Slavík
Kristin Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294841/mid_slavik-Zjy-294841.jpg
5
1438
453
Francie 1939. V tiché vesničce jménem Carriveau se Vianne Mauriacová loučí se svým manželem Antoinem, který byl povolán do zbraně. Vianne nevěří, že by skutečně mohlo dojít k válce, jenomže Němci vpadnou do Francie a země je rázem plná nepřátel, tanků a bojových letadel. Když se pak ve Viannině domě usadí německý kapitán, musí osamělá žena vycházet nepříteli vstříc, jinak přijde o vše. Bez jídla i naděje čelí nelehkým rozhodnutím, v nichž jde o život či smrt nejen její a jejích blízkých.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha, která ve mě vyvolala spoustu emocí. Od naštvání (jak může být tak naivní), po porozumění (asi bych se nechovala jinak), úžas a sympatie (ta je tak statečná). Nakonec ukápla i slza a to už se mi dlouho nestalo.
Nádherná kniha, která mě chytila za srdce a nepustila, dokud jsem ji nedočetla. Některé pasáže byly tak smutné, že mě doslova rozplakaly. Válečné knihy mám ráda, ale tahle je výjimečná. Nedá se říci, která z částí příběhu se mi líbila více, obě ženy bojovaly za to své podle sebe a svých možností. Byla to hrozná doba, přežití záviselo na náhodě a nikdo si nemohl být jistý tím, co se zítra stane a zda přežije on, nebo jeho blízcí, které miluje.
Tato kniha byla tak nádherná a tolik mě zasáhla, že jsem se dlouho nemohla pustit do další knihy, trvalo než jsem ji vstřebala.
Krásně promyšlený příběh, který vás nutí číst a číst dokud nejste na konci. Osudy hlavních hrdinek jsou tak silné a tolik zasaženy dobou ve které žijí.
Když mi kniha přišla, lekla jsem se její velikosti a nakonec ji přečetla za pár dní.
Dlouho jsem se této knize vyhýbala,protože nemám ráda hrůzy války. Jsem emotivní člověk a všechno co čtu hluboce prožívám.Nikdo nemluví o prostých lidech týraných za války, ani o ženách,co všechno zkusily.Každý řekne krutost války,ale to není pravda, je to krutost jednotlivých lidí !!Právě v této knize vidíte rozdíl mezi Němcem , fašistou a zrádci. Takové knihy by měly být povinné četby jako je Slavik, Hana a Tiché roky -od A.Mornštajnové....Doporučuji.
Líbí se mi téma odboje jako takového, kdy každý se může nadvládě bránit jiným způsobem. Není nutné se vrhat hlavou do rukou nacistů a zachraňovat spadlé letce. Vnitřní boje hrdinů a hlavních postav byly hezky propracované. Je pro mě skutečně velmi uvěřitelné, že to takto probíhalo, někdy Vás zahchránila náhoda, někdy projev emocí, sounáležitosti. Co se líbilo mně byl citát na konci knihy, kdy Vivien říká "Historky jsou pro muže, ženy jdou dál". Připomnělo mi to, jak jsou ženy vlastně vnitřně natolik silné, že o tom nemusí ani nikde vytrubovat. Skvělá kniha.
Madame Metla si zaslouží ***** za naprosto výstižné hodnocení :-) Slavík je krásný román o podobách lásky, odvaze a statečnosti, vině a odpuštění, bytostném lidském dobru a nelidském zlu ...Závěr se přes slzy četl opravdu těžko...jsem ráda, že mne tato kniha neminula.
Pokud bych měla zodpovědět otázku, co mě napadne, když se řekne Francie v době 2. světové války, okamžitě by mi naskočil britský sitcom “Haló, haló!” Patřil k těm několika klenotům, které mě po kruté životní ztrátě přesvědčily, že mě přece jen neopustila schopnost smát se. “Slavík” sice obsahuje určité shodné prvky, tedy (logicky) francouzské občany, německé okupanty, gestapáky, odbojáře, spojenecké letce atd., ovšem pro legraci v tomto románu žádné místo není. Prim hrají vztahy, především různé podoby lásky - mezi muži a ženami, rodiči a dětmi, mezi sestrami...
Jako svobodné mládě bez závazků bych jistě obdivovala kurážnou Isabelle a s napětím sledovala její cestu aktivního odporu. V současném věku pro mě byl mnohem silnější a věrohodnější příběh Vianne, její méně dobrodružné “obyčejnější” oběti při snaze za každou cenu ochránit to, co snad všechny matky (hodné toho titulu) milují nejvíce: své děti.
“Slavík” je oslavou (nejen) ženské odvahy, mementem nelidské doby a zároveň výbornou připomínkou, ať nevěříme fanaticky prosazovaným ideologiím - mají sklon končit krvavými konflikty, totalitou, nesvobodou. A nad civilizovanou Evropou jako by se zase smrákalo, tentokrát ve jménu utopických superhumánních vizí, hrubě ignorujících realitu.
V nejvyšším hodnocení mi brání poněkud hollywoodské pomrkávání sladkobolně uslzenýma očima. Také mě iritovalo pár nedomyšleností; autorka například při nacistickém pinožení zcela ignorovala přítomnost a skvělý čich německých ovčáků. 80-85%
Knihu chápu jako poklonu ženám. Ženám, které musely čelit útrapám války samy bez svých mužů. Musely se prát o sebe, své děti, čest i o právo žít. A o lásku. i když ta je v knize přítomna vlastně neustále. Ať už v podobě lásky mateřské, sourozenecké, rodičovské či milenecké.
Kniha je čtivá, autorka je dobrá vypravěčka. Oceňuji schopnost, napínat své čtenáře až do konce a přimět ho domýšlet se, která z postav je vlastně hlavní vypravěčkou příběhu.
Slavík je krásná kniha o krutých časech.
Dvě sestry, každá s jinými zkušenostmi, jedna odstrkovaná, druhá milovaná, po smrti matky zůstávají s otcem, který je zavrhnul. Začíná 2.světová válka, a příběh obou děvčat se vyvíjí pro každou jinak. Děj knihy se promítá v těchto dvou rovinách, a sice vyprávěním jedné z nich, zpětné po padesáti letech. Kniha je psaná poutavě, doplňuje naše historické znalosti podané ženským pohledem, a nenechá vás v klidu do posledni stránky. Zaslouží si plný počet.
Tomuto zanru se vetsinou vyhybam, nedokazu ho cist,tuto knihu jsem si vzala proste jen tak...byla smutna,vesela,tezka (cetba) a tak emotivni...cloveka hned napadne,jaka to byla tezka doba a zda by ji dokazal prezit s trochou zdraveho rozumu... byla to bomba avsak v tuto chvili musim rict,ze zanr mam na rok vybran a musim si od nej vylozene odpocinout. Plakala jsem pri cteni a nejen jednou...
Kniha je krásná, skvěle napsaná, hned jsem se začetla. Obě sestry mi byly sympatické a těžko říct, kdo byl největší hrdina. Obě....Všichni... Určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Dostala jsem na ni doporučení a viděla zde vysoké hodnocení a tak jsem ji pořád odkládala. A najednou v pondělí na ni došlo (a teď je úterý poledne a mohu napsat recenzi :D). Já ji prakticky neodložila z ruky. Běhal mi mráz po zádech, plakala jsem a prožívala celý příběh spolu s hlavními hrdinkami. Úplně se to dotýkalo mé duše. Snad jen trochu zvláštní byl ten konec, jak je nemám ráda tak tu bych klidně nechala konec bez vyřčení některých otázek, spíš mi to z toho udělalo neuvěřitelný příběh.
Překlad mi nevadil, naopak mě nechával pocitově ve Francii.
Byl to trochu jiný pohled na hrůzu války než na které jsem v knihách dosud narazila. Doporučuji
Ze začátku jsem měla problém se začíst a chtěla jsem knihu odložit. Naštěstí jsem vydržela a knihu dočetla. Kniha vypráví příběh obyčejných lidí, kteří i přes všechny útrapy války dokázali bojovat, i když každý svým způsobem. Příběh temný, ale krásný.
Válka jinak, očima ženy, která musela přežít a očima její sestry, která musela pomáhat, aby mohla přežít. Válka je o hrdinství mužů, ale je to opravdu tak? ...
Knihu jsem otevřela na základě recenzí. Nebýt nich do knihy bych se nezačetla, jelikož asi prvních 150 stran mě ne až tak zaujalo. Poté kniha nabrala velký spád a nemohla jsem se odtrhnout. Nejvíc mě dostalo mučení, to jsem i obrečela. No a občas mně teda vadil ten překlad, jak tu i někdo psal. Takže 4 * a určitě stojí za to přečíst si, co se dělo ve Francii za 2. sv. v.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) láska tajemství ženy v 2. světové válce holokaust, holocaust thrillery pro ženy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Slavík |
| 2019 | Velká samota |
| 2022 | Čtyři vichry |
| 2022 | Děvčata z Firefly Lane |
| 2000 |  Andělské vodopády |
Dva dni po dočítaní hľadám slová, ktoré by dostatočne vystihli obsah tejto silnej knihy. Nenachádzam. Zdánlivo obyčajná, s témou, o ktorej sa už napísalo veľa a predsa vyrazila dych. Dovolím si tvrdiť, že jedna z mála, ktorá obsahovo zostane vo mne veľmi dlho a niektoré pasáže vstrebávam ešte v tomto momente. Pokorne sa priznávam aj k tomu, že som cez slzy nevidela na písmená a knihu musela zatvoriť. A to sa mi stáva len veľmi ojedinele.
"Ptala se, jak se dá žít po takové zrátě, jak se dá vzít jedno dítě do náruče a s druhým se rozloučit, jak se dá po šeptem proneseném "sbohem" vůbec ještě dýchat."
5/5