovni Big Lebowskiho, ale stejně jako on nijak významně neobtěžuje své okolí a od světa okolo taky nic nečeká. Bydlí na vodě v housbótu, opustil svoji ženu a má kamarády s kterými nehraje bowling, ale kulečník.
Příběh je sice situován do 50.let, nalezneme v něm ale zmar a hnus současné generace, například když Suttree odmítá dobře placené práce, „vypíná se“ alkoholem…. Některé neveselé nebo halucinogenní aspekty knihy střídají komičtější pasáže, kde si pravděpodobně každý čtenář bude navždy pamatovat soulož s melounem. Autorův vypravěčský styl je vynikající (knihu psal déle než 20 let) a vyplatí se opravdu pozorně číst každé slovo.
Suttree je takový pobuda, rybář, pijan a i si něco odseděl. Bydlí v hausbótu, chytá ryby, není hloupý, má kus selského rozumu, občas ho dohání trochu nastíněná minulost. Ale je vlastně nenáročný, nikdy si na nic nestěžuje, jednou tak, podruhé onak.
Ve vyprávění z padesátých let nás autor zavádí do amerického Knoxvillu, do společnosti pijanů, harampádí, chatrčí, městských náleven, zlodějíčků, žebráků, chudých černochů i různých týpků.
Kniha není úplně souvislá, nicméně jakoby v různých střídavých dějových epizodkách si ji můžete v klidu vychutnat, je plná mnohdy různých expresivních výrazů, které asi uslyšíte poprvé v životě. Nicméně vyprávění je to mistrovské a ani není tak temné, jak by člověk od McCarthyho čekal a dává i jistou naději, jakoby se vám podařilo si na chvíli prohřát zmrzlé prsty, či se schovat před žárem slunce ve stínu.
Už dlouho mě žádná literární postava nepobavila tak jako Harrogate. Městská krysa. Hahaha. Harrogate for president!
Jinak klasicky labužnický McCarthy, jen o něco více rozvolněný. Mně to nevadí.
Na to abych se dotkla stejné hlubiny a stejných podtónů jako autor, bych musela číst knihu buď několikrát anebo co je pravděpodobnější žít jeho životem. Podprahové roviny ke kterým se špatně proniká, ale které mají obrovskou sílu. Ponurý vyýklad do kterého se pustil velmi poutavým jazykem něco říká a neříká to bezdůvodně, nezdá se mi, že by to bylo holé a pusté a prázdné.
Čímsi to "září" ale dotknout se toho je složité a mám dojem, že mě se to nepodařilo. Suttree tam "je a není" a přitom jeho záležitost se zdá být neodkladná, jako by seděl na lavici obžalovaných a nemohl se dost dobře vyjádřit. Ani si nesjem jistá kolik uplynulo let. Hra se slovy je ale impozatní.Napsané je to geniálně a autor mě zcela "podemlel",ochromil a šikovně vyladil. Ponor do prostoru v člověku zmatněný a odkloněný do složitého vzorce, který ale neprozradí to co v knize není řečeno od začátku,ale je jen naznačeno.
ukázky:- Noc strávil nad řekou na římse a celou noc poslouchal přízraky dřevařských vlaků,
tekutý klikot a dlouhé dunění přes vyhýbku a břinkot a celou tu hantýrku starých zrezivě-
lých vagónů na dávno zaniklých tratích. Z prvních pár svítání se mu dělalo lehce nevolno
už dlouho žádné nespatřil ve stavu naprosté střízlivosti.
- Pomíjejíjcí měna věčně obnovovaná. Za časů našich dědů se tu odehrála balada, jaká-
si láska došla nešťastného konce a dívka s vlasem havraním utonula v ledově zelené tůni,
kde ji našli s kadeřemi rozpitýma jako inkoust na studeném říčním dně dlážděném kamením.
A pak tam jsou až jakési protimluvy tohoto. Četla jsem ji jen jednou, nyní se na to vydávám znovu,myslím si že právě Suttree za to stojí a řadí se k těm knihám, které zůstanou v tom neomrzitelném popředí.
Suttree se mi četl z McCarthyovek nejlépe, žádné děsivé sny, jako tomu bývá u ostatních jeho knížek. Všechny jeho knihy jsou vhodné pro chvíle, ve kterých se cítíte šťastni a nic vám nepokazí dobrou náladu, pro slunná letní odpoledne
Já jsem tuhle knížku asi nepochopil. Je obrovsky náročný udržovat si přehled o ději, postavách a příběhu. A přitom se odměna za námahu nedostaví. Některé pasáže se mi líbily a byly čtivé, jenže vzápětí se hrdina vyskytl úplně jinde a v jiné situaci. Zkrátka, byl jsem rád když jsem si mohl říct: už je to dočteno.
Tak trochu jiný McCarthy, a proto se mi asi líbil víc, než předchozí přečtené, které mi přišly tak nějak stále stejné a více či méně čtivé. Nicméně Cesta a Tahle země není pro starý pro mě stále zůstávají na špici.
McCartyho opus magnum není lehkým čtením. Sutree je trochu jiný než, než díla, díky kterým jsem McCartyho začal číst. McCarthy se proslavil jinými díly a teď se vyá i jeho ve spěchu napsaný seznam na nákup, ikdyž z toho nákupu přinese jen polovinu věcí, ale má na to už věk. Já patřím mezi jeho obdivovatele, ale určitě nejsem obdivovatelem nekritickým a slepě uctívajícím vše, co vzešlo z autorova pera.
Důvodem, proč se posledně vydaná McCartyho díla dostávají zde na DK do modrých čísel, je asi zřejmě to, že ačkoliv nepostrádají typický mccarthystický nihilismus, ani jeho typický styl barvitého líčení, který je pro mně naprosto výjimečný a nezaměnitelný, postrádají větší příběh a nějaké definitvní myšlenky. Oč je zde upozaďován příběh, tím více se jde do hloubky a tím větší je prostor pro iracionalitu a pocitové vnímání světa.
Sutree je výstavní ukázkou onoho mccartthyovkého nihilismu, a ten je cítit ze všech McCathyho děl právě zde nejvíce. Pokud máte zrovna náladu se se Sutreem utápět v beznaději, v životu beze smyslu, pokud na chvíli přijmete McCarthyho pravidla, knihu si užijete, a to také a především kvůli Mccartyho jazykové zručnosti, mnou vynášené do nebes. I přes všechen cynismus a pesimismus, je i tato kniha o lásce. Sutrree je dobrák, kterého by pohledal.
Pro představu a navození atmosféry přidávám citaci z prologu knihy, ze kterého mi bylo dosti špatně.
Citace:
" Zde v ústí přítoku se pole svažují až k břehům a v bohaté náplavě bahna zbrázděného v deltu se obnažují ukotvené kosti a hrůzný odpad, změť rozlámaných beden, kondomů a ovocných slupek. Staré plechovky, sklenice a poničené artefakty z domácností, jež se vynořují z fekální bažiny těch rovin jako památná místa v nezmapovaných údolích předčasné demence."
Ambiciozní Mccarthyho dílo, na kterém pracoval, dle doslovu, bezmála 20 let. Bohatý slovník a dlouhá komplikovaná souvětí ve výborném překladu, což je ostatně u argovské edice AAA již samozřejmost. Suttree se nečte vůbec snadno. Děj mě příli nezaujal a prokousávat se 500 strankami osudů jednoho Knoxvillského lůzra mě příliš nebavilo. Je pravda, že u některých pasáží jsem se opravdu velmi dobře bavil, ale celkově ve mně Suttree dojem ze "zásadního" díla nezanechal. Zase je ale potřeba říct, že složitě strukturovaná díla Williama Faulknara, ke kterému je Suttree právem přirovnáván, nemám příliš v oblibě, a tak to zůstane asi i se Suttreem. Příznivci faulknerovské prózy si ale přijdou určitě na své.
Při pokusu o opětovné čtení (únor 2019): Je to dobrý román, ale ta rozevlátost a snaha vše popsat tomu ubírá na dynamice. Předtím jsem přečetl znova Vnější tmu a Dítě boží, které mají větší tah, jsou dějově sevřenější a celkově čtivější než pozvolně plynoucí Suttree.
(listopad 2020) Tak opět mi to nedalo a sáhnul jsem po Suttreem a na potřetí mi to sedlo parádně a Suttree patří k top románům od McCarthyho. Je ale asi potřeba se na ten pozvolný tok vyprávění správně naladit, chytit ten jižanský špinavý a lehce gotický rytmus. Tentokrát jsem si tu románovou plavbu po Tennessee se Suttreem užil a doufám, že to nebylo naposledy. Doporučuji.
Nebojím se přirovnání 'Slavnosti sněženek' během 'Rozmarného léta' po mccarthyovsku. Jen v divných postapokalyptických kulisách, v Bohem zapomenutém městě, u nějž kondomy plavou po hladině blízkých řek, kde lidé bydlí pod mosty a v hausbótech, kde nikdo nic nedělá, ve městě plném pochybných individuí, opilců, vidláků a bláznivých knězů na kolečkových křeslech. Píše se rok 1951. A kdyby tohle autor neuvedl, stěží bych si to dokázal zařadit. McCarthymu přeci jen sluší jasnější, kratší a přesnější forma. Jako kdyby hleděl do budoucna a nevycházel ze svých obvyklých faktů.
Suttree je kniha, která jde tak nějak "odnikud nikam", zastavená na jednom místě. Sám McCarthy ji psal dvě dekády a vůbec nejkurióznější je to, že tentokrát poprvé, a to dělá tento jeho výtvor zcela jedinečný sám o sobě, používá humor... a to především skrze postavu Harrogatea - jeho melounovou romancí počínaje. Vše je takové lidsky jednoduché. Oproti tomu kontrastuje i nezvyklé množství abstraktních výjevů, které hlavní postavu postupně zdolávají.
V poklidném rytmu, ve světě uprostřed světa, kde se zastavil čas, žije si rybář Suttree, takové autorovo alterego a na Suttreem, coby knize a stejnojmenné hlavní postavě, mě nejvíce zaujal ten klid. Kniha mapuje místa, kde McCarthy žil, jeho vzpomínky, vize a formuje tak jakousi velmi osobní výpověď, až nostalgickou mapu o místě, kde žil, přímo o autorovi. Děj je jako kroužící loďka, co si pluje po hladině a vždycky se vrátí k ostrovu, kde je domov - je pak jasné, že vyvrcholením musí být symbolický odchod. Kniha se v klidu čte dál. A když myšlenkami uletíte jinam, prostě se vrátíte. Ale jak je psáno v závěru, Suttree by se dal otevřít na jakékoliv stránce a prostě číst, podmínkou však je dostat se na jeho vlnu a to se mi tak úplně nepovedlo, někdy SÍ, někdy NO. Ale definitivně je to kniha, kterou s odstupem času uvidíte v jiném světle a myslím si, že jednotlivé názory na ni budou dost individuální.
Štítky knihy
americká literatura Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Kniha Suttree je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 213x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 97x |
| Chystám se číst | 101x |
| Chci si koupit | 26x |
| dalších seznamech | 2x |
Čet jsi Suttreeho? - Jo. - A vo čem to je? - Pořádně se nepamatuju. Akorát vim, že už v druhý polovině jsem pomalu zapomínal, co bylo na začátku. Ale bylo to skvěle přeloženo do češtiny.