Sophiina volba

Nenechte se odradit počtem stran - opravdu za ta stojí, i za mnohem více.

24.11.2013

Tato kniha ve mně vyvolala mnoho emocí. Smutek - ten jsem prožívala nejčastěji, radost, rozčílení atd. William Styron velice zajímavě přecházel ze současného děje do minulosti. Tato kniha byla první, při které jsem brečela. Doporučuji si i přes délku knihy přečíst. Velice zajímavé a poutavé čtení!

20.11.2013

Sophiinu volbu považuji za jednu z nejlepších knih, co jsem kdy měla možnost číst. Dokonalé vyjadřování a tak akorát květnatý styl mi zajistily téměř nepřetržitý literární orgasmus. :)

Upřímně musím uznat, že Sophiina volba byla pro mě velkým zklamáním. Četla jsem to věčnost, protože jsem se nedokázala dostat přes všechny ty popisné části (které mi normálně vůbec nevadí)... ale popisovat místnost do takových detailů, že se prostě za žádnou cenu nedá vynechat značka pasty na zuby? C'mon!

18.11.2013

710 stran byla pro mě výzva, většinou čtu kratší věci, ale tohle jsem si chtěla přečíst už dlouho. Velmi zajímavý příběh, překvapilo mě, že Sophie nebyla židovka. Ta druhá světová válka je mi čím dál tím nejasnější, neboť bych dříve řekla, no jasně, Němci byli ti zlí a ostatní ti hodní, ale postupem času, z různých knih a dokumentů a filmů se to zamlžuje a vidím, že v každém tom národě dříme jakási bestie, která když dostane šanci, tak plení a drtí.

17.11.2013

Je pravda, že začtení do knížky chvíli trvalo, ale ve finále musím označit knihu za pěknou a smutnou. Volit mezi svými dětmi, které z nich půjde na smrt a které zůstane? Šílenost.

14.11.2013

Než jsem začala číst, věděla jsem o čem to tak hrubě bude. V půlce knihy jsem si říkala, že se tam vůbec nevyskytují její děti, jestli nečtu náhodou něco jiného:-) Na jednu stranu jsem si oddychla (jakékoliv ubližování dětí mi nejde dlouho z hlavy ven), ale pak se příběh začal ještě více rozvíjet. Myslím, že to, co se stalo nakonec Sophii, bylo pro ni vysvobozením.

09.11.2013

Kniha se mi ze začátku četla těžce ,hlavně prvních asi 200 stran, nevzdal jsem se a četl dál ,a nelituji. Silný příběh. Doporučuji všem ,aby po prvních stranách knihu neodkládali.

30.10.2013

Jak pomalu autor přidává informace a tím vždy nutí čtenáře znovu přehodnotit příběh, je tedy opravdu chytré. ještěže nemám děti, ta volba je děsivá.

27.10.2013

Kniha, ke které se chci a zároveň bojím vrátit. Už asi deset let.

27.10.2013

drsné, bolestné..a přeci krásné

26.10.2013

I když jsem věděla, do čeho jdu, přesto se mě příběh velmi dotkl. Tematika 2. světové války a koncentračních táborů je fascinující, a jak je v románu napsáno, zřejmě nikdy nebudeme s to pochopit, jak se mohli takové hrůzy odehrát. Film jsem viděla ještě za svobodna, knihu jsem četla už jako matka dvou dětí, o to intenzivněji jsem Sophiin příběh prožívala s ní...

17.10.2013

Ze začátku je to všechni tak nějak zamotané,než se zoorientuje co je co.´Ale potom až jsem to pochopila... Úžasná kniha,opravdu stojí za přečtení.

14.10.2013

Úžasná kniha.. Šílená kniha... Nádherná kniha... Krutá kniha... Pravdivá kniha... Asi nikdy nebudu mít sílu přečíst ji znovu

13.10.2013

Běžně nečtu tak tlusté knihy, ale tahle mě zaujala hodně a nezkrátila bych ji ani o stranu. Není nijak složitá na pochopení, dobře se čte a příběh je působivý. Není to ten typ knihy, u které bych se zasekla a nemohla se donutit to dočíst. Film se mi taky líbil, Meryl byla skvělá, jen ten dabing to kazil. Ale dost věcí tam je vynechaných (jinak by ten film musel trvat snad 4 hodiny), takže pokud si to někdo chce dát do maturitní četby a myslí si, že stačí místo knihy vidět film, tak u této knihy to neplatí.

06.09.2013

„A co dělal (zeptal jsem se sám sebe v duchu Steinerovy úvahy o existenci jistých podivných metafyzických distorzí v oblasti času) náš mladý Stingo, zelenáč a vojín námořní pěchoty Spojených států, právě v okamžiku, kdy se po obzoru valily poslední cáry toho hrozného kouře – průhledné opony zvířeného prachu, podle Sophie tak hustého, ‚že jej člověk cítil na rtech jako písek‘ – cáry kouře ze spálených 2100 židů z Athén a z řeckých ostrovů, na něž se Sophie zahleděla po obzoru a jež zahalily idylická tělíčka poklidně se pasoucích ovcí tak hustým hávem, že to vypadalo, jako by sem padla těžká mlha z vistulských bažin? Odpověď je obdivuhodně prostá. Psal jsem přání k narozeninám.“
---
"‚Pamatuji se přesně na jeho slova,‘ vyprávěla mi Sophie. ‚Říkal: Přišli jste do koncentračního tábora, a to není žádné sanatorium, a existuje odtud jediná cesta ven – vzhůru komínem. Komu se to nelíbí, ten může zkusit oběsit se na ostnatých drátech. Pokud jsou v téhle grupě židé, nemají právo žít déle než dva týdny. Jsou tu nějaké jeptišky? Máte jeden měsíc, jako faráři. Všichni ostatní tři měsíce!‘“

Nejlepší kniha mých letošních prázdnin. Čtivá, poučná, strhující. Byla a jsem jí naprosto uchvácená; jak autor do příběhu vkládá svůj vlastní život, Nata Turnera... A to, jak střídá krutost s humorem je až neuvěřitelné, s takovou lehkostí, že by ten, kdo nečetl, těžko věřil... Tohle dílo je obdivuhodné v několika směrech. Otázky volby zde padají jedna za druhou a žádná není o nic méně hrozná než ty ostatní. Ta finální volba je ale stejně všechny převyšuje. A samozřejmě, některé pasáže byly těžké, občas mě unavovalo Stingovo neustálé řešení panictví/"odpanění", nicméně právě k těmto chvílím se váže moje oblíbená pasáž.

„A ono je to vlastně fuk, myslel jsem si, jestli se ze mě stal homosexuál, tak ať, takových už přede mnou bylo! Já jsem sice formálně nežil v separaci nebo ve vězení, ale pokud šlo o mé dosavadní snahy domoct se zdraví prospěšné heterosexuální kopulace, bylo to téměř stejné, jako bych byl zavřen v kriminále nebo se vláčel s nějakou kocábkou po nekonečném oceánu.“

Nádherně bolestný příběh... Doporučuju...

19.08.2013

Těžké, smutné, kruté a odporné. Takoví jsme někdy i my, lidé. Nechci to číst znovu.

17.08.2013

Přečíst si Sophiinu volbu mi přišlo jako povinnost. Byla to kniha zajímavá, avšak pořád nevím, co si o postavě Sophie myslet..

07.08.2013

Silný příběh, který stál za přečtení.