Spasitel
Andy Weir
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476966/bmid_spasitel-TPX-476966.jpg
5
1729
1729
Nové úžasné, napínavé meziplanetární dobrodružství od autora světového bestselleru Marťan. Ryland Grace zůstal jako jediný přeživší na zoufalé misi poslední naděje. Pokud selže, lidstvo zanikne. Je tu však drobný háček – Ryland to neví. Nedokáže se vybavit ani své jméno, natož že má nějaký úkol a jak ho asi tak splní. Všechno, co ví, je, že hodně hodně hodně dlouho spal. Že se probudil miliony kilometrů od domova. A že společnost mu dělají dvě mrtvoly. Jak se mu tak vracejí vzpomínky, dojde mu, že putuje nevelkou lodí, sestavenou všemi pozemskými vládami a vesmírnými agenturami a vrženou do hloubky vesmíru, aby odvrátila hrozbu vymření našeho druhu. A díky nečekanému spojenci se mu to možná i podaří...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2021 , Laser-books (Laser)Originální název:
Project Hail Mary , 2021
více info...
Přidat komentář
Vynikající! I přes velké množství technických popisů, kterým jsem nerozuměla, jsem si příběh naplno užila. Tak nějak to k tomu patřilo a přidávalo na autentičnosti. A Rocky ? Ten neměl chybu :)
Dost jednotná kostra příběhu s předchozími romány, odpočinkové čtení. Ale za rozuzlení dávám 5 hvězd
Samotný příběh je dobrý, ale úplně mi nesedí jednoduchý až rutinní styl psaní. Extrémní množství přímé řeči, minimum popisů či bližšího vysvětlování zkoumaných jevů, které jsou tak na úrovni střední školy. V zásadě tam není nic nového nebo cokoli k hlubšímu zamyšlení. Víc než kniha mi to přijde jako scénář k dobrému seriálu na streamovací služby. Hlavní postava je středoškolský profesor fyziky se všemi z toho vyplývajícími mentálními omezeními. Kdyby to nemělo "takové to mezihvězdné srdíčko" (dojemné a úsměvně okamžiky), hodnocení by bylo o hodně nižší. Takové easy reading, které nepotřebuje plnou čtenářovu pozornost (což však občas není od věci).
No, mě se to líbilo. V určitých oblastech fyziky jsem se trochu ztrácel, ale Rocky byl skvělý. Občas jsem byl i překvapen, a konec fajnový. Plný počet.
Spasitel není špatný. Ale je takový, pro mne, "bez šťávy". Nějak mi pořád chyběl Watneyho švih a humor. A taky by klidně mohl být o třetinu kratší, o ten balast.
Jsem technik, fyzik amatér.. mám pár semestrů ale matfyz to není - takže mi standardně pan Weir maže med kolem huby celkem úspěšně. Těžko najít scifi, kde není nějaký fyzikální rozpor - tady se to daří. Takže zase skvostná příprava ve spolupráci s mnoha vědátory. Ale je tu fyziky tolik (kvantové taky), že jsem za polovinou knihy nové objevy a jevy vyčerpaně bral jako fakt a nepřemýšlel, jestli je to možné. Vtipná poznámka jako úvaha hlavního hrdiny se standardně dostaví (jako v Marťanovi) - takže suchařina to není. Děj skvělý, standardně vás drží v rytmu flashbacky. Mohlo by být jemně kratší, prostředek nepatrně nudil. Pokud patříte mezi fandy Weira, tak must-read. Stále kvalitní "science" - a to "fiction" rozjel trochu za hranice.. hlavně ke konci. Cítil bych to na 4 a půl ale, dám Spasiteli pět, protože dát 4 za to co jsem napsal by bylo divný.
Krásná pětka, pane Weire! Některé technické podrobnosti mi v začátcích knihy prošly hlavou beze stop, tak jako přírodní vědy kdysi dávno ve škole. Zvídavé čtenáře ale jistě potěšily. Ovšem sám Rocky a veškeré interakce s ním spojené nemají chybu! Koneckonců - "Dej sem, opravím."- kdo technicky nezaložený by tomuto mohl odolat, otázka.
Jakkoliv nemám střídání časových rovin v knihách příliš v oblibě, zde se uplatnilo výborně. Bezvadně pomohlo dát rámec celému příběhu. Který je napínavý, čtivý, dobře vystavěný i dojemný. Takže rozhodně astropětka, tedy pětka s hvězdičkou!
Jo a jsem ráda i za ten konec, pro někoho možná příliš konkrétní. Mne potěšilo, že si s ním autor dal práci a myslím, že stále ponechává prostor pro úvahy o tom, kde Grace zakotví !
„Spasitel“ je čirá esence sci-fi literatury: narazit na cosi fascinujícího, čelit hrozbě, vyvíjet a inovovat technologie, cestovat vesmírem, objevovat a prozkoumávat nové věci, řešit problémy… zkrátka astronaut, loď, mise, dobrodružství, emzáci a neznámo. Vědeckofantastická klasika v moderním, čtivém pojetí, která škádlí zvědavost, napíná nervy, jitří představivost a vzdělává. Co víc si přát?
Jistě, našla bych důvody ke stržení stálice – nejvíce mě štvalo, jak autor hlavnímu hrdinovi přišlapával vedení (část čtenářů se možná cítí superinteligentně, když jim něco dojde dřív než literární postavě, ovšem pokud opakovaně předčíme myšlení všestranného génia, potom je v knize cosi špatně). Třeba by neuškodilo ubrat část filozofování (občas repetitivního), obešla bych se bez sametového závěru a tak dále. Pravda ovšem je, že kdybych „Spasiteli“ sebrala nejvyšší hodnocení, nejspíš už bych v tomto žánru nemohla dát pět hvězd vůbec ničemu.
Nejsem schopná z voleje posoudit věrohodnost předložených vědeckých pouček, kdybych však měla vybrat poctivého reprezentanta sci-fi, „Spasitel“ by po všech stránkách vyhovoval. 90%
P.S.: Psát to Weir v dnešní době, zahrnul by do mezinárodní spolupráce Rusy?
Zábavné, zajímavé, překvapující, strhující a po všech stránkách uspokojující čtení. Je to pravý román, hlavní postava se vám zalíbí, překoná nebezpečí i nástrahy, slabiny vlastního charakteru, má smysl pro humor a navíc zachrání svět z vesmírné lodi!
Konečně zase někdo našel odvahu napsat ve všech směrech pozitivní knihu, kde se hlavní postavy neutápí v depresích, v tragičnu svého života nebojují se svými vnitřními běsy ani s okolním světem. Jako kdyby pouze toto mohlo být vstupenku do kvalitní literatury. Jako kdyby hodnoty jako je přátelství, spolupráce, pomoc, porozumění a nesobeckost, ale i humor a především “obyčejná” lidskost(!) přestávaly být tím, čeho si máme vážit a cenit. Kolik v poslední době najdeme nových knih, které toto všechno mají a nejsou to sentimentální “cajdáky”?
Spasitel je jiný. Letí proti proudu. Dobrý, dobrý, dobrý!!!
Spasitel je naprosto špičková tech sci-fi, jakých vyšlo v češtině jen málo, z patra mě napadá jen Marťan od stejného autora. Pokud Vás baví tech sci-fi, apokalyptická budoucnost, cestování vesmírem a mimozemská inteligence, pak si na Spasiteli pošušňáte jako vegan na svátečním stejku.
JE TO OPRAVDU MIMOZEMSKÝ ŽIVOT? MÁM TAKOVÉ ŠTĚSTÍ?! ŽIJU V DOBĚ, KDY SE LIDSTVO POPRVÉ SETKÁVÁ SE ŽIVOTEM MIMO NAŠI PLANETU?! ... Stejně jako v „Marťanovi“ (nečetl jsem, pouze viděl) sledujeme osamocenýho jedince. Současnost se střídá s minulostí a (naštěstí) technický údaje nejsou ubíjející, ale spíš takový samozřejmý. Občas nějakej vtípek – hele nevím, jestli tohle půjde zfilmovat – sám člověk ve vesmíru si pokládá otázky, sám si na ně odpovídá… Jasný „Marťan“ to dokázal, ale … Zas tak moc sci-fi jsem nepřečetl, ale takhle nějak jsem si představovat, že bude vypadat „Setkání s Rámou“. Postupně zjišťuju, že mě baví i ty odborný plky. Baví to po celou dobu a potěšil i ten bez senzační (střídmej?) a (možná) nečekanej(?) závěr.
Nemůžu si pomoct, ale tuto knihu budu každému doporučovat! Moc jsem se bavila, bylo to vtipné i melancholické zároveň a hlavně se to skvěle četlo. Akorát fyzikální pojmy jsem stejně nepochopila, i když byly jednoduše vysvělovány. Chtěla bych si to přečíst v originále, hlavně kvůli těm zvláštním dialogům... Sice je to žánr, který normálně nevyhledávám, ale nejvíce sci-fi tam byla ta spolupráce Rusko-Čína-Amerika. To by se podle mě takhle neudálo. Ostatní mi všechno přišlo uvěřitelné :-))) Lepší než Marťan! Jo a ještě 10 bodů za obálku - moc se mi líbí.
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Nečetla jsem úplně všechny komentáře níže, ale už teď mě mrzí, že to nebudu já, kdo jako první bude parafrázovat Rockyho syntax, kdo bude na počest autorovi mávat pařátem směrem k Tau Ceti, sledovat svůj protějšek při spánku nebo kdo se přizná k prosakování obličeje :-). Ke knize jsem se dostala přes doporučení v uzavřené skupince na MK (díky @poah) a tak dlouho jsem čekala, až se v knihovně uvolní, že jsem zapomněla veškeré anotace, o čem má být. Do četby jsem se navíc pouštěla lehce odrazovaná názvem (nevím proč) a po prvních odstavcích si trochu rozpačitě říkala, že si nejsem jistá, jestli je po několikaletém Star trek období sci-fi ještě mým šálkem kávy. Weir mne však velice rychle vtáhnul do děje, takže jsem se pod různými výmluvami nepouštěla do dlouho (ale fakt DLOUHO) odkládaného žehlení, a nakonec knihu dala na jeden zátah.
Obdivuji Weirovy hrdiny, kteří si udrží duševní zdraví navzdory tomu, že osud dělá všechno pro to, aby se rozbrečeli a vzdali to, neb jejich výchozí situace je vždy bezvýchodná. Naštěstí jsou ale vybaveni nejen potřebnou dávkou optimismu, ale hlavně znalostmi a schopností pružně reagovat na krizi. Ryland Grace na rozdíl od Marka Watneyho navíc v rámci rozdaných karet dostane solidní eso.
Souhlasím s SBH, že hrdinova amnézie a prokládání děje pohledy do minulosti byly dobrým tahem. Děj díky tomu odsýpá a zejména ve druhé polovině se více propojuje. Co se vědeckých poznatků týče, nejsem jediná, kdo se přiznal k tomu, že ho na škole přírodní vědy příliš nebavily (jsem obětí humanitní blbosti), ale při čtení Weirových knih si nejednou řekl: „Proč já při té fyzice nedávala pozor…“ Už při čtení Marťana jsem neustále měla na mysli apel našeho matikáře, který nám vyprávěl o ztroskotaném pilotovi, jenž opravil vysílačku jen díky tomu, že si vzpomněl, že je grafit vodivý a zničil svoji tužku. Při čtení Spasitele jsem se utvrdila v tom, že budu do dětí hustit význam fyziky, chemie a ostatně i biologie.
Tak jako jiní, ani já jsem příliš nespolknula to skandální odhalení, jak to bylo s Rylandovou účastí na misi, protože Grace byl napsaný tak, že prostě BYL hrdinou, ať o sobě tvrdil, co chtěl. Polovinu hvězdičky mám chuť ubrat za to, že se Grace nevrátil na Zemi, ale tak, jak autor příběh nastavil, to jinak dopadnout nemohlo. Trochu mne dráždí, že nemám jistotu, jak to se Zemí a jejími obyvateli dopadlo, ale i to je součástí kouzla. Jediné, čemu jsem cynicky nevěřila, byla schopnost lidstva zapomenout na sváry a zmobilizovat společné síly k záchraně lidstva. Ač chci věřit v dobro v nás, bojím se, že v reálu by spíše nastala situace jako ve filmu K zemi hleď!
Artemis jsem nečetla, takže za mne si Andy Weir laťku udržel a já musím uznat, že sci-fi stále ještě pořád je mým šálkem kávy.
CITÁT:
Zase jednou mě zaskočila melancholie. Jak rád bych zasvětil zbytek svých dnů studiu eridianské biologie! Jenže musím nejdřív zachránit lidstvo. Zatracené lidstvo! Zdržuje mě od mých koníčků.
(SPOILER)
"Počítač dokončuje bootování a zobrazuje okno, které jsem nikdy dřív neviděl. Chápu, že nastal problém, protože slovo "PROBLÉM" stojí velkými písmeny hned nahoře."
... tak tady jsem se vážně pobavil, trochu vzpomínka na Marťana, bohužel asi jediná, pominu-li evergreen "zůstal jsem sám, co budu dělat?"
Dost nudnou první část zachraňuje svižná druhá polovina knížky. Ale... tak například, celá "zahraniční" vesmírná loď je ze super pevného materiálu, ale cestou z ní odpadne zařízení pro sběr vzorků. Loď řídí jedinci bez znalosti navigace a základních fyzikálních zákonů. A navázání přátelství s mimozemských organismem "až za hrob" - jako pohádka se šťastným koncem dobrý, ale E. T. je lepší.
A mimochodem, jak nemám rád otevřené konce, tady bych si ho přál.
P. S. Proč tady nikdo nemá rád Artemis, já miluju Artemis. Asi si ji budu muset přečíst ještě jednou, třeba jsem byl nepozorný :D
(SPOILER)
Soudím, že autorovi někdo vytkl množství vtípků v Marťanovi, a on se teď snaží psát seriózně a nudně. Bohužel pro mě mu to vychází.
Už dlouho jsem nečetla čistokrevné sci-fi, až jsem zapomněla, jak moc se mi líbí. Nápad s astrofágy byl bombastický a setkání s mimozemšťanem ještě lepší. Taky výstavba dějové linky, kdy si Grace rozpomíná na události před odletem, byla pojata nadmíru šťastně. Přesto jsem se v první třetině knihy často nudila a občas i tloukla hlavou o zeď (k tomu dojdu).
Hlavní hrdina by měl mít extra jiný charakter než Marťan, což se nepodařilo, takže mu chyběl jiskrný smysl pro humor (zbabělost jsem mu nevěřila ani omylem). Sympaťák, samozřejmě, ale scházelo kouzlo. Zato Rocky si získal mé srdce. Vůbec linka přátelství mezi dvěma inteligentními bytostmi založenými na tak odlišné bázi, že se jeden druhého nemohl ani dotknout, se moc povedla.
Text se četl hladce, z toho soudím na skvělou práci překladatele a nakladatelství.
A nečekaný obrat v závěru knihy mě dostal do kolen, jo, i moje oči protékaly.
Tak co mi vadilo (kromě výše zmíněného)? Dva opravdu grandiózní logické kiksy. Za prvé chybějící modul pro přistání a případný sběr vzorků na planetě. Jo, jasně, přišli bychom o to drááámo, ale upřímně – co si excelentní tým připravující misi představoval, že budou astronauti u Tau Ceti vlastně dělat? To mi fakt nesedělo.
Za druhé – celá mise trvala nějakých dvacet pět let. To je časová vzdálenost mezi žádným internetem a nákupy potravin přes e-shop. Nebo žádnými počítači a letem na Měsíc. Nějak nevěřím myšlence, že po celou jednu generaci lidstvo sedí se založenýma rukama a čeká na výsledek mise, který byl více než sporný (pomněme jenom na to, jak dopadl Yao a Iljuchinová).
Dala bych za tři, ale ten konec byl prostě bomba a navíc Rocky momentální kraluje mému srdci. Takže za čtyři a vřele doporučuji.
Včera večer jsem slzela při usínání. Ráno jsem si to zopakovala, jelikož jsem se bála, že jsem něco zaspala a nechtěla jsem o nic přijít. A teď si vemte, že Spasitel je v podstatě jedna dlouhá lekce fyziky (v rádoby šetrnějším případě chemie, biologie, či jiné vědy) a ta mě nikdy moc nebrala. Přiznávám bez mučení: kdyby to nečetl Lukáš Hlavica, ten nej ze všech nejlepších, nedovedu si úplně představit, že bych na začátku nepřeskakovala, ale...
Zprvu jsem - povzbuzena částmi na Zemi, předcházejícími misi - , chtěla porozumět všemu. Vracela jsem se pořád dokola a rušila si poslech neustálým: Cože? Cože?? - než jsem pochopila, že to opravdu NENÍ kurz fyziky, ale lekce zcela jiná, když už... A ono to najednou samo přeskočilo do úplně jiného módu, zdánlivě nekompatibilní kostičky stavebnice vytvořily pevné základy úžasného příběhu a pak už se vůbec nešlo odtrhnout.
Strašně moc se mi líbí komentář TaLu. Básník. Umělec... A asi taky nimrod. Protože tohle byl zásah přímo "na komoru".
A tak jako se žertem tvrdí, že sladkosti nejdou na tloušťku, jelikož padají rovnou do srdíčka ;), tak taky Weir jakýmsi záhadným způsobem obešel mé dávné školní averze, pominul, že sci-fi téměř nečtu, nevzal na zřetel mou odtažitost, která se vinula počátky poslechu, špikována v duchu stylizováním komentáře ve smyslu jakože na tohle se teda já! můžu vykašlat, a -
přiměl mě poslouchat a slyšet. Trnout. Usmívat se v dopravním prostředku :). Dojímat se, aniž by mi to přišlo trapné. Nechat si zarůstat sluchátka do uší. Etc...
Zážitek z těch, co potřebuju. (A ještě jednou smekám před interpretem).
Půlce věcí v knize vůbec nerozumím, přesto jsem se nemohla odtrhnout. Hlavní hrdinové knihy jsou nesmírně sympatičtí. Nebudu se moc rozepisovat, protože to dost dobře nejde bez spoilerů. Jen tedy napíšu, že je to skvělá jízda. (A plně nehodnotím jen proto, že Marťan byl lepší.)
"Chytil jsem do lasa mimozemskou kosmickou loď."
Tohle je jen jedna z řady Weirových perel, které tu a tam trousí po cestičkách svého dalšího vesmírného dobrodružství. Spasitel není ona hypervtipná příručka fyziky, jak přežít na Marsu, ani dobrodružná záchrana měsíční Artemidy. Ale je to Weir, který mě opět potěšil. Po trochu rozpačitém úvodu - člověk už má poměrně jasná očekávání - jsem i tentokrát lehce vplula do odlehčeným humorem zajímavě vypointovaného příběhu pana učitele, který chcačky nechcačky musí vyrazit na záchranu Slunce a tak i celého lidstva před energeticky nenasytnými astrofágy.
Weir má nepochybné mesiášské sklony, jak dokládají jeho dosavadní romány, které ve spojení s vědeckými znalostmi fyziky, astrofyziky, genetiky, biologie etc. zakládají na vysoce atraktivní sci-fi kosmickou smyčku na čtenáře. A ani tentokrát nechybí vtip a sarkasmus, tady ovšem pěkně ujasněný, protože v dialogu mezi mimozemšťany by snadno mohlo dojít k nedorozumění. Hlavní hrdina se sice chvílemi chová jako pěkně zbabělý antihrdina, ale svému osudu neunikne ani on. Ve výsledku si čtenář přečte nádherný příběh o mezigalaktickém přátelství a záchraně světů. A já jen doufám, že svou další knihu Weir napíše dříve než za tři roky.