Sůl moře
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321897/bmid_sul-more-9Ky-321897.jpg
5
2617
718
V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, které jste národnosti a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít. Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž vrhá světlo na jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2016
,
CooBoo
Originální název:
Salt to the Sea , 2016
více info...
Přidat komentář
Ruta Sepetys opět nezklamala. Úžasný a smutný příběh, který chytne za srdce. Hlavní hrdiny jsem si oblíbila a nejvíce Emílii. S tou jsem nejvíce soucítila- panebože 15 let a když si vezmu kolik tak mladých dívek tehdy postihla tak nechutná věc.... A ta věc na konci ta mi utrhla kus srdce. I Joana s Florianem byli super a myslím, že je autorka dobře vystihla. A nakonec Alfred a Hannelore. Lore byla odvážná dívka ale Alfred. Neměla jsem ho moc ráda, až do té doby než mi došlo, že se prostě narodil v blbé době, na špatném místě, kde mu všichni vtloukali do hlavy svoji pravdu, která ho prostě dost ovlivnila.
Je pravda že o lodi WG jsem nikdy před touhle knihou neslyšela, což je dost zvláštní. No ale teď o ní vím a všem doporučuji si přečit tuto knihu
Zajímavá kniha. Příšerná a přitom krásná. Jsem zvyklá číst hodně drsné věci, takže nějaké brutality mě spíš na tom příběhu uchvátí, ale tohle bylo jěště k tomu emočně a psychicky náročné...
Hned jsem si zamilovala všechny (teda skoro všechny) hlavní postavy a byly pro mě skvělými vypravěči celého drsně pravdivého příběhu. Hltala jsem stránky celé noci jako závislák na heroinu, a na konec knížky jsem skoro neviděla přes závoj slz a halucinací způsobených probdělou nocí...
Rozhodně doporučuju :3
Strašná a krásná kniha. A tak sugestivně napsaná, že se při četbě začne člověku svírat srdce tísní. Jako pramínky řeky se tu slévají jednotlivé osudy hrdinů příběhu. Každý má v sobě tragédii. Až se spojí ve větší řeku, unášejí i čtenáře vstříc neodvratnému osudu. Když dojde k tragickému závěru, plně se odhalí duše každého, s kterým jsme prožili pouť až ke konci. Kdo byl nejstatečnější? To se nedá jen tak snadno říci. Ale ten odporný Alfréd, ten byl postupně čím dál nesnesitelnější a čím dál tím víc se projevovala jeho zpupnost, pomatenost a krutost. Tomu jedinému přeju jeho konec. Jinak se budu hodně těžko dostávat z dojmu, který ve mě kniha zanechala. I překlad na tom má velkou zásluhu. Sekané kapitoly mi vůbec nevadily. Stejně, jako hudební skladba - svou strohostí gradovaly a zvyšovaly napětí. Příběh by si zasluhoval hvězdiček mnohem víc.
Doporucuji. Vsichni znaji Titanic,ale tento pribeh o jedne zajimave lodi zna malokdo.
Skvěle napsaná kniha. Přečíst si jí, je jedna z možností, jak se dozvědět něco více z historie. Myslím si, že o tragédii, jako bylo potopení lodi Wilhelm Gustloff, zas tak moc lidí neví. Je důležité znát i tyto hrůzy, které generace před námi prožily. Rozhodně doporučuji přečíst. Ruta Sepetys opět nezklamala.
Uz jsem od ni prevetla vsechny knizky ... Klobouk dolu ... Je uzasne ze pise o vecech o kterych se nemluvi a pritom je dulezite o nich vedet
Pravda, hrůzy jakékoliv války nejsou úplně můj šálek kávy, ale knížka je to skvělá, i když trošičku poplatná současnému tlaku na styl psaní románů.
Myslím, že je opravdu smutné, že o této tragédii spousty lidí (včetně mě, do dnešního dne) vůbec neví. Skvěle napsaná knížka, četla se velmi rychle díky krátkým kapitolám.
Rozcitala jsem na dvakrát, protože jsem ze začátku vůbec nechapala a přišlo mi to hrozne. Ale naopak. Kniha je výborná. Doporucuji vydržet prvních par kapitol a pak vás dej chytne! Obzvláště poslední třetina knihy je vážně úžasná.
Tak trochu jiná kniha o druhé světové válce. Ačkoli vypadá, že je dlouhá, přečetla jsem ji během čtyř večerů. Čte se opravdu rychle, určitě i díky délce jednotlivých kapitol. Navíc pohled čtyř různých postav přidával ději na zajímavosti a nechtělo se mi knihu odkládat, když už byla "nakousnutá" nějaká situace (chtěla jsem rychle přečíst, jak to vnímal nějaký další člověk). Sůl moře je smutným dokladem toho, jak se válka dotkla mladých lidí a zároveň toho, jak jsou lidé určováni tím, v jaké rodině se narodí a v čem jsou vychováváni (viz. Alfred, který člověku automaticky přijde odporný, ale zároveň musí vnímat, že on prostě dělal to, co považoval za správné a co odpovídalo i jeho mentální úrovni). Také se mi líbilo postupné odhalování života postav, stále bylo co rozkrývat, a to je dělalo zajímavějšími. Možná mi trochu zbytečná připadala milostná linka, ale ději a smyslu knihy to nijak neuškodilo. Knížku budu doporučovat dál, protože jak napsala autorka: "Nesmíme dopustit, aby pravda zmizela s těmi, kteří to vše prožili."
Já nemám co dodat. Ruta je snad nejlepší spisovatelka, kterou znám. Její knihy jsou krásné a smutné. Obsahují spoustu myšlenek a úvah, které mě donutily upřímně se zamyslet. Sůl moře je jen důkaz toho, že přestože je na světě mnoho trápení a smutku, vždy máme důvod, proč se nevzdávat a bojovat. Máme pro co žít. Život našich hrdinů je krutý a nemilosrdný, avšak i oni našli něco nebo někoho, kdo jim poskytl oporu. ,,Život smrti plivl do obličeje." Zoufalství bylo poraženo nadějí. A nenávist, zloba a hněv byly poraženy tou nejmocnější zbraní, láskou.
Na tuto knihu jen tak nezapomenu. Ruta krásně popsala charakter postav a také se mi velmi líbil dodatek knihy, kde se můžeme dočíst, že autorka studovala historii okolo potopení lodě W. Gustlofa několik let, než začala psát Sůl moře.
Vyprávění čtyř mladých lidí, které shodou okolností svede osud dohromady a každý hrdina má své tajemství, které postupem času odhaluje je velmi strhující a nutí se čtenáře zamyslet nad hrůzami druhé světové války a to nejen ze strany nacistů!!!
"Krásné je," opáčil stařec, "že porazila celou tuhle válku. Viděla jsi to cestou, ---, všude samý zmar. Jen se podívej, co se děje na molu. Horečné zoufalství. Rusové jsou za rohem." Popošel blíž a pokynul směrem k dítěti. "A uprostřed toho všeho plivl život smrti do obličeje. Musíme jí najít botičky."
Sůl moře, příběh lidí, kteří během války prožili hrůzy. Jednou z nich je i potopení lodi Wilhelm Gustloff.
Krátké kapitoly, čtyři různé pohledy-vypravěči. Knížka obsahuje mnoho bolesti, mnoho smrti, mnoho lásky, mnoho zoufalství, mnoho naděje, mnoho nenávisti, hladu, zimy, mnoho doufání. A jedno veliké moře. Modlila jsem se, aby to přežili, plakala jsem, když...
Ruta Sepetysová je mistryně v psaní knih s tématikou jako je V šedých tónech a Sůl moře. Příběhy mě pohltily, naprosto odrovnaly. Tohle nejsou knihy, na které po přečtení hned zapomenu.
Joana (sestřenice Liny), Florian, Emilia, švec, malý tulák, Ingrid, obryně Eva, doktor Richter a statisíce dalších. Na Vás nezapomenu.
Kdyby byla kniha zfilmovaná, předpokládám, že by se stala minimálně stejně tak populární jako Titanic.
Z každého slova sálá vědomí, že si autorka s příběhem dala práci a vše promyslela do posledního detailu. Nemyslím si ale, že kniha je prvotně určena mladším. Samozřejmě - děj musí být založen na jednodušších prvcích jako strach a láska, aby byl každý schopen fakta zkousnout, nicméně v jednoduchosti je krása. A uvěřit se dá každému slovu. Jsem poměrně pomalý čtenář, ale tady mi strany ubíhaly pod rukama a já se dostala na konec za několik hodin nepřetržité četby.
Troufám si říct, že Sůl moře je jednou z knih, které bych směle označila jako Povinná četba pro budoucí (a již současné) generace.
Přesně jak psala autorky, je pozoruhodné, že o této události mnoho lidí neslyšelo a já jsem k nim bohužel patřila. Není potřeba to nějak více rozebírat, vše bylo napsáno v komentářích níže, jen je škoda, že se toto dílo nedočkalo zfilmování, místo toho slavného Titanicu.
Už dlouho se mi nestalo, že bych dokázal polovinu 350 stránkové knihy přečíst za jedno odpoledne. Román je neuvěřitelně strhující - jednak kvůli ději, který má spád, a také díky krátkým kapitolám, ve kterých se vypravěči/hlavní hrdinové střídají.
Podle mého názoru nemá smysl uvažovat nad tím, jestli je tento román lepší nebo horší než V šedých tónech. Oba romány jsou skvělé, každý z nich vypráví trochu o něčem jiném, ale jedno téma mají společné - neskutečné lidské utrpení způsobované jinými lidmi.
Přemýšlím, co mě vlastně vede k tomu takové knihy číst. Zřejmě v koutku duše cítím jakýsi morální dluh vůči těm lidem, kteří byli nuceni popisované hrůzy prožít. Občas není špatné si něco takového přečíst, aby člověk zůstal nohama na zemi. Třeba knihu jako je právě tahle.
Ze začátku mě to moc nebavilo. Četl jsem to po Laskavých bohyních a tam člověku na struny hrají úplně jiní hudebníci než tu, takže mě kniha trošku nudila. Nicméně se z toho vyklubal (bohužel až na pár posledních stránkách) zajímavý příběh. V podstatě mě bavil až úplný závěr. Ale prokousat se k němu dá, kniha je čtivá a rychle "odsejpá". Knihu můžu doporučit, i když "V šedých ténech" mě zaujalo víc.
Utrpení války z pohledů civilistů až na dřeň. Zranění, smrt, roztržení rodin, ztracené děti, zoufalství…. Ruta Sepetys umí chytnout za srdce. A i když je tam trochu té romantiky i lásky, v tom válečném utrpení to opravdu není přeslazené.
Velké plus za pohled na trochu neznámé dějinné události - potopení lodi Wilhelm Gustloff a zejména na válku na východní frontě; pro nás je ve 2.světové válce celkem jasné, kdo jsou ti kladní a kdo záporní, ale pro Poláky, Litevce, Lotyše, byla hrůza z obou stran – z jedné strany Hitler, z druhé Stalin, a oba dravci…
Autorce litevského původu fandím, trochu nadržuju, a tak i přes ten konec napsaný tak trochu na city (nakonec proč ne, je to kniha), přidávám navíc tu poslední hvězdičku.
Krásná a zároveň smutná kniha se silným příběhem, je opravdu hrozné, že se takové věci děly.. Knížka mě zaujala hned na první straně, jsem ráda, že jsem ji četla a určitě se k ní ještě vrátím.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) uprchlíci jantarová komnata ženy v 2. světové válce Prusko námořní katastrofy podle skutečných událostí dívčí romány Wilhelm Gustloff (loď) evakuace
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
No, nebylo to špatné, dozvěděla jsem se zase něco nového, zajímavého, ale nečetlo se mi to dobře. Rozčilovaly mě ty krátké věty a kapitoly a tak nějak mi to celé přišlo napsané jen na efekt.