Skleněný pokoj

09.05.2018

Moc dobrá kniha o osudu skvělé budovy. Obdivuji autora, který dokázal vystihnout poměry v Československu, ač je sám cizinec. Ve vile jsem byla v době před rekonstukcí a teď jsem se objednala na prohlídku znova. Pro obrovský zájem je čekací doba půl roku, ale ráda si počkám. Knihu vřele doporučuji.

04.05.2018

Četla jsem kdysi a od té doby se hrozně chtěla do vily podívat. Teď se to konečně povedlo - a před návštěvou jsem si ji přečetla znovu. Tu kombinaci doporučuju! Pro mě silný příběh, ale pět hvězd dávám hlavně za strhující popis toho prostoru.

02.05.2018

Kniha mě mile překvapila. Dostala jsem se k ní jen díky čtenářské výzvě a jsem za to velice ráda. Zajímavě zpracované téma a vedlejší účinek je jasný - chci se do vily podívat. Moc se i těším na filmové zpracování. Jen chápu trochu rodinu, že s knihou měla problém, vzhledem k tomu, v jakém světle jsou vylíčeni oba dva rodiče.

26.04.2018

V první řadě jsem očekávala něco jiného, ovšem dostala jsem možná víc než jsem chtěla, a za to jsem ráda. Předpokládala jsem, dle anotace, že půjde o "klasický" román s tématem židovské perzekuce a šoa. Po přečtení mi jsem měla pocit, že zrovna tohle je v knize spíše upozaděno, a hlavní důraz je kladen na osobnost člověka, touhu po svobodě, lásce, pravdě, ale i tělesným radostem.
Na začátku se setkáte s šťastnými a zamilovanou novomanželskou dvojicí, která je mladá a moderní, a především touží po unikátním prostoru - domu, jež ponese jejich jméno. Prožijete lásku, chtíč, nevěru, zradu, kolaboraci, pokus o záchranu, odloučení, smrt a shledání. Na omezeném počtu stránek je celý soubor emocí, a díky nim jsou Vám postavy bližší a známé.
Ačkoliv ke konci knihy mi milostné scénky, které nejsou psané stylem pro dívčí románky, přišly ohrané, snažila jsem se vnímat právě pocity. A tak se pokusit prožít nalezení lásky v tak bezútěšném místě jako je koncentrační tábor.
Vzhledem k tomu, že mám ráda prvorepublikovou architekturu (především práci A. Loose) jsem byla příjemně překvapena přesným popisem detailů ve vile, jejímž předobrazem je vila Tugendhat.

23.04.2018

Úžasná kniha. Asi bych ji nikdy neobjevila, kdybych nebyla na divadelním představení v Brně. To mě uchvátilo natolik, že jsem knihu okamžitě musela mít a hned si ji musela přečíst . Celou knihu máte pocit , že v té vile žijete spolu s Landauerovými, prožíváte s nimi všechny radosti i strasti, odjíždíte s nimi do Švýcarska, pak do Ameriky..... a na konci je vám to všechno líto .... i slza ukápla . Doporučuji :-)

23.04.2018

Skleněný pokoj ... jedinečný prostor ... v domě jednoduchém, geometricky dokonalém a chladném ... první dojem ... nenechte se ovšem mýlit ... základním principem tohoto skleněného prostoru je sice strohá krása ... dokonalá kompozice, symetrie a rovnováha ... pokud ovšem vstoupíte, začnete cítit ... pociťovat a svoje pocity budete jen těžko vyjadřovat slovy ... Simonu Mawerovi se to ovšem povedlo ... vytvořil krásný příběh plný emocí, pocitů a vášně ... protože postavy a postavičky, které prošly Skleněným pokojem ... nezůstaly chladné, strohé a bez emocí ... své emoce projevily ... každá po svém a ve svém dějinném období ... takže můžete sledovat mladické nadšení, smysl pro pokrok, velkolepou dravost a dychtivost první republiky, epochy, která dala Skleněnému pokoji vzniknout ... skrz slova cítíte životní prostor, který mění své funkce podle přání svých obyvatel ... protože to oni si přejí „nový životní styl“ ... manifestovat krásu a dokonalost atmosféry ... jenže ... je to až příliš dobré na to, aby to vydrželo ....“tahle báječná doba, tohle všechno, svět ve kterém žijeme“ ... Hana cítí ten studený závan ... Hana, která je tou nejzajímavější, nejpřirozenější a taky nejpravdivější postavou příběhu ...

Skleněný pokoj má ovšem podobný efekt na každého ... osvobozuje od běžných konvencí, povzbuzuje otevřenost, ... a taky upřímnost ... pokojem se line jazz ... dovnitř vnikají poslední paprsky zapadajícího slunce ... prostor stimuluje ... a otevírá mysl i srdce ... pak může láska a taky vášeň ve všech jejích podobách, vyplout na povrch ... a je jí tolik, že slova nestačí ...

Jenže pak přijde nevyhnutelná průtrž mračen ... povodeň zaplavující venkov i města ... válka se valí ulicemi a všechno strhává s sebou ... zanechává jen kaluže lidské bídy a strachu ... prožene se i Skleněným pokojem, jen jeho obyvatelé už tu nejsou, zato jsou tu jiní ... a ti nemilosrdně devastují ... a na konci války to není lepší ... zkázu dovršuje slavná Rudá armáda ... odstranit škody, ty materiální, dá hodně práce ... ovšem odstranit šrámy na duši ... nezbývá, než se smířit ... s osudem ...

„Zajímá mě ten dům a ti, kdo ho postavili ... museli to být neobyčejní lidé, když si pořídili takový domov. ... Byli to lidé kultivovaní, lidé s rozhledem a představivostí. Chtěli žít moderně, nově. To je celé.“

A ještě něco ... nezapomeňte se podívat na druhou stranu onyxové stěny ... nechte se okouzlit ojedinělým úkazem, kdy „sluneční světlo dopadající tabulovým sklem oken v tom správném úhlu zažíhá hluboko v kameni dávný oheň“ ... když budete správně naladění, uslyšíte Chopinovo Nocturno ve fis dur „něžný, elegický kus, který pocity vystihuje lépe, než by dokázala jakákoliv slova ... tóny se snášejí měkce jako podzimní listí za tichého dne ...“

21.04.2018

Obal knihy nelže, po dočtení mám chuť se na vilu zajet podívat, což rozhodně udělám. Také mě kniha nalákala na další Mawerova díla. Velký obdiv autorovi, který dokázal věrohodně vylíčit historii a atmosféru cizí země. Na mě chvilkama až moc romantické, ale ten konec... Krásné.

09.04.2018

Výborná kniha, kde hlavní osou románu je skutečný architektonický skvost, brněnská vila Tugendhat. Kolem této osy se odvíjejí osudy fiktivních osob od prvních plánů na její postavení až téměř do současnosti. Všechny osoby, spjaté s vilou, jsou vykresleny s takovou přesvědčivostí, že čtenář má dojem, že s nimi sdílí i jejich život a osudy. Autor neobyčejně věrně vystihl období třicátých let minulého století, přes válečná léta i bouřlivou porevoluční dobu plnou paradoxů.

08.04.2018

Tak tento literární počin se naprosto zásadně zařadil mezi mé NEJ srdeční záležitosti!!! To co se Mawerovi podařilo přenést na stránky této knihy je atmosférická dokonalost ve své nejryzejší podobě!!! Zcela pohlcena mnohovrstevnatostí románu zachycující rodinnou ságu, historickou fresku i architektonickou studii se nedočkavě vrhám do bádání a těším se, až toto místo navštívím osobně. Možná až se tam ocitnu...budu mít pocit, že to místo přece důvěrně znám...

08.04.2018

Tak tuto vilu vilu musim vidět !!! Knížka se četla jedním dechem, rozhodně to nebyla, jak se říká "nuda v Brně". Doporučuji

02.04.2018

Skvělý počin, anglický autor si do existujícího domu zasadí fiktivní rodinu, aby prostřednicvtím jejích osudů počal vyprávět osudy nejen jedné rodové linie, ale především naší české nátury - zajímavé je, že nás mnohdy cizinci (Mariusz Szczygieł například dle mého mistrně) vystihnou přesněji vhledy zvenčí, i když né vše zde z hlediska historického zapadá...
Kdysi mne mírně rozlaďoval ten zvláštní milostný trojúhelník - který mi kapitolu po kapitole byl poté stále pochopitelnější s ohledem z pudu sebezáchovného na pozadí válečných let - a právě tyto pasáže, včetně těch záverečných paradoxních i patetických, mne s popisy toho vyjímečného genia loci velmi navnadily zajímat se nejen o toto místo ...

26.03.2018

Výborná kniha. Přečetla jsem ji jedním dechem.

26.03.2018

Autor mě i další čtenáře prostřednictvím osudu smyšlené rodiny majitelů vily citlivě provedl pohnutými dějinami českých zemí ve 20. století. Příprava autora na psaní knihy musela být úžasně precizní a dlouhodobá. A výsledek plně odpovídá jeho úsilí, knížka je vynikající. Opravdu stojí za přečtení.
Autor svým dílem také v mých očích trochu napravuje reputaci Britů, kteří nemálo přispěli k událostem v knížce popisovaným. Vždyť britský předseda vlády Neville Chamberlain obhajoval cestu k Mnichovské zradě v roce 1938 slovy, že je pro Brity nepředstavitelné, že by se měli angažovat "kvůli jakémusi sporu ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme". Ale buďme spravedliví. Také politická reprezentace naší republiky se podílela na podobném "Mnichovu", a to v roce 2008, když diplomaticky uznala odtržení Kosova od Srbska! Možná se časem najde (český) autor, který nás podobně zdařile provede bolestnými událostmi rozpadu Jugoslávie.
Stavbu zapsanou v UNESCO jsem navštívil 17. dubna 2018, nedlouho po přečtení knížky, a tedy jsem samozřejmě srovnával. Oddělené ložnice a koupelna mě svojí strohostí nijak zvláště neoslovily, avšak skleněný pokoj byl úžasný. A zrovna již slunce začalo zapadat a měl jsem možnost sledovat průnik jeho paprsků kouskem onyxové stěny. A to tedy byl náznak parády. Kladu si oázku, jak stěna září při tom nejlepším postavení slunce? Škoda, že tento okamžik mi asi zůstane odepřen.

22.03.2018

Velmi dobře a zajímavě napsaná kniha, na kterou jsem narazila díky čtenářské výzvě. Zaujala mě tak, že mám v úmyslu, při návštěvě Brna, vilu vidět na vlastní oči a dozvědět se o ní více.

22.03.2018

Skrze příběhy lidí popsaný architektonický skvost a díky příběhu paměťová fixace prvků jedinečného architektonického díla. Jako popularizační literatura to jistě plní velmi záslužnou činnost. Srdce z onyxu získává zcela konkrétní obraz v čtenářově hlavě a vzbuzuje intenzivní touhu zajet do Brna a objednat si prohlídku vily. Ano, detailní popisy sexuálních aktů a barvité popisy pohlavních orgánů jsou také součástí této knihy, ale jsou popisovány velmi podobnou formou jako detaily architektonických prvků vily. Autor dává organický ráz funkcionalistickému dílu a kniha skrze to "funguje".
Méně už mi vyholovala časová diskrepance knihy, ve které dvacátá a třicátá léta se vlečou jako ztuhlý med a pak se najednou čas začne zrychlovat, lidé mizí a najednou šmik šmik a jsme v letech devadesátých. Ale chápu, že i tohle mohl být autorův záměr a jistou formou podtržení myšlenky knihy.
Ambivalentní dojem však zůstává - je to román z červené knihovny, a pak chybí dokončení dějových linek, nebo je to kniha s poselstvím, a pak některé pasáže vyloženě přebývají?

21.03.2018

Příjemné a zajímavé čtení. Na zadek jsem si úplně nesedla, mám za sebou Mendelova trpaslíka, takže autorův styl a popis určitých scén mě nepřekvapil. Autor změnil název rodiny,vily i architekta. Záměna architekta mě trochu zarazila a říkala jsem si, že to bylo zbytečné, ale po přečtení mi to nevadí. Autor přiznává, že příběh je smyšlený, místo a historické události jsou přesné a o to šlo... Skutečná spolupráce architekta a majitelů byla prostě jiná. Mawer nechtěl vytvářet spekulace o skutečné rodině a za to si zaslouží jedině pochvalu. Kateřina Tučková v Žítkovských bohyních použila skutečné postavy a nesetkala se s pochopením a já tomu rozumím, taky bych nechtěla, aby si někdo spojoval moji babičku/prababičku s něčím/někým, co je jen smyšlená pohádka.
Hlavní myšlenkou knihy pro mě je, že lidé tvoří architekturu a ta zase utváří je. Líbí se mi, jak autor popsal, jak vila vznikala, co prostor s lidmi dělal, jak se chovali, co si mysleli... Prostor pochopili, nebo ho nedokázali docenit... Když vstoupím do katedrály, vnitřně se smrsknu a začnu šeptat, na zámku zas narovnám záda a zvednu bradu... Co bych dělala ve Skleněném pokoji, kdybych tam mohla bydlet? Moc bych to chtěla zkusit :)
Příběh Zdeňka na konci beru jako cyklické uzavření příběhu, i přes všechna poškození a změny se opět našel někdo, kdo se nechtěl skleněného pokoje vzdát ze zcela sobeckých důvodů. Závěr už byl až moc happy end, ale nevadí...
Vila Tugendhat je natolik známá, že není problém si cokoliv dohledat. Pro mě je to naprostá modla, o které je třeba mluvit jen v superlativech (dáno i vzděláním a mým povoláním). A tahle kniha? Ano je to trochu červená knihovna, je tam dost sexu, všechny linky nejsou ukončeny, příběh není skutečný a přes to všechno to rozhodně stojí za přečtení.

20.03.2018

Hodnotit tuto knížku je pro mě docela těžké. Na jednu stranu se mi kniha líbila, ale na druhou je zde tolik věcí, které musím zkritizovat.

Nejdříve plusy. Celá kniha je takový zajímavý psychologický román o spletitostech životních příběhů minulého století. Některé úseky se četly dobře, jiné se zbytečně vlekly. Ale vztahy v knize a vývoj postav mě bavil.

A teď mínusy. Vzhledem k tomu, že o skutečných obyvatelích vily Tugendhat (v knize vily Landauer) toho vím dost, přišlo by mi asi víc fér, kdyby autor zpracoval jejich pravdivý příběh. Protože je dost možné, že si teď spoustu lidí bude myslet, že příběh je pravdivý a bude rodinu Tugendhat zaměňovat za Landauerovi, což mi přijde ne úplně správné. Vím, že je celý příběh prakticky fikce, ale zaměnit i jméno architekta této funkcionalistické krásy? Další bod dolů. No a poslední věc, co se mi nelíbila, byli zbytečné postavy. Mnohem radši bych věděla, co se stalo s Oskarem Hanákem nebo s Katalin. Třeba postavy Tomáše a Zdenky na konci knihy mi přišly jen jako zbytečné natahování.

15.03.2018

Na knihu jsem už od upozornění na předních stránkách pohlížela jako na fikci, která se akorát odehrává v českém prostředí a snad proto příběh uspokojil mé čtenářské požadavky.
První čtvrtina se mi četla poněkud špatně, jako by sám autor ještě neměl rozmyšleno, jak příběh líčit, tak to působí trochu chladně. Ale jakmile už se rozjely osobní příběhy jednotlivých postav, jejich milostné příběhy, psychologie, tak už jsem se bavila. Chvíli si vás získává Liesel a chvíli Viktor, Hana vás někdy uráží a mnohokrát jí litujete. Je zde nestálost osudu těch, co navštívili Skleněný pokoj, který však i přes dějinné události přetrval. Takže dle mého kniha své poselství splňuje, jen ho nemusí sama tak často propagovat. Čtenář to jistě spatří sám.

14.03.2018

Nejdřív jsem byl skoro znechucen tím, jak autor, i když předem inzeroval, že jde o fikci, překroutil skutečnost. Vymyslel si architekta, majitel je vlastníkem továrny na výrobu aut v Brně (!) apod. Nejspíš to bylo pro Mawera jednodušší, než aby se držel alespoň základních faktů. Každopádně jsem víc než polovinu románu nedokázal výše uvedené vstřebat, ani děj, ani styl psaní mě nechytlo. Pak se vše ale nějak postupně změnilo a konečně jsem se dokázal z četby těšit. 70%, ale zůstanu na 3*, 14.3.2018.