Skleněný pokoj

09.02.2014

Příliš velké zklamání...
Přesně jak píše menelluin (11/01/2014)

05.02.2014

Hodnocení románu odehrávajícího se ve skutečné stavbě, kterou obývali skuteční lidé je pro mě rozpačité. Dokáži si přestavit, že pro potomky skutečných majitelů se nečte zrovna příjemně, jak jejich předek jezdil do Vídně za prostitutkou. Každopádně beletrie je autorův fiktivní svět s fiktivními postavami, a tak by to asi mělo být bráno.
Nadšenec do architektury si tuto knihu přečte se zápalem, naopak čtenář požadující zápletky, neustálé napětí a pozvolné vyvíjení příběhu bude, ne velice, zklamán.

2 hvězdy pro Simona Mawera za román a 2 hvězdy si zaslouží geniální architekt Mies van der Rohe, který navrhl fascinující vilu Tugendhat, bez které by tato kniha neobstála a nemohla existovat.

04.02.2014

První kniha, kterou jsem od Simona Mawera četla a od první stránky "moje krevní skupina".
Příběh postavený na skutečných událostech ve skutečném prostředí se čte jedním dechem.

24.01.2014

Ke knize jsme přistupovala s obavami, zda mě „příběh o domě“ nebude nudit. Opak se stal pravdou. Propojení osudů jednotlivých postav s existencí této stavby je velmi originální nápad, který Mawer dokázal uchopit za ten správný konec. Kniha je velmi čtivá, postavy zajímavé, autor naštěstí nesklouzl k nudným popisům. Jako obrovské plus vidím také jeho znalost historie a to, jak skvěle dokázal vystihnout atmosféru tehdejší doby u nás, přestože ji vlastně sám nezažil.
Sečteno a podtrženo-kniha bezpochyby stojí za přečtení, bez ohledu na to, zda máte k vile nějaký vztah, nebo ani netušíte, že nějaká taková stavba opravdu existuje.

11.01.2014

Celkem zklamání, není to špatná kniha, čte se to docela dobře, ale čekala jsem rozhodně víc. Některé zvraty v knize mě dost rozčilovaly svojí neuvěřitelností a nepravděpodobností, zvlášť když je na nich děj v podstatě vystavěný. Příběh mě nijak zvlášť nenadchnul, přišel mi celkem povrchní, celou dobu se vkrádala myšlenka o kolik lepší to mohlo být, kdyby spisovatel napsal skutečný příběh rodiny i vily. Čtenářova znalost příběhu i brněnských reálií mi v této knize přijde spíš na obtíž. Celé mi to připadalo jako ideální kniha pro zahraničního turistu, který se chystá na výlet do Brna a není to zrovna žádný odborník na historii ani architekturu:)

08.01.2014

přečetla jsem jedním dechem, skvěle popsány pokoje i technické zázemí vily, taktéž i popis postav....během čtení jsem si přála být ve vile a určitě v blízké době vilu navštívím...

07.01.2014

poprvé jsem četla knihu, kde byl hlavním hrdinou pokoj. Kniha se mi líbila, jen od chvíle, kdy se v ději ze Skleněného pokoje stala tělocvična mi trochu připadalo, že čtu nějaký dívčí román. Pěkně byla vykreslena postava Laníka. Knihu hodnotím velice kladně.

Vždyť je to hrozně povrchní a plytké...dočítala jsem to se sebezapřením...Nechápu proč ta kniha byla vůbec napsaná, vždyť samotný příběh, ten skutečný okolo této vily - TO BY BYLO NA ROMÁN samo o sobě, není třeba nic vymýšlet!

18.12.2013

Četl jsem asi před několika lety a stále tuto knihu považuji za jednu z nejlepších, co jsem kdy četl. Má úžasnou zvláštní atmosféru, autor se nebojí kontroverzních názorů a české reálie byly bonusem. Kniha mi nabídla vše, co od dobré knihy očekávám.
Díky tomu jsem začal číst i další knihy, které autor napsal, některé v originále a některé v češtině, ale Skleněnému pokoji se žádná nevyrovná. Kniha "Pád" je ale také velmi dobrá.

30.10.2013

na tuto knihu jsem se velmi těšila, ale bohužel mě nijak neoslovila a špatně se mi četla, čekala jsem víc :(

13.10.2013

Přečteno jedním dechem. Je obdivuhodné, jak dokáže cizinec popsat reálné dění v jiné zemi. Kniha mě rozhodně inspirovala k návštěvě vily Tugendhat, o které jsem již věděla dříve, ale po přečtení knihy, mě to tam táhne ještě víc. Nemůžu si pomoct, ale Mawer dokáže tak dokonale popsat myšlení žen, jako by byl jednou z nás ;-)

11.10.2013

Bezva knížka, moc dobře se četla. U knížky je sice uvedeno, že se jedná o fikci, ale člověk se neubrání tomu, aby si představoval konkrétní místa ve vile Tugendhat a představoval si, jak to asi všechno bylo...

20.08.2013

Velmi zajímavá kniha. Nebudu hledat detaily, které jsou odlišné oproti skutečnosti. Jak sám autor v knize uvádí, jde pouze o fikci inspirovanou skutečnou budovou a městem. Je to beletrie, nikoli literatura faktu.
Velmi zajímavé dílo, které nevím úplně přesně, jak ohodnotit. Námět úžasný, určitě lichotí to, že autor se inspiroval zdejší zemí, ale k samotnému zpracování nějaké výhrady mám. Vadilo mi velmi povrchní zpracování postav, nejvíce snahy asi autor věnoval postavě Hany, která mi díky tomu byla nejbližší. Ale zkrátka nebyl nijak velký výběr. Škoda také, že autor většinu zápletek vytvořil pouze ze sexu a nevěry. Po utahaném začátku byl samotný konec tak nějak zbytečně rychlý, odříkaný na pár stránkách.
Ale dost kritiky. Jde o hodně zajímavou knihu, ve které dům vypráví svůj příběh.

18.08.2013

Knihu jsem přečetla během pár večerů. Během první stránky mě vtáhla abolutně do děje.
Příběh rodiny, která odchází do exilu a musí po sobě zanechat úžasný vysněný dům vilu Landauer a zemi kterou oba milovali. Der Glassrau neopakovatelně popisující skleněný pokoj, který vytváří zvláštní atmosféru celého domu ...
Škoda jen, že je to vše fikce, ale i přesto mě kniha zaujala a nadchla!
"S jedním vedlejším účinkem: po dočtení se okamžitě chcete do Brna a vily Tugendhat podívat." :)

12.08.2013

Skleněný pokoj je výborně napsaná, čtivá kniha, na jejímž konci je čtenář skoro zklamaný, že už nebude číst dál... Simon Mawer dokázal vytvořit tak dokonalé zdání reality, že jsem si po celou dobu čtení musela stále opakovat: "Je to jenom fikce, takhle se to ve skutečnosti nestalo."
Po Skleněném pokoji jsem sáhla, protože jsem byla po prohlídce vily Tugendhat, o které kniha de facto vypráví, nesmírně rozčarovaná. Přemýšlela jsem o tom, jak v takovém studeném, odtažitém, neosobním domě mohl někdo žít... A i když je Skleněný pokoj pouze fiktivní historií vily Tugendhat, je to inspirativní kniha, která zaslouží to nejlepší hodnocení právě proto, že nutí čtenáře k zamyšlení.

23.07.2013

Takhle knížka mě vtáhla do sebe, okouzlila a četla jsem ji dlouho do noci, i když jsem měla v plánu jít spát brzy. Simon Mawer píše lehce, o věcech, které se nás týkají, kterých jsme byli součástí, ale zároveň je sleduje z odstupu, který zatím není v české literatuře přítomný. Je to román o vile Landauer, o komplikovaných mezilidských vztazích, které se zpočátku zdají tak jednoduché. Jeho styl psaní připomíná právě onen do nebe vynášený Skleněný pokoj - vyvolává pocity čistoty, prostoru, světla. Je lehký, vzdušný a průzračný, ale přesto skrývá mnohá tajemství. Sem tam mi v příběhu něco nesedělo, ale co se týče literární stránky, nemám co vytknout.
http://brabikate.blogspot.cz/2013/02/skleneny-pokoj.html

20.07.2013

Kniha je čtivá, až na určité úseky. Trochu mě mrzí, že se nepopisuje více reálně život ve vile, osud vily a rodiny. Během čtení jsem měla pocit, že občas čtu nějakou knihu z červené knihovny. Pokud se chystáte číst tuto knihu kvůli zjištění, jak to bylo s vilou a rodinou, tak ji nedoporučuji, protože po přečtení budete stejně hledat jinou knihu, aby jste zjistili, jak to vlastně bylo ve skutečnosti.

07.07.2013

Kniha jako cesta..do prvorepublikové elegance vrchních vrstev "onyxové" společnosti..do myslí průhledných jako sklo..do duší křehkých, ale nezdolných jako skelet vily Tugendhat. Pro mě cesta na jih, do Brna, za přízračnou krásou nadčasové architektury, která teď dýchá živoucím, i když malinko limonádovým příběhem, jež se od reality odklání. Ale díky za fikci. Tedy prosím jen v knihách :)

27.06.2013

Kniha je napsaná lehkým, čtivým jazykem. Příběh je však povrchní a nejdoucí do hloubky (vlastně nejsou popisovány žádné charakterové detaily postav ani není více rozpracovaná historie domu před, během a po válce). Abych řekla pravdu, tak jsem se z knihy vůbec nic nového nedozvěděla ani o dané době a vlastně ani o domě - vše bylo napsáno jen v náznacích (např. že dům sloužil určitou dobu jako stáje). Nevím však, zda to není důsledkem toho, že jsem ke knize přistupovala s určitou rezervou, jelikož jsem před jejím čtením viděla dokumenty o vile a četla několik rozhovorů s potomky původních majitelů rozlícených nad takto podaným příběhem rodiny prezentované v knize. I přestože autor nepoužil jejich jména, značnou část z jejich rodinné historie si půjčil. Ovšem kolik z toho bylo založeno na skutečnosti a kolik si autor vymyslel, aby byl příběh poutavý a kniha dobře prodejná právě kvůli dohadům o míře autentičnosti příběhu? Musím jednoznačně říci, že z knihy, která se nesnaží o sdělení a popis skutečných událostí, ale spíše o mix, ze kterého si čtenář má uvěřit čemu chce, nemám dobrý pocit. Pokřivování historie (i když se jedná "jen" o historii jedné rodiny) mně nic nepřináší - pouze jen zmatek, jelikož nejednou mi v hlavě při čtení vyvstala otázka: A opravdu se to takto stalo?