Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139575/bmid_skleneny-pokoj-pEo-139575.png
4
2794
2794
Nevšedním způsobem vyprávěný příběh vzniku světoznámé vily Tugendhat. Na pozadí dvacátého století vypráví britský autor příběh mladého manželského páru, který se nechá v 30. letech okouzlit moderní architekturou a zcela propadne touze po "vznášejícím" se domu. Román však postihuje nejen životní historii hlavních hrdinů, ale i politické změny v nově vzniklém Československu, později příchod nacistů, aby nakonec příběh ukončil počátkem 90. let 20. století. Osudy lidí spojených s vilou se napříč léty proplétají, někteří se nenávratně ztrácejí, vila však neochvějně zůstává. Autor velmi dobře vystihl předválečné Brno i prvorepublikovou atmosféru.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2012 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room , 2009
více info...
Přidat komentář
Ze začátku jsem se nějak nechytala,ale nevzdala jsem to. A dobře jsem udělala.:-) Příběh se mi líbil. Knížka dobrá,určitě stojí za přečtení.Film mě ale neláká.
Naštěstí jsem se nenechala ovlivnit velikým humbukem, který okolo této knihy vznikl. Kniha je dobrá, přesto jsem četla už lepší, ale samozřejmě své kvality jednoznačně má :) K mým nejoblíbenějším se řadit nebude, přesto doporučuji.
Jelikož mám ráda knihy inspirované skutečným životem a navíc mám v oblibě architektonicky neobvyklé stavby, dávám této čtivé knize palec nahoru.
Tak tahle knížka mě doopravdy dostala. Začátek byl pro mě těžký, nebavil mě. Spleť neznámých lidí, jmen, prostoru ve kterým se člověk nevyzná. Ale jakmile přejdete začátek začne se s velmi podrobným popisem dít příběh. Skoro bych řekla, že začnete ten příběh žít. Opravdu jsem měla pocit, že jsem zažila válku, zažila ten pocit odloučení, zrady a na konci tu radost toho setkání. Hodně se mi líbilo, jak do každého období přibyla další osoba, která figurovala ve vile. Doporučuju přečíst, jedna z knih, která na vás dýchne atmosféru války. Jsem zvědavá na film... P.S.: ve vile jsem osobně nebyla (v plánu bylo před knížkou a je stále)
Krásně napsané popisné pasáže, skvěle vystižena atmosféra vily v dobách, jimiž děj prochází. Z děje samotného jsem ale byla trochu zklamaná. Chvílemi až prvoplánové. Před případnou návštěvou samotné vily doporučuji přečíst. Autor částečně čerpá z historie, ale hodně věcí pozměněno, faktograficky tedy často neodpovídá skutečnosti.
Trochu jsem se bála, že většina knihy bude jen o stavbě domu, zařizování interiéru a následném popisávání té nádhery. Naštěstí vše co se týkalo vily bylo psáno s citem a tak zajímavě a přesvědčivě, že jsem měla pocit, že v té vile rozhodně chci rozhodně bydlet. Ostatně celá kniha byla psána tak jemně a elgatně a občas se objevil výraz, věta neba situace, která mě naprosto šokovala a jako by nezapadala do toho konceptu krásy a tím celému vyprávění dodávala šmrnc a zajímavost. Místy to bylo celé až neuvěřitlné a lehounce provoplánové, celkově ale naprosto skvělé.
Pokud tedy rádi čtete třeba Alenu Mornštajnovou nebo další příběhy, odehrávající se na pozadí dějinných událostí 20. století s neblahým dopadem na život hrdinů příběhu, mohl by se Vám Skleněný pokoj, stejně jako mně, líbit. Kniha se čte dobře, jazyk je svižný, ne příliš jednoduchý, ale ani přespříliš obrazný. Dějinné události na pozadí příběhu jsou vykresleny vcelku podrobně a srozumitelně. Hlavní příběh neutlačují, ani nepůsobí jen jako jeho plytká dekorace. Jediné, co působilo zvláštně bylo zařazení příběhu Tomáše a Zdeňky. S tímto přechodem si autor mohl více vyhrát.
Člověka až udivuje, co vzniklo ve 20. letech 20. století. Jaký architektonicky skvost, budova, která předčila svou dobu...hned bych se tam jela podívat...co se knihy tyce, byla jsem trochu zklamaná...bylo to takové surové bez prikras plne emocí..nekdy velké skoky v ději, ale některá období života hlavních hrdinů mne opravdu bavila..
V hlavní roli nikoliv člověk, ale Skleněný pokoj. Krásně napsané. Nejsem žádný znalec architektury, ale Mawer mě navnadil. Hned bych se jela podívat. Mám svoji představu, kterou utvořil autor, ale přesto.... Postavy, které v různých obdobích prochází vilou Tugendhat jsou mi blízké, dovedu si je představit a jejich osudu dojmou. Knížka mě potěšila.
Pro mě příjemné překvapení. Obzvlášť se mi líbily pasáže, ve kterých autor popisoval pokoj jako takový - úplně mě navnadily na návštěvu vily Tugendhat.
Úžasné!Kniha překypující láskou,bolestí,živozem,smrtí...láskou.Krásný,trochu smutný a skoro skutečný příběh.Přečetla sem ho se zatajeným dechem.
Myslím, že je škoda vnímat Skleněný pokoj jako životopisnou knihu. Protože tou hlavní postavou příběhu není nikdo jiný než právě skleněný pokoj. Místnost, která vznikla jako jedinečný, moderní, otevřený prostor, jako symbol nových začátků, otevřených vztahů a života bez přetvářky. Ve skutečnosti byl ale po celou svou existenci svědkem těch největších vášní, lží, podvodů, zrady, bolesti, utajovaných pocitů a lítosti. Jako nezaujatý svědek sledoval skleněný pokoj své obyvatele, zmítající se ve svých životech i dějinných událostech. Teprve když dojdete na konec celého příběhu, dostanou životy a jednání jednotlivých postav hlubší smysl. Za mne skvělá kniha s vynikající atmosférou.
Za mě krásně napsaný příběh. Vila a její okolí popsány tak, že jsem měla pocit, že tam moc chci být. Příběh rodiny mě bavil, jejich život, lásky, strasti. Trošku mi přišel divný skok, kdy rodina emigruje a najednou skok do komunismu (Zdenka, Tomáš), ale pak se to propojilo s Hanou, takže mi to dávalo smysl. Na konci jsem byla dojatá. Je zajímavé, že dějiny jsou tu popsány skrz vilu a její osud (potažmo osud jejích obyvatel) a funguje to.
Tato poněkud kontroverzní kniha přinutí člověka, aby si ji přečetl, už jenom díky tolik odlišným názorům a recenzím od čtenářů.
Ačkoliv milovníci historie, vily Tugendhat včetně jejích tvůrců a obyvatel, a specialisté právě na tuto skvostnou a jedinečnou budovu zde naleznou jistě mnoho nesrovnalostí se skutečností, zejména co se charakteristiky jednotlivých postav týče, popis honosné vily autor vykreslil do nejmenších podrobností a detailů přímo bravurně, takže i čtenář, jenž tuto vilu nikdy neviděl, si ji dokáže představit bez nejmenších problémů.
Milovníci květnatého a bohatého jazyka si vychutnají velký cit autora pro práci se slovy, jeho hrátky se slovními obraty, neskutečná přirovnání.
Příběh je napínavý, místy možná zdlouhavý, nicméně na kvalitě knihy to nijak neubírá. Po jejím přečtení má člověk chuť sednout okamžitě na vlak směr Brno a navštívit onen skvost osobně. Což by se dalo brát jako poslání této knihy, snaha přiblížit lidem vilu Tugendhat a vzbudit jejich zájem o ni a její celý příběh.
Proto knihu vřele doporučuji k přečtení každému, kdo má alespoň nepatrný zájem dozvědět se něco o naší zemi a jejích nesčetných příbězích, které se v ní odehrávaly v dobách pro náš národ nejtěžších.
Příběh skleněného pokoje se mi moc líbil. Četla jsem jedním dechem o vzniku a realizaci stavby vily, o jejích vážených majitelích a době před nástupem nacismu. Jediné, co mi vadilo, byl ten sexuální podtext, kterého tam bylo dost a k takovému skvostu, jakým tehdy vila byla, mi vůbec neseděl. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o fikci, tak to autorovi odpouštím. :-)
Pokud autor tak moc touzi psat o sexu, mel by psat rovnou erotickou literaturu. Vubec nevim proc je tahle kniha tak nadhodnocena.
Pokud si nekdo vybere jako motiv neco tak skveleho, jako je vila Tugendhat, ocekavam od nej poutavy pribeh a velke propojeni s dobou a politickou situaci.
Misto toho se nam dostava celkem zajimaveho pribehu rodiny, nezajimaveho pribehu sourozencu Lanikovych a naprosto zbytecneho pribehu nejakych doktoru z padesatych let.
Casti o architekture byly fajn, casti o predvalecnych obavach byly taky fajn, ale cele to zabily neustale popisy sexualnich scen.
Proc jsem se proboha musela dozvedet detaily o pubickem ochlupeni snad vsech zenskych postav?
Kniha má poutavý děj, zasazený do atraktivního historického období i místního prostředí, je v ní i hodně zajímavých faktických informací (nejen o vile, ale třeba i různých osobnostech našich dějin), přesto mi v ní cosi chybělo. Na rozdíl od Mendelova trpaslíka je v ní nějak málo života, úplně tu chybí humor, postavy jsou na můj vkus (až na Hanu) příliš vážné (jistě, doba vážná byla, ale přesto) a jakési ploché, chybí jim větší osobitost (psychologie postav buď není Mawerovou silnou stránkou, anebo, což je zřejmě pravděpodobnější, nechtěl, ať síla postav a jejich příběhů přebije sílu příběhu samotné vily). Za přečtení to nicméně určitě stojí.
Kniha byla opravdu moc parádně napsaná, krasne se četla, po přečtení mám chuť vycestovat do Brna
Na začátku knihy jsem se velmi rychle začetla, kniha mě bavila. Jak vznikl nápad ji postavit, jak vše pokračovalo. Pak nastalo stěhování a zabydlování, ... a vila šla do pozadí.
S nástupem nacismu je vila v pozadí ještě více, sledujeme útěk rodiny do ciziny a jejich další životy.
Nakonec je i sladkobolný návrat dětí do vily, ale nějak to není už ono.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Nějak tenhle podzim čtu hlavně knihy s tematikou druhé světové, ale zatím mě to neomrzelo, a tuhle knihu jsem skoro nemohla dát z ruky. Ačkoliv jsem ji místy musela brát s nadhledem, protože dost věcí mi přišlo románově nerealistické, skutečně mě to bavilo. Téměř od prologu mě vtáhl styl psaní, spoustu postav jsem si oblíbila a často se mi líbily popisy nebo pěkně vykreslené vztahy mezi některými postavami. Z příběhu dýchala tehdejší doba a atmosféra byla příjemná, nic tam nebylo přehnaně drastické, tragédie byla nastíněná lehce, skutečně. Jen by možná nevadilo místy to trochu zkrátit a méně se opakovat. Jinak jsem momentálně knihou nadšená.