Krvavé ostří

02.06.2022

Tak to bylo super! I když jsem skleněný trůn docetla nedávno, mám sto chuti si ho dat znovu. Bylo mile se podivat do Celeaniny minulosti coby nájemné vražedkyně. No, chvíli mo bude trvat, než se odpoutam od světa Skleněného trůnu a začtu se do něčeho dalšího …

10.05.2022

(SPOILER) „Jsem Celaena Sardothien a nebudu se bát.“

Povídky ze světa Skleněného trůnu byly zajímavým okořeněním celé série a musím říct, že jsem si je moc užila, přestože jsem je četla až po Říši bouří. Bylo krásné konečně si přečíst o všech těch dobrodružství, které jsou tak často zmiňována v sérii.

***Vražedkyně a Pán pirátů***

Krátká, ale svižná, akční, dobře napsaná povídka. Seznamujeme se se Samem, Rolfem i Zátokou lebky.
Calaena je tu namyšlený spratek, ale překvapivě mi nevadila. Nápad, jak zachránit otroky byl dobře vymyšlený, celý příběh mě bavil, prostředí krásně popsané a Sam mi hned padl do noty.

***Vražedkyně a léčitelka***

Takový krátký mezistupeň mezi Zátokou lebky a Pouští. Ze začátku jsem měla problém se začíst. Vůbec mě to nebavilo. Nakonec ale povídku hodnotím víc než kladně – líbilo se mi, jak Celaena učila Yrene sebeobraně a následovat své sny, stejně tak i to, jak si uvědomila, jaký parchant Arobynn ve skutečnosti je i její vnitřní pochody.

***Vražedkyně a poušť***

Tanec bez hudby, kouzlo všudypřítomného ticha, krása oáz, červený písek… Co víc si přát?

Nejlepší povídka ze všech. Naprosto jsem si zamilovala tiché vrahy i samotnou poušť. Dala bych nevím co, abych si mohla zakoupit celou knihu jen o nich. Příběh mě pohltil a postavy mi padly no noty téměř okamžitě. Napínavé, čtivé a některé situace i zahřály u srdce. Prostředí je tak barvitě popsané, že člověk až cítí žár pouště ve svých kostech.
Bylo zajímavé, jak Celaena odhodila svou masku „nejlepší vražedkyně s egem až k nebesům“ a učila se otevřít lidem okolo, vychutnat si dobrodružství a hledala samu sebe. Trénink s Němým mistrem byl zajímavý a Ilias, přestože za celou dobu neřekl jediné slovo, mě naprosto okouzlil. Docela jsem Celaeně malý románek přála.
Moment kdy se Celaena mistrovi upřímně přiznala, že se bojí vrátit, nabízí nový, sympatický pohled na ni.:)
Následný útok na pevnost, zrada Ansel (přestože to bylo jasné) i finální boj... Hltala jsem stránky o sto šest.
Co se však týče Ansel - ne, nic ji neomlouvá, že chladnokrevně zabila svého milence. Opravdu tu postavu nemusím a raději bych, aby ji Celaena zabila.

Nechápu tu ale pár věcí – Jak je možné, že se Ansel podařilo přemoc Michaila a Iliase a vyváznout bez sebemenšího zranění, přestože měla s Celaenou takové potíže? Vždyť (nevím jak Michail) ale Iliase cvičil jeho otec (na rozdíl od Ansel, kterou odmítl cvičit). Jak je možné, že ji mistr vysílal za lordem jako vyjednavačku, přestože měl podezření o její zradě? A v neposlední řadě... jak je možné, že mistr nepoznal jed ve svém poháru, přestože ho Celaena poznala na první přičichnutí?
Nelogičnosti (které ve Skleněném trůnu nejsou nic nového) mi trochu překážely, ale konec byl skvělý.
Finální rozmluva mezi Celaenou a mistrem krásně ukazuje rozdíl mezi Pouští a Zlomuvalem. Tišší vrazi si získali mé srdce každým coulem.

***Vražedkyně a podsvětí***

Abych byla upřímná, poslední dvě povídky mě spíš vytáčely, než bavily a trvalo, než jsem se začetla.

Asi takhle… měla jsem chuť praštit s Celaenou o zeď. Už jsem si zvykla, že stále dokola čteme o tom, jak si o sobě myslí, že je nejlepší z nejlepších (člověk by čekal, že po zážitku a tréninku z Pouště získá trochu pokory, ale ne. Celaena je zpátky ve Zlomuvalu a zpátky je i její nesnesitelná namyšlenost).
To je však nic v porovnání, co teprve udělá.
Arobynn ji zmlátil do bezvědomí, obelstil ji s otroky, díky němu nevěděla, jestli Sam žije nebo ne a ona se cítila provinile, když Arobynnovi chtěla splatit dluh a ještě ho hájila? A jako bonus ještě byla na Sama hnusná. Ne že bych se Sam choval jinak – zvlášť ta žárlivá scéna, kdy se objevil Dorian s Chaolem (btw tleskám, jejich náhlé zjevení bylo milé překvapení). Ta romantická linka mi tam vůbec neseděla. Od dětství se nenávidí, opovrhují sebou, ale najednou jim bleskne, že toho druhého vlastně milujou!
Samova záchrana Celaeny, kdy se topila v kanále, byla ale skvělá.
Arobynn se opět ukázal jako manipulativní parchant (což bylo jasné všem kromě Celaeny) a Celaena omylem zabila nesprávné lidi. Mimochodem, moc lítosti tedy neprojevila. Prostě ok, právě zabila dva muže, byl to omyl, jeden z nich chtěl zabránit otroctví, ale hej! Jde se dál! Na jednu stranu je Celaena plná soucitu o bezbranné, nenávidí otroctví, je proti bezpráví… Na druhou je jí to vlastně fuk. Vyber si, holka!:D

***Vražedkyně a impérium***

Nejočekávanější povídka ze všech. Povídka, kde jde všechno do kytek, Samova očekávaná smrt (kterou jsem i tak prožila, protože mi přirostl k srdci), Celaenino dopadnutí a následné uvrhnutí do solných dolů Endovieru.

Hned za začátku, kde se dohadovali o tom, kam by šli, aniž by je ohrozil Arobynn mě napadlo… Proč Celaena ani nepomyslela nad tím, že by se vrátila do Rudé pouště? Pokud si dobře vzpomínám, Němý mistr ji nabídl, že ji kdykoli přivítá a vždy tam najde domov. Mohli se tam ukrýt do doby, než by vydělali dostatek peněz, aby se vyplatili z Arobynnových služeb, ne?
Navíc jsem v tomhle byla za Sama – snažil se co jen mohl, aby vydělal alespoň nějaké peníze (které Celaena samozřejmě volně rozhazovala za luxusní věci).

Samozřejmě, Arobynn opět překvapil a až budu znovu číst Královnu stínů, jeho pád si vychutnám dvojnásob.

Část, kdy Celaenu odváželi do solných dolů Endovieru byla hodně emotivní, až málem slza ukápla. Úžasně napsané.

28.04.2022

Jsem hrozně ráda, že takováhle kniha vznikla, protože v sérii se o Celaenině minulosti často mluví, ale není tam přesně napsáno co a jak se to stalo a tak. Sam je asi jedna z nejsympatičtějších postav a mrzí mě, jak to s ním dopadlo :( . Knížku jsem si moc užila, i když jsem ji četla jako poslední.

15.04.2022

(SPOILER) 75% - Pět příběhů ze života Celaeny Sardothien, které časově předcházejí prvnímu dílu série Skleněný trůn. Poprvé vyšly jako ucelená kniha ve stejném roce, v jakém vyšel i třetí díl série Dědička ohně a poštěstilo se mi číst tyhle dvě knížky ve stejné době, což byla nakonec docela klika, neboť představa, že bych se nejdřív chopila téhle knížky, kde se hlavní hrdinka chová jako docela uvěřitelný člověk a s ohledem na to, co v životě prožila (zavraždění rodiče, opuštění rodné země a tvrdý výcvik v cechu nájemných vrahů u Arobynna Hamela, včetně nutnosti sem tam i někoho umučit a zabít, byť kolem těchto nezbytných okolností autorka pořád dost nepřesvědčivě krouží s tím, že Celaena si zakázky vybírala a mučila a zabíjela jen vrahy a násilníky - tedy aspoň se tím s jejím milým Samem utěšují, což se zdá hodně nepravděpodobné) a pak bych teprve sáhla po Skleněném trůnu, kdy dívka po tom všem stráví ještě rok v krutém pracovním táboře a vyjde odtud jako poněkud spratkovitá puberťačka řešící kamínky na šatičkách a večírky, to bych nad tou nekonzistentností asi dosti vrtěla hlavou. Takže za mě - přečíst si první dva slabší díly série a třetí, který se odehrává mimo Zlomuval, pak Krvavé ostří a pak se pustit do dalších už mnohem komplexnějších knih (nejlépe na Krvavé ostří navazuje čtvrtý díl, kde se Celaena vrací do Zlomuvalu a setkává se po letech se svým mistrem). Ale zpět k této knize - bylo fajn, že těch pět příběhů na sebe bezprostředně navazovalo, a přitom to byly ucelené novely s jasně danými postavami, zápletkou a vyvrcholením, což autorce neumožnilo se neustále v kruzích vykecávat, jak jsme toho svědky v sérii Dvorů. Celaenu jsme tak sledovali v Zátoce lebky, kde se Samovou pomocí a v rozporu s Arobynnovými záměry osvobodila otroky, následně pak v kratším příběhu, kde se snažila pomoci dívce, jež se toužila stát léčitelkou, následovaným pro mě nejčtivější novelou z Rudé pouště, kde se Celaena za trest za zmařený obchod s otroky měla cvičit u Tichých vrahů a opět ztratila další kousek naivity. Poslední dvě novely byly pro mě trochu zklamáním, neboť po návratu do Zlomuvalu se hlavní hrdinka začala chovat vůči Samovi jako vztahovačná nána a vůči Arobynnovi s tak nevysvětlitelnou a neomluvitelnou naivitou, že se po dočtení knihy nemohu zbavit dojmu, že zrada, o níž se neustále mluvilo ve Skleněném trůnu, byla v tomto případě dost očekávatelná a Celaena si tak za svůj pobyt v Endovieru mohla především sama (jo a ta líbačka v kanále byla prostě nej:-)). Celkově to byl ale zajímavý náhled do předešlých událostí a tak se těším, až se zase objeví na scéně Arobynn.

07.02.2022

I když mě první dvě povídky moc nechytly, se zbytkem to naštěstí bylo jinak. Měla jsem si to přečíst před ToG...

Děkuju autorce za tuto knížku. Mohla jsem se po nějakém čase zase vrátit do toho krásného světa. Člověk po jejím přečtení může lépe poznat a pochopit chování Celeany v dalších dílech. A líbilo se mi více poznat Arobynna Hamela.

30.12.2021

Tahle sbírka povídek o Caleaně byla naprosto skvělá. Dozvídáme se více o tom co dělala před tím, než ji Dorian dovezl z Endovieru.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla až po Říši bouří, protože to dokonale pasuje k sobě. Většina lidí to doporučuje naopak, ale já jsem opačného názoru. :)
Jediné co bych knize vytkla bylo to, že mi tam chyběl právě příběh z Endovieru, škoda :) to mě opravdu zajímalo.

20.12.2021

Ehm, že já jsem to nečetla ve správném pořadí. No samozřejmě že ano :)) takže nějaké to napětí jsem tam postrádala, ale mně osobně to nevadilo. Pokud se vam líbí série určitě povinné přečtení a žádné výmluvy;)

20.12.2021

Vražedkyně a Pán pirátů ***
Hezký příběh, gradace se stupňuje. Má ale dlouhý začátek, první akce se děje za polovinou.
Vražedkyně a léčitelka **
Rychle se četla, protože není moc dlouhá, ale byla naprosto zbytečná. Kdo jste se díval, kdy byla napsána, zjistili jste, že ji Maasová přidala dodatečně.
Vražedkyně a poušť *****
Nejlepší povídka ze všech. Tiší vrazi mě nesmírně bavili a zamilovala jsem si asterionské koně.
Vražedkyně a podsvětí, Vražedkyně a říše ***
Romantická linka mi nesedla, vůbec mě nechytl příběh. Sam se choval jako Rhysand ze Dvorů a jediné, co bylo skutečně povedené, bylo rozuzlení Vražedkyně a podsvětí.

Obecně jsou povídky pěkné, ale za mě slabší než jiné díly Skleněného trůnu. Četla jsem je po Dědičce ohně, a vidím velký posun v chování Celaeny. V povídkách je strašně arogantní a pyšná, což mi lezlo na nervy většinu času, ale hold každý se vyvíjí a vražedkyně není výjimkou.

06.12.2021

Túto knihu som z celej série čítal ako prvú a asi som tak spravil aj dobre, inak by ma nebol ten koniec tak prekvapil. Totiž, Celaene a Samovi som to naozaj prial. Celeana je namyslená, tvrdohlavá a občas sa naozaj nedokáže ovládať, ale má srdce na správnom mieste. Z celej knihy ma najviac zaujala Ansel aj Arobynn.

13.11.2021

Čekám na knihy z knihovny a nevím, co by, tak jsem začala číst zase tohle, i když tuhle jsem před tím nečetla.

Je to pro náctileté, takže bych neměla být tak přísná. Celaena (strášné jméno, vůbec mi nejde přečíst, ale aspon nezačíná na E nebo L) je rozmazlený drzý spratek a přála jsem jí všechno špatné, opravdu. Ten začátek s tím pirátským králem a otroky byl bolestně naivní, ale jak jsem se již zmínila, je to pro náctileté, takže proč ne, autorka nám jí chtěla vykreslit, že je to sice nejlepší zabiják (haha, moc se tedy neukázala, je impulsivní, namyšlená a ne moc chytrá (tolikrát jí Arobynn napálil, mimochodem super postava), pochybuju, že v opravdovém světě zabijáků by vydržela alespoň minutu), ale i ona má své meze (chápejte – morální), takže s otročením nechce nic mít, budiž jí to k dobru). Intermezzo s tichými či němími vrahy je jako milá pohádková vsuvka (asi každý musel chtít, aby Ansel ta naše úžasná vražedkyně zabila) a konec už je o něco lepší, a to proto, že je tam tolik klamů a zrad. A dokonce i nečekané úmrtí (myslela jsem, že k vraždě krále toho podsvětí se Celaena už nedostane).

Takže, Sama je mi samozřejmě líto, ale všichni jsme tvůrci svého štěstí a on si vybral to své, Celaena je nesnesitelná a nejlepší postavou ze všech je jednoznačně Arobynn. Ten se autorce povedl (už si nevzpomínám, co s ním autorka udělá ve Skleněném trůnu, ale mám pocit, že se Celaena určitě pomstí – a to mu určitě přeju:) - jenom proto, že je to dobře napsaný charakter neznamená, že mu nepřeju všechnu tu jeho karmu:)).

23.10.2021

První čtyři povídky byly opravdu spíše jen doplňkové, takové jednohubky pro fanoušky Maasové. Ale závěr knihy, Vražedkyně a říše, nabízel spousta emocí a přinesl novele její kouzlo. Nemyslím si, že záleží na pořadí v sérii, Krvavé ostří si užije každý, ať už se s Celaenou potká poprvé či nikoliv.

05.10.2021

(SPOILER) Dobrý doplňkový díl, moc se mi líbil a jsem ráda, že vím jak se Celaena dostala do Endovieru apod.

21.09.2021

Trochu mě překvapil počet překlepů, ale jinak mě kniha náramně bavila. Rozhodně doporučuji číst jako první. Já sice četla již první tři díly, takže jsem měla nějaké povědomí, ale i tak jsem si z nich moc nepamatovala, nicméně si dle mého knihu více užije někdo, kdo se se sérií ještě nesetkal.

06.09.2021

Povídky jsem četla po přečtení celé série. Bylo to pěkné doplnění děje, který jste znali ze Skleněného trůnu. Hlavně jste zjistili, co se vlastně stalo v Zátoce Lebky a jak se seznámila s ostatními, kteří se posléze přidali k jejímu dvoru a taky hlavně o Samovi.

05.07.2021

Jelikož jsem povídky četla až po dokončení série, věděla jsem, jak to skončí a u poslední povídky mi už bylo smutno. Těžko říct, jestli je lepší si je přečíst před nebo po celé sérii, obojí má svě pro i proti. Takže je to asi jedno
Nebudu hodnotit každou povídku zvlášť, všechny jsou dobré, tématicky jsou dobře vybrané a sérii krásně doplňují.

28.05.2021

Knihu jsem četla až po sérii, a asi bych toto pořadí i doporučila. Sice člověk už narážky na děj v sérii slyšel, ale tam neznalost podle mě nevadila a tady to zase tak moc neodkrylo. Osobně, kdybych začala touto knihou, možná bych jí ani nedočetla (a tudíž a i sérii) a byla by to škoda. Takhle už jsem měla s postavami vztah a zvládla se tak prokousat první, za mě nejnudnější, novelou. A taky bonus, po dotčení série mi bylo líto, že už to nepokračuje, tím, že jsem si mohla přečíst tuto knihu, jsem to pěkně završila a už nic nepotřebuji :)

Vražedkyně a Pán pirátů, Vražedkyně a léčitelka - ** - hodně mluvení, naparování a málo akce

Vražedkyně a poušť - ***** - jediná mě dokázala strhnout tak jako knihy série, zajímavé postavy i děj

Vražedkyně a podsvětí, Vražedkyně a říše - *** - zajímavé doplnění vztahu s Arobynnem a Samem, ale tedy příšerná naivita a arogance hlavní postavy mě trochu vytáčela. Ale tak bylo to tak správně, každý se vyvíjí;)

21.05.2021

Ačkoliv povídku čtu až po přečtení celé série Skleněného trůnu, doporučuji ostatním to udělat obráceně. A také se nenechat odradit Calaeninou povahou. A to jak zde v povídkách, tak v prvním díle ST.
Proč? Povídky jsou před událostmi celé série a tak lépe pochopíte narážky či zmínky, které se v ní objevují + poté mnohem víc oceníte proměnu Calaeny (hlavně povahovou). Protože co si budeme povídat, je to arogance sama, byť k tomu má důvod.
Druhý důvod je za mě styl psaní. Ačkoliv povídky vyšly 2 roky po prvním díle, v některých místech my přišly neobratné jako první díl ST. Ovšem když to překonáte, čeká vám naprosto úchvatná, neuvěřitelně propracovaná a nemilosrdná série.

Z povídek mě nejvíc oslovila poušť, protože Tišší vrazi mě naprosto uchvátili. Ostatní povídky nejsou špatné, avšak ani tak dobré, abych k nim něco zvlášť napsala. Snad jen u poslední zmíním konec, kdy jsem si prostě říkala jen wow. Že je Arobynn hrozně mazaný a prohnilý "píp", člověk pochopí velmi rychle. Ale to co prohlásí na konci, to je mazec.

18.05.2021

Kniha se mi líbila. Líbilo se mi, že i když to byli příběhy tak na sebe nádherně navazovali. Ne u všech dodatkových příběhů k sériím to tak je. Další velký plus, autorka nám ukázala téměř všechny povahy lidí. Ale překvapilo mě, jak někdo může být nějaký muž tak krutý, aby zmlátil dívku.

Ale teď o čem kniha vlastně byla.
Jak jistě všichni víte, hlavní hrdinka v této sérii je Celaena. Mladá nájemná vražedkyně, která jako všichni ostatní si v sobě nese tajemství. Dozvídáme se, co se stalo před tím než jí zavřeli do dolů Endovieru.
S hlavní hrdinkou se vydáme za Králem pirátů, setkáme se s mladou léčitelkou, vypravíme se do žhavé Rudé pouště ke se setkáme s Tichými vrahy (doufám, že to jsou Tišší a ne Němí, ale to nevadí), zažijeme zradu a zamilujeme se.
Poté tu máme Sama, dalšího mladého nájemného vraha a rivala hlavní hrdinky. Prožívají spolu spoustu dobrodružství a i když se nemusí, nebo si to aspoň myslí, tak jeden druhému nakonec budou krýt záda. Sama jsem si hodně oblíbila, ale role nájemného vraha se na něj moc nehodila.
Poté tu byl Arobynn Hamel, mistr hlavní hrdinky. Strašný muž. Nenáviděla jsem ho. Ano nebojím se to říct, ale ten muž se choval jako krvelačné a vychytralé zvíře.

Dám sem jen ty hlavnější. Samozřejmě všechny postavy v této knize mají svou roli, ale je lepší když víte jen o těhlech a na zbytek si počkáte :)

A nebudu lhát, ne jednou jsem měla na krajíčku při čtení této knihy.

Knihu můžu jen a jen doporučit :)

4,5/5