Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/3996/bmid_stoparuv-pruvodce-galaxii-qT0-3996.jpg
4
4479
4479
Stopařův průvodce Galaxií série
< 1. díl >
Tato bravurní parodie na sci-fi je dnes již klasické dílo. Komplikovaný a originální příběh začíná zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici. Hlavní hrdina příběhu, docela obyčejný pozemšťan jménem Arthur Dent, má to štěstí, že s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, z něhož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří uniknout z místa katastrofy...... celý text
Literatura světová Humor Sci-fi
Vydáno: 2002 , ArgoOriginální název:
The Hitchhiker's Guide to the Galaxy , 1979
více info...
Přidat komentář
Je to už hodně dlouho, co jsem si chtěl knihu přečíst. Pak jsem viděl film a tím se moje čtení nadlouho odložilo. Musím uznat, že film byl natočen dobře a držel se skvěle předlohy, což se u filmů dost často nestává. Dokonce vypíchl i ty nejvtipnější momenty, převážně v podobě komentářů, bez obrazu - např. co se stalo, když Chrochtos Nadýmavý recitoval svoji "Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaží jednoho letního jitra" nebo s obrazem - co se stalo se střelami, při zapnutí pohonu nepravděpodobnosti, atd. Přesto filmu něco chybělo. Myslel jsem si, že to NĚCO najdu v knize. Neobjevil jsem to, nebo jsem tam toho našel možná až moc. Prostě, i když jsem se bavil a myslím si, že ručník je jedna z nejužitečnějších věcí ve vesmíru, neobjevil jsem tu dokonalost, jež mi byla prezentována od lidí, co knihu četli. I když je to dost nepravděpodobné, stalo se tak a já z tohoto díla, ač jsem se snažil (protože má všechny mé sympatie), nevyždímal z něj takové nadšení, jako ostatní.
Anglický suchý humor v plné síle. Kombinace se sci-fi je naprosto vražedná, ať už je to věčně depresivní robot Marvin, přihřátý palubní počítač Eddie nebo smrtící Vogonská poezie. Nepropadejte panice, raději si přečtěte další Adamsovy knihy a vrhněte se do vln bláznivého humoru ;) A pokud se vám nechce číst, doporučuji audioknihu načtenou Vojtou Dykem, opravdu se mu povedla!
Stačilo by ho naprogramovat, aby uměl říkat "Cože?" a "To nechápu" nebo "Kde je čaj?" - a nikdo by nic nepoznal.
"Cože?" křičel Arthur a zděšeně couval.
Tak vidíte, řekl Zafod a zařval bolestí, protože ho Trillian pod stolem kopla do kotníku.
"Ale já bych to poznal," bránil se Arthur.
"Nepoznal," tvrdil Fanouš, "protože bys byl naprogramovaný, abys to nepoznal."
Kniha plná nečakaných zvratov, prvoplánovo postavená na čo najväčších absurdnostiach - ktoré autor rád nazýva vznešene: a to slovom "nepravdepodobnosti". Pokračovanie som už čítať nechcela, ale keďže momentálne nemám čo iného na čítanie, tak som sa pustila do druhého dielu. Nejaká vcelku pútavá dejovosť sa tomu uprieť nedá, ale strašne mi vadil český preklad novonázvov, ktoré si autor nutne musel vymyslieť, ak chcel pomenovať všetky absurdity. Pôsobili na mňa trápne a dosť uberali knihe na opravdivosti. Lenže k tomu všetkému - a na moje vlastné prekvapenie - musím priznať, že celkovo ma to baví a som zvedavá, ako to pôjde hrdinom ďalej.
Mnoho povyku pro nic. Na začátku jsem se náramně bavila a smála se nahlas. Ovšem to záhy pominulo. Na konci jsem zjistila, že jediné skutečně vtipné hlášky byly ty, které jsem zaslechla už před přečtením knížky a ten zbytek byla jakási vata, která měla působit co nejvíc bláznivě a chaoticky. Což o to, ona bláznivá a chaotická byla...jen jsem jednoduše čekala víc. Né, že by se mi knížka vyloženě nelíbila, ale rodiče mi od mala říkali, že opakovaný vtip není vtipem...a když se ty šílenosti opakovaly dál a dál, humor vyšuměl.
Fantasticky neuveriteľné. Geniálne šialené. Čosi o starej Dänksovke, uterákoch, evolučných omyloch, myšiach, planétach, nepravdepodobnosti, čísle 42, smole (hlavne veľrybej a tej, ktorá postihuje kvetináče...), chýbajúcich programoch pre šťastie a o tom, že vo Vesmíre si človek (ani ten z Betelgeuze alebo odkiaľkoľvek inokadiaľ) nemôže byť istý absolútne ničím. Ani tým, (možný spoiler... dá sa dokonca povedať, že dosť možný:) či ten divný týpek, ktorý mu na večierku vyfúkol dievča, nebol skutočne z inej planéty tak, ako tvrdil.
Asi jsem k němu musela dospět, protože při prvním čtení se mě nezaujal, ale nyní ho hodnotím jako zajímavou a vtipnou sci-fi parodii.
Na jedné bezvýznamné planetě, jejíž jméno není vůbec podstatné (nazývá se "Země"), v jedné z nejbezvýznamnějších galaxií v široširém vesmíru, jejíž jméno také není podstatné (opravdu není) si příslušník místního živočišného druhu zvaného "lidstvo", zcestně se považujícího za nejinteligentnější na planetě, otevřel knihu svého oblíbeného žánru. Nejednalo se o mezigalakticky populární Glazybonnskou detektivku, ani nový román věhlasného Wriba Bluxpa z obézní planety Bobogo-Hud 8, jinak posměšně nazývané "Tekutá Cibule". Ona kniha, "Stopařův průvodce Galaxií" od Douglase Adamse, pobavila a rozesmála tohoto groteskně vypadajícího tvora natolik, že mu dokonce ckvilkami způsobovala děsivě vypadající křeče obličejového svalstva, které se nápadně podobaly překvapeným výrazům zrcadlících se ve všech pěti tvářích elektroželv pářících se na okraji černé díry. Knihu přečetl za tři dny, což odpovídá téměř 294 milionům Mozubských let. Během této doby se podařilo Měděným superinteligentním odstínům modré barvy ovládnout 82,4534792849416326 % celého Intergalaktického impéria. Pozemšťan se ze zcela nepochopitelného důvodu neuvěřitelně bavil při zmínce o smrtelné nebezpečnosti Vogonské poezie, navzdory faktu, že ta je opravdu třetí nejhorší v celém Vesmíru. Jakmile knihu dočetl, usoudil, že je to doposud nejhumornější literární dílo, které měl kdy možnost číst, Rozhodl se sdílet tento zážitek s dalšími Pozemšťany na místní primitivní komunikační a informační síti, kde umístil svůj rádoby vtipný komentář. Je pravděpodobně nekonečně nepravděpodobné, že by se v následujících dnech neponořil do další knihy v sérii.
„Ó fretná chrochtobuznosti…“ tvé mikturace jsou mi/ co zprudlé žvastopunktsery na plzné včele…“ „Škvrrrk, já zapřísahám tě,“ „svými frůnícími kvrdlovrzy…“ „A krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty/ nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to!“
.. Paráda! Dám si to ještě.
(10/10) Tohle je taková geniálně ujetá praštěnost, že si to snad nelze nezamilovat.
"Jedna z věcí, které Fordu Prefectovi připadaly na lidech nejnepochopitelnější, byl zvyk neustále opakovat naprosto očividná fakta, jako například to je ale krásně, ty jsi ale dlouhán, nebo jejej, vypadá to, že jsi spadl do desetimetrové studny, jsi v pořádku? Ford si nejprve vytvořil jistou teorii, která toto zvláštní chování vysvětlovala: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, nejspíš by jim ztuhla. Po několika měsících pozorování a přemýšlení nahradil tuto teorii jinou: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek. Po čase zavrhl i tuto teorii jako cynickou a zavádějící a rozhodl se, že má lidi vlastně docela rád."
Kniha s gejzírem fantastických myšlenek, mile uhozených nápadů a fantastických nesmyslů. Kniha se 42 O - originální, osvěžující, ohromující, opak otřelé knihy (tzn. neOtřelá), osobitá, omlazující (usměvem či smíchem), optimistická, okouzlující,..
Humor, který bude nejspíš souznít s čtenářem, který má rád anglický, lehce černý humor, jemně bláznivé vtipy a dokáže přijmout jakkoliv absurdní nápad autora.
Začetla jsem se a už po několika odstavcích jsem se nechala zachytnout drápkem vtipu autora a druhým drápkem - smyslu pro absurditu. Poučila se - nikdy se nepodívám na obludně hloupou a žravou blátotlačku, bez obav se nechám pozvat na hostinu od dentrassijského kuchaře a co nejdřív zajdu do sklepa plánovacího oddělení úřadu pro místní rozvoj a, pro jistotu, i do sklepa na Alfa Centauri přečíst si všechny dokumenty na vývěskách.
A s nekonečnou nepravděpodobností si ještě někdy (ne)přečtu tuto knihu.
42. 42? 42!!?
42 je to atomové číslo molybdenu a nebo třeba taky úhel ve stupních, při kterém je vidět duha. Hmm. Ale hlavně je to číslo bytu Foxe Muldera, čímž se to doufám vysvětluje.
no.....napriek tomu, že kniha mala dosť vysoké hodnotenie nie len tu u nás, ale aj na iných stránkach, tak neviem....pre mňa nič moc....sci-fi čítavam, aj mám docela rada, ale toto mi nejako nesadlo...netvrdím, že dej bol nezaujímavý, ale zasa až také waw pre mňa to nebolo....
Protože jsem prvně viděla film a až potom jsem četla knihu, tak mě to tolik nechytlo. Nicméně, kniha je v mnoha směrech lepší než film. Čtení jsem si opravdu užila a teď hurá do dalších dílů.
Nejlepší je stejně scéna s květináčem petúnií a velmi překvapeně se tvářícím vorvaněm. :)
Moje první pocity, když jsem se začetla do téhle knihy? Nadšení až okouzlení :-) ... humor, postavený na jednom jediném základním pravidle - ve vesmíru je možné úplně všechno. A pokud v něm chcete přežít, musíte vědět, kde máte ručník :-).
A protože je ve vesmíru možné vše, je možné i to, že jsou vesmírné problémy (např. jak postavit mezigalaktickou dálnici) tak podobné těm našim, pozemským:
"Dálnice jsou zařízení, které umožňuje jistým lidem řítit se z bodu A do bodu B značnou rychlostí, zatímco jiní lidé se značnou rychlostí řítí z bodu B do bodu A. Lidé, co bydlí v bodě C, který leží přesně uprostřed, se občas musí divit, co je na bodě A tak úžasného, že se taková spousta lidí z bodu B jen třese na to, aby se tam dostali, a co je tak zajímavého na bodě B, že taková spousta lidí z bodu A stojí o to se tam dostat. A často si přejí, aby se lidi už jednou ksakru rozhodli, kde vlastně chtějí být."
Zrovna tak, jako když si my, pozemšťané vybíráme reprezentativní hlavu státu, zjistila jsem, že se vlastně řídíme mezigalaktickými zvyklostmi:
"Proto je za prezidenta vybírán vždycky sporný typ – provokativní a zároveň fascinující. Jeho úkolem není moc vykonávat, nýbrž odvracet od ní pozornost."
A vážení, pamatujte, že: „Nemá cenu tvářit se překvapeně. Všechny plány a příkazy ... jsou už padesát pozemských let vyvěšeny na vašem místním plánovacím odboru na Alfě Centauri, takže jste měli spoustu času vznášet formální protesty. Teď už je pozdě dělat kvůli tomu rozruch."
A tak pusťte problémy z hlavy ... a bavte se :-).
Stopařova průvodce jsem četla před xx lety a docela se mi líbil.Teď jsem se k němu vrátila a jsem nadšená. Dlouho jsem se tak nezasmála!!!Obzvláště při návštěvě stavebního úřadu jsem si na tuto knihu vzpomněla:)))))
Skvělý humor, skvělé hlášky. Knížka se čte sama.Moc doporučuji.
Mnohem víc než jen sci-fi, je to jeden z několika vrcholů anglického humoru plný geniálních originálních nápadů. Takže vřele doporučuju i těm, kterým žánr sci-fi skoro nic neříká. Určitě stojí za přečtení alespoň 1. 2 díly. Jen teda škoda, že Douglas už nemůže napsat nové díly, že to v jeho případě není dočasné jako u jedné jeho postavy Cikorky Desiata :( Ale už jsem našel a začetl se do knihy Wesmírný omyl. Zatím to vypadá na zajímavou českou obdobu, takže doporučuji všem fandům Stopařova průvodce galaxií.
Pamätám sa, ako som priniesol túto knihu z kníhkupectva domov, sadol si k nej a po štyroch hodinách otočil poslednú stranu. Sloh nie je ktovieako sofistikovaný, no tie nápady... Spolu s ďalšími dielami série nekonečná studnica skvelého humoru a svojráznej životnej filozofie. Nepodliehajte panike, nezabudnite na ručník a hor sa stopom do vesmíru. 9/10
Štítky knihy
humor zfilmováno anglická literatura stopaři humorné sci-fi
Autorovy další knížky
| 2003 |  Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho |
| 2002 | Život, vesmír a vůbec |
| 2002 | Převážně neškodná |
| 2002 | Sbohem, a díky za ryby |
| 1991 | Stopařův průvodce po Galaxii / Restaurant na konci vesmíru |
Depresivní robot, pozitivně naladěné dveře, planeta na výrobu planet, myši a delfíni, co vládnou tajně světu, mimozemšťané, co chtěji zbourat zemi kvůli stavbě nové hyperprostorové dálnici. Tahle kniha jednoznačně nemá chybu, v životě jsem se u žádné knihy takhle nezasmál. Vynikající humorné dílo, které lze jen doporučit.