Smrt krásných srnců
Ota Pavel
Povídková kniha, ve které Ota Pavel vzpomíná na šťastné dětství před válkou i neradostná válečná léta. Ústřední postavou je jeho otec Leo Popper, obchodní zástupce firmy Elektrolux.
Přidat komentář
Knihy Oty Pavla naprosto nemají chybu. Hořce smutné příběhy ze svého mládí, o svém otci, starém Proškovi, rybách, přírodě, tuhle knihu si nepřečtete pouze jednou
Člověk může tuto sbírku číst stále dokola a nikdy se mu neomrzí. Velmi se mi líbilo střídání smutných a veselých pasáží, což dokáže čtenáře udržet v napětí a zvýší dynamičnost textu. Obětavost otce, který pro své syny udělá opravdu cokoliv je neuvěřitelně lidská. Jen mi bylo líto maminky, že se do té Itálie už nepodívala..
Smrt krásných srnců je nádherný a hluboce lidský příběh o síle rodiny, lásce, štěstí, přátelství, o obrovském člověčenství a také o nádherné přírodě a také o kouzlu rybaření na pozadí šílených válečných událostí. Co může otec udělat pro své syny, kteří musí nastoupit do koncentračního tábora? Jestli je něco co může, tak to pro své děti udělá...S obrovským nasazením, odhodláním, urputností a odvahou se rozhodne ulovit srnce... Vždyť maso jim dá sílu, kterou tak moc budou potřebovat! Üžasné čtení i skvělé filmové zpracování.
Knížka, k níž se dá nepochybně stále vracet. A nejen proto, že je tak malá, že si ji můžete nosit i v kapse a že ji přečtete za den. Je to prostě dobré čtení, které přes závažnost svých témat zároveň umí přinést čtenáři pohodu a dodat optimismus.
Tuhle knihu můžete číst znovu a znovu a nikdy Vás neomrzí. Skvěle popsaný příběh, popsání událostí za války. Podle mě super. Určitě doporučím i porovnání s filmem.
Dá se k této knize napsat ještě něco co tu ještě nebylo? Filmové zpracování s nezapomenutelným panem Hermánkem patří mezi zlatý fond a kniha zase velmi pochopitelně studentům zošklivována v povinné četbě :D
Ano obě dvě moje recenze k Pavlovi jsou stejné záměrně!
Vynalézavý Leo Popper je můj favorit. Skvělé, knihu jsem zhltnul během jednoho odpoledne a velice dobře jsem se u ní bavil.
Dobrá kniha, kterou jsem četla jen kvůli povinné četbě. Četla se celkem sama, stránky rychle ubíhaly.. Neříkám, že se mi nelíbila, ale znovu bych si ji asi nepřečetla.
Nádherné, odpočinkové čtení. Zvlášť jsem ráda, za české autory, kteří s češtinou umí krásně pracovat a do příběhu vás uplně vtáhnou. Jako bych zase byla dítětem a nácházela se někde v přírodě u řeky.
Velice krásně mě ta knížka překvapila! Přečetla jsem ji za jeden den a každý příběh jsem hltala a prožívala s hlavním hrdinou vyprávění. Humorné části se prolínaly s krutou realitou válečného období. Nepamatuji se, kdy se mi naposledy jakákoli kniha četla tak dobře. Všem doporučuji.
Krásné povídky, každá další smutnější než předchozí. Nenechte se odradit zařazením mezi povinnou četbu, je to opravdová perla.
Je smutné, že to nejlepší, co Ota Pavel napsal se stalo bestselerem až po jeho smrti, možná k tomu přispěly nejdříve televizní film s V.Menšíkem a později totéž s K.Heřmánkem. Obojí pohladilo.
Nejím ryby, natož abych je chytal ! Ale tu krásu, jak to autor popsal nelze vyjádřit slovy. Geniální autor s krátkým životem, ale kolik toho stihl za tak krátkou dobu.
Osobně mi hodně dalo i vyprávění Arnošta Lustiga o jeho kamarádství s O.P.
Mistr psaní není charakterizován tím, že je zařazen do povinné četby, ale tím, že na okamžiky čtení jeho knih nikdy nezapomeneme !
Díky povinné četbě na SŠ jsem si konečně přečetla tuhle knížku. Chystala jsem se na ni opravdu dlouho a konečně to mám za sebou :-)
Na to, že to je klasická literatura, se mi to líbilo. Četla se mi rychle. Nejvíce mě překvapil konec.
Jako povinnou četbu můžu jedině doporučit.
Štítky knihy
Židé zfilmováno řeky, říčky, potoky rybolov, rybářství, rybaření české povídky klasická literatura
Část díla
- Běh Prahou 1971
- Jak jsme se střetli s Vlky 1971
- Kapři pro wehrmacht 1971
- Králíci s moudrýma očima 1971
- Nejdražší ve střední Evropě 1971
Autorovy další knížky
2007 | Smrt krásných srnců |
2004 | Jak jsem potkal ryby |
2013 | Zlatí úhoři |
2004 | Plná bedna šampaňského |
1989 | Výstup na Eiger |
Oty Pavla jsem si okamžitě zamiloval. Jeho dojemný osobitý styl je nezapomenutelný.
Hlavní postavou není malý Ota, ale jeho otec, o kterém píše doslova s láskou. Krásně popisuje život své rodiny, silné události, lidi, s kterými se setkal, a odhodlání tatínka i člověka samého. A to ve svých provázaných vzpomínkách plných citů s velmi propracovaným humorem.